J.P.S. komentáře u knih

Když jsem si zkusil odmyslet, kdo to napsal a co se ve světě odehrávalo v první polovině čtyřicátých let, tak mi tato knížka přišla jako slovně-emoční průjem člověka, který je buď naprosto pomatený, nebo který na něčem ujíždí a sype ze sebe svoje nejhorší momentální strachy a noční můry. Legrace ale končí ve chvíli, když si uvědomíme, že "bláboly" obsažené v téhle knize se jejich autor pokoušel uvést v život a výsledkem byla smrt milionů lidí.

Pokud má tato kniha nějaký "pozitivní přínos", tak je to právě poselství, že u veřejně prezentovaných názorů psychicky vyšinutých jedinců bychom se vždy měli mít na pozoru a nikdy nepodceňovat jejich systémovou nebezpečnost, třebaže se jimi prezentované plány a vize jeví na první pohled jako pomatené až směšné.

Vždyť v roce 1925, kdy vyšel první svazek této knihy, se jistě nejeden čtenář (byl-li aspoň trochu příčetný) musel upřímně bavit nad tím, o jakých fantasmagoriích to ten pomatený autor píše. Dovedl si tehdy někdo představit, jak bude svět vypadat o nějakých 15 let později?

(P. S. : Hodnocení nedávám, protože jsem knihu nedočetl a v zájmu zachování duševního zdraví to ani nemám v úmyslu).

Krásné shrnutí příběhu Milady Horákové, skutečně znamenité a statečné ženy. Oceňuji zejména zachycení části jejího života z doby první republiky, která pro mě nebyla až tak známá a kde jsem se dozvěděl leccos nového. Například to, že Milada Horáková byla nejen aktivní v hnutích zasazujících se o vyšší rovnoprávnost žen (jak je u ní často zdůrazňováno), ale že se také velmi zasadila o konkrétní legislativní změny v sociální oblasti. Je opravdu kuriozní, že zrovna člověka, který měl takto hluboké sociální cítění, nakonec komunisté označili za nepřítele lidu a poslali jej na smrt. Právě na příběhu Milady Horákové lze nejlépe vidět, že jak byl komunistický režim zvrácený, protože se evidentně zbavoval lidí, kteří se pokoušeli uvádět v život mnohé z toho, o čem jejich propaganda dovedla jen tlachat. Režimu byl evidentně nebezpečný každý, kdo to se sociální spravedlností a vyšší mírou rovnoprávnosti myslel vážně - takové činy vskutku neodpovídaly představě socialismu coby vládě nedotknutelné skupiny kádrů pod taktovkou ruské věrchušky.

To vše krásně shrnuto v tomto komiksu, který zatím považuji za nejzdařilejší výtvor Zdeňka Ležáka a hodnotím jej ještě o stupeň výš než Tři krále a Anthropoid. Zajímavé jsou i ilustrace od Štěpánky Jislové, které sice nemají onu atmosférickou ponurost jako ilustrace od Michala Kociána, ale do nevojenského příběhu se hodí jaksi více.

15 10.04.2023

Příběh psaný ve stejném duchu jako první díl (viz můj komentář k němu).
Za mě však přeci jen o chlup lepší než první díl, případ měl přeci jen o dost zajímavější rozuzlení. Nejpodezřelejší osoba sice sedí ve vězení, jenže jak uvidíme, podobnost s jejími dřívějšími vraždami opravdu není zcela náhodná...

Z hlediska popisu psychologie postav musím ocenit vhled do hlavy uvězněného vraha Edwarda Hindeho (toto není spoiler - že jde o odsouzeného vraha budete vědět od samého začátku, ještě než dojde ke všem vraždám, které se budou postupně vyšetřovat a odhalovat). Když se poprvé objeví na scéně, nechová se jako "běsnící monstrum", ale jako maximálně úslužný a vstřícný člověk, který však ve skutečnosti chce každého jen využít ve svůj prospěch - tedy dokonalý sociopat a manipulátor. V tom je jeho postava nesmírně autentická, pokud jde o podobnost s reálnými pachateli násilných trestných činů. Způsob, jakým Edward Hinde "ukecá" ředitele věznice, je jednou z nejrealističtějších ukázek skryté manipulace vůči psychicky nevyrovnanému jedinci.

Ani tenhle díl však ze mě neudělá skalního fanouška série, přeci jen je tam na mě té psychologie občas až příliš na úkor příběhovosti.

15 25.07.2022

Aneb kam až může zajít, když někdo zažívá přemíru šikany doma i od spolužáků, a ještě k tomu má v sobě nadpřirozenou schopnost. Postava Carrie je tím, čím bylo, je a bude mnoho lidí, kteří jsou kolektivem odvrhováni, a často jen v důsledku toho, z jakého pocházejí prostředí. Nebohá Carrie se tak ocitá mezi dvěma mlýnskými kameny: Na straně jedné fanatickou matkou, která je křesťanskou fundamentalistkou a jejímž požadavkům prostě NELZE dostát, a na straně druhé mezi pubertálními vrstevníky ze školy, kteří mají to štěstí, že pocházejí z "normálních" rodin.

Každopádně jsem od toho čekal trochu víc, zvlášť když jde o tolik vyzdvihovanou Kingovu knihu. V podstatě 95% knihy je popis společenské a rodinné šikany a jen až v samotném závěru je hororový prvek, který je bohužel už částečně "spoilován" v průběhu předchozího děje. Za mě spíše slabší King a těm, kteří od tohoto autora ještě nic nečetli, bych doporučil začít spíše něčím jiným.

15 29.11.2021

Přestože se mi příběh moc líbil, tak z nějakého důvodu mi v hlavně utkvěl méně než pozdější díly série, které hodnotím podstatně výše.

To ale nemění nic na tom, že autor zde položil základy velmi kvalitní série a stvořil úžasnou trojici hlavních hrdinů: Intelektuálního a lehce požitkářského notáře, rigidního a věčně nabručeného kapitána a tajemně mlčenlivého kata (první z Horních Uher, druzí dva z Čech - takže vlastně československá partička)). Osobnostně zcela rozdílné typy, které se ale vzájemně skvěle doplňují a fungují.
Dle mého názoru však v dalších dílech série lépe než v tomto ;))

Každopádně máte-li rádi historické detektivky, pak série započatá touto knihou je přesně pro vás!

15 20.08.2020

To byla jízda panečku - ještě zběsilejší než Heydrichův mercedes v kobyliské zatáčce! :))

Další skvělá kombinace historie a komiksu, pánové Ležák a Kocián opět odvedli vynikající práci (za mě dokonce ještě o chlup lepší než ve Třech králích). I když příběh Anthropoidu i ostatních parašutistů už dobře znám, tak každé nové představení tohoto příběhu mi vždy odhalí něco nového, a nejinak tomu bylo i zde.

Nemohu jinak než znovu doporučit širší škále čtenářů, a to nejen fanouškům komiksu či období druhé světové války, ale komukoliv, kdo by si chtěl udělat o této slavné události našich dějin aspoň základní přehled, aniž by musel něco studovat dopodrobna - zde to dostane naservírováno zábavnou, napínavou a zároveň i historicky (poměrně) věrnou formou.

14 24.07.2022

Další skvělé dílo od mistra Kovaříka.

Jedná se o popis válečných událostí, které se odehrávaly především v západní Evropě v časech, které v našich končinách máme spojenou s dobou Karla IV. a posléze s husitstvím. Při čtení jsem si především uvědomil, že ona „Stoletá válka“ ve skutečnosti nebyl žádný jednolitý konflikt trvající sto let, lidé žijící v té době to tak určitě nevnímali. Spíše šlo o určitou etapu dějin západní Evropy, kterou se prolínala série navazujících konfliktů a opakovaně uzavíraných příměří, a kdy tradiční rytířské válečnictví začalo doznávat změn, ať už šlo o nasazení waleských luků, takřka guerillové akce kompanií konstábla Du Guescelina, postupné zavádění palných zbraní a s tím spojené strukturální přeměny francouzského rytířstva na pravidelnou armádu organizovanou do tzv. „kopí“. Právě posledně zmiňované jednotky ve skutečnosti vyhrály Francii „stoletou“ válku, i když se samozřejmě dočteme i o Panně Orleánské. Nechybí ale ani exkurze mimo západoevropská bojiště na opačnou stranu kontinentu. Podíváme se jednak k Nikopoli, kam se hrdé západní rytířstvo vypravilo na jednu z posledních křížových výprav v pravém slova smyslu, aby zde dostalo kolosální výprask od osmanských Turků. Vysoká účast francouzských rytířů na této blamáži byla dána mj. tím, že v samotné Francii byl už desítky let klid a rytířstvo se nudilo (což jen dokazuje, jak zkreslující je pojem „stoletá“ válka). A podíváme se též na střetnutí u Grünwaldu, které je zde nadmíru dobře popsáno, mj. se vyvrací tradiční klišé o údajném „střetu Slovanů s Němci“ či polském národním vítězství (pan Sienkiewicz promine, ale na straně Řádu německých rytířů tehdy stále dobrá třetina polského panstva – prakticky každý, kdo nesouhlasil s politikou Vladislava Jagiella).

Za zlatý hřeb považuji kapitolu věnovanou psychopatickému sadistovi Gilles de Rais, který coby počestný rytíř věrně bojoval bok po boku Johanky z Arku, ale po její popravě se z něho stala zrůda, které by záviděl i Zodiac (nemůžu věřit, že o tomhle „krvavém modrovousovi“ dosud nikdo nenatočil nějaký thriller...).

14 05.03.2022

Příběhy v této knize jsou skutečně zábavné a humorné. V době prvního vydání a následného šíření v rámci samizdatu to musela být skutečně pecka.

Zajímavé je i srovnání s filmovým zpracováním, od kterého se knížka v některých částech dost liší, zejména obsahuje příhody, které ve filmu vůbec nebyly (např. nezapomenutelný major Pernica, který ožralý na plech usnul na čerstvě vyasfaltované silnici, kde do rána zatuhl a nakonec ho museli vytahovat jeho vlastní vojáci, když už byl pokálený :)))

Současně se však moc neví, že autor u pravých PTP ve skutečnosti nikdy nebyl. Miloslav Švandrlík totiž sloužil u nástupnických TP, které byly výrazně mírnější a pro život odvedenců podstatně snesitelnější než "originální" PTP. Díky tomu se v podvědomí části veřejnosti zakořenila falešná představa, že PTP byla veselá chlastací vojna s přitroublými a komickými důstojníky. Realita však byla mnohem drsnější, neboť originální PTP fungující v letech 1950-54 byly spíše koncetrákem pro politicky nespolehlivé, odkud se nemálo vysloužilců vracelo s trvale podlomeným zdravím.

14 04.01.2021

Moje první setkání s dílem pana Vondrušky. Neměl jsem velká očekávání, ale byl jsem mile překvapen. Od klasických historických románů se to poněkud liší, zajímavost díla spočívá více v popisu historických událostí než v chování postav. Je to tedy spíše takový "románový historický dokument" než románový příběh. Vím, že spoustě čtnářů tento styl nemusí sedět, ale mě nijak nevadil a naopak jsem si jej docela oblíbil.

Většina lidí si jméno Přemysl Otakar I. patrně spojí se Zlatou bulou sicilskou, ale málokdo zná období a události, které tomuto úspěchu předcházely a které život tohoto panovníka formovaly. A právě tomuto období se věnuje první díl, který mapuje především události závěrečného období knížecích Čech na konci 12. století, tedy dobu politické krize, kdy samotný Přemysl byl mnohdy spíše vláčen událostmi a jeho nástup na knížecí stolec (a budoucí královský tůn) byl více než nejistý. Románový Přemysl rozhodně není žádný kladný charakter, nicméně to ten skutečný nebyl také :))

Speciální pochvala za kapitolu věnující se účasti Čechů na třetí křížové výpravě pod vedením přemyslovce Děpolta - o tom jsem až do přečtení této knížky vůbec netušil.

14 27.12.2020

Tato knížka představuje mé první seznámení i s jinou tvorbou od pana Sapkowského, než jsou příběhy o zaklínači Geraltovi z Rivie.

Jde o drsný příběh z dvacátých let 15. století zasazený převážně do oblasti dnešního Kladska, kam postupně doléhají zvuky husitských válek z Českých zemí, které jsou doslova za humny. To vše s prvky nadpřirozena (nejde však o žádnou high-fantasy, spíše jen střípky). Atmosféra pozdního středověku vykreslena velmi umě a realisticky.

Příběh má celkem zdlouhavý rozjezd, na můj vkus tam bylo (a i v ostaních dílech je) zbytečně moc odkazů na díla středověkých autorů, také jsem se docela dlouho sžíval s hlavním hrdinou - Reynevan holt není Geralt :)) Ale od chvíle, kdy se na scéně objevili Šarlej a Samson Medák, dostal příběh spád a naprosto mě pohltil.

Výborná historická fantasy, byť trochu v jiném stylu, než známe např. z knih Juraje Červeňáka.

14 02.10.2020

Děj příběhu se vrací zpět do Uher, a to zrovna do doby, kdy se vezír Koprülu rozhodl vypovědět dosavadní mírové smlouvy s habsburským císařem a vztyčit nad východními oblastmi monarchie půlměsíc. Příběh se točí kolem tažení, jež vyvrcholilo obléháním Nových Zámků. Je zde velmi realisticky vylíčena atmosféra doby, hrůzy osmanské invaze i s tím spojené útrapy obyvatelstva jsou v tomto díle vylíčeny snad nejlépe ze všech dílů v sérii. Také se konečně dozvídáme o osudu mnoha postav, které jsme opustili v prvním díle - ať už jde o syna hlavního hrdiny, "vlčí baronku" Ronáryovou či mladého hajduka Szandora Szilárda (jehož osobnost prodělala v mezidobí změnu vskutku drastickou - zatímco v prvním díle mi ho bylo upřímně líto, tak v tomto jsem mu přál jen to nejhorší:)))

V tomto díle mi však nesedl až příliš otevřený konec. Jistě, žádný z předchozích dílů série neměl zcela uzavřený konec, nicméně tady mi to přišlo až příliš razantní utnutí dobře rozběhlého příběhu. Z hlediska ucelenosti příběhu by mi přišlo lepší, kdyby tento předposlední díl tvořil jeden celek s dílem posledním.

Jinak ale opět velmi povedená kniha.

(P. S. : Jako nejděsivějšího zabijáka tohoto dílu nominuju chlapa se spáleninami od horkého guláše - věřte, že toho byste fakt potkat nechtěli! Jestli chcete vědět, co - nebo spíš koho - ponořil do horkého guláše, čtěte! :)))

14 19.08.2020

Výborná publikace a troufám si říci, že i jedna z nejlepších sond do stavu české společnosti.

Tuto knihu bych doporučil všem, kteří si (tak jako kdysi já) kladou otázku, jak je možné, že se lidé v posledních letech přiklání k autoritářským politikům. Z knihy zjistíme, že tito voliči nejsou lidé primárně odmítající demokracii, ale že vývoj společnosti v posledních desetiletích nedal těmto lidem důvod, proč by měli demokracii věřit a hájit ji. Některými médii podsouvaná dělení společnosti "na dva tábory" autor knihy velmi dobře vyvrací a přesvědčivě vysvětluje, že složení české společnosti je ve skutečnosti mnohem pestřejší a barvitější. Autor na základě výsledků vlastních výzkumů vyvrací některá klišé, jako že např. Češi jsou rovnostářští (ve skutečnosti je tomu naopak) či xenofobní (ve skutečnosti se jejich pohled na migraci příliš neliší od zbytku obyvatel EU). Velmi trefně a přesně jsou popisovány systémové problémy související s nešťastně nastaveným systémem exekucí, s opomíjenou selekcí v českém vzdělávání (které je - navzdory obecné představě - ve skutečnosti velmi elitářské) a vůbec s nedostatky v oblasti sociální či daňové legislativy. Autorem prezentované návrhy na změnu stojí rozhodně za zamyšlení (byť jsem se neztotožnil úplně se všemi).

Tato kniha by měla být téměř povinná pro všechny, kdo jsou veřejně činní - novináři počínaje, sociálními pracovníky pokračuje a komunálními politiky konče.

(Aktualizace 13. 6. 2021: Dnes jsem dočetl knihu "Pro Čechy je nebe nízko" od Mojmíra Hampla, jehož jinak odborný pohled je bohužel velmi zkreslený přesně tím, že na Česko nahlíží právě skrz ony slepé skrvny, které odhalil a anaylzoval pan Prokop. Kdyby to šlo, přidal bych teď knize "Slepé skvrny" přidal další * , a panu Hamplovi ji doporučil jako povinnou četbu:))

14 16.08.2020

Moje první setkání s žánrem severské detektivky.

Pátrání po pachateli je zde popisováno skrz myšlenky a vnímání postav, ať už jde o vyšetřovatele, svědky či samotného pachatele a jeho komplice (jejich totožnost se sice dozvíme až na konci příběhu, ale s popisem jejich úvah a obav se setkáváme již od samého začátku). Tento silný důraz na psychologickou linku má své pro i proti: Jednoznačným plusem je velká realističnost příběhu. Všechny postavy působí velmi autenticky, jejich jednání jsou velmi věrohodná, skrz rozbor jejich myšlenek pochopíte, proč mnohdy jednají iracionálně (např. proč si velitel policejního týmu přibere do party takového strašného kreténa, jako je hlavní "hrdina" Sebastian Bergmann...). Celý příběh i jeho rozuzlení je díky tomu velmi uvěřitelný a realistický. Bohužel onen silný důraz na psychologii postav má tendenci zastiňovat vlastní detektivní linku, díky čemuž se dobře rozjetý příběh občas zbytečně zadrhává. Když nad tím přemýšlím zpětně, tak samotný případ (vrah-jeho motivace-jeho oběť-odhalení) vlastně nebyl ničím až tak zvláštní. Hlavní přidanou hodnotou je opravdu ta psychologická linka a vhled do hlav jednotlivých aktérů, což je ale bohužel občas na úkor napětí.

Celkově tedy hodnotím dílo pozitivně, i když skalní fanoušek této série se ze mě asi nestane.

13 25.07.2022

Velmi netradiční fantasy a zároveň i velmi netradiční Kingovka (v žádném případě to ale není pohádka, jak se píše v některých recenzích!).
O tom, kterak v jednom království dojde ke královraždě a obviněn je nevinný královský syn, který byl dosud miláčkem davů, a na trůn je dosazen mladší syn, který byl dosud outsider. A ve všem má prsty dvorní čaroděj, který skrývá děsivé tajemství...

Jde o vůbec první knížku, kterou jsem od Kinga přečetl, a rozhodně na mě tehdy neudělal takový dojem jako ve svých jiných dílech. Vyprávěcí styl, který zde zvolil, je o dost jiný, než v jiných dílech, je tak nějak "pomalejší" a nejde tak "na dřeň". I hororové prvy jsou zde jaksi "mírnější". Hloubku příběhu jsem ocenil spíše až zpětně, a nutno říct, že je v ní mnoho životního moudra.

Fanouškům Kingovek nicméně doporučuji připravit se na značně netypický kousek. Těm, kteří od Kinga ještě nic nečetli, bych doporučil začít spíše něčím jiným, a k tomuto se dostat až později.

13 30.11.2021

Na jednu stranu velmi zajímavá úvahová esej o české společnosti. Velmi dobře je vystihnutá část popisující všeobecnou nedůvěru a nezájem o veřejné dění, které autor vystihl přirovnáním, že Češi se často ve vlastní zemi chovají jako „černí pasažéři“. Za nejlepší část považuji poslední třetinu srovnávající Čechy s obyvateli jiných zemí, za všechno bych vyzdvihl zejména zdůraznění některých velmi podstatných (byť na první pohled nezřetelných) rozdílů mezi Čechy a Slováky, dále výborné vysvětlení, proč do Česka (ani jinam) není přenositelná tolik opěvovaná švýcarská neutralita, a konečně jak lidé v Česku neprávem přehlíží náklonost svých polských sousedů a neváží si spojenectví s anglo-americkým světem.

Na druhou stranu mám velký problém s autorovým hodnocením vnitřních poměrů v Česku. Zde mám pocit, že autor vše až příliš posuzuje jen pohledem ekonomických statistik, ale zcela přehlíží rozměr sociální. Jakkoli samozřejmě nemohu zpochybnit autorovu ekonomickou erudici, tak se nemohu ubránit dojmu, že jde o hodnocení z pohledu zajištěné vyšší střední třídy, které mylně považuje za průměr a mylně je zobecňuje na celé Česko. Autorem zlehčovaná (až vysmívaná) opatrnost Čechů při nakládání s penězi a s tím spojený finanční konzervativismus (kde autor spatřuje podobnost s Němci a Rakušany) například vůbec nezohledňuje, že reálné příjmy mnoha českých domácností jsou velmi nízké a že opatrnost při nakládání s penězi pro mnoho Čechů (právě na rozdíl od Němců či Rakušanů) není volba, ale nutnost. V této souvislosti se autor až příliš ohání finančními statistikami o srovnávání příjmové chudoby, jejichž metodiky i závěry však již byly vyvráceny (zde bych autorovi doporučil seznámit se s meta-analýzami sociologa Daniela Prokopa). Za velmi smělé považuji autorovo prohlášení o tom, že exekuce ve skutečnosti nejsou problémem, aniž by v této souvislosti odkázal na nějaká tvrdší data (zajímalo by mě, jak by se autor jako ekonom vyjádřil k tomu, že dle údajů Exekutorské komory ČR se jen v roce 2019 exekuce týkaly skoro 8% české populace - dle mého laického názoru se jedná o poměrně značný zásah do potenciálu kupní síly i do výše daňových odvodů…). Autor samozřejmě připouští, že například stav bývalých Sudet je neútěšný, zároveň to však považuje za jakousi anomálii v rámci jinak bohatého Česka, což velmi ilustruje věta týkající se hodnocení Sudet: „Přitom to evidentní vizuální i hlubší podpovrchový problém je, což snad potvrdí každý, kdo s otevřenýma očima jezdí třeba jen v létě a v zimě na domácí hory“ (str. 156); což naznačuje, jakoby autor Sudety považoval za místo, kam normální Češi jen jezdí na hory, ale ne už za místo, kde normální Češi také trvale žijí a mají své starosti (zdalipak se zkusil autor zamyslet nad tím, jak obyvatel českého pohraničí, který rovněž cestuje s otevřenýma očima, hodnotí např. Prahu?)

Celkový dojem: Úvahy zajímavé a čtivé, mnohdy inspirující, ale v mnoha bodech velmi nedotažené. Působí to na mě jako pohled městského liberála určený výhradně čtenářům z okruhu městských liberálů, nicméně lidé žijící mimo tuto sociální bublinu budou názory pana Hampla (byť obecně erudované) zřejmě vnímat jen jako hraběcí rady. Zájemcům tohoto žánru bych za sebe doporučil spíše Slepé Skvrny od již zmiňovaného sociologa Daniela Prokopa, v nichž jsou problémy Česka – včetně jejich porovnání se zahraničím – popsány mnohem realističtěji (a bohužel pesimističtěji).

13 13.06.2021

Zajímavě zpracovaný román o osudech nejznámějšího pražského kata a poté i jeho syna.
Ústřední zápletka první části, v níž se vystudovaný magister medicíny kvůli nešťasné lovestory stane pacholkem chrudimského kata, a pak se díky šťastné shodě okolností dostane do učení "modernějšího" pražského kata Václava Jaroše, důstojně přijme svůj osud a nakonec získá i lásku v podobě dcery slánského kata - to si doslova říká o zfilmování :))

Všem čtenářům, které tato kniha zaujala, doporučuji též knihu "Krev prvorozených" od slovenského spisovatele Juraje Červeňáka. Zde se dozvíme trochu jinou verzi příběhu týkající se Mydlářova učitele Václava Jaroše (který měl dokonce syna jménem Bohdan :))

13 08.11.2020

Ve třetím díle se válka severních zemí s Nilfgaardem naplno rozjíždí a uprostřed těcho závratných událostí se Geralt vydává hledat Ciri. Dává se dohromady s velmi netypickou - ale o to sympatičjětší - partou tvořenou lučištnicí, upírem, nilfgaardským rytířem a samozřejmě Marigoldem :-)) Družina při hledání Ciri prochází divokými pohraničními kraji, na které plnou tíhou dopadají válečné hrůzy a při tom všem zažívají dramatické chvíle. Zaklínač ukáže, že kromě monster dovede rubat i Nilfgaardské nájezdníky, za což si v samém závěru vyslouží pasování na rytíře :-))

Za mě asi nejlepší díl celé ságy.

13 01.10.2020

O tom, jak si jeden český cestovatel přivezl do Prahy roku 1908 mladého Indiána z Amazonie, aniž by tušil, jaký bič si tím sám na sebe nachystá :) Velmi pěkně zpracovaný příběh, který je založen na skutečné události, jež je - jak jsem dodatečně zjistil googlením - zachycena poměrně věrně. Docela se divím, že se tohoto tématu ještě nechytil žádný filmař. V každém případě velké poděkování autorce, která tento příběh zpracovala alespoň jako komiks (a dokázala, že kromě příběhů myšek Anči a Pepíka zvládne i zajímavý příběh pro dospělé).

12 16.01.2023

Skvělá publikace o vybraných válečných událostech z 13.-14. století. Doba, kdy se ideál rytíře dostal na vrchol a kdy válečná střetnutí spíše připomínala turnaj. Jenže on ten rytířský ideál v reálu nebyl nic počestného, leckdy to byla spíše zástěrka pro legitimizaci bezohledného vraždění, jako třeba při tažení proti Albighenským kacířům, o němž si přečteme hned v prvních kapitolách. A o to více bylo ohromující, pokud se na to některá z valčících stran na rytířský ideál vykašlala a prostě se rozhodla naduté pány v železe vypráskat po svém - jako třeba Mongolové u Lehnice, skotší horalé u Bannockburnu, flanderští měšťané u Curtrai nebo waleští lučištníci u Kresčaku. O všech jmenovaných bitvách i událostem jim předcházejícím se v knížce také dočtete.

Nejvíce mě bavily kapitoly o bitvách na Moravském poli a u Kresčaku. Ani ne proto, že se týkají naší historie, ale spíše proto, že zde autor vyvrací některá klišé. Například král Přemysl Otakar II. rozhodně nebyl nijak „zrazen“, ale prostě jen velmi nedocenil politickou situaci v Říši a hrubě podcenil přípravu na bitvu (na rozdíl od Rudolfa Habsburského). Jak konstatuje autor, král „železný a zlatý“ byl možná skvělý rytíř, ale naprosto mizerný vojevůdce. Stejně tak Jan Lucemburský u Kresčaku velmi pravděpodobně nikdy nevyslovil žádné „toho bohdá nebude…!“, ani nevjel do již prohrané bitvy, natož s českými rytíři. Jak se smrt slepého krále odehrála ve skutečnosti se autor velmi přesvědčivě pokusil zrekonstruovat na základě pečlivého porovnání různých verzí dobových kronik (a výsledek je dost překvapivý...!). Pochvalu rovněž musím vyslovit za kapitolu o válce se Skoty a vysvětlení, jak to bylo se skutečným Wiliamem Wallacem (nahony vzdálenému od toho filmového s Melem Gibsonem, snad s výjimkou jeho popravy… ).

Velmi čtivé, ocení každý zájemce o středověké válečnictví.

12 05.03.2022

Musím se přiznat, že k přečtení této knížky mě ponoukl úplně jiný autor, a to Juraj Červeňák a jeho sága o kapitánu Bathorym, což je historická fantasy v prostředí habsbursko-tureckýh válek. Když jsem zjistil, že Jiří Kovařík (od něhož jsem dosud četl knihy věnující se zcela jiným obdobím vojenské historie) napsal publikaci věnující se mj. době a prostředí, v němž se odehrával Červeňákův Bathory, neodolal jsem, a tak jsem si nechal k narozeninám nechal nadělit Evropu v plamenech od pana Kovaříka.
A s uspokojením můžu prohlásit, že jsem našel to, co jsem hledal.

Dočetl jsem se, jak to ve skutečosti bylo s pádem Nových zámků nebo-li Ujváru, jemuž se věnovaly poslední dva díly bathoriovské ságy - a můžu pochvalně konstatovat, že Červeňákův fantasy román je více než historicky věrný (románové postavy jako Adam Forgáč, Locateli di Locatelo, kapitán Schlechtenthal, Nikola Zrínský či Fran Krsto Frankopan nejenže skutečně žily, ale jsou popsány i velmi věrohodně!). Podstatně podrobněji jsou však popsány události následující poté, ať už jde o bitvy u Levic či u St. Gotthard, navazující dvacetileté příměří a poté obnova osmanské invaze, která se zastavila až u Vídně, jejíž obklíčení i následné osvobození je popsáno naprosto famózně (slavný nájezd polských husarů na vezírův tábor nebyl tím rozhodujícím momentem, jak jsem si dosud chybně myslel, k osvobození Vídně přispěla zejména skvělá koordinace několika různorodých vojsk, ale také moudré potlačení ega všech zúčastněných velitelů, jmenovitě Jana Sobieského a Karla Lotrinského). A pak samozřejmě drtivá vítězství prince Evžena Savojského o desetiletí později, který osmanskou invazi zastavil jednou provždy a připravil Turkům u Zenty vůbec nejhorší porážku v jejich dějinách.

Kniha nicméně mapuje i bojiště na opačné straně Evropy, kde "naše" (rozuměj císařská) vojska spolu s anglickými a holandskými zatápěla hrdé armádě Krále Slunce, která kromě géniů typu maršál de Vauban vyprodukovala i naprosté diletanty typu maršál Villars (který od dvojice Savojský-Malbourgh dostával pravidelně výprask). Pyšnou Francii v době tzv. Války o dědictví španělské nakonec před úplnou katastrofou zachránil člověk jménem D'Artagnan (překvapivě nejde o fiktivního hrdinu známého z Dumasova románu!).

Velmi pěkně zpracovaný pohled na poněkud opomíjené období, které u nás kvůli Jiráskovi máme v povědomí jen jako dobu temna...

12 13.06.2021