IreneP
komentáře u knih
Vrány
Petra Dvořáková
Bohémství a řád se těžko snáší - v jednom dívčím pokoji, ve společném domě, v rodině. Zvlášť když je v tom člověk sám a je ještě dítě. Ovšem pokud má za sestřičku vzornou Katušku (ale nekřivděme, příběh z pohledu Katky by mě taky zajímal, ona v tom šťastná není!). Ještě hůř, když je vztah mezi rodiči na bodu 0 nebo i níž, otec má choutky, je cholerik a násilník a máma je deprimovaná, pořádkumilovná a chtěla by mít klid a dům jak z katalogu. Já tu matku v té touze po pořádku a řádu chápala, ale samozřejmě v téhle přehnané vypjatosti už to byla kráva. Násilí fyzické, psychické, konkurence mezi dospívajícími sestrami prakticky ve všem - k tomu konci to směřovalo. (Přiznejme si, že mohlo být i hůř... za pár týdnů nebo měsíců by měla Bára o zážitek navíc, to je jasný...)
Anna ze Zeleného domu
Lucy Maud Montgomery
Od doby dospívání jedna mých nejmilejších knížek. Anna byla vždycky moje spřízněná duše a je to jedna z literárních postav, u které mě mrzí, že ji opravdu nemohu potkat. Navíc v knížce miluju i popisy Avonlea a přírody. Je pro mě kouzelná.
Den Trifidů
John Wyndham (p)
Den Trifidů mi před lety doporučila kolegyně z práce, pro kterou to byla nejlepší sci-fi. To nemůžu posoudit, protože tento žánr jde docela mimo mě. Ale Trifidy jsem nejprve poslouchala načtené panem Norbertem Lichým a musím říct, že i pro mě se stala knížkou oblíbenou. Tentokrát jsem příběh četla a přišel mi snad ještě lepší. Den Trifidů můžu doporučit každému. Už začátek vás určitě vtáhne do děje a nejde je o to, jak přežít na nastalém chaosu. Je tam i láska, naděje i uvažování o tom, jak se každý k té nové situaci postaví.
Prokletý kraj
Michaela Klevisová
Mám přečtené všechny detektivní příběhy od Michaely Klevisové a na Prokletý kraj jsem se těšila z několika důvodů. Mám ráda knížky z bývalých Sudet, objevování rodinných tajemství a pátrání v minulosti, psaní deníků a pohled na venkov současnosti i všelijaké vztahy mezi sousedy. Tady jsem měla všeho vrchovatě a knížku jsem si užila, i na tu mrtvolu došlo. Prokletý kraj je výborný.
Plachetnice na vinětách
Jiří Hájíček
Hajíčka mám ráda, líbilo se mi od něj všechno, co jsem četla: Rybí krev, Selský baroko, Dešťová hůl a teď také Plachetnice na vinětách. Tentokrát mi bylo čtení blízké i tím Krumlovem. To byl od dětství takový můj prázdninový rajón, jezdili jsme tam k tetě a strejdovi. Takže už tím mi byla knížka blízká. A pak se mi líbila komplet celá i příběhem, postavami. Kontrast město/vzdělání x vesnice/děti brzy, staré jizvy, nezhojené rány, nepřátelské sousedské vztahy, stará ukřivděnost a nepochopení, rozdílné názory na život. U Marie pak také její vyrovnávání se z rozvodem a životem po - nové vztahy, rodinné vztahy, nemocní staří rodiče. Opravdu pěkný, opět silný příběh, který mě oslovil.
Osvícení
Stephen King
Osvícení jsem znala jako film a myslela jsem, že knížka bude trochu zklamání. Ale vůbec ne! Je výborná i po všech těch uplynulých letech. Ta pomalá proměna Jacka Torrance, to plíživé zlo a čím dál častější "jevy" v hotelu Overlook... A moc se mi líbilo, jak do hloubky byly popsané vztahy i minulost postav, hlavně tedy Jacka. Výborný zážitek, který jsem si ještě umocnila tím, že jsem Osvícení poslouchala jako audioknihu.
Na Větrné hůrce
Emily Brontë
Na Větrné hůrce je moje oblíbená knížka (zfilmované Bouřlivé výšiny jsou taky skvělé, ale od knížky se trochu liší). Líbí se mi ta ponurost prostředí a styl vypravování. Celý příběh rodin z Větrné hůrky i z Drozdova vlastně nikdy nevidíme jejich očima (kromě několika dopisů), ale očima dlouholeté služebné a nového nájemce (to je tedy pěkný jouda, docela vtipná postavička). Je to knížka, kde moje sympatie nemá vlastně nikdo, přesto s nimi mohu prožít jejich životy naplno. Přiznávám ale, ne napoprvé jsem se knížkou trochu prokousávala, očekávala jsem něco jinačího. Druhé a další čtení je už pro radost.
Mrtvá a živá (Rebeka)
Daphne du Maurier
Klasika, kterou jsem četla za život asi 4x v různém věku, viděla jsem 2 filmové verze a jednou (tentokrát) i poslouchala audioknihu. První věta románu je už ikonická. Příběh pořád dobrý a gotický. Četla jsem i různá pokračování, jediné, které mohu docela doporučit je Rebečin příběh od Sally Beauman, který je napsaný z pohledu Rebeccy.
Vesnice
Kristýna Trpková
Povedená detektivka, lepší český průměr. Omezila bych tu vztahovou linku mezi vyšetřovateli, na to si nepotrpím. Jinak téma zmizelých chlapců se mě jako mámy dvou takových dotýkalo, takže jsem četla jedním dechem a tím, co je jich dělo, docela trpěla.
Odbočka v lesích
Kateřina Karolová
Čtivá, napínavá knížka, dokonce jsem se při čtení v noci i bála. Líbilo se mi i rozuzlení. Povedené dílo o jedné partičce přátel jedoucích na dovolenou do srubu v Beskydech.
Doktor Spánek
Stephen King
Velmi dobré pokračování Osvícení. Tentokrát mistr King zvolil jiné hrůzy, vytvořil určitou nebezpečnou skupinu a pak proti nic staví své "bojovníky", skupinku různě osvícených lidí včetně mladé dívky Abry, jejíž život a aktivitu sledujeme od jejího narození. Je to úplně jiné, než bylo původní Osvícení. Ale je to dobré. Osobně se to tentokrát nedotklo mých vnitřních děsů, ale působivé to bylo. Myslím, že knížka se dá číst i samostatně.
Temné léto
Dan Simmons
Americké maloměsto, parta dospívajících dětí a zlo - to je kombinace, které nedokážu odolat. Ať už je to TO nebo Stranger Things nebo Temné léto. A tohle léto je pro místní opravdu hodně temné. Městečko uzavřené stále výš rostoucí kukuřicí, se zvonicí na místní monstrózní a právě uzavřené škole, a partou dětí, které si začnou všímat divných věcí a jsou donuceny se tomu zlu postavit. A ten kafilerní vůz! Taková hrůza z něj jde. Parádní.
Mezi dvěma Kimy: Na studiích v KLDR
Nina Špitálníková
Poslouchala jsem na Rozhlase a jako bych tam byla. Nina Špitálníková dokázala napsat poutavou sondu do severokorejského života očima západní studentky, která se dorozumí jazykem té země. Ačkoli o totalitních režimech mám určitou představu, přesto mě některé věci až šokovaly. Hlavně závěr o působení některých charitativních organizacích, ale také ta úplná oddanost lidu vůdci. Od bývalého šéfa vím, jak se severní Korea prezentuje při politických návštěvách. Co se může a nemůže atd. Ale přesto jsem byla místy překvapená, jak tuhý režim to je. Chystám se i na Svědectví, ale to už v knižní verzi.
Cyklistka: Osud poslední baronky
Jana Poncarová
Po Podbrdských ženách (top) a Eugenie (zklamání) jsem se přesto na Cyklistku těšila. Líbila se mi totiž od počátku její obálka. A nakonec se mi líbila knížka celá. Poslouchala jsem ji jako audioknihu a myslím, že i to pomohlo, abych se do Blanky a jejího života lépe vžila. Jen to bylo celou dobu docela smutné, že? I v těch chvilkách štěstí tam byla taková pachuť. O paní baronce jsem si potom ještě zjišťovala pár věcí. Mám povídku Baroni na kolech od Oty Pavla. A protože mě až fascinovalo její stáří v ruinách zámku, našla jsem si i půlhodinový dokument Paní Le Murie (na YT), kde stará paní baronka osobně vystupuje. A má opravdu zvláštní dikci, jak je i v knížce zmíněno.
Houpačky
Lucie Konečná
Zábavné, vtipné, lehce se čte a člověk si říká, že by taky jednou byl rád takovou seniorkou a měl k tomu do party stejně praštěnou kamarádku. Je to i dojemné, ale v rozumné míře, tak hezky česky a ne pateticky americky. Radost to byla.
Český ráj
Jaroslav Rudiš
Poslouchala jsem jako audioknihu a opravdu se bavila. Dlouhé tak akorát a ty řeči! Připadala jsem si jakou moucha na stěně té sauny, kde se celá knížka odehrává. Jak si ti chlapi jedou vlastně hlavně to svoje, každý má své výroky, které neustále opakuje ("to se zase pomučínkuju", "jsou takové případy", "chceš do držky?", "to ale není hygienický"...), prostě opravdu ze života. A do toho několik vážných a hlubších momentů, stejně jako velké množství komedie. Velká spokojenost.
Staré odrůdy
Ewald Arenz
Krásná kniha, která nesklouzne do patosu, což jsem ocenila. Příjemné počtení, ačkoli popisuje dva nelehké životy. Sally a Liss mi budou chybět.
Kdo šije u Podolské?
Lucie Hlavinková
Protože nečtu anotaci, byla pro mě knížka opravdu milým překvapením. Zasazení děje převážně do 50. let mi sedlo, všechny postavy mě zajímaly a na knížce mě nezklamalo vůbec nic.
Hrbáč
Paul Féval
Hrbáče jsem objevila až v "pozdním" věku. Věřím, že kdyby to bylo v dospívání, kdy jsem podobné historické, dobrodružné a romantické příběhy hltala, užila bych si ho ještě víc. Má akci, tajemství, pořádnou zápornou postavu s posluhovači, hrdinu Jindřicha de Lagardére i krásné dámy. Čtení jsem si moc užila a několik dějových zvratů mě opravdu překvapilo.
Ztraceni
Anita Frank
Krásný duchařský příběh. Není to horor, je to čistá duchařina v anglickém sídle. Zajímavé je zasazení příběhu do období 1. světové války. Čtivé, napínavé, detektivní. Paráda.
