iz67 komentáře u knih
Do první půli je to velice vtipná kniha. Poslouchal jsem audio verzi, nasedl do auta a po 6 hodinách vysedl ani nevěděl jak. Od poloviny se to začalo táhnout, ale furt docela zábavná učebnice dějepisu 20.stoletÍ
Je to o míjení všech se všemi? Nebo o složkách našich životů: rozum, cit, spotřeba? Čtu Murakamiho na přeskáčku, věci z přelomu století (Kafka, Sputniku, ..) se mi líbí víc. Ale Norské dřevo ( i když mi trochu zavánělo Na jih od hranic, která se mi hodně nelíbila) je fajn věc. A posledních 5 řádek je úžasných. Musel jsem hned zase na začátek.
Samozřejmě to balancuje na hranici dobrého vkusu, ten sentiment tam (zvláště ke konci) stříká dost intenzivně. Ale...., stárnu, tak se mi to moc líbilo.
Souhlas s "callahanh" . Úžasný potenciál (hlavně jak vytvořená kopie, která si začne žít svůj život bez ohledu na svého [své] tvůrce) a uprostřed to opravdu funguje, ale jen do té doby než na nás Lem vytáhne všechnu to Solaristiku. V ní se pak úplně celá věc utopí.
Je to haluz, ale bohužel nic jiného než haluz jsem nenašel. Prolínání reality s různými vidinami (kde realita hraje významně menší roli) by asi ve formátu povídky bylo moc fajn. V románu je to čím dál víc nuda.
Nejsem povídkový typ, ale Balabán to uměl. Po každé povídce by to chtělo zavřít oči a nechat to sebou procházet, což jsem ale neměl sílu dělat, takže jen 80%.
Krasna kniha, autorka toho hodne nastudovala. Dulezite zrcadlo narodni povahy.
Výborný příběh a velice dobře popsaný komouš a jeho doba. Jako málokde v české literatuře, protože to není (možná) hlavním cílem.
Murakamiho mám moc rád, Ale tohle je bezpochyby to nejslabší, co jsem do něho zatím četl. Tajemnější nálada nevyvažuje banálnost příběhu. Rozhodně doporučuju nekupovat a nečist.
Hodne ctive. Věty hezky klouzou a pěkné to odsypa. Nakonec však čtenář zjisti, ze úvod tu byl pouze proto, aby kniha mohla mluvit prave ke mne (každy si přeci mysli, ze je jiný nez dav). A pak uz je to jen navod, jak se postavit správně k jedné životní situaci.
Jedna z nejkrásnějších knih, co jsem poslední dobou četl. Už jen název, který se odvolává na Philippa Glasse a Franze Kafku (mé oblíbence). A pak už jen spousta nápadů, postav a dějů, které umožňují jakoukoli interpretaci. Já jsem si z toho vzal toho (Tamura), co hledá sebe sama a toho, co tvoří (Nakata) a chrání (Hošino) řád.
Uzasna kniha o zmene Zlina na Gottwaldov (viz Luc.ka).