invocation11 komentáře u knih
Holocaust + bývalý esesák + Stephen King... Opravdu hodně jsem se na to těšila, leč nakonec jsem byla trochu zklamaná. Daleko zajímavější mi přišla povídka Tělo.
Žánrově pestré, celkem dobře napsané (ač někdy trochu předvídatelné), zkrátka každý si tu přijde na to "své". Jinak jsem ale měla pocit, že se povídky kolem mě jen mihly a více ve mně nezanechaly...
Na začátku musí čtenář přežít všechna ta sociálně-morální dilemata hlavního hrdiny, proč se vlastně do projektu zapojit. Jakmile se ale přesune do argentinských hor, začíná to být zajímavé. Atmosférově mi to trochu připomínalo film Moon, snad kvůli té osamělosti? Některé věci byly až moc "náhodné" (česky hovořící výprava), ale kdo ví? Třeba to měl na svědomí právě pátý rozměr, jehož tajemství vlastně nebylo úplně odhaleno. Zajímavá kniha plná myšlenek člověka, vystaveného extrémním podmínkám a samotě. Doporučuji.
Všudypřítomná morbidita mi nevadila, s tím vědomím jsem do knížky šla. Nicméně na základě velmi pozitivních ovací jsem čekala nějaký opravdu literární skvost. A ten "wow-efekt" se u mně bohužel nekonal... Autorka má velikou představivost a opravdu spoustu skvělých nápadů a až se ještě trochu "vypíše", může být její další literární vývoj doopravdy zajímavý.
První dvě bábovky možná, ale pak už mi přišlo, že se autorka jen snaží na poměrně malém prostoru smíchat co nejvíce ženských rolí, témat a problémů, nehledě na jejich vzájemnou provázanost. Ano, i mně se náhody dějí, ale tady to bylo kolikrát tak překombinované (viz shledání matky s dcerou), že jsem tomu prostě nevěřila. Nápad s prolínáním příběhů mě zaujal, leč ne nadarmo se říká, že méně je někdy více... Mně se tedy pod kůži nedostalo ani omylem.
Ze začátku se mi do ní vůbec nechtělo a chodila jsem kolem ní po špičkách (nechápu proč?!) Příběh se místy táhne, krom malé Celie tu moc sympatických postav není, a s každou další stránkou navíc dostáváte vztek - na Evu, Kevina, Franklina, zkrátka na všechny... za to, jací jsou nebo naopak nejsou, což je snad i záměr, protože příběh se tak pomalu, tichounce a bez překážek, blíží k finální tragédii. Skvělá sonda do komplikovaného vztahu matka a syn, doporučuji.
Celkem dobrý severský psycho-thriller, po kterém už vývrtka není taková kamarádka jako dřív. Každopádně snižuji kvůli nehoráznému počtu překlepů, které mě při čtení rušily natolik, že jsem je začala v knize podtrhávat. A když jsem pak listovala knihou nazpět, byla to docela síla...
Osekáno na dřeň je to vlastně strašlivě smutné - budoucnost lidstva v podobě neo(nad)lidí bez emocí nebo pudových zvířat... Co je vlastně lepší? A neodrážíme se v tom tak trochu už teď? První setkání s Houellebecqem a rozhodně ne poslední.
Tak na tuhle knihu jsem se svého času opravdu hodně těšila a neustále stepovala po knihovně, abych se jí mohla konečně zmocnit a dát se do čtení. Začátek celkem slibný, ale všechno to pak... mišmaš, který se snaží být jen co nejvíc "podivný". Fotografie jsou sice zajímavé, ale také to jediné, na čem kniha stojí a tohle na mě prostě neplatí. Snad z toho Burton vytvořil své typicky ujeté vizuální dílko a film bude lepší, já každopádně po zbylých dvou dílech nesáhnu...
Na začátku mě to bavilo - hlavní zápletka se zdá být k popukání směšná, ale když prvotní smích odezní, jak z toho ven? King opravdu umí navodit skvělou atmosféru a z rádoby prkotiny vykouzlit drama. Každopádně konec na mě byl už trochu moc překombinovaný, škoda.
Smith se s tím nemaže a čtenáře hned od začátku hází rovnou do (prašného) víru dění. Smrt, sex, násilí jsou všudypřítomné, popisované chladně a s odstupem tak, jak jsou zřejmě v Africe na denním pořádku. Akčnější scény díky tomu sice trochu ztrácejí, ale i tak je to příjemná změna po všech těch severských a amerických detektivkách. Konec za mě na jedničku, určitě budu Smithe i nadále sledovat.
Mělo to téma, spád, atmosféru, i prolínání jednotlivých vyšetřování bylo celkem promyšlené, ale ten konec...? Po tak dlouhém napínání mi závěrečné rozuzlení přišlo trochu odfláknuté (a jak vidím, nejsem sama). Jinak souhlas s bh69, při větě: "Jsou to snímky Leniho Riefenstahla o olympijských hrách v roce 1936 v Berlíně," jsem zůstala koukat a pro jistotu si přečetla větu ještě 3×. Ano, Leni opravdu NEBYL muž.
Mám Aňu za rebelku, takže mě její myšlenky a životní moudra poměrně mile překvapily. Na druhou stranu životní moudra jsou to přeci jen obecná a po nějaké době se hodně opakují... Leliny ilustrace překrásné.
Na české poměry veliké překvapení! Místy mi to trochu připomínalo "The Mountain of the Cannibal God" ze 70. let, ale opravdu jsem si to užila. Nějaké nedostatky to sice má, ale vzhledem k tématu i věku autora nemůžu jinak... PS: Bakari a Gareth fanklub!
Hvězdičku za to, že měl koule veřejně ukázat (a zesměšnit), jak to v našich soutěžích chodí. Obsahově o ničem, i kdyby to skutečně Vietnamka napsala. Daleko více jsem se o vietnamské komunitě dozvěděla i z opravdu hodně špatné bakalářské práce...
"Už od šesti let mi bylo jasné, že ze mně bude poslední z proroků." :D Naprosto super! Vizuální skvost líčící tragické události očima sice malé, ale o to svéráznější holčičky. Malou Marji jsem si prostě zamilovala. Plný počet, bez debat.
Tak tohle bylo kolikrát děsivější než kdejaký horor. Dodnes si vzpomínám, jak se má kamarádka kdysi obávala samovznícení ;)
Říkala jsem si, jestli už nejsem na podobnou romantiku trochu stará, ale byl to opravdu pěkný příběh. A člověk holt někdy chce věřit tomu, že existují čestní lidé, prostá láska, nezištnost a zlo se ztrestá samo...
Tak tohle mi půjčila moje kamarádka na mateřské... Nemůžu si pomoct, ale už po pár stranách jsem chtěla rozčtvrtit jak fakana Čeňka, tak i jeho cosemtojáchudákzplodil lamentujícího fotra. Pár klišoidních témat a vtipů - hahaha, hihihi, co se omílají pořád dokola. Jako jednorázové fňukání na blogu nebo minutovka v rádiu ok, ale tohle prostě NE.
PS: Ono to má fakt i druhej díl???
Zvláštní kniha. Souhlasím s Geenie, sice jsem přečetla, ale něco mi prostě nedá a pořád se v myšlenkách ke knize vracím. Třeba se mi to "něco" při druhém čtení někde mezi pískem vyjeví...