Iki1 komentáře u knih
Drsné prostředí přivádí lidi k zoufalým činům. Pěkně popsáno, na povrch vyvrhnuty vnitřní pochody vyšetřující inspektorky, a možná i to čtenáře přidrží u knihy. I když minimálně v polovině je jasné, k jakému závěru autorka směřuje.
Velmi pěkně zpracovaná knížka, kterou jsem nečetl jedním dechem, ale pravidelně jsem se k ní po chvilkách vracel. Něco oprášených školních poznatků, hodně mnoho poznatků nových, příjemně a srozumitelně podaných. A vše doplněno fotografiemi, z kterých až přechází zrak.
Krásné počtení, plné barev, zvuků, dotyků. Autor dokázal na malé ploše spojit vnímání všemi smysly. K tomu luxusní fotografie ze všech možných koutů světa.
Jedná se o fakt dobré, občas husté čtení se zamyšlením nad národní povahou, shodností či alespoň příbuzností i (ne)příznivým osudem našich (skoro)sousedů a tím i naším. A cože je to v žurnalistice gonzo? Kombinace sociální kritiky a sebeironie psané v 1. osobě, tedy s autorem v hlavní roli.
Čtivý thriller vypadá naprosto jinak. Tohle je spíše špionážní román a to jen se zamhouřenýma očima. Rozvláčné, téměř bez děje a i ty zbytky děje se téměř nikam neposunují. Zápletka na počátku je jasně čitelná, takže čtenář, který tu nudu vydrží až do konce, se dočká očekávaného rozuzlení. Navíc mám pocit, že autor se navíc nepříliš orientuje v problematice sociálních sítí.
Jedná se o zdařilý románový thriller, jen místy trochu víc překombinovaný. Postupně jsem si tipoval a poté upřesňoval, kdo by mohl být oním pachatelem, až mě autorka na posledních stranách překvapila. Takže dobré počtení, i když sem tam dost realistické (tedy krvavé).
Dobře šlapající thriller se sérií vražd, jejichž nitky vedou k místní zbohatlické a pěkně perverzní rodině. I když děj na počátku a ke konci je super rychlý, ve středu malinko zadrhává tak, jak policista tápe ve vyšetřování. Velmi dobře je použit jazyk včetně důležitého argotu. Líčení scenérií míst i pochmurné atmosféry šedivé lednové zimy je tak výrazné, že čtenář může přímo cítit puch bezdomoveckých doupat i sychravost ulic. Celkově se tedy jedná o kvalitní počtení, které by mělo být povinnou četbou pro naše autory původních českých detektivek.
Kniha obsáhla kompletní návod na přežití kohokoliv v civilizaci. Obsahuje spoustu návodů, a to i kreslených na to, jak se zachovat v dané situaci. Alespoň prolistování a letmý výběr kapitol k přečtení doporučuji každému.
Edice Původní česká detektivka má určitý standard, který pravda není příliš vysoký. Sem tam ho některá z knih převýší. Toto dílko tuto edici sráží naopak hodně dolů. S detektivkou nemá naprosto nic společného. Autorka svou hlavní postavu Zuzanu Wilder posílá střídavě do Čech a na Kanárské ostrovy bez sebemenšího plánu, co by tu mohla činit. Naprosto živelně se tak odvíjí příběh, kterému navíc chybí alespoň základní dějový konstrukt. Aby autorka knihu oživila, najdeme tu alespoň strašidla. Ani ta do děje nezasahují, takže z něj spíš čouhají jako sláma z bot. V knize tedy najdeme dějové střípky sesypané na hromádku, naprosto nedržící pohromadě a ani na poslední stránce není jasné, co to mělo znamenat. Snad že vydavatelství ze zoufalství tlačilo na autorku, aby rychle dodala jakýs takýs rukopis.
Myslím, že i na britský humor je tato kniha průměr. I mě v ní pobavilo jen málo stripů.
Na této knize oceňuji hlavně poetiku, s jakou autor vyjádřil žitý a prožitý okamžik své radosti z putování. Občas jsem záviděl radost, která z knihy prýští. Protože ne každý má dar zastavit proudění času a "vidět".
Děj thrilleru vždy poskočí dopředu, takže čtení je napínavé až do úplného a nečekaného závěru. Ovšem vše je na úkor něčeho jiného – zde je děj v druhé půlce už hodně zamotaný a chování hlavní hrdinky totálně přihlouplé. Kvalitu knihy pak ruší obrovské množství překlepů, nedoklepů a pravopisných chyb. U vázané knihy by množství mělo být alespoň minimalizováno.
Příspěvky českých záhadologů na tradiční témata - Alchymisté, Faust, Božena Němcová, Štechovice - v podstatě ohřívají stejnou polévku. V tomto sborníku mě zaujala historická pojednání. Bitva u Lipan a postava Jana Čapka ze Sán, bitva na Bílé hoře a zdařile nastíněná situace, kdy jsme byli součástí Rakouska. Tyto příspěvky mě velmi zaujaly hlavně tím, že jsou zpracovány s větším nadhledem.
Děj špionážní operace se odvíjí ve vzpomínkách aktéra, kterého noví mladí vyšetřují kvůli úmrtí kolegů. Je občas oživen výňatky zpravodajských hlášení. Přesto se jedná o čtení víceméně nudné s přehledným a předvídatelným dějem bez zvratových kotrmelců, které jsou jinak solí detektivních thrillerů.
Vydáváme se do okolí Los Angeles, tedy na Jih USA. Je jasné, že zdejší humor je jiný než u nás, je prostě místně ukotven. Proto je čtení této knihy dost obtížné. Je tu hodně odkazů, kterým je těžké porozumět na první dobrou. Každopádně je fajn si představit všechny ty neziskovky a obskurní spolky u nás, které se bijí za práva všech možných menšin i „menšin“ v podobně laděném románu.
Autor v knize velmi dobře zpracoval reálie, výborně vykreslil lidské povahy. Co mne příliš nechytilo, byl děj. Málo uvěřitelný, v poslední třetině mě v podstatě nudil. Ani rozuzlení mu nedodalo potřebnou šťávu. I díky obsazení hlavními postavami kniha připomíná ne moc povedeného Jamese Bonda.
Při svých cestách si Márquez všímal skutečně podstatných věcí a nijak neskrýval mnohá rozčarování. Protože to byl především novinář, píše úsporně, ale přímo k jádru věci, takže se jedná o skutečně dobré čtení. A hned se mi vybavilo ono trapné čekání u hraničních závor té doby. Celní kontrola, šacování auta, zda něco nedovážíme, devizové prohlášení atd.
Taky vám čas od času ne vše v životě vyjde podle vašich představ? Taky se občas stydíte za trapas, který jste způsobili? Tak právě tato kniha je pro vás to pravé ořechové. Sem tam trochu zastaralejší slovní obraty, ale čtivá a humorná, protože jak se říká, cizí neštěstí potěší, že?
Poučné počtení s ukázkou tvorby na či po tripu. Přece jen to LSD zanechává změny v mozku.
Autor do této knihy vložil střípky osudů ze života svých blízkých tří generací. Tím, že to jsou skutečně střípky, je kniha vcelku čtivá a vcelku úspěšně přibližuje dějiny východního bloku pod sovětskou nadvládou. Velká část rodiny je ve Francii, další nemalá část zahynula v koncentrácích, část se zachránila útěkem do Kazachstánu s falešnými doklady... Autor popisuje běžný život svých blízkých v socialismu, běžné drobné radosti, vyprávění oživuje dopisy své matky příbuzným. Škoda, že střípky nevytvořily v závěru knihy alespoň malou mozaiku, ale zůstaly osaměle ležet.