i_vanička
komentáře u knih

Velmi dobrý začátek cesty “více k sobě” :-)


Zvláštní příběh zasazený do neobvyklého prostředí s lehce překvapivou zápletkou. Krásné propojení lidských osudů, kde zůstává prostor i pro fantazii čtenáře.


Vadí mi jak pan Ivo Toman manipulativně využívá zjednodušené informace na podporu svých rychlých a jednoznačných závěrů.


Jsem v rozpacích. Navzdory tomu, že kniha je psaná srozumitelně a domnívám se, že jsem tedy i vše pochopila, tak mám stejně pocit, že něco zásadního mi uniká. Ráda bych věřila, že to co se v knize píše se může i stát, ale budu se o tom muset teprve přesvědčit praktikováním popsaného cvičení. Pro mě bylo trochu zatěžující odignorovat "americký styl" předkládání informací a náboženský kontext.


Jsem vděčná za existenci takovýchto knih, nedovolí tak zapomenout na příběhy a osudy lidí, které naštěstí nemusíme zažívat. Velmi citlivě a srozumitelně napsané. Já to vnímám i jako odkaz a výpověď toho, jací my lidé opravdu jsme.


Váhám napsat komentář, protože všechny komentáře níže jsou velmi shodné s tím, s jakými pocity jsem tuto bezesporu skvělou knihu četla já. Možná jeden postřeh stojí za připomenutí. Vyustění příběhu bohužel opět ukazalo, jak je omezenost, malost, sobeckost a hloupost nebezpečná, jak snadno se stane, že zvítězí nad ušlechtilostí, vstřícností, doprosrdečností ....ach jo.


Je to první česká kniha o životním stylu zero waste. Jsem vděcná, za každé připomenutí a představení životních stylů, které míří tímto a podobným směrem.
A tak mě trochu mrzí, že by kniha možná mohla někoho, kdo by s tím chtěl začít, trochu odradit. Mám z ní pocit, jakoby byla nezbytná kompletnost dělat vše jinak než doposud. Já osobně bych přivítala konečný čtenářův pocit, "fajn, něco radostně u sebe zkusím změnit a později ještě něco určitě přidám". Tak proto nedávam plný počet hvězdičet, není lehké být prvni :-)


Obsah knihy je určitě inspirativní pro ty, co se začínají zajímat o zdravější způsob stravování a nezapomenou u toho na vlastní kritické myšlení :-). Pohledově je to velmi krásně udělaná kniha.


Miloš Doležal mě zaujal v rozhovoru na čt, jak skromně a zároveň s vášní svojí knihu představuje. Přes fakta k pochopení osobnosti těch padouchů nejhrubšího zrna.
Často si kladu otázku a hledám vysvětlení, jak se to stane, že na první pohled "normální" lidé se přes své pozdější činy stanou takovými padouchy. Díky této knize jsem se ve svých představách, jak je to možné, co je to za lidi, dostala o pěkný kus dál. Tři stručné příběhy, bez zbytečného emočniho zabarvení navíc výborně přiblížily proktorát. Rozhodně doporučuji.


Bála jsem se, že po Haně se mi od stejné autorky nemůže nic tak líbit. To jsem se ale spletla :-) . Tiché roky je prostě báječné čtení.


Obdivuhodný člověk, přála bych si, aby se o mě staral někdo takový, kdyby mi bylo ouvej. Důležitá kniha pro přečtení, hodně inspirace k přemýšlení a konání, jak se o sebe starat. Co to bylo, co mi tam chypělo? Nemám to správné slovo, něco jako partnerství, pokora, vstřícnost. Navzdory spokojenosti, po přečteni ve mně zůstal chladný pocit.


Krásné :-)) pro mě dojemně krásné. Nečekala jsem takovou radost a překvapení, že někdo může tak skvostně chápat život. Když jsem se k některému textu vrátila znovu, pochopila jsem ho ještě líp, našla jsem tam to, co mi napoprvé uniklo, krása. A pořád si myslím, že tam toho je ještě hodně, co se ke mně nedostalo :-))


Hluboce se klaním před statečností lidí jako byla Inka Bernášková. Kniha mě přiměla zamyslet se nad rozhodnutími, které pak nezvratně utváří naše životy a nad vlastní statečností. A nebo snad zbabělostí?


Ano, prima počtenícko, jako inspirace pro ty, co začínají s vedením a řízením lidí. O rady tady asi moc nejde, ale může inspirovat k přemýšlení o tom, co by ten leadership mohl vlastně být a proč.


Když si čtu o životní filozofii lidí, kteří si jí dokážou realizovat navzdory všem nesnázím, které přináší neobvyklost, vyčlenění se a těžké životní podmínky, je to pro mě velká inspirace. Šli za svým stylem života a opravdu zblízka se dotýkají přírody. Musím se zmínit o krásných fotkách Jana Šibíka a touhy, kterou ve mě kniha zanechala, zajet na Šumavu a pokusit si jí prohlídnout trochu jinýma očima, než doposud.


:-) pro mě je tady Hrabal zase něco jako "inženýr lidských duší". S lehkostí a úsměvným humorem provede tíhou života s poodhalením doby ve které Jarmilka a strejda, co má pro Jarmilku lidské pochopení, žijí. Olda Kaiser (audiokniha) celou tuto luxusní záležitost umocní na entou :-). Boží :-).


Knihu není možné odložit, i když jsem při čtení měla chvilky, kdy jsem se bála pokračovat. Krásná kniha o ženské síle a odhodlání žít své svobodné a opravdové životy. Myslím, že po přečtení kus téhle energie přeskočilo i na mě :-)
