Inugoya
komentáře u knih

Pěkná oddychovka o vzniku jedné kuchařky, která sice svým způsobem jen tak klouže po povrchu, ale zároveň zvládne dobře vykreslit i poměry tehdejší doby.
Pokroková Eliza a služebná Ann tvoří ústřední dvojici, která se skvěle doplňuje a jejich přátelství je uvěřitelné. Líbí se mi taky střídání pohledů obou protagonistek.
Co mi trochu chybělo, byly recepty. Myslím, že kdyby autorka jeden či dva někam do knihy upustila, dodalo by to knize větší šmrnc.
S klidným svědomím tedy doporučím, ale jenom těm, kteří to budou číst najedení. Všem ostatním hrozí, že půjdou rabovat kuchyň a snažit se něco péct. :-)


Nevím, jestli se to ztratilo v překladu nebo to bylo tak podivně napsáno už v originále, ale v knize dost plavu. Přitom je svým tématem tak zajímavá!
Ale chvíli se tam mluví o lese, pak se skočí na legendu, pak na výzkum, pak na stromy, které v Japonsku rostou... Až mi to občas přijde, že autor to po sobě podruhé nečetl a prostě psal, co mu slina na jazyk přinesla.
Přitom to není jen tak někdo. Qing Li je totiž uznávaná autorita v oblasti Lesní medicíny v Japonsku a předmětem jeho zkoumání je vliv lesa na zdraví člověka.
To, že je nám v lese dobře, to sice všichni tak nějak instinktivně tušíme, ale proč je nám tam dobře, to se vědci snaží zjistit od osmdesátých let dvacátého století.
Výsledky výzkumů tak potvrzují, že někdy se ty pravé zázraky skrývají v úplně obyčejných věcech. Třeba právě v lese.
Knihu doporučuju všem, kdo mají rádi nádherné fotografie a zajímají se o vliv přírody na zdraví člověka. Jen počítejte s tím, že se těmi nesouvislými informacemi budete muset občas dost brodit.


Neměla jsem žádná očekávání a tak jsem docela nadšená.
Po grafické stránce je kniha naprosto vymazlená, velký obdiv tvůrcům české verze, že si s tím takhle vyhráli.
Líbilo se mi i střídání časových rovin, ve kterých nebyl žádný problém se vyznat (až na dva překlepy, kdy místo 2019 mělo být uvedeno 2039, ale čtenář se i tak zorientoval celkem rychle).
Forma knihy je jednoduchá, relativně povrchní, zaměřená hlavně na vztah dvou hlavních protagonistů napříč časovými liniemi, než aby se nějak výrazněji zabývala dobovými reáliemi.
Konec je trochu uspěchaný, ale vzhledem k tomu, že kniha má pokračování, tak to nemusí být nutně na škodu.
Vypíchla bych dva body, které na mě udělaly hlubší dojem: 1) existence biologické zbraně, která se ve světle událostí posledních let jeví spíš jako autorčina znepokojivá predikce
2) Poznámky počítačového "matrixu" vplétané do dějů jednotlivých kapitol. Občas sama přemýšlím, jak to tady vlastně je. Co když jsme opravdu jenom nějaký kus kódu, který lze nahrát kamkoliv do běhu času světa, podle libovůle tvůrce-programátora?
Když od ní nečekáte nic hlubokého, kniha představuje zajímavou oddechovku.
A já se jdu pustit do dalšího dílu :)


Podle obálky jsem čekala moderní verzi Červené karkulky.
Dostala jsem ji šmrncnutou Kráskou a zvířetem, se špetkou Sněhurky, dozdobené třešničkou Dvorů od Maasové. To vše zabalené do mírného hororového kabátku.
Protřepat, ale nemíchat.
Eammon a jeho les mi učarovali, Redarys mi byla celkem sympatická. Ke zbytku postav jsem si ale hledala cestu složitě, a v podstatě mě nikdo z nich moc nezaujal. Neina linka mě vyloženě obtěžovala, vždycky jsem se těšila, až skončí, abych mohla zpátky do lesa, který mě bavil podstatně víc.
Téma je zajímavé a svoje momenty jsem si tam rozhodně našla, ale celkově to tak nějak nedrží moc pohromadě, je to krapet kostrbaté, motivy jednání některých postav jsou vyloženě pitomé a v širším kontextu nedávají smysl.
Pokračování si ráda přečtu, ale k sérii se už asi vracet nebudu :)


Chvíli mi trvalo, než jsem se začetla, kniha totiž nezačíná úplně vesele, ale naštěstí má šťastný konec.
Střídání různých časových linií je velmi povedené a postupně odhaluje motivace a charaktery jednotlivých postav.
Překvapivě (a děsivě) přesná mi přijde načrtnutá vize ne-tak vzdálené budoucnosti... ostatně, už teď se objevují hlasy, že domácí mazlíčci by měli být zlikvidováni, protože způsobují ekologickou zátěž...
Budoucnost bez psů a koček, tekoucí vody a kafe, zato s AI vykukující i ze záchodové mísy je pro mě děsivou představou, ale bohužel se zdá, že přesně tam směřujeme a ještě si u toho tleskáme.
Kniha je velmi čtivá, a za jedinou slabinu považuju linku Petr - Lucie, která se mi zdála naprosto nevěrohodná, a Petrův přístup mi vůbec neseděl na typ muže, jak byl prezentován.
Tak či tak, můžu s klidným svědomím doporučit nejen jako oddychovku, ale i jako materiál k zamyšlení o životě.


Myslím, že jsem čekala něco trochu jiného.
Knihu jsem otevřela z pozice člověka, kterému je podobný svět naprosto cizí. Velmi mě ale zajímalo, jaké jsou motivace žen, které se do něčeho takového pouští, a tedy i jaká byla motivace autorčina.
V polovině knihy jsem začala přemýšlet nad tím, jaká je asi motivace mužů, kteří si takové ženy kupují.
Nakonec jsem se nedozvěděla skoro nic. Snad jen to, co dělat, když mám spolknout něco, co spolknout nechci.
Taky jsem si myslela, že luxusní společnice znamená něco jiného, než jen drahé prádlo, kosmetiku, cestování a litry alkoholu na účet kupujícího. Čekala jsem distingovanou ženu na úrovni (byť dělá, co dělá), ženu s přidanou hodnotou.
Dostala jsem nevyzrálou cácorku, která se staví na pomyslný piedestal nad všechny ostatní, na které se neštítí plivnout, a je upřímně šokovaná, když na ni někdo použije její vlastní zbraně (já lhát můžu, ale běda, jak někdo zalže mně).
Pokud je toto dílo autobiografie, tak autorce upřímně přeju, aby v životě poznala i jinou lásku než tu k sobě a k penězům.
A čtenářům bych doporučila raději něco jiného (pokud vás teda nezajímají preference nějakých cizích chlapů, které nejspíš v životě ani nepotkáte).


Vůbec nevím, kdo to je (myšleno autorka).
Ale našla jsem v tom samu sebe, svoje chyby a svoje motivy, které (byť tehdy nevědomě) stály v pozadí mých vlastních neúspěšných vztahů.
Pro koho by kniha mohla být přínosem? Pro všechny, kdo mají tendenci přitahovat narcistické jedince do svého života a hledají proč a jak z toho ven. Kuchařku ale nečekeje, spíš vhledy, které je dobré si připomínat, když se okolo vás začne někdo motat a vy zase nechcete naskočit na stejný vagón, a taky povzbuzení, že cesta ven ze začarovaného kruhu existuje.


Kouzelná knížka s překrásnými ilustracemi. I když nejsem cílovka, četla se moc hezky a do knihovničky pro děti bych ji určitě zařadila.
Děj nás provede celou Šumavou a poodhalí nám všechna zajímavá místa. V knize není nouze o všelijaké pohanské i pohádkové bytosti, dokonce má i překvapivý skorozávěr.
Doporučuji, a pokud se chystáte na Šumavu, určitě vám přispěje k tomu, abyste se o to víc těšili :)


Skvělé zakončení (?) celé série. Předchozí díl mě trochu zklamal, ale tohle byla jízda. Líbí se mi, že od prvního dílu se všechny postavy někam posunuly, děj má spád, a vcelku i překvapivý závěr.
Potěšil mě taky návrat Ferius, bez ní to nebylo úplně ono.
A ano, tenhle svět mi bude chybět :)
Jenom jsem nepochopila, proč se to jmenuje Rozvratník, slovo "Rozvraceč" by možná dávalo větší smysl.


Srovnávat tohle s Dalekou cestou za domovem může jenom šílenec. Slušná porce násilí a mrtvol, těžko si představit, že tohle nějaký otec vypráví svým dětem na dobrou noc. Taky si těžko představit, že na tohle si někdo koupil práva.. ale dobrá. Dvě hvězdy za obálku, třetí za pár ne tak strašných momentů.
Fanouškům Daleké cesty nedoporučuji, velkolepá jízda se nekoná.
Vzkaz marketérům knihy: ne všechno, kde zvířata mluví a chovají se tak trochu jako lidi, je Daleká cesta za domovem.


"Prosím, oš*kej mi tu krásnou k*ndičku a zadeček."
Dámy a pánové, máme tu další díl nekonečné knihonovely "Jak Šedova délka ke štěstí přišla."
V tomto díle nám byla dopřána drobná úleva: Šed i Sera jsou po celých 500 stránek od sebe fyzicky oddělení, takže pokud to čtete jen kvůli násilnickým prasárnám, račte přelistovat na posledních 50 stránek, kde se o ničem jiném nepíše (#s*kacimaraton).
Předchozích 500 stánek vás ovšem bude nudit k smrti: neustále dokola se opakující sáhodlouhé dialogy mezi Serou, Callumem a Kolisem jsou totálně o ničem, vlastně se tam za celou dobu dozvíme asi tak jednu (aspoň pro mě) překvapivou informaci o jistém příbuzenském vztahu mezi dvěma postavami, který bych úplně nečekala.
Jinak je to nuda, bída a šeď.
Takže když to shrnu: 500 stran jalových keců a duševních monologů, 50 stran násilnického sexu.
Pořád přemýšlím, proč má tahle autorka takový úspěch. Když se to vezme kolem a kolem, je to plytké, hloupé a v člověku to při čtení rozdmýchává nějakou neurčitou nas*anost.
Celé to navíc jde známým směrem: ona, dokonalá bohyně, z něho se stává přitroublá "služtička", která žije jen pro svou ženu.
V každém případě mám podezření, že autorka používá svoje knihy jako terapii.
Já se osobně modlím, ať už to proboha skončí, protože s každým dalším dílem, kdy doufám, že to konečně začne být o něčem, dostanu jen víc násilí, trapnosti a p*rnhubího sexu.


Docela divný počin.
Trvalo mi, než jsem pochopila, že Matylda je ještě školačka (minimálně v prvním příběhu na mě působí jak třicítka).
Taky jsem tápala ohledně jejího rodiného uspořádání a vztahu k tomu růžovému vlkovi (úplně jsem se nedotápala).
Nicméně co je na celém souboru příběhů asi nejdivnější, je to, že jednotlivé příběhy z velké části nedávají moc smysl (a navíc hodně z nich končí ve stylu "hihihi", ale přitom vůbec nejsou vtipné).
Kdo ale máte rádi kuriozity, klidně se začtěte. Já už po téhle knize asi znova nesáhnu.


Vezmeme jeden zajímavý svět, který navazuje na oblíbenou sérii a začneme do něj na sílu tlačit:
* Ekologická témata (záchrana planety)
* LGBT
* Feminismus
* Ezo
A protože je toho málo, tak tam ještě obšlehneme pěkný kousek z Jak vycvičit draka.
Tím pádem vytvoříme úděsnou blemcanici, kde děj je naprosto podružný a vytváří pouze kulisy pro patologické sluníčkaření.
Nenechte se mýlit: nemám nic proti feminismu, homosexualitě ani klimatické krizi. Fakt ne. Ale šíleně mi leze na nervy, když to někdo cpe do knížek na sílu, jen aby vlezl do zadku poplatným trendům a svezl se na módní vlně.
Tímto přístupem se mi naprosto znechutila Cassandra Clare a Chrise Colfera po dočtení této série taky přidávám na seznam. Bohužel se mi zdá, že s každou napsanou knihou to s ním jde v tomhle ohledu z kopce. Série Země příběhů mě fakt bavila, ale tohle je čím dál tím větší paskvil.
Pokud vám ale nevadí stejné věci jako mně, směle do toho. Já už jsem toho poněkud přesycená a ocenila bych, kdyby autoři přestali tlačit některá témata na sílu a radši víc rozvíjeli děj.


Příběh je něco mezi pohádkou a fantasy.
Některé postavy jsou uvěřitelnější, jiné méně, ale vztah si asi nezvládnete vytvořit k žádné. Možná s výjimkou královského pana otce, který je regulerně na pěst a vlastně tak nějak může za všechno špatné, co se v knize děje.
Zajímavá je rasa Okřídlených, je škoda, že jim v knize není dán větší prostor.
Děj spíš klouže po povrchu, konec je takový uspěchaný, ale minimálně jedné nepředvídatelnosti se tam rozhodně dočkáte. Aspoň já jsem tím tedy byla překvapená.
Jednoduchá oddechovka, kterou klidně můžou smlsnout i dospělí. :)


Už si moc nepamatuju, o čem byla série Krutý princ, jen vím, že mě neskutečně štvala hlavní hrdinka Jude a její šamstr.
Taky už mám značnou alergii na všechny vyšinuté agresivní perverzačky a jeijch vyšinuté agresivní perverzáky, kterým se násilnosti partnerek líbí nebo je dokonce vzrušují.
V téhle knize to naštěstí nenajdete. Nebo jen velmi minimálně.
Je to psáno opět z pohledu dívky - tentokrát je hlavní hrdinkou Wren/Suren, která mi připadala mnohem sympatičtější a mnohem míň otravná, než je Jude.
Podobný dojem mám i z Doubka, takže v tomhle ohledu jsem se za hlavu nechytala.
Kniha je psaná dobře, čte se téměř sama. Občas je trochu zmatená, ne všechno mi dávalo smysl a osobnostní kotrmelec hlavní hrdinky na konci tohoto dílu mi smysl nedával vůbec (drama queen. Doslova), ale nic z toho mi dojem z četby výrazně nekazilo.
Doporučuji jako nenáročnou oddechovku, která hezky plyne. Možná vás neposadí na zadek, ale ani příliš neznechutí.


Určitě mnohem lepší než jednička.
Bába Bedla sice tak nějak pořád stejně nemastná, neslaná, nezúčastněná a věčně pokuřující, ale děj už měl alespoň hlavu a patu, včetně jasného morálního rozjímání nad tématem pomsty.
Tentokrát nás čeká ponor do světa lišejníků, pohádka a další zlý knížepán. Sice nevím, proč autorka tolik oblibuje téma válek a vraždění, ale budiž.
Nelogičnosti a zmatenost se nevyhnou ani této knize, ale tady to ani tolik nevadí.
Ilustrace opět nezklamaly.


Nejspíš bych to vůbec neměla hodnotit, protože nejsem cílovka, ale přiznávám, že mít děti, tak jim to nekoupím.
Sáhla jsem po ní, protože slibovala neobyčejný ponor do světa přírody a to je téma, které mám ráda.
Hlavní postava je vcelku originální, ale přišlo mi, že pomáhá tak nějak ze setrvačnosti, že ji to vlastně obtěžuje (malinko mi tím připomněla Kolčavu od Evy Francové). Děj mi přišel zmatený, nelogický. Konec nijaký.
Co ale knize nelze upřít, je grafika a pohádkově-snové ilustrace.
Já bych ji asi nedoporučila (když už, tak rovnou druhý díl, který je mnohem lepší), ale podle nadšených recenzí přede mnou budu asi výjimka z pravidla.


Chápu rozčarování v předchozích komentářích.
V druhém díle chyběl pocit novoty, i jakési kontinuity.
Na scéně se objevují nové postavy (další grázl, další desátek plus jeden speciální kluk), které se těch starých svým způsobem dotýkají jen okrajově.
Závěr měl nicméně spád a objevilo se tam i několik momentů k hlubokému zamyšlení.
V každém případě člověk nemůže setřást dojem, že by to chtělo alespoň ještě jeden díl. Na to, aby to byl konec série, toho bylo nevyřčeno a otevřeno až příliš.


Asi se budu lišit od většiny, ale prvních dobrých 200 stran mě absolutně nebavilo.
Tři časové roviny byly zajímavé, ale v podstatě akorát detailním popisem krajiny a světa okolo.
Hrdinové mě nebavili, to co dělali mě moc nezajímalo.
Přesto jsem u knížky vydržela a pak se to přehouplo. Možná v momentě, kdy se C rozhodl opustit plazidlo? Přesně nevím.
Nakonec jsem dostala koktejl znepokojivých obrazů, časových liní umně spletených v jednu, se špetkou mytologie k tomu.
Ke knize už se asi nevrátím, ale 3,5 - 4 hvězdy si zaslouží.


Milá oddechovka o lásce s dobrým koncem.
Kniha je psaná svižně, snaží se být vtipná a celkem věrně vystihuje pochody (úspěšné single) ženy zamilované do nepravého.
Dlužno říct, že mírně sympatické jsou tam jen dvě postavy: veterinář Pavel a Erik. Zbytku rozumím, ale neumím se ztotožnit s žádnou ze žen (i když hloupou zamilovanost mám v rejstříku taky).
Kočka Macour je vyloženě nesympatická, a kdo s nimi nemá přímou zkušenost, tak musí získat dojem, že jde o otravné bestie (děkuji, nechci, radši psa).
Malá moudra se tam taky najdou: třeba bychom všechny mohly být čas od času tak trochu jako kočky.
Jinak je to spíš dovolenková četba, od které nečekejte nic hlubšího. Na druhou stranu to není ani tak nablblé jako Harlequinky nebo některé jiné romány pro ženy.
