iceVS
komentáře u knih
Dobrý den, soudružko učitelko: Husákovy děti ve školních lavicích aneb jak to tenkrát vážně bylo
Ondřej Horák
Nostalgie a smích v jednom.
Absolutně jsem se bavila.
V knize bylo asi úplně všechno, snad vyjma dobrovolně povinného dopisování s kamarády ze Sovětského svazu a řetězové dopisy :-D
Jako jediná ze třídy jsem nebyla jiskrou ani pionýrkou - z důvodu totální introverze mi to prošlo :-D
A pane autore - netuším, co je to za lesklou kulatou věc na straně 83 - to jsme ve škole neměli :-)
Vyměnit vodu květinám
Valérie Perrin
No, že bych z toho byla nějak fatálně urvaná či dojatá, tak to vážně nejsem.
Takový románek, byť poměrně čtivý, pro zhrzené ženy, předvídatelný, zdlouhavý, se šťastným konečkem.
A zprzněný nečeskými obraty.
‚K‘ znamená Kennedy
Mario Puzo
Absolutně skvělý politicko-špionážní román. Kniha nejméně tak desetkrát lepší než Kmotr. Kterého by, mimochodem, nebýt nedostižného filmového zpracování znalo jen pár fajnšmekrů.
Tahle kniha není klasické bum-bum-prásk, prostě je třeba použít mozek.
Dívej se, jak umírají
Ed McBain
Carelly tam bylo pomálu a celý to bylo takový bezútěšný...
Podzemí slov
Jakub Marek
Hned na prvních stránkách jsem se zasekla nad tím, zda mravenci koušou nebo štípou...
Než jsem zpracovala tuhle myšlenku, přišla bomba skrytá ve větě "Chcete bít zdravé?".
Musím říct, že jsem byla ráda, že jsem v tu chvíli sama, záchvat smíchu a představ jsem nemohla zastavit.
I po zbytek knihy jsem se bavila, takže určitě opráším QR čtečku a mrknu na kapitolu pro dospělé :-)
Skleněný vrch
František Niedl
I když kniha vyšla už před více než třiceti lety, příběh je pořád parádní. Přečetla jsem za jediný den. Všiml si někdo, že k tomu, aby byl děj napínavý a čtivý opravdu není třeba mobilů a internetu, nemluvě o dalších vymoženostech,
Útěk do pekel
František Niedl
Naprosto chlapská knížka... akce, akce, akce, sex, sex, sex (chtěný i nechtěný...)
Stejně se mi to líbilo.
A v mysli mi stále běžely útržky filmu Pěsti ve tmě. Včetně té skvělé hudby, která film podbarvovala. Vím, že děje spolu nesouvisí - to byly jen mé pocity.
Lenka
Anna Fodorova
Obdivovat paní Lenku Reinerovou je snadné, její život nebyla procházka růžovou zahradou a ona ho zřejmě zvládla s grácií. Její fyzická krása byla patrná i v pokročilém věku.
I přesto všechno mě mnohem víc zaujala její dcera. Protože matce se děly věci, které prostě zvládnout musela, ale týkaly se jí osobně. Jak si má dítě vysvětlit, že je milovaná maminka jiná, než by si dítě přálo? Za všechno jediná věta z knihy: "A ona, k mému absolutnímu údivu, mě tehdy upozornila, že v životě už ztratila hodně, a jestli ztratí dceru, přežije to." A stejně člověk z knihy cítí lásku dcery k matce.
Absolutně úchvatný byl styl, kterým je kniha napsána. Čistota a svěžest jazyka, opravdu blaho číst takový text. Byť i dlouho po přečtení cítím smutek, dojetí, tíseň.
Noir: Detektivky v komiksu
* antologie
Nadprůměr, ale těsně...
Dvě povídky mě příliš nezaujaly, ba co víc, zrovna u nich se mi chtělo vzít pastelky a vymalovat si je - ani graficky mě zjevně nezaujaly. Zbytek byl hodně dobrý. Vlastně mě celá kniha bavila víc než bych čekala.
Tkaničky
Domenico Starnone
Že je Ferrante chlap si myslím tak nejpozději od druhé knížky...
A že by to mohl být právě tenhle je vcelku reálné. Shodný styl psaní, shodná témata, psychologické zpracování těch nejspodnějších lidských vlastností, nebála bych se použít výraz s*raček...
A i mé pocity z knihy jsou takřka shodné s těmi, které jsem měla u Ferrante. Takže se znovu budu opakovat - bylo to strhující, autorovo umění mě donutilo knihu přečíst do konce, i když jsem ani nechtěla. Bylo to o lásce a hlavně nelásce. Byla to Ferrante. A znovu číst už to nechci :-D
Cyklistka: Osud poslední baronky
Jana Poncarová
Plný počet, kniha se mi moc líbila.
Tedy je tam jedna nezbytná hrubka (jako v každé knize), je tam bezpočet předjaří a bezčasí, z fráze "buď za to rád" se mi kroutí palce u nohy i vnitřnosti, ale celkově se kniha autorce moc povedla. Ještě malinko ubrat toho sladkobolu a super.
Moc se mi líbí prolínání vzpomínek s realitou, člověk se pak musí trochu namáhat, aby zůstal v obraze.
Příjemné a podařené.
To je on!: O té, co si říkala Toyen
Milena Štráfeldová
Zvláštní příběh, zvláštní kniha.
První čtvrtina pro mě byla nerozluštitelná, až příliš snová, s tím jsem fakt bojovala. Chytila jsem se až později, u normálnějšího, víc souvislého děje. Asi víc dokážu ocenit reálie. Kniha byla zajímavá, to ano, ale přiznám se, že toto beletristické zpracování mě příliš nenadchlo. Anebo jsem byla až příliš natěšená...
Čtvrtá hvězda je spíš za kvalitu než za dojem.
Sestry
Kamila Hladká
Kniha se mi líbila. Zajímavé téma, téměř dokonalá čeština, příjemně seřazené osudy řeholnic. Klidně se i přiznám, že jsem knihu zařadila do fondu knihovny právě z důvodu osobního zaujetí.
Ovšem mám-li srovnat přínos této knihy oproti jiným ostatním - nepřipadám si zas až tak obohacena, proto jen tři hvězdičky. Prostě zajímavá kniha, ale žádné veledílo.
Talentovaný pan Ripley
Patricia Highsmith
(SPOILER) Asi zcela marně přemýšlím nad tím, jak to autorka dokázala, že místo toho, abych odsoudila malého, nezajímavého, přitepleného podvodníčka, který oddělal dva lidi pouze pro svůj prospěch, tak mu vlastně fandím a doufám, že nikdo jeho (zlo)čin neodhalí.
Mistrovsky napsáno.
Paměti růže
Consuelo de Saint Exupéry
Nádherně napsaná kniha, kterou jsem přečetla jedním dechem.
Ovšem na obálce by měla být poznámka: "Nečtěte, pokud se i nadále chcete dojímat nad Malým princem".
A přestože jak jsem řekla, že jsem četla jedním dechem, tak už v půlce knihy jsem z těch dvou byla úplně otrávená, vyždímaná, unavená z jejich toxického vztahu. On byl velké sebestředné, rozmazlené a sobecké dítě, které jen hledalo další matku a ona... Já nevím, dospělá žena, která miluje svého psa a přesto ho pravidelně odbarvuje čpavkem... Asi se k sobě hodili. Hrozně moc by mě zajímal psychologický rozbor těchto lidí, jejich vztahu.
Ještě že neměli děti... alespoň o nich v knize nebyla ani zmínka. Což mě hodně zaujalo. Deník ženy za dlouhé časové období a ani zmínčička o dítěti či o tom, proč ho nemají...?
Chladnokrevně
Truman Capote
Předchozí kniha mě dovedla k této. Musím se přiznat, že zpočátku mě to příliš nebavilo. Vcelku pro mě nezvyklý reportážní styl a přesto věty na dvanáct řádků. Trvalo mi téměř třetinu knihy, než jsem se pořádně začetla. Jenže pak už mě to nepustilo.
I když ve mně kniha zanechala značný neklid, doslova rozsekaná jsem byla vlastně jen z jedné zmínky - výjimečně si dovolím citovat: "... v půlce aleje vidím starou Kenyonovu kolii. Ten pes byl celý vyděšený. Stál tam ocas stažený mezi nohama, ani nezaštěkal a vůbec se nepohnul. A když jsem viděl toho psa - teprve to na mě všechno padlo."
Zajímalo by mě, jaký byl Truman ve skutečnosti. To zaujetí, které do této knihy vložil, mi přijde až patologické. Já nevím, asi bych ho za kamaráda nechtěla.
Žena filmového kritika
neznámý - neuveden
Netušila jsem, že celý život praktikuji poševní věšení :-D
Kniha mě velmi bavila a pobavila. Autorka má veškeré mé sympatie.
Nesmazatelné záznamy
Edward Snowden
A pak že jsem paranoidní...
Absolutně skvělá kniha, při jejímž čtení se v člověku mísí asi úplně všechny pocity. Nevěřícnost, údiv, prozření, obavy, znechucení, strach, nejistota, zejména pak chuť zahodit mobil i notebook, už nikdy nezapínat internet...
Osobní příběh Eda mě pohltil, donutil k přemýšlení, dojal. Držím mu palce.
Hypnotizér - Hypnóza, její moc a síla
Marta Fenclová
O Jakubu Kroulíkovi mám povědomost asi tři roky, od doby, kdy do knihovny prvně přišla nabídka na jeho přednášku. Tu jsem sice nikdy neměla možnost navštívit (a ani mít nebudu), ale, tak jako každého, i mě zaujalo téma. Alespoň jsem se seznámila s Jakubovým webem a hltala každý dostupný rozhovor v periodikách. Kniha je plná zajímavých informací, příběhu, reálií... Bavila mě moc.
Tajný deník Hendrika Groena: Malé překvapení
Hendrik Groen
Nikdy bych si nemyslela, že mému oblíbenci Henkovi dám tak malý počet hvězdiček...Ale nápad ukrást miminko v kočárku neměl dostat ani Evert, ani autor. Fakt ne.