iz67 komentáře u knih
2024: Znovu jsem přelouskl. Té části analyzující normalizační ČSSR se nedá nic vytknout. Je brilantní. Moc bych si přál, kdyby konec mohl VH dnes přepsat. Moc rád bych si to přečetl. Tato finální část původního textu je totiž dle mého v něčem věštecká (pojmenování existenciální krize) a v něčem naivní a úplně mimo (možná řešení).
Nesdílím nadšení ostatních, že na knize není vidět období jejího vzniku. Je. Z textu cítíte najivitu a vůbec takové obřadné obcházení a naznačování, které dnes v modernější proze nenacházím. Přesto je to kniha dobrá, a vlastně první, která mi odkryva to, co se mohlo honit německým vojákům hlavou ke konci války.
Nesdílím nadšení kamarádů nad tímhle dílem. I když vlastně... Hlavně je to totiž strašně ruský, a to já už dlouhá léta nemůžu. Je to proto strašně upatlaný. Ne kvůli popisu jeho sexuálních zážitků a představ. To vůbec. Ale kvůli tomu jeho ubrečenýmu, a přitom tak arogantnímu, rusáctví, a to se dá vydržet jen s největším sebezapřením.
Otřesné čtení. Ale musí to bejt. Nebo jinak, je to knížka na vyznamenání!!
Už ne tak tisnivá jako Mundstock a surreálná jako Spalovač. Ale stále výborná, čtivá, plná veselých chvilek a temných podobenství.
Nejsem čtenář povídek, ale tyhle jsem slupnul docela rychle. Tu neúprosný realismus, tu poťouchlý humor. Zároveň je uvnitř a v odstupu. Moc fajn...
Opravdu jsem se snažil seč jsem mohl. Ale ani v půli knihy jsem nenašel důvod, proč pokračovat.
Taková věc (audio), když nemůžete spát. Neurazí, nenadchne.
Co napsat o tomhle notoricky známém románu. Překvapivě svižné, film, který jsem viděl dříve téměř doslovně zpracovává, temně vtipné, rozčilující, atd
Hodně zvláštní kniha. Chápu to jako takovou epickou báseň o počátku islandské samostatnosti a jednom chlapci a jedné chřipce.
Pro děti, ale do auta i pro dospělé se skvělou Martou Issovou.
Blábol, který znásilnil vilu Tugendhat, aby se z naprosto stupidní červené knihovny stalo Něco. Ale ono nestalo. Nuda k uzoufání!
Původně se to zdálo jako super nápad plný zabavnosti. Ale to mě po 40 stránkách dávno opustilo. Zarekl jsem se, že budu dočítat jen to, co mě bude hodně bavit. Tedy nedocteno.
Přiznávám, že jsem přečetl jen druhou část. A jsem rád, že jen tu, protože něco tak stupidního už dlouho nenajdu. Zkratkovitý děj, slovník studenta 2.ročníku průmyslovky, nereálné reálie, banální problémy hrdinů, které se nafukují jen kvůli jejich totální stupiditě, nekonečné seznamy stavebnin k nákupu. Je zatim AI? A vším se vine jako červená nit mazání zapařených míst pod těžkými prsy hlavní hrdinky.
Spousta zajímavých fotek a hlavně zajímavý příběh o české (nejen Zahradnickově) předválečné a protektorátni dokmentaristice.
Po přečtení týhle knihy se musí každýho dětství zdát jako promarněný čas.. Nebo aspoň to moje teda.
Asi nejsilnější kniha o židech před transportem, jakou jsem kdy četl. Pomaleji se to rozjíždí, ale pak je to hustý. Otáčíte stránky a najednou JSTE Židem, který se musí chystat.
Sentimentální dovětek ke všem od něj, co jsem měl moc rád.