ivanaga
komentáře u knih
Nedělňátko aneb S Cimrmanem v zádech
Miloň Čepelka
Pana Čepelku znám z Cimrmanů a z Country rádia, kde uvádí nové knihy. Také jsem tušila, že je pedagog a má cosi společného s češtinou. Jako člověka ho vnímám velmi pozitivně a tahle kniha mi můj předpoklad potvrdila. Ovšem trochu mě dostal tím, že jsem vlastně nevěděla, že také píše, a to docela dost. Takže mám co dohánět.
Pan Čepelka je vlastně stylový, taky takový skrytý nenápadný génius. S trochou nadsázky, ale myšleno vážně. Člověk si ho musí pro sebe trochu vyšťourat, ale jsem si jistá, že to pak stojí za to.
Oceňuji zde především jeho otevřenost. Ať mluví o rodině či divadle. Zaujal mě jeho vztah k tatínkovi, který ani ve svých 80 letech nemá vnitřně vyřešen. I jeho vztah ke smrti je mi blízký. Je ochoten ji vzít do hry, není pro něho tabu. K lidem kolem sebe se staví bezelstně a přímo, je si jistý sám sebou, nemá zapotřebí intrikovat, maximálně možná trochu poťouchle a trefně glosovat, nikdy však se zlým úmyslem ublížit. Užívala jsem si jeho osobité výrazy a hlášky, svědčící o mladistvém a nadmíru bystrém duchu, o vtipu nemluvě. Některé jeho projevy mohou působit až dětinsky naivně, on tím však pouze klame tělem. Je to typický moudrý stařec, který se na svět usmívá a kterého ten svět stále ještě baví a zajímá. Pan Čepelka je typ člověka, jakého bych si přála mít za kamaráda.
Tiché roky
Alena Mornštajnová
Tahle knížka mě dostala. Přečetla jsem ji téměř na jeden zátah. Silný příběh a přitom vlastně všední a v mnoha obměnách častý. Autorka však zde dokázala nahlédnout pod slupku a nánosy umně ukrytých dějů a rodinných historií , které život kolem nás vytváří. Jsou to skryté zkoušky a my jim svou povahou, výchovou, a někdy i díky náhodám čelíme nebo jejim nástrahám podléháme.
Dům na samotě
Michaela Klevisová
Čtvrtá detektivka a začínám být na Klevisové závislá..
Kde zpívají raci
Delia Owens
Divila jsem se sama sobě, proč si ji chci přečíst, většinou jsem zklamaná z knih, které jsou obecně dost vychvalované či mají větší reklamu. Možná mě přesvědčil profil autorky. Musím přiznat, že je docela originální a uvěřitelná. Nelituji. Těžko si jen lze představit v současné Americe lidi žijící v bažinách. Podle mého názoru se tento příběh mohl stát v minulém století. Což není zas tak dávno. Z knihy úplně čiší americký způsob života, skvěle popsané výrazy, typy osobností, má asi kvalitní překlad. Na druhé straně mi přijde, že je skoro napsaná pro film a trošičku podbízivá. Ten konec je hodně vykalkulovaný, vygradovaný, přesně tak, co člověk chce slyšet. Popis soudu je takový, jak ho známe ze starších filmů. Konečný dojem je tedy romantický příběh s detektivní zápletkou zasazený v originálním a nádherně popsaném prostředí. Oddechovka, která se trošku víc táhne. Na film raději nepůjdu.
Sen noci darwinovské
Josef Lhotský
Nevídaná knížka. Po dlouhé době něco jiného, osvěžujícího, živoucího. Na jedné straně seriózní odborné a velmi zajímavé informace, které jsou podané formou jednoduchého příběhu, na straně druhé humoristická kniha plná chytrých a trefných hlášek a postřehů opravdu k popukání. To vše smícháno a nahuštěno do velmi stravitelné koncentrace a dávkováno po přesných dávkách jednotlivých kapitol. Je velká škoda, že podobné perly snadno zapadnou v přemíře balastu kolem.
Šepot včel
Sofía Segovia
Nádherný román. Trochu mi připomněl stylem psaní Pagnola. Byla jsem překvapená, jak blízké nám mentalitou může být Mexiko. Děj je originální, má zvláštní poetiku a poklidný děj, který v sobě skrývá neustále rostoucí napětí. Vyvrcholení je překvapivé ale poučné. Podobné vztahy máme všude kolem sebe, ale jsou hluboko ukryté a jen okolnosti a společenské konvence je nedovolí pustit ze řetězu. Je však dobré je mít na zřeteli a alespoň tušit jejich možnou přítomnost.
Vladař
Niccolò Machiavelli
Leckoho obsah této knihy překvapí a také mu asi konečně docvakne, proč se někteří lidé a zvláště politici chovají, jak se chovají. Autor evidentně správně pochopil podstatu člověka a neváhal ji využít pro svého "klienta" pro získání a udržení si moci. Může se nám to zdát drsné až odporné, ale je nutno si přiznat, že asi bohužel i funkční. Jediné, co nás může trochu uklidnit, je fakt, že nejsme vladaři a doufat, že neskončíme ani jako jejich poddaní ve středověku.
České snění
Pavel Kosatík
Skvělá kniha, která mi velmi rozšířila obzory. Známé skutečnosti pomohla dát do souvislostí, nové poznatky přidala. Pokud má člověk aspoň trochu chápat současnost, musí porozumět, pokud možno nezkresleně, minulosti. A právě to bylo v dřívějších dobách zatraceně těžké. Další kniha tohoto autora už čeká..
Žena v polární noci: Rok na Špicberkách
Christiane Ritter
Tahle knížka mě dostala. Sice je stará asi 80 let, ale tady to vůbec nehraje roli. Život ženy kdesi v arktidě, v malé chatce, uprostřed polární noci. Co člověk vydrží, jak je vnitřně pevný, čeho je schopný. Kde vůbec hledá sílu, odvahu, vůli? Je to souznění s vesmírem, nacházení Boha, i když je člověk ateista? Úžasný popis přírody, kterou si málokdo umí představit, či vůbec tušit. Je to inspirativní a motivující. Co vlastně potřebuji k životu? Knížku jsem původně koupila jako dárek, ale pak jsem si jednu pořídila i pro sebe a budu se k ní vracet.
Plachetnice na vinětách
Jiří Hájíček
Autor je snad ženská. Míněno jako pochvala. Nejvyzrálejší próza. Přečteno jedním dechem.
A čekám na pokračování.
Dešťová hůl
Jiří Hájíček
Rozhodně čtivá, zvládla jsem ji za pár dní. Vtáhla mě do děje. Řekla bych, že tato poslední z autorovy jihočeské trilogie je nejlépe vystavěná, prostá balastu a uvěřitelná. Je to taková poctivě odvedená práce, nenáročný děj, odpovídající plynutí času v Jižních Čechách. Podobný příběh s jistou obměnou tady asi zažije každý třetí až pátý člověk, námět na filmový trhák to asi nebude. Ovšem fakt, že se v tom každý nějak najde, může být právě důvodem k domácímu úspěchu. Mě se třeba líbila proto, že mám vztah k lidem z Jižních Čech, že tu žiju a téma pozemkových map je mi blízké. Generačně je děj sice trochu posunutý, ale pořád se chytám. Chytá se i naše babička, syn už asi ne. Je to taková vyprávěnka, žádná divočina, naturalismus se tu nepěstuje. Vrcholem je migréna a nespavost, nebo hospodská rvačka. Tohle mi asi vadí nejvíc, ta bezbarvost a unylost hrdinů, absence emocí a drama, nebo aspoň trošek vtipu. Ale zase je to pravdivé, není to kýč, jen trochu šedivo a ponuro. Ve všech Hájíčkových knihách se hrdinové trápí, mají depky, bloudí po blatech v dešti a tak.. Možná je to terapie, nebo nějaký jihočeský truchlivý charakterový rys. Taková všeobjímající chandra. Ale příběh je vystavěn hezky, pěkný závěr, nakonec i happy end, to se ani nechce věřit. Ale stejně člověku zůstane z toho všeho smutno, že to tady takhle chodí, že je to pravda. To je asi největší přínos té knihy, to uvědomění si reality kolem sebe. To nastavené zrcadlo.
Dobře mi tak
Radka Třeštíková
Ke knize se průběžně měnil můj postoj. V první třetině jsem se trápila. Zdálo se mi to povrchní, plytké, prvoplánové a o ničem. Měla jsem chuť s tím skoncovat a zatratit. Nakonec jsem se ale rozhodla se čtením pokračovat. Musím říci, že teprve kolem půlky se knížka rozběhla a já ji konečně vzala na milost. Už to nebylo sebemrskačství, už to bylo normální čtení. Nakonec jsem se dočkala i pěkné zápletky, kniha skutečně dostala svůj smysl. Pohled na hlavního hrdinu se mi zdá hodně černobílý. Záporák bez jediného kladu.Nevím, jestli takoví lidé existují, asi ano. Dokonce bych řekla, že si autorka vyřizuje s někým účty, že by se ta kniha měla spíše jmenovat "Dobře mu tak." Závěr mě odrovnal, byl hodně drsný, až nepříjemný. Obsah knihy těžce kontrastuje s usměvavou něžnou autorkou. Je to kniha plná deprese a marnosti. Jestli tohle je obraz současné generace, tak potěž Pánbůh..:-DDD
Metráček aneb Nemožně tlustá holka
Stanislav Rudolf
Stanislav Rudolf psal svoje knihy v pravý čas. Tedy alespoň pro mě. Bylo mi 15 a jeho knihy jsem hltala spolu s Foglarovkami. Trochu mi vyvažoval převážně klučičí knihy, které jsem měla v oblibě, ale přece jen už to chtělo vedle Lovců orchideí a mamutů nějakou tu holčičí romantiku. Metráček byl skvělý, autor se trefil do myšlení holky, která nebyla zrovna Twigi.
Jak voní tymián
Marcel Pagnol
Tohle je úplně jiný čtení, než současný český román, ve kterých teď jedu. Je fajn se trochu zklidnit a změnit téma. Takhle nějak si představuju tu "velkou klasickou literaturu.." Připomíná mi to francouzské filmy z mládí. Je v tom nostalgie a staré časy.
Věci, na které nastal čas
Petra Soukupová
Realisticky popsaný život mnoha současných manželství. Ale asi už jsem generačně jinde a nebaví mě řešit tyhle krize. Nebo možná baví, ale jinou formou a jiné problémy. Tady není nic navíc než realita všedního dne. Chápu ale, že kdo v tom žije, může s knihou souznít. Co oceňuji, je jisté zobecnění, nejčastější průběh těchto krizí, vyhmátnutí podstaty.
Drak spí
Michaela Klevisová
Pro mě báječně napsaná detektivka z prostředí, které dobře znám. Všechno do sebe pěkně zapadlo, přečetla jsem ji na jeden zátah, moc mě bavila. Jdu do dalších knih této autorky.
Vila na Sadové
Richard Sklář
Obálka vypadala slibně, i naznačený děj - příběh vily a jejích majitelů v době války a dnes. Nicméně způsob zpracování naprosto laciný. Dvě časové linky spíše ruší. Příběh ze současné doby mi trochu připomněl Stoletého staříka, ovšem u toho jsem se bavila, tady ne. Je tam příliš balastu, autor se vyžívá v popisu hlavní hrdinky, která je jakýmsi akčním Bondem. Věřím, že někomu se tato forma může líbit, mě ale ne. Takže jsem to ani nedočetla, škoda času.
Zdi tvé
Michael Třeštík
Je těžké psát nezaujatý komentář, když vím, kdo za ním stojí. Užila jsem si s chutí popis charakterů a situací na stavbě a v ateliéru, autor je velmi autentický, to ocení především ti, kdo toto prostředí znají. O to víc mě ale překvapilo, jak se dokáže přesně vcítit a skutečně důvěrně popsat mentalitu ženy. Přičítám to jeho empatii. Hlavní zápletka je vskutku překvapivá ale vlastně očekávaná, charaktery se postupně vykreslují a konečná katarze je vlastně úleva, že vše je tak, jak má být. Člověk prožívá život tak, jak k němu přistoupí. Je to kniha o odpovědnosti, touze, lidských slabostech a ctnostech. Vlastně je to psychologický román, kde je namíchána ta správná dávka pro ženy i pro muže. Je to tak trochu i dokument své doby. Jsem přesvědčena, že Soňu musel autor zažít a vypsat se z toho. A na konci knihy se jí pomstil..:-D
Moc ráda jsem si tuhle knihu přečetla. Je jiná než romány bývají. Je mi jaksi blízká, až důvěrná. A motivem vozíčkářky autor předběhl svou dobu.
Tyranie: 20 lekcí z 20. století
Timothy Snyder
Proč takováto kniha vznikla, je evidentní. Každý, kdo sleduje současné dění a není mu to lhostejné, vnímá vzrůstající obavy o zachování demokracie. Je však otázkou, kolik lidí může oslovit, neboť právě ti, kteří by si ji měli přečíst a zamyslet se, většinou nečtou, jsou spíše vláčeni propagandou a oslovují je populisti. A je evidentní, že jich je více než půlka národa a netýká se to jen Čechů. Však také kniha byla napsána primárně pro Američany, ale tady si s nimi můžeme podat ruce. Máme podobné vůdce a obezřetnost platí tady i tam. Ale autor toto evidentně ví a proto maximálně zjednodušoval, aby byl text stravitelný pro všechny. Je to záslužný počin. Zatímco v nedávných letech byla demokracie jen jakýsi pojem, dnes je to jiné. Bojím se, že tady právě platí to, že její hodnotu poznáme, až ji ztratíme. Aby se to nestalo, nebo alespoň oddálilo, byla napsaná tato kniha. Snaží se o poučení z historie, která se často opakuje, neboť lidé jsou stále stejní. Někdy z toho až mrazí, jak jsme slepí a hluší, jak nevnímáme varování a necháváme se vláčet emocemi a planými frázemi. Jdeme za těmi, co nejvíc plamenně křičí, jedno co. Dnes více než kdy jindy vzrůstá potřeba a cena pravdy, paměti a odvahy.
Tato útlá knížečka by měla být zařazena mezi učebnice.