IHT komentáře u knih
Mirne zklamani - pointu prvniho pribehu jsem vlastne asi nepochopil (nejsem gay, ale neverim, ze by uvazovani obvineneho mohlo byt az tak povrchni), pointa druhe povidky byla jasna temer do zacatku. Druha povidka se mi vlastne vubec nelibila - prisla mi jen jako hromadeni sebepotvrzujiccih faktu na hromadku ne-pribehu, ktery prilis uveritelny nebyl (zdravotni problemy zadne?).
Prvni pribeh byl pomerne zabavny, ale prisel mi presto jako slaba kopie podobne odlehceneho lec zajimavejsiho Jonassonova Zabijaka Anderse.
Opet jsem si overil, ze mi povidky nestaci - poctivy roman je treba, abych si pribeh zamiloval a ztotoznil se s hrdiny! :) A proto se moc tesim na dalsi knihu z Oddeleni Q!
Jussi, vykaslete se na tyhle skopicinky a sup sup do poradne prace! :)
(SPOILER) paradni :)
moc se mi libi, jak jsou postavy plasticke, jak nejen hlavni protagonisti jsou predstavovani v ruznem svetle a v ruznych situacich.
Dost bizarni mi prisel vztah mezi vrahem a jednou jeho obeti a rusive na me pusobila poznamka v dopisu policii o drogach v brise teto obeti (to jako fakt?!).
A heslo pro vyzvedavani deti ze skolky?! To jsem moc nepochopil - a uz vubec ne, proc ho ma schvalovat/potvrdit dite. Me dite (3 roky) by zrejme odkyvalo cokoliv komukoliv, pripadne obcas zaprelo i me samotneho (dle aktualniho rozpolozeni). Predstava, ze si heslo musim napsat na lednicku, abych vedel, co si pamatuje dite, mi prijde nerealna (Robert asi nema dite ve skolce, co? ;)).
I pres tyto drobnosti je kniha barvita, napinava, vyborna! Jen tak dal, Roberte, perte to do nas! :)
Mimoradne zajimava knizka!
Vznik moralky rozebirala rada autoru i v knihach prelozenych do cestiny. Haidt se pokusil sestavit svuj vlastni uhel pohledu, ktery je inspirativni a pozoruhodny. Moc se mi tento uceleny prehled libil, vlastni vyzkumy sestice zakladnich kamenu moralky a srovnani liberalu a konzervativcu v jejich pojeti hodnot je proste super.
Jedina rusiva vec, ktera mi vadila v zaveru knihy, bylo (podle me) zbytecne vyhrazovani se proti Dennettovi, Harrisovi a Dawkinsovi. Dawkins, u nas zrejme nejznamejsi apologeta ateismu, pochopitelne vychazi hlavne z liberalnich korenu - tj. plamenne kritizuje nabozenstvi za to, co dokaze udelat spatneho pro JEDNOTLIVCE (s pomijenim pozitiv pro jine jednotlivce, pripadne pro skupinu). Haidt ve sve knize dela presne totez, ale z opacne strany - coby zastance skupinoveho vyberu (ktery se odklonil od svych liberalnich korenu) vyzdvihuje nabozenstvi pro jeho prinos pro cele skupiny, aniz se zamyslel nad tim, co muze prinest spatneho jednotlivcum. Priznava, ze nabozenstvi muze byt nahrazeno prislusnosti k jakekoliv jine skupine (sportovni fanousci atp.), nicmene argumentuje nekolika vyzkumy, ze kterych verici vysli jako prosocialnejsi nez neverici. Zajimave je, ze jsem v rade knih cetl opacny nazor podporeny take konkretnimi vyzkumy, ve kterych verici nedokazali prekonat neverici v dobrocinnosti. Kdyz uz, tak jsou slechetnejsi k souvercum, ale Haidt uvadi vyssi prispevky i na jine prispevkove organizace (rakovina atp.). Zrejme nejsou rozdily prilis velke, tak dokazi ruzne studie obcas najit rozdily, ktere autori hledaji ;)
Kazdopadne Haidt dokaze psat velmi pekne, jeho styl je zajimavy, ctivy, pomerne laskavy a prehledny - kazda kapitola ma strucne opacko, ktere je velmi uzitecne. Inu, psycholog by mel vedet, jak pusobit na lidi :)
Kniha je povinnym ctenim pro vsechny politiky! A doporucenym ctenim pro vsechny ostatni zvidave ctenare :)
Nevim, zda je to tim, ze May postupne vybrousil svuj styl, nebo ze hrdinum prichazim na chut, ci presunem do USA, ale tahle kniha se mi ze serie libila nejvic :) Zapletka zajimava, motivace padoucha bizarni (ale to ve finale dojem prilis nezkazi), vetsina scen na efekt (posledni scena by ve filmu pusobila fakt uchylne), ale slo to.
Mozna i proto, ze tu nebylo tak mnoho napeti mezi Margaret a Li Jenem. :)
Jediny zasadnejsi vytka je, ze prakticky v kazdem dile se padouch pokusi (neuspesne) Margaret zabit. To uz je docela klise :/
Herriotovu zverolekarskou serii jsem precetl kdysi jako teenager a moc se mi libila. Obcas se k ni rad vracim, protoze je laskava a cisi z ni nostalgie predvalecnych a povalecnych let, doby, kdy lide byli chudi a meli jine priority, nez mame dnes. Zivot byl zrejme tezsi, ale jednodussi. A prace na aglickem venkove vypadala velmi romanticky. :)
Ted jsem si knihu poslechl. Kvalita nacteni sice neni nejvyssi (cteno hrozne pomalu, chvilemi temer strojove), ale vratit se ve vzpominkach k Sigfriedovi, Tristanovi a Jamesovi a osvezit si vsechny ty vesele historky o podivnych farmarich bylo velmi prijemne. :)
Nadherne!
Urcite kazdy zname nejakeho Pistika (ci Kvicouna), ti jsou nejhorsi.
Tuto knihu jsem cetl hned po vydani, pred nekolika lety znovu a ted jsem si ji poslechl. Musim priznat, ze pri kazdem dalsim cteni jsem si vsimal dalsich a dalsich nedostatku.
Je to sice krasne svedectvi onech prvnich ca dvaceti let, ktere spolu prozili Jacquie a Gerald, ale je videt, ze spisovatelske strevo maji jen rodili Durrellove. Je to ponekud klopotne, dost popisne a misty trochu naivni.
Hlavni problem ale asi bude v prekladu. Prekladatelka totiz vyrazne ignorovala ceskou terminologii a spoustu slov preklada jednoduse spatne. "Armadilo" a "mungo" jsou proste mimo misu (mungo byl cesky nazev pro asijskou promyku, u africkych mangust se tento nazev nikdy nepouzival), i ne-zoologa jiste zarazi, ze na Kypru pili Durrellovi domaci "pastinak" (coz je zelenina) namisto "pastisu" (coz je anyzovy liker), ci ze veverka Koralka chytajici rojici se mravence mela plnou tlamicku "komaru", dokonce prekladatelka pise o "Bafutskych slidilech", prestoze pan Pellar 8 let drive pouzil v dobre prelozene knize Dvakrat do Kamerunu oznaceni "Bafutsti chrti" apod.
Zvukova rezie nacteni knihy take neodvedla zrovna stoprocentni praci. Prereknuti nejsou opravena (a neni jich tam malo), strihac si nepohral s vyvazenim hlasitosti, obcas probleskne pokyn z rezie(!), otaceni stranek je dost hlasite, vyslovnost anglickych slov nekdy desna (simpanzovo jmeno Cholmondeley se cte Čamly - coz je vyslovne zmineno v Pellarove prekladu), nekdy se stridaji ruzne vyslovnosti (landraur/landrover/landruvr, podobne se kreativne komoli nazvy mest)... ale tempo cteni a melodie jsou prijemne :)
Je to zrejme ponekud uspechana kniha napsana zrejme hlavne kvuli honorari (Durrell bezne napsal sve knihy za ca 6 tydnu), je to odbyty preklad, neni to uplne nejlepsi nacteni, ale porad je to skvele svedectvi o zivote zcela mimoradneho cloveka, nadseneho vizionare, prukopnika nove koncepce zoologickych zahrad a jednoho z prvnich ochrancu prirody v mezinarodnim meritku.
Durrellovi, smekam pred Vasi praci!
Nejsem fanda souboru povidek. Obvykle mi nektere prijdou skvele a nektere prilis slabe. To neni nic prekvapiveho, ale obvykle to vede k tomu, ze mam rozporuplne pocity.
Nesbo je muj velmi oblibeny autor, ale mel jsem ho dost dlouho "upozadeneho", protoze serii HH jsem hltal hned po vydani a priznam se, ze se mi superman Harry ponekud prejedl.
Zkusil jsem pred casem Doktora Proktora a bylo to zabavne, byt znam lepsi detske autory (presto Nesbo i v teto kategorii slusny nadprumer). Nektere jeho posledni knihy mi jeste na policce cekaji, ale sahl jsem po Zarlivosti, nactene panem Svarcem.
Vyborne! Bravurni!
Vsechny povidky maji moc peknou pointu, vsechny jsou hezkou sondou do duse ruznych postav. At uz je hrdinou slavny spisovatel, spickovy detektiv, obycejny popelar, ci taxikar s posramocenym sebevedomim, vzdy jsem se s nimi dokazal ztotoznit.
At uz z pohledu detektiva, nebo "padoucha", Nesbovi ty pribehy proste jdou. A s ohledem na tema knihy jsem si jist, ze mi povidky v hlave zustanou :)
Paradni napinavy pribeh. Tentokrat jsme znali vraha a sledovali, jak k nemu postupne nasla cestu i policie. S ohledem na vrahovo mysleni to bylo zabavne a zajimave.
Chovani vysetrovatelu mezi sebou bylo fajn - prijemne to odlehcovalo hlavni linku (byt tym si Erika sestavila az ve ctvrtine knihy!).
Co mi ale tentokrat desne vadilo bylo nacteni. Bohuzel jsem mel verzi nactenou pani Helgou Cockovou, ktera ma velmi prijemny hlas, ale mnohem vice by se hodil pro cteni poetickych pohadek pro deti. Cetla pekelne pomalu, dost casto se intonacemi netrefovala do popisovanych emoci (vetsinu toho cte "uvazlive" ci "prekvapene" ci "zamyslene", coz k popisovanym hadkam fakt nesedi) a celkove to dost neodsypalo. Martin Stransky to zvlada mnohem lepe
Robert Bryndza umi psat zajimave pribehy a jeste lepsi je, kdyz je muzu poslocuhat skvele nactene :)
Treti pribeh Eriky F je po detektivni strance trochu pritazeny za vlasy. Respektive neni jasne, proc se jej nepodarilo vyresit jiz pred 26 lety (jasne, po bitve je kazdy...). A jeho zaverecne rozlousknuti je vlastne dilem stastne nahody, urcite ne pdiyk peclive detektivni praci (byt i ta by zrejme mohla vest ke zdarnemu konci, jen by to asi bylo jeste o 100 stran delsi). Velmi pekne jsou ale popsane vedlejsi linie, slepe vysetrovaci ulicky (byt nekdy vystavene spise na efekt), a soukromy zivot Eriky. Pevne doufam, ze v dalsim dile se opet posuneme nekam dal (a ze si Erika udrzi svuj tym).
Musim priznat, ze se mi to libilo. Sice to nebylo nijak prijemne (cist o neustalem napeti mezi hlavnimi postavami je docela vopruz), ale melo to spad a ve finale to nebylo sablonovite, jak jsem se bal. (Nemyslim finale pribehu - to bylo predvidatelne - myslim jeho prubeh a osobni peripetie protagonistu.)
Diky tomu Mayovi odpustim i takove prohresky, jako ze na jednu stranu Margaret musi letet na otocku do Pekingu pitvat jedno telo a odpoledne se vraci (a vezme si jen aktovku :)) a na druhou stranu maji detektivove spoustu casu chodit na bankety, vecere do restauraci, davat si rande v osm v hotelu (pricemz si stezuji, ze na sebe nemaji cas). Kdyz to srovnam s jinymi detektivkami (anglickymi), zda se mit az neuveritelne, kolik volna maji v Cine detektivove behem vysetrovani :)
A taky mu odpustim, ze CInani maji vsechny pokrocile technologie (psano v roce 2000), jako elektronovou mikroskopii, analyzy DNA vsech fragmentu vsech tel (behem par dni) a pritom nikdo nema mobil a museji praskat sluchatkem do vidlice a nechavat si vzkazy na recepci. Cekal bych, ze zrovna v Cine budou mobily v roce 2000 beznejsi.
Urcite lepsi, nez prvni dil - tady uz vysetrovani docela davalo smysl, byt prehlednuti konkretnich stop, ke kterym se Li posleze vracel, je ponekud usmevne :)
Pachatel se da odhadnout uz nekde v pulce (no, tak to zvaldl ja, verim, ze nekdo pozornejsi, zkusenejsi, ci pristupujici analyticky z pohledu spisovatele, to mohl zvladnout temer na zacatku ;))
Linka s Liovymi pribuznymi je sokujici (sestra, svagr), ale zabavna (neter), tezko rict, zda ji autor pouzil jen jako tmel pro hlavni protagonisty, urcite jsem ale zvedav, jaky bude jeji dalsi osud. Nezbyva, nez si pustit dalsi dil!
A propos - palec nahoru pro Janu Plodkovou a Martina Mysicku!
Moje oblibena autorka opet nezklamala - Cerna dira je socialni drama a dobra detektivka v jednom. Depresivni, ponure (jako prakticky cokoliv z islandske tvorby), ctive, napinave. Poslouchal jsem jako audioknihu a ocenuji i nacteni! :)
Yrsu mam rad, tak jsem se s chuti pustil do teto serie.
Bylo to napinave, ale ve dvou tretinach jsem si byl prakticky jist, kdo je vrahem. V tu chvili jsem byl ponekud zklamany a chystal se hvezdicku ubrat za "predpoveditelnost" zapletky... ale chyba lavky - vse bylo samozrejme jinak! Takze zaslouzenych 5 hvezd, poklona a omluva autorce a natesenost na dalsi dily! :)
Jako clovek, ktery vyrostl na knihach G. Durrella a dokumentech D. Attenborougha (oboji vyrazne ovlivnilo muj zivot :)), jsem okamzite zakoupil i tuto jeho autobiografickou knihu popisujici prvni expedice.
Je fantasticka, je napinava, je totalne neuveritelna. Cesta na Komodo je proste brutalni punk!
Posledni tretinu (navstevu Paraguaye) jsem chte nechte srovnaval s Durrellovym Opilym pralesem a Septajici zemi a premyslel o vyberu destinaci a zpusobu obstaravani zvirat pro zoologicke zahrady v padesatych letech minuleho stoleti. Durrell prvni expedici usporadal v roce 1954, nicmene statni prevrat mu zhatil plany a zvirata musel opet pustit na svobodu. Attenborough prijel v roce 1958, pri odletu se vicemene vystridal s Durrellem (narazka v zaveru knihy ;)).
Kazdopadne jiste cetl Durrellovu knihu Opily prales, ktera vysla v roce 1956 a kde popisuje mj. zkusenosti s drzenim pasovcu v zajeti - to Attenboroughovi hodne pomohlo, protoze vyhovet specifickym choutkam a zvolit vhodny substrat do klece je zjevne dulezite. :)
Srovnani stylu psani Attenborougha a Durrella je take pekne - oba pisi skvele, Durrell sebeironicteji, Attenborough laskaveji. Oba autory prekladali sikovni prekladatele, byt pani Jenikove to ne vzdy vyslo bez chyby - bornejska opice se nejmenuje "kahua" (tvrdosijne opakovano), ale kahau, podobne zkomolenych je vice druhovych nazvu. V Guayane tezko Attenborough videl nastroje z "antilopich" kosti a porovnavat vejce nandua a slepice pomoci pomeru zloutku a "albuminu" je vazne nestastne. Celkove vyzneni slohu je vsak prijemne a verim, ze dost podobne originalu.
Moc me mrzi, ze Attenboroughovy knihy nejsou do cestiny prelozeny vsechny (dle wiki sepsal temer tri desitky titulu). Tezko se vymlouvat na maly cesky knizni trh, protoze do madarstiny prelozeny byly(!). A koneckoncu Durrellovy knihy mame v cestine take (temer) kompletne... :)
Kez bychom se dockali i prekladu jeho dalsich starsich knih!
Cetl jsem od autora několik knih a jeho vykon povazuji za stridavy (trilogie Ostrov Lewis super, Ticha smrt a Karantena slabsi, Ostrov Entry propadak). Tohle urcite nepatri k jeho spicce - tema mohlo byt zajimave, kdybych necetl pozdeji vydanou Karantenu, chovani postav ponekud chaoticke, hlavni linka vysetrovani pomerne dost slaba.
Dam tomu sanci, zkusim druhy dil :)
Nebylo to spatne, ale cekal jsem neco jineho. Hlavni problem je zrejme ve spatnem ceskem nazvu - originalni "The Victorian Guide to Sex" je mnohem trefnejsi. Kniha je totiz psana jako poucna dobova prirucka. Urcite se oproti ceske anotaci nedozvite, "jaké rady dostávaly od svých matek dospívající děvčata a nevěsty před svatební nocí". Za slabinu ceskeho prekladu povazuji i caste chybejici popisky k obrazkum - alespon nektere z nich jsou do knihy umisteny zcela bez legendy, byt by bylo vhodne uvest minimalne cesky preklad zobrazeneho letaku.
Po obsahove strance me ponekud prekvapil popis elektrickeho vibratoru - galvanicke monoclanky se rozsirily az po roce 1896 (jak jsem se docetl na internetu), pricemz viktorianska era skoncila v roce 1901 (jak jsem se docetl na internetu), takze elektricke vibratory urcite prilis bezne ve viktorianske Anglii nebyly ;)
Typicky Backman - mily, dojemny, lidsky, hrejivy. Vsechny jeho postavy jsou v jadru dobraci, byt maji tvrdou slupku. Nenapada me jiny autor, ktery by mel takto vystavene pribehy a charaktery - vzdy jsem z toho namekko :)
Celkove je pribeh hezky vymysleny a ma prekvapivy zvrat, nicmene celkovy dojem je dost pochopitelne neuveritelny. Ale to nevadi... Backmanovi prominu opravdu hodne :)
Prijemne pocteni :)
Prvni polovina je o zviratech a jejich schopnostech. Neprinasi sice uplne novinky k danemu tematu, ale par temat probira docela zevrubne. Druhou cast jsem puvodne cist nechtel - tyka se zlepseni naseho pristupu ke zneuzivani zvirat (jidlo, leky, kosmetika, zabava, ...). Nicmene nakonec jsem pri zbeznejsim listovani neodolal a procetl si ji. Je plna alarmujicich prikladu nelidskeho zachazeni se zviraty. A take nabizi vhodne alternativy pro lidi, kterym utrpeni zvirat neni lhostejne. Tato cast mi prijde faktograficky jeste lepe zpracovana, nez prvni cast. Ne se vsim je sice nutno souhlasit (opravdu si nemyslim, ze by moderni zoo prispivaly k utrpeni zvirat - uvadene priklady jsou sice odstrasujici, ale urcite nejsou bezne, ci typicke pro fungovani vsech zahrad), ale urcite to neni nejaka nenavistna agitka. Naopak. Knihu urcite doporuciji k precteni :)
Mile, vtipne cteni o mimoradne zajimave a extremne dulezite skupine hmyzu. Kniha velmi pekne kombinuje autorovu biografii a informace o cmelacich, jejich zivote a problemech jejich vyzkumu. Bylo to me prvni seznameni s autorem a jsem si jist, ze nikoliv posledni (Divocinu uz jsem si objednal). I odbornik (zoolog) se vknize dozvi zajimave veci, protoze autor seznamuje s vysledky vlastnich vyzkumu. Nektere informace jsou velmi dulezite pro pochopeni fungovani prirody a nase snahy o jeji ochranu - napriklad podpora sireni invaznich plevelu zavlecenymi cmelaky v Tasmanii, geneticka uniformita nepuvodnich populaci na Novem Zelandu, naroky na plochu pro udrzeni dostatecne velkych populaci spolecenskeho hmyzu v Anglii atp.
Vrele doporucuji!