immortal-party komentáře u knih
budu se opakovat, ale R.U.R. je vrcholně nadčasové. je to až nepochopitelné, anebo ne? má to spád a hlubokou myšlenku. musím to vidět v divadle.
poměrně působivá kniha z pohledu malého dítěte. člověk si zde potvrdí jak moc je dětství v životě jedince důležité. nakolik nás ovlivňuje a utváří náš další směr. jak moc si ho postupem času utváříme my samy a taky jak moc nás ovlivní v chování k našim vlastním dětem a okolí obecně.
hodně osobitá, srdcová a sentimentální kniha. ach, jak mi chybí Korutany.
kniha chladná jako irský cihlový dům přitom zahřeje jako teplý černý čaj s mlékem.
velmi osobité a autentické se zajímavým stylem podání avšak nic co by mě výrazně oslovilo.
brak.
po prvních stránkách jsem musela protočit oči v sloup s jistou předtuchou, která se bohužel naplnila. kniha má klasický dramatický námět, který je k vidění každý večer v televizi. postavy jsou zde jednoduše hodné, nebo zlé. knížka se čte snadno, ale taky jen proto, že je předvídatelná jako dvoutisícíšestý díl Ulice. takhle to dopadá, když si autor mermomocí usmyslí, že se přidá k vlně skandinávského dramatu a příliš se divá na laciné detektivky. jinak si nedovedu vysvětlit co ho vedlo k přesvědčení, že je možné tak rychle nějakou štětku ve sklepě vyhledat v téměř milionovém městě. korunu nasadil kýčovitým obelstěním Slavrose a uspěchaným happyendem "...a Máša žila po zbytek života šťastně se svojí matkou a už nikdy neudělala takovou chybu".
Knihu jsem přečetla na 4 dechy. Čte se doslova sama. Kniha, která musí bavit i čtenáře Autotuningu. Výborně stylizované postavy zasazené do výstižného prostředí. Propletenec životních osudů zachycený do rybářské sítě. Působivé a srandovní.
filozofická a erotická příručka mladého muže. tak trochu metodika již zkušenějšího muže. potvrzuje se tímto, že u lidí s vyšším sexuálním apetitem potažmo poznáváním sebe sama dochází během let k přeměně tužeb a sexuálních rolí? ano. asi ano.
ne. prostě ne. 25 stránek a dost.
Klíma je skvost české literatury. pozoruhodná a líbivá osobnost. Nemesis je protkaná alkoholovými přeludy, klepkou, depresemi, pocity méněcennosti, chtíčem a jistou zvráceností. je to sonda do duše lehce labilních osob, které se rády napijí. přitom je v ní mnohem víc co nejde pouhými slovy popsat. skvělé dílo.
blbá kniha. bože to se tak táhlo. po Cucuim už neštěknu. hlubší smysl bychom snad mohli hledat ve vyhřezlých střevech. nejlépe vše vystihuje komentář herdekfileka, ten mi svými slovy ušetřil patnáct minut k dobru se smolením podobného názoru.
komiks jsem dostala darem bezprostředně po jeho vydání, tedy s příznačným načasováním k datu Mezinárodního dne památky obětí holocaustu, tedy vlastně i k narozeninám. měla jsem opravdu radost.
jednoznačně poutavé co do hlavního hrdiny. dle zpracování jsem to zhltla během dvou dnů. respektive díl první - temný - v noci a další dva - "světlejší zítřky" - na druhý den ráno. ano, jsem ráda, že se objevila zmínka o zapomenutých boxerech. kam mě ale pošlete, když řeknu, že jsem na Herckovi neviděla nic dobrého?
zapůjčila jsem si knížku spíš z recese že jsem taky Ema.
jak příznačné, když jsme se ten večer po přečtení s kamarádem opili, pohádali a já byla ta špatná. Ema naopak.
já nevím. to se tak táhlo. vůbec jsem z toho nebyla nadšená. spíš jsem u toho byla jelen. nedočteno.
myšlenka i nápad je výborná, ale zřejmě jsem se netefila do nálady.
Chucku, tak tedy "děkuji", že jsem na dovolené trvající sedm dní neměla po 96 hodinách co číst. skvělá parodie na unifikované americké idoly, na bezsekretovou erotiku a sektářství, ale je to pořád jen laciné knižní porno.
čekala jsem gumové bezvládné tělo potulující se po špinavých tokijských uličkách, depresivní nálož skoro bezvědomí, mozek produkující halucinace se smyslem. namísto toho se mi do rukou dostala storka od maminy na mateřské dovolené, která po večerech smolí příběh za pětistovku do Napsáno životem.