Jadla komentáře u knih
Velká hrdinka, která na konci života může hýřit životní moudrostí. Jen si nejsem jistá, že je tak docela věrohodná, jak by si autorka nejspíš přála. Kniha se velmi dobře čte, nemá nudné pasáže, které by čtenář musel přeskakovat, aby se posunul v příběhu, řemeslně jistě chválihodné. Nejsem však přesvědčena o tom, že se to s tou hloubkou a opravdovostí povedlo.
Zpočátku mi příběh, způsob vypravování i povaha hlavní hrdinky připomínala Do tmy Anny Bolavé. Ale pak šla kniha odlišnější cestou.
Myslím, že Jana Dušejková o sobě píše a svůj příběh vypráví ne zcela poctivě a otevřeně. Když je žena schopna takových výstupů jako Jana před lovci a v kostele, není to jen taková mírná a tichá voda, jak působí při povrchním čtení.
Knížka na mě působila jako mnohovrstevný příběh, nenačančaný, nepodbízivý.
Docela prima přečtení, knížka je tím, zač se vydává, odlehčené, nekomplikované a patřičně tenké čtení na dovolenou.
Klasický román (nikoli příběhy, jak je uvedeno v popisku výše) z prostředí lesních, nadlesních, hajných a adjunktů. Krásné slečny, svůdné paničky, hluboké lesy, čistá srdce a klevetící domýšlivci. Příběh se odvíjí pomalu, žádné šokující zvraty, přece jen šťastný konec. Domnívám se, že lze říci, že román patří k těm lepším svého druhu.
Právě jsme ji s dcerou přečetly, a když jsme ji dočetly, chtěla okamžitě začít znovu. A pak tatínkovi vyprávěla o Hejskovi Rejskovi a Zlokrtovi a jak to bylo s vejcem a sotva se stíhala nadechnout, jak to chtěla všechno vypovědět. Knížka ji nadchla a rozhodně budeme číst i další případy komisaře Vrťapky!
Bylo príma se vrátit k oblíbeným postavám od Jane A. Pro čtenářku detektivek slabší průměrné počtení, ale pro milovnici Pýchy a předsudku milé připomenutí a navázání na klasiku. Stylově i dějově.
Příběh docela zajímavý, ale úplně nenaplnil má očekávání ohledně hlavní postavy.
Detektivní klasika, Anglie, stará sídla, podivíni. Příběh se mi opravdu líbil.
Jediný nedostatek této knihy je ten,že končí příliš brzy. Rozhodně bych zvládla zhltnout dvojnásobnou dávku! Škoda,že nezahrnuje víc příběhů od zapomenutých autorů,s jejichž díly se dnes už běžně nesetkáme. Jsem ráda za komentáře k jednotlivým kusům.
Poklidná knížka, nic bouřlivého, ale milé čtení. Američané se osobitě dívají na naši evropskou, mnohem starší kulturu. To na mě působilo zpočátku velmi úsměvně.
Vyloženě oddechová knížka. Nic závažnějšího, nic co by se člověku usadilo v hlavě a nutilo k přemýšlení. Zajímavá část knihy byla o sufražetkách. Obří koloniální říše, nad níž slunce nezapadá, a v samotném svém srdci bezhlavě policajti mydlí ženské obuškama.
Moje dvouletá neteř si teď hraje už jen na "Bucvíka" a na žádné princezny. Doma imaginárním mečem seká bazilišky a je k sežrání. Vřele doporučuji, super knížka!
Prožívala jsem knížku podobně. Spíš mě upoutala, zaujala, rezonovala mi v hlavě, než že bych mohla říci, že se mi prostě jen moc líbí. Je příliš niterná, aby se dala jednoduše shrnout.
A je také pravda, že má přesah i do mého života. Prvně v životě jsem na zahradě obrala květy divizen a sledovala, jak schnou, jak se suší. Také se častěji dívám pod nohy do trávy a nevidím jen trávu, znovu si připomínám jména, která jsem znala jako dítě, kontryhel, jitrocel, hluchavka. Je zvláštní, že knížka tak prostá dětinskosti, v řadě čtenářů vyvolává obrazy z dětství.
Teprve knížku čtu, ale přijde mi strašně amatérská, možná to je ovšem jen překladem. Ekonomika a ekonomie přece není jedno a totéž! Pochybuji, že od tohoto autora budu vyhledávat nějaké další čtivo.
Knížka byla docela milá, prima na prázdninové zcela oddechové čtení. Jen rozuzlení bylo skutečně poněkud šroubované a přespříliš spletité, což u původních příběhů Agátiných nebylo zvykem.
Tuhle knížku jsem četla jako děvče dospívající i již dospělé a poprvé i podruhé mě okouzlila prostinká, leč ne banální zápletka, venkovské prostředí, čistota a průzračnost, všednost a obyčejnost a zároveň jedinečnost celého příběhu. Příběhu něžného a u srdce hřejivého.
Také bych si přála dostat takové květiny.
Super, skvělá, báječná, nepostradatelná! Doma skoro každodenně hrajeme písničky, zprvu dosti neobratně, ale protože je dcera vyžaduje pořád dokola, a mami, rychleji, tak jsem se v těch nejoblíbenějších zdokonalila, že i náhodný svědek pozná, o jakou písničku jde ;) Moje čtyřletá dcera si některou z písniček prakticky non stop notuje, občas se k ní bezděky přidávám a na ulici jdeme za doprovodu Když jsem já šel do li do li helou Dolly do lidušky. A je nám jedno, jestli platíme pro kolemjdoucí za podivínky.
Jako děvčeti se mi knížka líbila, byla taková dospělá a zdrženlivě pojednávala o vážných věcech. Rozechvívala mé adolescentní srdéčko:)