Ivushaak komentáře u knih

Nejspíš půjdu proti proudu, ale mě na rozdíl od většiny postava Chaola nikdy nijak zvlášť nevadila. Neříkám, že občas nebyl až moc "ufňukaný" ale aspoň do příběhu přináší určitou lidskost.

Celkově toto za mě byl jeden z povedenějších dílů.

Knihu jsem četla jako tandem s Věží úsvitu a musím říct, že jsem se občas do čtení musela nutit. Už od prvního dílu si říkám, sakra co mě na téhle sérii nesedí, proč ji nejsem schopna jako většina ostatních zhltnout jedním dechem a konečně mně to došlo... Je to Aelin :D Už od začátku jsem se ní nedokázala sžít, to její "super hrdinství" mi občas připadá až moc na sílu a přitom je v tomto dílu tolik fajn postav, které nakonec celou knihu zachránily.

S každým dalším dílem jsou knihy delší a delší, ale také vždy o fous lepší jak ta předchozí. Kdybych měla více volného času hltala bych jeden díl za druhým. Nejvíce se mi na sérii líbí střídání jednotlivých perspektiv, a jak do sebe vše začíná pomalu zapadat.

Taková příjemná oddechovka na jeden den. Kniha se skládá z osmi příběhů, některé byly lepší, některé horší, ale ani u jednoho jsem se vysloveně nenudila. Rozhodně stojí za přečtení.

Zatímco u předchozích dílů, se postavy tak nějak plácaly na místě, tento díl je nabitý akcí. Objevuje se nám tu spousta nových postav, díky kterým začíná mít série konečně trošku grády. Z českého překladu "Jeřáb" jsem ze začátku chytala tik do oka... :D Strašný jméno...ale jinak ho žeru.

Tohle byla zatím asi nejslabší kniha od Maasové, kterou jsem četla. Povídky jsem spíše jen prolítla abych byla v obraze. Za přečtení rozhodně stojí poslední z nich, která nám hodně poví o minulosti Calaeny a také vykreslí par důležitých postav, nakonec i slzička ukápla :D
2,5 *

Fuuha, co napsat.... Jako u většiny ostatních, mně nevadila velká písmena, aspoň se mi text dobře četl. Ale je pravdou, že z 320 stránek, by s normální velikostí písma byla kniha poloviční. Co se týče námětu, tak ten by nemusel být špatný, ale ta forma, kterou je kniha psaná.... Po prvních 30ti stránkách jsem myslela, že to nedám. Samá přímá řeč, kratičké věty, zmatené, že občas nevíte, kdo vlastně mluví, atd... Nakonec jsem knihu přečetla, ale určitě bych se do ní znovu nepustila.

Ostatní série od Maasové jsem přečetla jedním dechem, ale u této se poměrně trápím. Zatímco první díl se ještě dal, do tohohle jsem nemohla začíst. Ne že by mi vysloveně vadil děj, nebo některá z postav, ale prostě mi táto série zatím tak úplně nesedí. Dám šanci ještě třetímu dílu a uvidíme....

Spolu s prvním dílem, je to zatím asi nejlepší díl série. Akce od začátku do konce, plno hlášek, prostě klasická Kotletovina.

Jako oddechovka na zimní večery super, děj tentokrát ubíhá mnohem svižněji, jak u předchozího dílu. Prostě je to taková klasická Kotletovina.

Pro mě zatím nejslabší díl série, občas se děj hrozně táhl. V jednu chvíli jsem myslela, že knihu ani nedokončím. Druhá polovina, to ale zachránila.

Jako taková jednohubka na odreagování super, ale nemohla jsem se ubránit pocitu, že knize něco chybělo. Ve srovnání s ostatníma knihama, co jsem od autora četla, to prostě nebylo tak nějak ono.

Ani v pořadí třetí kniha nezklamala. Kniha není tak brutální jako předchozí, ale i tak rozhodně není pro slabší povahy. V knihách od Cartera se mi líbí psychologické prvky, je vidět že autor se v oboru pohyboval. Duo Roberta s Carlose prostě žeru a vrhám se na další knihu.

V pořadí druhý díl ze série a opět super, dokonce bych řekla, že je krapet brutálnější jak předchozí díl (určitě nic pro slabší povahy). Hned se vrhám na pokračování.

Půjdu proti proudu, ale tento díl se mi líbil o chloupek míň jak předchozí. Tentokrát to bylo celé takové utahané, postavy si navzájem nic neříkají, což nedává tak úplně smysl, když vyšetřujete vraždu. Nicméně druhá půlka knihy už odsýpala, Servaz je sympaťák, který se neustále dokáže dostávat do průserů. Konec mě navnadil k přečtení dalšího dílu.

Kniha která vás chytne a nepustí, z patnáctiminutové čtecí pauzy jsou najednou tři hodiny a vy ani nevíte jak se to stalo, a jen litujete že den nemá více hodin.
V této knize se poprvé setkáváme s trošku drzým detektivem Robertem Hunterem a "bažantem" Carlosem Garciou. Musím říct, že tuto dvojku jsem si hned zamilovala, některé jejich hlášky jsou TOP. Příběh je trošku drsnější, takže určitě nedoporučuji pro slabší povahy, Carter opravdu umí popisovat nechuťárny. Při čtení budete napjatí od začátku do konce, a hned budete mít chuť se vrhnout na další díl.

"Jak už jsem říkal, Carlos Garcia, je mi potěšením."
"Potěšení je jen na tvé straně, nervózní hošíku. Zahoď to laciný kvádro, bažante, kdo si myslíš, že jsme, módní policie?"

V pořadí dvanáctá autorova kniha a opět pecka! Neřekla bych, že je tento díl nejbrutálnější (nebo jsem se možná při čtení těch předchozích už otrkala). Rozhodně je ale jedním z nejsmutnějších/nejtemnějších, jednak co se týče tématu, druhak celkově stylem v jakém je kniha psaná. Při některých pasážích jsem měla doslova knedlík v krku a po dočtení jsem to šla rozchodit. Kniha mi nepřišla nijak rozvleklá, určitě bych ji zvládla i delší.
******
MINISPOILER: "Už nemám rodinu. Rodiče mi dávno zemřeli. Nemám bratry ani sestry. Nikdy jsem nebyl ničí ženatý a nikdy jsem neměl dítě. Nejsem ničí manžel....ničí otec.... ničí partner. Pusťte je a vezměte si mě. Jestli to dopadne tak, že mi nakonec budeme muset vzít život... nezničíte tím rodinu... nikomu nikoho nevezmete." Pro mě nejsmutnější část, hrozně těžko se mi to četlo.

Každopádně Hunter a Garcia jsou moje srdcovka. Doufám, že další kniha vyjde co nejdříve a dočkáme se v ní i nějakého toho happyendu pro Huntera.

Za mě nejlepší díl hned po Sběrateli motýlů, ale rozhodně nejsmutnější. Kniha se točí okolo unesené holčičky a kolem agenta Eddisona, kterému také dříve zmizela mladší sestra. Kniha nás chvílemi vrací do události dob minulých, zaměřuje se hodně na pocity, co člověk prožívá když mu zmizí milovaná osoba a nevíte co se s ní stalo, na obviňování se (že jsem měl tehda udělat věci jinak) a podobně. Konec byl poměrně emotivní, až jsem z něj měla knedlík v krku. Nesouhlasím s předchozími recenzemi, že se v tomto díle vůbec nevyšetřovalo, proti Letním dětem, to bylo nebe a dudy, i těch kafíček a přespávaček bylo o poznání méně.

Kniha nebyla špatná, ale některé pasáže se hrozně táhly a chvílemi až nudily. Děje v knize moc nenajdete, je zaměřená spíše na myšlenkové pochody hlavního hrdiny. Co se mi líbilo, bylo postupné odkrývání života antihrdiny, ke konci člověk vlastně neví jestli s ním soucítí, nebo se mu hnusí. Konec je poměrně snadno odhadnutelný. Úplně mi nesedí styl psaní autora, ale komu se líbila trilogie Metra, určitě doporučuji přečíst.

Kniha nebyla vysloveně špatné, ale ve srovnání s ostatními knihami od autorky byla spíše slabší.