iceVS komentáře u knih
Velmi zajímavá kniha. Cestopis duše jedné sebestředné ženy. Ale puťky stráví nudný život v kuchyni... K dokonalosti téhle knize scházel obrazový materiál.
Očekávala jsem (jak se ukázalo, tak oprávněně) 500 stran na téma sex, drogy a rock and roll. Z mé strany čirý voyeurismus, (nerozumím ničemu z dříve jmenovaného). Zajímalo mě, jak to Keith dokázal přežít.
Je zjevné, že synci z Albionu jsou nezdolní a nezlomní.
A pak že jsem paranoidní...
Absolutně skvělá kniha, při jejímž čtení se v člověku mísí asi úplně všechny pocity. Nevěřícnost, údiv, prozření, obavy, znechucení, strach, nejistota, zejména pak chuť zahodit mobil i notebook, už nikdy nezapínat internet...
Osobní příběh Eda mě pohltil, donutil k přemýšlení, dojal. Držím mu palce.
Tuším, že je to autorčino celoživotní dílo. A vím, že každý filmový a divadelní historik u této knihy zaplesá. Z mého pohledu řadového čtenáře je to nekonečný soupis rolí, a to až k roku 1850, a stovky a stovky jmen spoluherců. Chtěla jsem se dozvědět něco o Hrušínských coby o lidech a dostalo se mi statistiky. Takže nechť jsem klidně prohlášena za kulturního i literárního barbara - ale já se u této knihy neskutečně nudila.
Jak jsem se nudila u Šlachtova ublíženého spisku, tak o to víc mě zaujala tato kniha. Perfektní zpracování nekonečného příběhu. Chobotnice jak vyšitá a Rittig je pořád vysmátej.
O Jakubu Kroulíkovi mám povědomost asi tři roky, od doby, kdy do knihovny prvně přišla nabídka na jeho přednášku. Tu jsem sice nikdy neměla možnost navštívit (a ani mít nebudu), ale, tak jako každého, i mě zaujalo téma. Alespoň jsem se seznámila s Jakubovým webem a hltala každý dostupný rozhovor v periodikách. Kniha je plná zajímavých informací, příběhu, reálií... Bavila mě moc.
Tohle je prostě radost číst. Miluju jemné nuance Honzákovy češtiny. Jeho znalosti obdivuju a jeho moudrost mě láká.
Bomba. Opět kniha, kde mi hvězdičky nestačí. U kapitoly s domácími úkoly jsem řvala smíchy. Nic moc tragického jsem v knize neviděla, moje dětství bylo podobně "razantní".
Tohle je moje srdcovka. Druhý díl je sice prostě dvojka, ale má to svůj filozofický náboj. A tentokrát i slzička ukápla, byť je to pohádka.
Brilantní. Obdivuju autorovy znalosti, dotkl se - a velmi zdařile - všech možných témat. Nekonečné politické rozpravy byly geniální. Právě tak jako mluva TV reportérů. Povídka o Kašparovi měla špičkové vyvrcholení. Pět hvězdiček je v tomhle případě málo.
Nikdy bych si nemyslela, že mému oblíbenci Henkovi dám tak malý počet hvězdiček...Ale nápad ukrást miminko v kočárku neměl dostat ani Evert, ani autor. Fakt ne.
Přestože jsem film neviděla, celou dobu jsem před očima měla Trojana a jeho herectví, které je od devadesátek neměnné a přehnané. Což byla první hvězdička dolů. Druhá, protože příběh znám z reálu, fikce se mi nelíbila. A třetí - pořád je to někde blíž scénáři než beletrii.
To máte za to, že jste si mě nevážili, všechny vás napráším. Mimochodem - velmi nekvalitní kniha po fyzické stránce. Vím o třech exemplářích, které se rozlepily po dvou až třech přečteních. Takže vydavatel má velké mínus.
Nevyšla náhodou někde nějaká "kuchařka úspěšných spisovatelek"...? Tohle mi připadá jak podle nějakého receptu. Dej tam padesátá léta, ta dojímají a zaberou vždycky, přidej domácí násilí a dolaď to těžkou nemocí. Jako třešničku na dort přidej trochu mysteriózního fantasy - podbrdská vlčice. Vybavila se mi Helena Růžičková, jak říká: Na těžkej osud jsem já pes. Kniha cíleně ždímá další a další emoce, nenechá odpočinout, ubíjí. Přitlač, utáhni šrouby, doraž. Čím víc pruhů, tím víc adidas.
A je velký rozdíl mezi pykat a pikat, to bolelo.
Je to tak ... ruské... Člověk má pocit, že se prokousává Dostojevským a zároveň, že se na něj valí všechna petrohradská špína. Pitoreskní sbírka ničeho se neštítících postaviček, které se do povinné četby určitě neprobojují. Vraždí, kradou, podvádějí, znásilňují, prostituují; ženy se útrpně podvolují naprosto všemu, co jim ty zrůdičky a osud nachystají. Oj, co si pak myslet o širé Rusi a jejímu národu. Snad jediné, co se mi líbilo, byl název a jeho symbolika. Křížové sestry - podle zvyku, kdy si lidé vyměňují křížky, které nosí na krku. A zde též jako sestry v osudu. Pryč z mé knihovničky.
Moje představy o dekadenci a obscénnosti byly s realitou zjevně srovnatelné asi stejně jako chleba s máslem a stolečku prostři se. Myslela jsem si, že největší zvíře byl Ozzy Osborne, ale sedmdesátky byly zjevně čajíček proti šedesátkám. Jedna z mála knih, kdy je lepší představivost zcela vypnout a jen číst a moc se v tom nepatlat. Ale stejně mi v mysli zůstaly úděsné výjevy.
Tak naprosto neuvěřitelně poskládané věty jsem v životě nečetla. A světe div se, v průběhu čtení začaly dávat smysl a nakonec se mi to celé i líbilo.
Vhodná pro matrikáře, oddávající. Čerpala jsem z ní v předchozím zaměstnání.
Musím se přiznat, že tahle knížečka mě příliš neoslovila. V podstatě téměř náhodně shromážděná moudra.