Jack Bauer komentáře u knih
Pěkné pokračování série o Royovi Graceovi, která se dá číst samostatně bez předchozích dílů, ale schází mě větší dynamika, více napětí. Velice rozvláčné se spoustou vaty, ale příběh drží, nenudí. škoda, že jsem příběh nečetl v době vydání, jelikož má dcera Simona byla zhruba ve stejném věku. Celou dobu jsem to prožíval, jako by šlo o mou vlastní dceru. Jak se v takové situaci zachovat? Odsuzovat zoufalou matku, že chce pro záchranu své dcery udělat vše i za takovou cenu? Dvojí pohled na tento problém dokázal Peter James skvěle vystihnout.
Čtivý drsný příběh z Irska, ale velmi přitažený za vlasy. Nemohu uvěřit tomu, že by si mladá dívka poté co ji udělal s ním tak rozprávěla. Dále se mě nelíbila mytologie ohledně Moringy a do toho všeho ještě připletená ponorka Luisiana. Navíc jsem pachatele vytušil.
Po nejlepší autorčini knize Listopád řadím Hotýlek na druhé místo. Skvělá četba s mnoha pravdivými praktikami z doby před listopadem a opět dobře popsané různé charaktery lidí, kniha která nenudí a zaujme.
První kniha od tohoto autora, kterou jsem četl a hned taková pecka, rozhodně si přečtu další jeho knihy.
Tato kniha od Forsytha mě vůbec nenadchla, hned po přečtení jsem ji vyměnil u známého knihkupce za jinou. Příběh Fantoma opery se mi líbí, ale od Forsytha mě nějak nesedl. Nejslabší jeho román.
Krásně napsané povídky, ale knihu jsem už kdysi četl. Vlastně od Forsytha jsem četl vše, nic si od něho nenechám ujít.
Nemám rád povídky, přesto jsem z nedostatku času na čtení sáhl po skvělém Forsythovi. Povídky se hezky čtou, ale v tom nejlepším vždy konec a to mě na povídkách vadí. V jedné povídce, z které by mohla být skvělá kniha mě dost vadilo, to co mám od Forsytha rád, jak je bankovní úředníček vypátral, když nezanechali žádné stopy? Bum, a najednou konec. První povídka naprosto předvídatelná, přesně jsem věděl, jak vše dopadne atd. Proto povídky moc nemusím, byť jsou sebelépe napsané.
A ještě jsem to kdysi už četl. Možná i Kvintet.
Opět po skvělých recenzích a komentářích, že Slepá mapa je lepší než Listopád mě to moc nechytlo. Kapitola o švadlence jak krásně umí šít, pak zase o malířce, celá sága rodiny je jaksi nezajímavá, sem tam mě to chytlo, ale víceméně mě to moc nebavilo. Nadále pro mě zůstává nejlepší Listopád, druhá kniha, kterou jsem od Mornštajnové četl a která mě navnadila na starší díla. Knihu jsem dočetl jen se sebezapřením, několikrát jsem to chtěl vzdát, ale konec s estébákem Hrubým mě opět chytl, ten už mě připomínal Listopád. Jinak je to klasický román pro ženy.
Hyenismus nejvyššího kalibru.Velmi depresivní smutná kniha z domu hrůzy. Ze stáří mám strach i tak, ale v pečovatelském domě bych skončit nechtěl. Dělal jsem tam nějakou dobu řidiče, tak vím, jak to tam chodí. Kdybych uměl tak krásně psát jako Dominik Dán, sám bych napsal autentickou knihu.Od knihy dle názvu jsem očekával nějaký detektivní horor, ale název vystihuje něco jiného leč také hrůzného.Vadila mě dvojí linka , příběh se měl věnovat více Irbisu a jeho praktikám.
Skutečný dechberoucí příběh otce a syna popisuje hrůzy z mnoha koncentračních táborů. Dnešní zhýčkaný člověk by takovou dobu nepřežil, obdivuji tu velkou odolnost v tolika útrapách přežít. Po osvobození Osvětimi byla ještě několikadenní hrozná cesta v otevřených vagónech bez jídla a pití ve 20 stupňových mrazech do ještě horšího pekla. Kdyby se Hitler dozvěděl, že Němec obstarává Židům zbraně, tak by ho ranila mrtvice a mohl být konec této nesmyslné války.
Skvělé pokračování Muslimského pekla, jen nepochopím proč se po tom všem k němu opět vracela. „Takové Bez dcerky neodejdu" po česku. Poučení pro naivní dívky, které se zamilují do islámisty. Jsme naprosto dvě rozdílné kultury a to nikdy nepůjde dohromady. Samozřejmě, že i mezi nimi se najdou normální a slušní lidé, ale jak je poznat a věřit jim? I mezi námi jsou pěkné svině, např. Hitler a zfanatizovaní nacisti. Je to prostě v lidech.
Po skvělém Listopádu, v němž jsem v komentářích narazil na Tiché roky, které jsou prý mnohem lepší jsem očekával další skvělé dílo. Do poloviny knihy jsem se nějak pořádně nemohl začíst a děj mě zaujal až od cyklisty, ale i tak přes veškerou snahu to bylo jaksi slabé. Celkově to není špatná kniha, je krásně čtivá, jen ji chybí něco, co mě na Listopádu tak zaujalo. A ten konec nic moc, takový useklý. Až se konečně začtu tak konec. Otevřené konce nemám rád. Přesto se po Listopádu těším na další autorčiny knihy, věřím, že mě některá opět velice zaujme.
Stejně jako Stephen King i Koontz umí napsat velmi napínavá reálná díla, ale jak tam připlete nadpřirozeno tak to je pro mě konec. Knihu i přes celkem dobrou čtivost jsem opět nedočetl. Nemám rád duchařiny a nereálné příběhy, to se pak vytrácí napětí a stává se z toho blbost. Nemám rád nedočtené knihy a vždy jsem dočetl sebevětší blbost až do konce a pak jsem nadával nad ztrátou času, dnes jakmile mě kniha hned po pár stránkách nechytne třebas stylem psaní i kdyby byl příběh sebelepší, hned ji odložím, což mě sice štve, ale dobrých knih je tolik a času tak málo, že se vše nedá přečíst. A jsou díla, které bych si chtěl přečíst i několikrát a dosud jsem se k nim nedostal, protože neustále čtu nové a nové knihy. Od Koontze se mě nejvíc líbila Intenzita.
Na doporučení a s velkým očekáváním jsem se do této knihy pustil, jinak by mě zcela minula. Ze začátku zajímavý děj se začal vléct a motat stále okolo toho samého,zbytečně natahované odpovědi na spousty otázek, hodně předvídatelné, napětí téměř žádné, nepřesvědčivá, překombinovaná zápletka. Kniha se čte dobře, ale v záplavě opravdových nerváků je to téměř zbytečná četba. Raději sáhnout po jiné, není v mých silách přečíst každou knihu co na trhu vyjde.
Kniha je psáná jiným stylem, více popisným než akčním, přesto mě velice zaujala, jak to v dnešní době ve světě špionáže a kybernetických válek chodí. Přesto mám dojem, jako bych četl jakousi špionážní pohádku, hlavně ten závěr. Vše rázem skončilo, jako nějaké kouzlo, které pominulo. Kdo má rád Forsytha, zklamán nebude.
Nedočteno. Opět „Kingovka", která mě nudila hned od začátku. I když se tam stále něco děje, tak se vlastně vůbec nic neděje. Je to taková velmi natažená povídka. King věčně příběh rozmělňuje naprostými zbytečnostmi, že se to pomalu nedá číst. Nechápu, že to je jeden z nejčtenějších autorů, co kniha to brak až na pár vyjímek.
Kniha se mě líbila víc než Orwellovo 1984 nebo Hana. Hltal jsem od začátku každou větu. Velice čtivě napsáno, různé myšlenkové pochody matky a její dcery. Ono to tak vlastně nějak téměř bylo. V takové době jsem vyrůstal a kdoví jak bych skončil, kdyby nepřišel listopad 89. Na pusu jsem si moc pozor nedával. Vzpomínám někdy kolem 15 let, když jsem šel s kámošem po ulici a říkal jsem mu, proč musíme chodit čumět do Tuzexu, proč nemůžu cestovat apod. jak nějaký týpek na nás vyjel, já jsem všechno slyšel. Šli jsem z kina, hned kontrola op, kde jsme byli, závistivá udavačská sousedka,čekání na byt 25 let, v obchodech vůbec nic, bratr asi ve 12 letech měl na sobě triko ABBA a chlap ho na rušné ulici seřval, ať ho okamžitě sundá. Ještě dnes slýchám od různých trollů „Zlatí komunisti." Přesně to co popisuje autorka v tomto románu jsem zažil na vojně, kde se nám pokoušeli vymýt mozky nejen PŠM. Také nám říkali, že za zastřelení člověka je opušťák (3 dny) Z 90 % by se našlo sposta vojínů. co by si rádi zastřílely do vlastních lidí. Tolik falešných a bezcharakterních lidí, bezmozků, gum, vypatlaných politruků na jednom místě..., pak to tak v té naší vlasti vypadá.
Takových příběhů je na trhu spousta, ženy jsou nepoučitelné. Nechápu, když četla knihu Bez dcerky neodejdu, všichni ji varovali a už po incidentech v Neměcku se ještě rozhodne jet s malým dítětem do islámské země, to hlava nebere. Příběh se čte hezky, užijí si ho více ženy, ale co na to říct? Několikrát si odpověděla sama: Bože, já jsem tak blbá! Jsi kráva a tady to máš....
Co kniha to perla. Mitch Rapp je skvěle napsaná postava a vždy mě překvapí ještě lepším dílem než předchozí. Flynn se snažil covidovou pandemii přenést do fiktivního románu, jak by to vypadalo, kdyby virus rozšířili teroristé. Podobností s covidem je zde spousta. Akční, napínavé, skvěle se to čte, mix Jacka Bauera s Rambem.
Nejslabší díl z celé série, dost překombinovaný s málo napětím. Předchozí dva díly naprosto super, možná je to čtením s velkou časovou prodlevou, proto jsem trochu zklamán. Tím nechci tvrdit, že kniha je špatná, trochu zamotaná, ale i tak dobrá.