iz67 komentáře u knih
Kartochvila mám rád, i když spoustě věcí nerozumím, tak jeho knizky maji pro me tajemnou atmosferu. Chapu je jako básně prevedene do prozy, kde je casto imaginace (ktera se muze nekdy stat az manyrou) dulezitejsi nez pribeh, slouzici spis jako její nosič. Stejne je tomu u tehle knizky. Nicmene oficialni shrnuti knizky vyse pusobi hodne nepatricne a ploše.
Mam s tim konceptem docela problem. Pusobi to na mě dost strojene a samoucelne. Vadilo mi, ze se Capek nerozhodl, jestli je druhy hlas moralista ci 'ten sobecky'. Spousta tech moralit zastarala a ztratila svuj puvodni obsah. A uplne alergicky jsem byl u lamentovani nad 'zlymi" myslenkami. Je z toho dost neobjevne mudrovani o zname veci, ze kazdy z nas ma v sobe spoustu postav a zalezi na nem, kterou pouzije ci ktera ho ovladne - vedome ci nevedome.
Naprosto uzasna kniha. Nechapu, ze jsem si tohle nechal tak dlouho unikat (precteno 2019). Koho zajimaji sedmdesatky a zacatky osmdesatek v cesky alternativni muzice, tak pro toho je to povinna cetba. A pritom se to vubec netahne. Chadima tady rozdava rany na vsechny strany (prorezimni 'umelci', andros, clenove kapely, ...) a timhle silnym subjektivnim prvkem jeste zvysuje autenticnost zazitku pri cetbe. Vrele doporucuju.
Petr Hubený (pakliže to není pseudonym) napsal obsahově hubenou knihu. Proč? Smyslem každé povídky má být nějaká krajní situace "zajímavé" postavy. To není úplně špatný nápad, hlavně pro někoho, kdo jako PH neumí zajímavě psát. Bohužel je to zároveň i past, protože překvapení každého kusu je pak dosti neprekvapive. A tak p.Hubený napsal nezajímavé kusy, které svou domnělou rafinovaností pripravil o pointu. A nám může byt líto, ze se zmiňovaná kapela Huba rozpadla. I když...
Hodně příjemná kniha o hvězdách, samotě v Kladsku, zvířatech a tak.
Nadherna věc. Tak krátká a tak úžasná. Co jsme? To, co si myslíme my nebo ti druzí? A je naše bezpečné okolí a prostředí vubec bezpečným? A máme tu vůbec šanci?
Hlavni problem tehle knihy je nevyuziti jejiho potencialu. Celou posledni cast matky jsem cekal a doufal, jak ji to dalsi cast (syn / manzel) rozvrati, ale nestalo se nic. Presto prostredni cast, ve sve realite zijici matky , s latentni neshodou se svym okolim, je skvela. 3.5
Je pozoruhodne, jak tahle kniha vic jak 100 let po svem vzniku v mnoha smerech plati a v mnoha provokuje. Ze zacatku se to nezda, knize dominuje hlavni myslenka o tuposti davu a nektere postulaty a vyvody pusobi usmevne. To pak platí i o její nekorektnosti (ale tam soudny čtenář jistě nezapomene na její stáří a tuto nekorektnost si naopak užije). Pak to začíná být i dlouhé, protože ocekavatelne. Ale cim vic se autor posunuje vpřed a aplikuje svoje vyvody na spolecnost a jeji casti, tak tam některé jeho vývody právě kvuli době vzniku a pohledu z toho plynouciho, pusobi provokativně a proto svěže. Tim nemyslim to, ze dav je tupý a velikost mozku jednotlivcu v jeho středu nehraje roli (hlavni postulat). To je stará vesta.
Zprvu se to zdá být jako pokračování Krvavych zemi, jen s vetsim zamerenim na holokaust. Ale nakonec je to genialni analyza zdrojů nacismu, role jednotlivců, států, ruznych ideologií v obdobi holokaustu. A hlavně co pro nás porozumění holokaustu muze znamenat, jakym zdrojem inspirace je to i pro tak superakutalni krize, jako je ta klimaticka. Pro mě nakonec právě diky tomu velice pro budoucnost optimisticka zalezitost. Povinna cetba, pro kohokoli, kdo myslí!
Když jsem pochopil, že celá kniha bude formou monologu, tak mě to dost vydesilo. Nakonec to ale uteklo, takze to bylo ok.
Vidim to nekde mezi 3 a 4. Je to poutavy pribeh, je to o tom jak moc se postaveni zeny za poslednich 50 let zmenilo. To je plus knihy. Samotna kniha je ale prilis dlouha a 95% z te krimi zapletky je jasne hodne dopredu.
Spouste veci jsem vubec nerozumel, ale je to ohromne zajimavy :)
Pokus neznaboha si dát neco transcendentalniho nevysel. Asi spatny vyber - tahle vec je hlavne pro ty v systemu
Dost vesela zalezitost. V puli se klasicky dostavila krise, kdy precist vic jak 2 stranky stalo nadlidske usili. Ta vsak stastne prekonana. Ne vsechno jsem stihal, ne vsechno daval. Ale to je proste mistr ...
Jsou to takové obrazy, crty, v kterych si Kafka brousil svuj jazyk. Clovek by nemel tech povidek precist moc najednou, ale spis v sobe kazdou nechat doznit. ...
A Venkovsky lekar sam je perfektni namet na horor.
Kdyz jsem pred 30-ti lety cetl knihu poprvé, tak jsem byl unesen. Kniha plna zajimavych uvah, svezich prvku (prolinani spisovatelova 'realneho' sveta se svetem jeho romanovych postav, ... ) . Dnes jsem knihu znovu doposlouchal (coz muze byt jednim z kamene urazu) a jsem castecne zklamany. Roman je stale z velke casti zajimavy a inovativni. Ale z mnoha stranek jsem ja citil samoucelnost a ukecanost. Taky jsem byl iritovany absolutizací uvah (to, co pisu ma abolutni platnost), atd. Snizuju z 5* na 3.5
Je to nekoncici litanie, Bouckova opravdu nezaziva nic, z ceho by mohla mit radost. Ale presto preze vsechno me to neomrzelo.
Mejlu, oblibence, tezko hodnotit objektivne. Vypraveni skveleho muzikanta a velkeho pohadkare
Bytostně optimistická kniha prozarena slunecnim svitem a virou ve stastnou budoucnost. Dostojevskeho hold bohate a stastne ruske spolecnosti, ktery cloveka naplni pocitem klidu a stesti az po okraj.
Jsou tam silnejsi i slabsi kusy. Ale povidka Hlas barvy lesniho jedu ja majstrstyk. Smal jsem se kazde vete. V audioverzi je Mysicka nedostizny.
Asi jsem cekal vic detektivku a min toho retrospektivniho sentimentu, ktery me dost nudil. Navic mi vadila prekombinovanost. Takze: rad jsem si poslechl, ale dalsi dily serie asi uz nedam.