invocation11 komentáře u knih

Možná to pro mě bylo osobní - nejen rodnou krajinou, ale i zálibou ve sbírání kamenů. No jo, to byly kdysi samý opály, granáty, turmalíny... jen ten vltavín ne a ne najít ;) Poutavý příběh o vášni, snílkovství, zradě i prozření. Zapůsobilo na mě daleko více než Selský baroko. A ten závěr: „...nic z toho, co se mnou dřív cloumalo, už tu není, síla lásky, síla kamenů. Seděl jsem na obrubníku, pil mléko z krabice a byl jsem k mání...“ Perfektní.

16 18.07.2017

Ze začátku mě to moc nebralo, ale pak se příběh docela rozjel - takový mix Gričské čarodějnice a Čachtické paní. Podobnou tematiku mám ráda, takže za mě i přes některé nedostatky celkem spokojenost. Nicméně autorka jako by si nebyla sama jistá, jestli chce čtenáři předložit beletrii nebo soupis historických faktů - takto skombinované působí vsuvky opravdu rušivě a zbytečně odvádějí pozornost, stačily by klasické poznámky pod čarou a kdo chce, najde si víc. 2,5

18.07.2017

Ok, uznávám, že tento díl je podstatně lepší, než ten první. Redondo je dobrá vypravěčka, znalkyně místních reálií i pověr (člověk má až chuť vyrazit na cesty a poznávat baskický kraj), dovede skvěle navodit atmosféru i vykreslit jednotlivé charaktery, ale konce jí prostě nejdou... Po tak dlouhém napínání najednou bum, tečka, konec, na dvou stránkách vyřešeno a vše se tiše vypaří jak tajemný přízrak Basajauna. Škoda, škoda, škoda. Navíc mi občas přijde, jako by autorka trochu litovala, že Amaia není muž, a tak jí alespoň dala pár těch mužských vlastností (viz rvačka s kolegou). Každopádně jsem zvědavá na závěr celé série.

2 29.04.2017

Jeffery Deaver je zkrátka mistr v odvádění pozornosti. Máte pocit, že je příběh obyčejný, předvídatelný... a ejhle! Stačí jediný zvrat a všechno je rázem jinak. Tak si řeknete - i ty, Jeffery, znovu už mě nenachytáš! A ejhle... znovu si z vás vystřelil! Ne, že by čtenáři neposkytnul nějaká ta vodítka, ale v rámci příběhu nad nimi mávnete rukou (což se pak projeví jako velká chyba). Od půlky to má, pravda, trochu sestupnou tendenci, ale i tak - skvěle vypointované příběhy a jedna z nejlepších detektivních povídkových knížek, co jsem četla. Bez Jonathana, Trojúhelník, Obětní beránek, Nádherná a Vánoční dárek the best.

3 29.04.2017

Začátek v Borosu kolem jezera plného tajemství a pověr super. Jakmile se ale Nami přesunul do města, trochu to pro mě ztratilo původní atmosféru. Konec u jezera pak opět hodně silný. Je to vlastně takové podobenství, uzavírající se životní kruh, který nutně nemusí znamenat štěstí nebo zodpovězení všech otázek. Zajímavé seznámení s autorkou.

3 29.04.2017

Jahody v podání Kupky a paní Sosnarové nejsou sladké, jsou syrové, zmrzlé a krvavé... nenechávají nikoho chladným, děti nevyjímaje (o čemž svědčí sice krátká, ale o to drsnější scéna z vlaku). Tematicky podobná kniha "V šedých tónech" mi v porovnání s tímhle přijde "uhlazenější", taková více románová. A že Věra v knize nemá nějaký výraznější emoční vnitřní svět? Já se jí popravdě ani nedivím: "Byla připojena k neviditelné síti, která určuje tok myšlenek. Žila starostmi, které jsou pro člověka na svobodě nicotné, ale v lágru mají váhu zdraví a života. Nezmeškám kvůli průjmu nástup? Vyjde na mě patka chleba, která je o 10 gramů těžší? Dostanu dnes ostrou pilku?" Myslím, že ukázka hovoří za vše. Rozhodně doporučuji a stejně jako mnozí bych zavedla jako povinnou četbu.

3 29.04.2017

Jedním slovem - ÚŽASNÉ. Dialog o lásce i nenávisti, smutku i veselí, o muži a ženě. A jednom manželství. Absurdní i hluboké, humorné i smutné. Pro mě opravdu silný zážitek, který se mi ani nechce více rozepisovat. Plný počet a už rezervuji lístky do divadla.

3 29.04.2017

Vězte, že anotace je vskutku pravdivá! Opravdu BUDETE litovat, že neexistuje žádná další podobná kniha, chraň nás Bůh (i ten lásky)! Skutečně málokdy se autorovi na stránkách povede tak trefně popsat vlastní dílo: "Ale kdo to jako má číst? Koho to zajímá? Je to nudný, je to zdlouhavý, žádná legrace, žádný napětí, jenom nekonečný množství stránek prázdných slov," takže asi tak. Nicméně stále doufám, že šlo jen o vtip (takový literární Český sen) a autorka se teď někde chláme smíchy nad tím, jak tohle vůbec někdo může číst. Protože ač je to rádoby ze života, upocené skvělým sexem, je to prostě o h...u, jak už níže napsal kedlubajz. Fakt zbytečný plejtvání papírem a bohužel ani krásná Lelina ilustrace to nezachrání...

Tak tohle byl vskutku teror s velkým T! Jsem moc ráda za 2. vydání, protože jinak byla kniha téměř nesehnatelná. Úžasný survival román, kde se jednotlivé charaktery odhalují postupně s klesající teplotou i délkou pobytu na bohem opuštěné Arktidě. Doporučuji jako zimní čtení. S letošními mrazy jsem s posádkami Erebu i Terroru prožívala každičký mrazivý nádech. Skvělá práce s příběhem, historickými fakty i inuitskou mytologií. Nemůžu jinak než za 5!

8 05.03.2017

Námět to byl více než slibný, ale čekala jsem trochu více napětí, nějakou akci, husí kůži po těle... Takto to byl jen popis jedné, ač velice významné, asanace - vykopat jámu, vytáhnout kosti, dopřát dělňasům trochu toho povyražení, aby byli schopní pracovat dál... Stejně jako mnohým níže mi trochu vadil použitý přítomný čas. Pro mě nejsilnější asi závěrečná kapitola. 2,5

1 05.03.2017

Moc mě nezaujalo. Konec je silný, to ano, ale kniha vede čtenáře JEN a POUZE k tomuto konci, který je tak nějak jasný a předvídatelný už od začátku... Plusem zvolená forma, která cíleně imituje drsné prostředí anglického venkova a opravdu pěkná obálka.

05.03.2017

Ach, to naše (ne)sebevědomí! Jeden se v příbězích najde, jiný nad nimi kroutí hlavou (což také o lecčems vypovídá). Tři různé ženy, tři různé zpovědi, pointy, pravda, mohly být trochu výraznější, ale i tak byla pro mě kniha velikým překvapením. V rámci české literatury, kterou jsem měla v poslední době možnost číst, se tato kniha řadí mezi ty lepší (obsahem, námětem, formou), i proto hodnotím podstatně výše. A tak, jak jsou poslední (téměř) rok propagovány Bábovky, já bych propagovala Sítě.

3 05.03.2017

Jediné, co se člověk dozví, že tu zkrátka něco JE. A že tomu tak bylo VŽDYCKY. A že tomu taky vždycky BUDE. Tečka. Mohla to být zajímavá novela o pocitech viny nebo hororový příběh jedné místní legendy... Takhle to ale v obou případech zůstalo někde na půli cesty, což je škoda, protože potenciál i atmosféru to mělo.

5 05.03.2017

Bohužel se řadím k menšině, kterou kniha zas až tak neuchvátila. Nápad se smrtí à la vypravěčkou dobrý, Liesel a její zážitky/hlášky ok, ale pro mě zkrátka JEN příběh. Čekala jsem víc... 2,5

1 05.03.2017

Příběh, kde nikdo není typicky černo-bílý, kde každý má svůj vlastní box 21, co si střeží před okolním světem pod rouškou zdánlivého úsměvu. Na to, že jsem se s knihou poprvé setkala na pultu LK, jsem naprosto spokojená.

1 29.01.2017

Pro mě daleko lepší než Mráz - více postav, více dějových linií, více osobní (čtenář má možnost seznámit se trochu blíže se Servazovo minulostí i jeho svéráznou dcerou Margot, která se víceméně "potatila"). Intermezza s Hirtmannem tak akorát okořenila děj. Nějaké nedostatky to sice má, ale četlo se dobře. 3,5

29.01.2017

Chápu, proč autor knihu napsal a prosím, více takových knih! Obsahově a tematicky jako SOS volání o pomoc tedy rozhodně ANO. Literárně však ne, bohužel.

29.01.2017

Jé, to byla ale bů-volovina... A přitom potenciál to mělo, rozhodně se z něj ale dalo podojit daleko víc... Každopádně velký dík paní Jašové za překlad, se kterým si pohrála naprosto skvěle!

29.01.2017

Tak tady jsem vskutku rozčarovaná... Nápad s vnímáním pocitů "skrze" jídlo zněl opravdu zajímavě, ale nakonec byl jen tou pomyslnou třešinkou na dortu (koláči). Spousta věcí tu byla zničehonic jen tak nakousnutá (asi jako zákusek, ze kterého dítě slízne polevu a piškot pod ní nechá být, protože mu nechutná) a dále nijak blíže nerozvedená (tatínkova fobie, bratr à la Filadelfský experiment). Mám ráda "zvláštní knihy" i "otevřené konce", ale tady mi to přišlo až moc psané na efekt, zatímco původní pointa (ta tajemná přísada šéfkuchaře) se někam potichu vytratila...

1 29.01.2017

Ach jo, nechala jsem se nalákat na kombinaci záhadných vražd a baskické mytologie. Právě při čtení této knihy jsem si uvědomila, že jsou mi daleko sympatičtější mužští vyšetřovatelé. U těch ženských se občas zbytečně moc rozpitvávají typické genderové stereotypy (CO cítí, JAK se/to cítí, PROČ se/to tak cítí a co by cítit MĚLA, to vše mezi sprchou nebo nezbytným šálkem kávy). A ten konec? Jako by to autorka dávala dohromady ještě cestou do tiskárny... Zkusím dát šanci ještě druhému dílu a uvidím.

1 15.11.2016