Iki1 komentáře u knih
Autor si dobu konce 2. světové války slušně nastudoval a v knize ji vylíčil sice okrajově, ale slušně. Jak už bylo v komentářích připomenuto, mysteriózní příběh ve stylu Indiana Jonese byl hodně slabý. Autor se ho sice snažil postupně gradovat, ale to se mu nevedlo, takže konec byl lehce předvídatelný, což u thrilleru docela vadí.
Velmi dobře zpracované dva partyzánské výsadky na území bývalých Sudet v okolí Svitav a Moravské Třebové na konci druhé světové války. Autorka vychází z dobových dokumentů a výpovědí, vše doplňuje obrazovým materiálem. Kniha je tedy výborným náhledem na tehdejší život na území obývaném převážně Němci.
Historické zpracování doby počátku 17. století v našich zemích je vskutku virtuózní. Moje latina od dob studia ovšem virtuózní není, ale po desátém dolistovávání v rejstříku, jsem to vzdal. Děj nebyl nijak příliš nápaditý, mnohé dějové linie byly plané, či nedořešené. Přičtení jsem také pociťoval jen nepatrné napětí.
Trochu jiná detektivka z prostředí intelektuální elity vlastnící a tvořící soukromou vysokou školu. Trochu mi vadilo, že téměř polovinu knihy tvoří uvedení do děje. To mi přišlo hodně sebemrskačské, i když nejsem člověk, který by v životě někam spěchal. Vše podstatné se poté odehraje v té druhé půlce.
Forma vyprávění mi vyloženě nesedla, čtení je to roztahané až únavné. Spisovatelův jazyk je hodně samoúčelný, přispívá k neučtenosti knihy. Celkově tedy spíš nuda, nuda...
Tahle kniha na mě působila dost rozpačitě. Autor použil deníkový záznam ze své cesty, což je naprosto v pořádku. Ovšem čtenář se dozví, kolikrát pršelo, jak foukal vítr, jak se autorovi vybil mobil a kde ho nabíjel, jak a co nakupoval... V podobných knihách vyhledávám spíše nevšední zážitky, psaní o místech, která bych mohl také navštívit, různé příhody s místními obyvateli. Autor si tuto absenci nejspíš uvědomoval, protože knihu doplnil alespoň informativními vygůglovanými texty. Možná byla cestě věnována krátká doba, protože se autor snažil o co nejlepší sportovní výkon (ten nijak nesnižuji - klobouk před ním dolů) na úkor zážitků. Snad i fotografie by pak v knize vyšly lépe.
Výborně uchopené téma, vtipně a především napínavě napsané. A hlavně, tahle kniha není ukecaně rozvláčná. Od počátku si mě přitáhla a pustila až na konci. A protože jsem film neviděl, byl pro mě ten konec dost překvapivý.
V této knize si cením autorovy snahy najít jinou formu uchopení detektivních povídek. Je pravda, že naprostá většina knih cyklu Původní česká detektivka je na jedno použití. Přečteš, odložíš a za týden nevíš, o čem to bylo. Cílkovy povídky v této knize mají alespoň standardní povídkovou formu. Použitý vzletný jazyk mi zpočátku připadal fajn, od třetí povídky mi začal vadit.
Tyto druhy knih si získají čtenáře, pokud je píše autor podle vlastní zkušenosti. A tahle kniha k nim evidentně patří. Díky ní jsem získal pár dobrých tipů k toulkám krajem Polabí i k návštěvě některých zdejších měst.
Čtení je to dost mrazivé a jakási reportážní forma tomu dodala autentičnosti. Dostaly mě i zařazené fotografie reálných účastníků. A už ten úvod s pátráním po hrobech je hodně vypovídající o situaci v tehdejší Gruzii.
Kniha mi připomněla slavnou pohádku o kočičce a pejskovi, jak pekli dort. Vypadá to, jako by sama autorka nevěděla, co má napsat, jestli detektivku, deníček či kuchařku. A tak sem dala od každého něco. Výsledek mně přijde hodně rozpačitý. Kromě hlavní postavy jsou ostatní zapojení hrdinové nepropracovaní, děj klouže výrazně po povrchu, není tu pořádná zápletka, konec je hodně odbytý a tím i málo uvěřitelný. Na detektivku tu chybí pořádné napětí. Ale možná je to předzvěst roztěkanosti mladé generace a je v tom nějaký autorský záměr, který jsem jen nepochopil.
Výborně stylizované povídky psané krásným jazykem. Autoru se podařilo vylíčit kraj i jeho atmosféru tak, že si ji při čtení představíme před očima. K tomu hezky vystižené osudy různých lidských figurek, které žijí obvykle na okraji lidského společenství. Celkově se tedy jedná o příjemné počtené, které nutí k zamyšlení. A přesně tak to má u povídek být.
Fejetony do novin dnes píše kdekdo a pokud se jedná o známou osobu, jsou i čteny. Jakub Kohák je jiný v tom, že píše jakoby deník, tedy vyjadřuje se k prožitým událostem, a nehodnotí, jak to ve fejetonech bývá, události, které se dějí kolem nás všech. Líbil se mi autorův styl psaní i prosté vyjadřování. Z knihy přímo prýští entusiasmus, občas jsem se od srdce zasmál.
Velmi dobrý a přehledný úvod do problematiky. Autorka přinesla stručný výtah obsáhlých návodů, které můžeme najít na různých webových stránkách. Cenný je široký záběr a možnost okamžitého praktického využití. I když ne úplně se vším bych bezvýhradně souhlasil.
Pro dovolenkové čtení, kdy se nemusíte tak moc na čtení soustředit, je to dobrá kniha. Pro zbytek roku šeď a nuda, přespříliš rozvleklé. Tak, u něčeho jsem se i zasmál, ale u většiny povídek nebylo čemu. Ale alespoň se autor kolem sebe umí dívat a svá pozorování převtělit do povídky. Což vůbec není lehká záležitost.
Kniha není vyloženě špatná, ale přišla mi příliš rozvleklá, místy nudná. Jako thriller by měla víc šlapat, děj by neměl být tak snadno předvídatelný. Jedná se spíš o průměrnou oddechovku na léto.
V knize najdeme velmi podrobně zpracované dějiny templářů. Autor použil jednoduchý vyprávěcí styl, který je poutavý. Postupuje časově bez přeskakování, takže čtenář získá slušné informace o templářském řádu. Ty jsou doplněny mapkami i několika fotografiemi.
Kniha na první pohled dost zbytečná, ovšem obsahuje značné množství různých cvičení. Ta by měla při pravidelném používání zlepšit naše dýchání. No, v každém případě bude podstatnější čerstvé povětří.
Tahle kniha mě hodně bavila. Zaujala mě jak její retrospektivní forma, tak i jazyk, kterým autor vypráví celý příběh. To, že děj umístil na česko-rakouské pomezí a přidal malinko hororových prvků, připomíná severskou krimi (tomu odpovídá i obálka knihy). Do tématu divokého odsunu se autoři knih příliš nevrhají, zde je zpracování hodně poctivé, včetně překvapivého závěru s tématem osobní pomsty.
Klasická prázdninová oddechovka. Krátké soudničky, u kterých je očekáváno, že čtenář v nich nepotřebuje ukončení, aby se dozvěděl, jak byl příslušný padouch potrestán, protože o rozhodnutí soudu se píše či psalo na titulní straně příslušných novin. Takže snad pro připomenutí starších kriminálních případů.