ikul komentáře u knih
Ani druhý díl Sestřiček tentokrát v nesnázích mě nezklamal. Dále se odvíjely příběhy tří kamarádek Dory, Millie a Heleny a tajemno tomu přidala certifikovaná sestra Violet. Hezké, čtivé, těším se na ev.pokračování.
Paní Mornštajnová mě velmi zaujala knihou Hana. Proto jsem si koupila i další její knihy Hotýlek a Slepá mapa. Autorka je bezpochyby úžasná vypravěčka, což potvrzují komentáře přede mnou, ale námět Hotýlku mě nevtáhl. Příběh Václava a tří žen kolem něho je sice zajímavý, ale zřejmě nesplnil mé očekávání. Autorka románem Hana nasadila vysokou laťku.
Krásné čtení, věnovala jsem knihu dvanáctiletému vnukovi. Moc se mu líbila, dokonce o ní napsal slohové cvičení.
Po shlédnutí filmu už nemám zájem tuto knihu číst a proto ji nebudu hodnotit. Věnuji ji někomu, kdo si ji rád přečte.
Tato kniha v žádném případě není oddechová. Začala velmi nadějně, příběh sester mě velmi zaujal. Když ale nastalo časové prolínání děje, měla jsem pocit, že ztěžkl jazyk knihy a začala jsem se v ní ztrácet. Co nemohu upřít autorce, je naprosté vystižení atmosféry předválečného Německa, které tak dobře známe z jiných dějinných zdrojů. Obcházela mě ta chmurnost, že jsem byla ráda, že už musím jít spát.
Milý a vtipný příběh o hledání lásky i sebe sama. Navíc je protkaný kulinářskými vjemy a byly chvíle při čtení kdy bych hrozně ráda ochutnala ten čokoládový průšvih. Chyby v textu bohužel byly.
Knížka plná receptů a rad, jak zacházet se zbytky jídla. Některé rady jsou známé a některé překvapí. Dávám čtyři hvězdy za nápad a zpracování.
Psát o smutném období našich dějin je hodně těžké. Příběh této židovské rodiny mě přinutil přemýšlet o tom, jací jsme. A také o tom, jak bych se zachovala já, kdybych se ocitla v jejich situaci. Je snadné zavřít oči a ucpat uši a nic nevědět. Je dobře, že se nezapomíná a je dobře ty příběhy připomínat.
To je nejdojemnější kniha, kterou jsem dosud četla. Asi proto, že jsem měla pocit, jakoby ji napsali naši psi. Při každém naplněném poslání jsem se rozplakala. Dokonce i když jsem četla knihu na zastávce autobusu mezi spoustou lidí. Děkuji za ty krásné emoce pane Camerone.
Po úvodní akční scéně jsem se nějak nemohla začíst. Byla to taková slabá chvilka, nevím jestli moje nebo autorky. Posléze se kolotoč rozjel a vtáhl mě do děje. Pár stránek lehce erotických okořenilo romanticko - detektivní příběh. Hezké čtení na dovolenou.
Zatím jsem od Nicolase Sparkse znala jen filmové podoby jeho knih (Nejdelší jízda, Zápisník jedné lásky). Pokaždé to byl silný příběh, proto jsem se rozhodla pro přečtení jeho románu. Útěk do samoty měl opět vážný obsah, starost matky o opožděného chlapce a její vztah ke komplikovanému muži. Příběh byl čtivý, odpočinkový.
Dávám 5 hvězdiček. Miluji knihy, které ve mně probudí pozitivní emoce. Příběh mě dojal, pohled muže na lásku mě pohladil. Pohádka o přežití, kde každá stránka je blíž ke konci, který je předvídatelný. Vůbec to není na překážku, protože, když dočtete a zavřete knihu, máte pocit, že jste tam zavřeli jedno velké tepající srdce.
Musím se bohužel přidat ke skupině čtenářů, kteří porovnávají první trilogii (Selekce) s touto. Příběh chladného srdce, které roztaje lehce před koncem knihy, je opravdu nudný. Nemá to romanci, nemá to prostě šťávu a hlavně už chybí nápady. Škoda.
Barbara Woodová mě nezklamala. Kniha se dobře čte, děj plyne jako voda a i tak rychle uplynulo čtení. Je to příběh pro ženy, které něco podobného za jiných podmínek zažívají ještě dnes. Je to o statečnosti a vytrvalosti ženy.
Sarah Lark je výborná vypravěčka. Kdo má rád rodinné ságy, z prostředí nám na hony vzdáleného, přijde si na své. Přečetla jsem její maorskou trilogii a docela jsem se těšila na útlou knížku. Zajímalo mě, jak se vyrovná s krátkým dějem. Musím konstatovat, že rozjezd mě nadchl. Těšila jsem se na nový příběh z úplně jiného soudku. Bohužel vyprávění bylo povrchní, přes fakta pouze překlouzlo a navázalo na onu výše zmíněnou trilogii. Četlo se to pěkně, ale ke konci nudilo. Ke cti autorky nutno dodat, že se ve svých knihách snaží o historický výklad skutečné události i když ne do hloubky.
Kniha je příjemné letní čtení na dovolenou ze staré dobré Anglie. Dýchla na mě atmosféra třicátých let a bavil mě příběh děvčat. Páni si nepočtou, ale dámám kniha srdce potěší.
Dlouho jsem přemýšlela o tom, jak okomentovat tuto knihu. Jsem pejskařka a nevím, jak by zareagoval ten kdo psa nemá. Ve mně kniha vzbudila pocit, že je mezi námi stále dost lidí, kteří mají srdce a že to křesťanské pomáhání bližnímu stále ještě platí, byť se to v tomto případě týká zvířat. Je to o lásce, nicméně romantiku v tom nenajdete. A je to o naději. Takových knih je zapotřebí.
Bylo to mé první setkání se Sarah J. Maasovou. Používá hezký jazyk, její kniha je čtivá. Námět byl také kouzelný. Pohádka Kráska a zvíře vždycky upoutala. Těšila jsem se, jakou variaci mi Sarah nabídne. Rozjezd byl impozantní, nemohla jsem se odtrhnout, ale pak se dostavilo zklamání. Příchodem Feyre do Prythianu nastala celkem nuda, přemýšlela jsem, že to nedočtu. Chyběla tomu šťáva. Protože knihy dočítám, vydržela jsem. Návrat Feyre mezi víly byl už zase s nápady a knihu jsem dočetla. Dávám tři hvězdičky za ten dějový propad.
Hezký čtivý příběh psaný příjemným jazykem, určitě se budu těšit na další dobrodružství Adelaide a Cedrika. Vzhledem k tomu, že to byla pro mne první knížka od Richelle Mead, dávám jí pět hvězdiček.
Knížka se velice dobře čte. Pro milovníky cestopisů pohodová kniha.