Ív688 komentáře u knih
Občas člověk potřebuje přečíst něco jako moderní pohádku, pro adventní čas a Vánoce jako dělané, zachumlat se s knihou a šálkem čaje a představovat si...díky za milý hygge příběh s dobrým koncem, doporučuji všem, kteří chtějí mít na konci knihy na tváři úsměv
Usmívám se nad koncem tohoto příběhu, vše dopadlo šťastně a myslím, že v tom jižanském městečku se dodnes žije s kosy a tajemným šedým kocourem velmi dobře, resumé...lidská bolest ze ztrát bližních je velká, ale především je nutné odpouštět a poučit se a najít i sebe samotné, tato kniha nás všechny vede touhle cestou a je to tak dobře, těším se na další román autorky...
Právě jsem ten laskavý příběh dočetla, ač je o nelehkém životě na americkém jihu...barvitě líčí černošskou a bělošskou komunitu a já jsem si po přečtení řekla, že si jednou vážně dám ta smažená zelená rajčata ...
Pohodové čtení na dva dny, vždy se pobavím nad tím, jak jsou všichni krásní a jídlo vynikající, kdekdo má skrytý potenciál a konec je zalitý sluncem, inu proč ne, ale už potřebuji změnu, nejlépe nějaké duchařské historky :-), čtěte.. určitě si přijdete na své...
Ten příběh mne pohltil a žila jsem ho s hrdiny od začátku až do konce, chápu tu řečenou symetrii po svém, něco nás někdy přesahuje a vůbec tomu nakonec nerozumíme, asi je to spravedlivé...
Kniha nezklamala, vše do sebe logicky zapadalo a neztrácela jsem se v příběhu, jak se mi mnohdy stává, pane Vondruško máte jedničku s hvězdičkou..
Tak tady jsem se opravdu bála, atmoséra byla dobře popsaná a tak jsem snad byla i v kůži hlavní hrdinky a bála se v domě i v okolí, myslím že Margot byla velmi srdnatá a též měla smysl pro spravedlnost, nechápala jsem jen její rodiče a pak i další zainteresované lidi, co bydleli na Šibeničním vrchu a věděli a nebo aspoň tušili, proč se dějí strašné věci, konec ovšem vše napraví...tahle kniha je opravdu napínavěstrašidelná...
Myslím že kat Kuisl, jeho dcera Magdalena a Simon mne uchvátili...díky pane Pötzschi že jste napsal další knihu, prožívala jsem se všemi tu nebezpečnou hru a bála se o jejich životy..určitě si přečtu další knihy, doufám jen, že přece jenom budou ti dva, tedy Simon a Magdalena, spolu...
Přesně styl který se mi líbí, všichni jsou podezřelí a překvapivý konec, vrah který se zdá být i obětí...pokřivená mysl a o to hroznější důsledky pomsty...
Pan Pötzsch mne velice baví, historicky dobře popsaný styl života a neméně napínavý příběh, kde vás překvapí rozuzlení, jsem nadšená, jen mne mrzí úmrtí Anny, manželky kata Kuisla..ale život v té době byl nelehký a když přišla nemoc, dalo se očekávat i to nejhorší...ale rozhodně se budu těšit na další díly této série
Knihu jsem přečetla za dva dny, odpočinkové čtení, ale jakoby se vytratila jiskra z příběhu, byť jsou v knize neustále omílána postelová dobrodružství mnicha Blasia a skoro všichni jsou k "šukání " svolní, spíš to příběhu ubližuje...všeho prostě moc škodí, připadá mi, že to pan Bauer nějak odfláknul...
Příběh se mi velice líbil, pěkně napsané, takhle si představuji klasickou anglickou detektivku, překvapilo mne rozuzlení...takže milí čtenáři dejte se do toho a čtěte...
Byl to vlastně docela milý příběh, osud rodiny,potomci a předkové, vždy se najde nějaké životní drama, ale konec dobrý, všechno dobré, jsem jako milovnice koček ráda, že kocour Krasavec přežil a vrátil se k Lovise, dalo se to trochu předvídat, konec je tak trochu sladší, staré křivdy jdou stranou, rodina je důležitá...čtěte, určitě ucítíte vůni skořice...
Kniha by se jistě dala zařadit do červené knihovny, při líčení erotických scén mi připadá, že má autorka asi představy přímo orgasticky akrobatické a senzační erekce mužů v příběhu mi připadají přímo úsměvné...i tak jsem dočetla, nechybí krása žen, osobní tragédie, náboj napětí a posléze vyvrcholení ,nejen tedy erotické, ale i detektivní...(doufám jen, že nějaká literatura bude uváděna i jako pro muže , aby si chlapci přišli na své), protože uvádění román pro ženy mi připadá, že jako ženské potřebujeme méně náročné čtení ...
Přečetla jsem za dva dny, tak mne kniha zaujala, není přeslazená a ani lkavá nad osudy žen, které měly odvahu vzdorovat sešněrované společnosti, obdivuji slečnu Elizu Actonovou i Ann, za to, že vařily s láskou a zároveň nadějí...a konečně, docela ráda bych ochutnala pokrmy, které jsou zde popisované...díky za hezké čtení
Tak jsem se opravdu bála...konec byl takový hrrr, ale proč ne, dům vyčkával.. osobně by mne do velkého strašidelného domu nikdo nedostal.
Jsem zvědavá, zda bude nějaké pokračování, třeba se dozvíme, proč Sarah byla tak přitahována knihou a zda se podařilo osvobodit Chloe a další duše...
Přečetla jsem, klidně se ke knize budu i vracet a už jsem si v knihovně zamluvila i další tituly od této autorky, v knize je především lidskost, žádná vyčpělá ale naopak pulzující radostí ještě BÝT...žena šťastná, milovaná i milující, radující se z toho, že odešla z domova důchodců, kde ji prostředí ubíjelo a našla odvahu k dalším zážitkům, pravda chtělo to i pověstnou kapičku štěstí...Evie prostě nečekala tupě na smrt, příběh zahrnuje i jejího syna a snachu, kteří se též musí popasovat s dalšími změnami ve svém dosavadním životě, jak říkám, kniha se mi líbila, tak doporučuji k dalšímu objevování u čtenářů i čtenářek.
Mám ráda agenta Pendergasta a stejně tak jeho schovanku, tentokrát jsem ale z příběhu měla sice potěšení, ale na druhé straně překrývání se vesmírů a vstup Pendergasta do jednoho z nich kvůli zabití nebezpečného tvora, to mne nějak neoslovilo, asi se držím příliš při zemi, nicméně konec byl překvapivý, ač jsem úplně nepochopila vstup Constance do minulosti, vždyť stroj byl naprogramován trochu jinak, možná to bude tím, že nejsem technický typ..:-)
Kniha se mi líbila, nakonec přes peripetie si všichni našli svoji cestu a June konečně našla i sebe sama, nechte se proto vtáhnout do příběhu, není sice náročný, ale přesto je voňavý svojí lidskostí...
Před chvilkou jsem dočetla, podle mne úžasná historická fantasy, skvěle namícháno od začátku až do konce, málokdy se mi stane, že bych se od knihy nemohla odtrhnout, pane Červenáku máte můj obdiv a děkuji za příběh.