iceVS komentáře u knih
Velmi povedená chuťovka.
Bezva nápad, prima zpracování. Líbilo se mi střídání "formy zápisu", jiný host, jiná povaha. Bavily mě i ilustrace, příjemně doladily celkový dojem.
Veselí sysli, co na skopičiny myslí...
Pobavilo :-D
Zkusmo jsem dala jednu z básniček nahlas - pěkně těžký :-D
Je to víc než čtvrt století, co se z kočárku, ve kterém jsem vozila synka, občas ozývalo "auto kuje, auto kuje"...
Trvalo náramně dlouho, než jsme pochopili, o kterou značku šlo.
Překlad:
auto kuje - auto kule, koule - audi :-)
Takže náramná škoda, že už tenkrát jsme neměli po ruce tyhle super básničky, obávám se, že před třicítkou už s nimi synovi radost příliš neudělám :-)
Jupí, konečně rozeznám hondu od hyundai :-)
Poučné i pro staré dámy :-D
Budu naprosto nekritická, Audrey miluju od první minuty, kdy jsem ji viděla, od první minuty Prázdnin v Římě. Nikdo ji nikdy nepřekonal a když chci brečet, pustím si právě tenhle film. Je tak jiná, je tak stejná...
A abych se vrátila ke knize - mám pocit, že i autorka to má podobně :-)
Můj osobní pocit je, že je to oslava Audrey.
Jéžišku, tuhle knížku chci.
A taky parfém L´Interdit
:-)
Tuhle knížku jsem "vdechla" :-)
Krátké kapitoly, náramně svěží jazyk, příjemný příběh.
A dramata podaná civilně, v poslední době začínám být alergická na to, jak jsou občas i běžné trable do mrtě dojeny :-D
Moc se mi to líbilo.
Příběh, který mě neoslovil.
Silný základ, ale takový upovídaný, podivný styl. Do půli knihy jsem absolutně netušila, co mi chce autorka sdělit. Nuda.
Zodpovědně jsem využila slunečného dne a s Taxikářem se oddala prvním paprskům. Super den.
Mě tahle parta náramně baví a jsem hooodně zvědavá jestli ještě něco uzraje.
Miluju všechny ty reálie, jinotaje, narážky, popíchnutí, náznaky...
A když už jsem si myslela, že jsme v cíli, přišel Gyros Tzatzikos s Kebabou :-D
Absolutně návykové. A jako všechny autorovy knihy - otevřu a nepustím dokud nedočtu...
Nepochybuju (a oceňuju), že té absolutní čtivosti pomáhá i výborný překlad. Pro mě jsou hrdinové této série tak reální, jako bych svůj čas skutečně v jejich přítomnosti trávila.
Chci další díl :-)
...Alessandra Cerreti se narodila 29. dubna 1970... první krok ke splnění svého snu učinila v roce 1987, kdy v devatenácti letech odjela vlakem na sever studovat právo... v roce 2005 ve svých čtyřiatřiceti letech nastoupila v Miláně k elitnímu protimafiánskému útvaru...
Příběhy jsou sice zajímavé, ale ta fakta...
Pak člověk otevře internet a tam jsou ještě úplně jiné údaje... :-D
Výborně zpracované téma. Je absolutně vyčerpávající, co se týká historie Monaka, politických vztahů, historie rodu Grimaldi, rodinných vztahů Kellyových, rodinných historií všech vedlejších osob, které se v ději mihnou, politiky tehdejší Evropy, všech kolonií, atd., atd.,
Beletrie, a tedy samotného příběhu Grace a Rainiera, tam bylo málo.
Rozporuplné pocity. Výborně zpracovaný román, čtivý, poutavý, taky dost krátký.
Nicméně téma nevěrohodné, krkolomně naroubované zápletky (jako třeba ti rádoby bratři), aby se mohl rozvinout děj. Chvílemi jsem spíš měla pocit, že to vymýšlela studentka. Já vím, že cílem bylo dojmout, já vím, že se tohle děje, ale kniha mě příliš neoslovila.
Mmch - faktická chyba - maminka se množiny ve škole prostě učit musela. Pokud tedy nenastoupila do první třídy v prvním roce života.
Kruté reálie poutavě popsané citlivým přístupem.
Zdůrazněná fakta by asi měla být připomínána ještě častěji, lidi by si třeba uvědomili, že žijeme v naprostém luxusu.
Asi velmi povedená verze jednoho životního příběhu, který už mám dost dopodrobna načtený.
Jen přestože mám ráda v ději přeskakování z minulosti do současnosti, zrovna v této knize mě to výrazně rušilo, asi bych upřednostnila souvislý děj.
Příjemně naservírované vzpomínky a poutavý rozhovor se synem. Útržky vzpomínek vnuka.
Nejvíc mě bavila část s Vladimírem mladším. Nicméně setkat bych se s ním nechtěla :-D
Radši jsem zdravá :-)
Jen tak pod čarou. Přispěvatelem (druhým autorem) je, tedy alespoň podle souborného katalogu, Vladimír Beneš nejstarší. Děd, nikoliv vnuk.
Takové... jak to říct... jižanské...
A taky mi to hodně připomínalo knihu S elegancí ježka.
Ani v jedné knize jsem zalíbení nenašla.
Úplně nejvíc se mi líbil název knihy :-D
Chvíli to vypadalo, že už i mrtví ožívají...
Sice v tomhle díle bylo mnoho mnoho mnoho emocí, ale celkově z něj nejsem příliš nadšená. Prostředí, které nepreferuji, trošku až moc nevysvětlitelných pomocí, úmrtí, která čtenář nechce.
A přestože emocí mnoho, tak ne ty, které tam být měly ;-)
Bylo to nádherný. Osamělý, srdcervoucí, deptající, a přesto všechno tak nějak klidně plynoucí. Tichá odevzdanost a smířenost, ale stejně tak i chuť nevzdávat to.
Moc zvláštní knížka.
Směsice dramat s cílem dojmout, dojmout, dojmout, ještě jednou podojit a znovu dojmout...
Nesešly jsme se.