Jaehyun komentáře u knih
Tak přesně z tohohle důvodu nesnáším romány....
Chtěla jsem dát dvě hvězdy ale za ten trapný konec dám jen jednu...
Konec mě zklamal. Cela kniha je napsaná zdlouhavě a vše je podrobně popisováno a konec na který jsem čekala a zajímalo mě to, tak byl popsaný ani ne na stránce.
Kdybych měla říct kdo byl v knize nejhorší, řekla bych že Lord Hanry, byl otravný a povahově mi nesedl. Zřejmě proto że se s ním autor stotožňoval.
NEJSPÍŠ BUDE OBSAHOVAT SPOILERY
Tak nevím, jestli je to mým věkem, že mi to tolik nesedlo a nebo je to těma praktikama.
Můžu s určitostí říct, že mě Ana dost zklamala. Její chování se mi nelíbilo a hlavně to jak pokaždé lehce podlehla mi přišlo trochu přehnané a nevyznělo to tak reálně. Ani Christiana nenechám jen tak. Přišel mi sobecký a ta jejich smlouva.... s tou si nemuseli ani dělat starosti.
Erotické scény se mi někdy chtělo přeskakovat, protože to bylo skoro pořád to samé dokola, kdyby jich tam bylo míň asi by ta kniha byla čitelnější, ale to by potom autorka neměla o čem psát a nevyšlo by to na tolik dílů.
Ale to bych ale chtěla moc, když je to erotická kniha že? :D
Rozhodně už ale další díl číst nehodlám
Nebudu hodnotit, knížku jsem nedočetla. Podivné počasí v Tokiu mi přišlo lepší a to jsem si paradoxně myslela, že se mi Manazuru bude líbit víc. Těžko jsem se prokousávala každou stránkou a hodně jsem se ztrácela v ději. To skákání v čase bylo strašně nepřehledné, takže za sebe bohužel nedoporučuji.
Ona je japonská literatura a vlastně i celé Japonsko, jako úplně jiný svět než je ten náš. A já mám Japonsko fakt ráda, ale zjistila jsem, že třeba filmy úplně nedávám a s knihami je to tak 50/50. Někdy jsou fajn, jindy ne. Vesměs jsou ale všechny dost podobné. Filozofování o smyslu života, smrt, duchovno, vzpomínky, minulost.... Hlavní postava se vrací do minulosti a přemýšlí, jaký vedla život... a někdy je fajn si takovou knížku přečíst, pokud je dobře napsaná a tohle bohužel nebyl ten případ. Knížka mě nebavila, špatně se mi četla a nebyla moc dobře formulovaná. Navíc měla hodně otevřený konec.
Nejsem si úplně jistá jak mám knížku hodnotit. Ze začátku mě to bavilo, přišlo mi to i vtipné (ta první kapitola byla perlička a pak to přirovnání ke klíštěti) ale chvilkama mi nesedl styl psaní. Je možné že je to překladem, už se mi to u takto starých knih stalo víckrát.
Líbilo se mi jak je v průběhu knihy Grenouille přirovnáván k ďáblu, protože nemá žádný zápach a všichni z něho mají špatný pocit - později má i něco co připomíná kopyto. Kam přijde, tam po něm zůstane jen chaos a smrt. Celou knihu si i přestavujete jak strašně asi vypadá, když ho tam vždycky popisují jako skrčené ohavné stvoření. Pak je tam ale kapitola, kde se na sebe Grenouille dívá do zrcadla a popisuje se jako úplně normální člověk, který nijak nevybočuje a když si pak vytvoří tělesný pach, tedy takovou falešnou identitu, tak ho začnou všichni vnímat jako sobě rovného a nikdo se nad ním ani nepozastaví. To mi přišlo zajímavé.
Co mě zklamalo byl konec, asi jsem čekala že to skončí jinak a nesedlo mi to do celkového konceptu. Jinak to ale byla zajímavá knížka. Nevím jestli bych si ji nutně musela přečíst znovu, ale určitě za přečtení stojí.
První díl mě bavil o kousínek víc, hlavně to, jak byl zpracovaný (složky, nahrávky atd.). Tady jich tolik nebylo, pouze ukázky z Pipina podcastu a pár rozhovorů, ale i tak mě příběh dost chytl. Hlavně se mi líbí to, že až do posledních stránek nevíte, kdo co udělal, protože všichni mají nějaké tajemství, které postupně odhalujete a všichni jsou nějakým podílem vinni.
Pipa je podle mě skvělá hlavní postava a stejně tak Ravi a její kamarádky. Už se těším na pokračování a nejspíš mám další oblíbenou autorku.
Tak tohle mě neskutečně bavilo, ze začátku jsem sice měla trochu problém se začíst, ale pak už to šlo hladce jako po másle.
Bavilo mě to nové prostředí, klidně bych tam přidala i mapu království, jako když byla v předchozím díle mapa věznice.
Postavy za mě super, oblíbila jsem si Caldona a kroutila hlavou nad Kivou a jejími rozhodnutími. Ty lži byli tak strašně frustrující, až jsem se u čtení chytala za hlavu. Zuleeka je manipulativní zmije a jo, bavila mě taky. Děj je v určitých chvílích předvídatelný ale stejně napínavý. Už se nemůžu dočkat dalšího dílu.
No, jak to jen napsat.... Už jsem od autorky četla Šťastně až navěky a tohle bylo asi tak na stejné úrovni s výjimkou toho, že Havran mě oproti jiným postavám aspoň bavil. Obálka stejně jako u předchozí knihy naprosto top, barevná, lákavá a s pěknými postavami, té prostě nemám co vytknout.
Co se však děje týče, tak chvílemi jsem se nudila a myslela jsem, že to ani nedočtu do konce. Nebylo to úplně nejhorší, ale na mě prostě utahané a bez šťávy. Taky se mi to díky genderovým koncovkám, které prostě nejsou pro češtinu stavěné, špatně četlo. Byl-a....uhhh. Navíc ač mám docela velkou představivost, tak prostě nevím jak si mám představit "to" a tudíž to pro mě jako pro čtenáře bylo unavující. Určitě tohle není kniha, kterou bych si někdy přečetla znovu a marnila nad ní čas.
Nebylo to špatné, ale...
Osobně se mi nelíbilo to střídání pohledů a časů, občas to bylo docela matoucí. Ocenila bych, kdyby byla třeba půlka knihy z pohledu babičky Diu Lan a pak z pohledu její vnučky.
Druhá věc, co se mi moc nelíbila, bylo to množství informací. Podle mě to nešlo moc do hloubky a neměla jsem tak možnost se vcítit ani do jedné z postav nebo tu knihu nějak víc prožívat. V tomhle mi třeba přišla skvělá kniha Pachinko a nejspíš jsem čekala něco podobného.
Konec mě oslovil asi nejvíc. I tak bych ale knihu doporučila.
První díl byl pecka a druhý ještě větší. Miluju to, jak se v každé kapitole něco děje a jak to rychle odsýpá!
Avery se stále snaží rozluštit záhadu, proč ji miliardář Tobias Hawthorn odkázal veškeré své dědictví. V tomto díle si projde peklem, ale naštěstí má při sobě bratry Hawthrony, hlavně Jamesona a Graysona, Libby a svou kamarádku Max. Osobně mi přijde Grayson zajímavější a trochu jsem doufala, že se tu budou víc angažovat i Nash a Xander, ale i tak jsem si knížku extrémně užila. Už se těším na další díl a myslím si, že i když Avery není s Hawthrony pokrevní příbuzná (díky Bohu, protože by to přeci jen bylo divné), musí tu být ještě další důvod, proč se z ní stala dědička.
Byla jsem trochu skeptická, jestli se mi bude kniha líbit nebo ne a šla jsem do ní s nulovým očekáváním. Začátek jsem poslouchala jako audioknihu v aj a zbytek četla jako knihu v čj.
Už po první kapitole mě to však překvapivě chytlo. Líbil se mi styl psaní a krátké kapitoly, díky kterým jsem měla knihu přečtenou během chvilky. Žádná z postav mi nebyla nesympatická, dokonce ani ta hlavní a nejvíce mě i přes svou škrobenost na začátku zaujal Garyson. Líbilo se mi, že tam má každý nějaké tajemství a i když byl tento díl soustředěný převážně na dva ze čtyř bratrů, tak doufám, že v dalším díle se dozvíme něco víc i o ostatních dvou, kteří tu zatím neměli moc šancí se projevit.
Bavilo mě i to napětí, chtěla jsem vědět, proč si miliardář Tobias Hawthorn vybrat zrovna Avery. Mám už nějakou svoji teorii, tak jsem zvědavá, jestli se mi potvrdí. Dalšího dílu už se nemůžu dočkat.
Knížku jsem dočetla, ale marně jsem hledala ten zmíněný humor a vadilo mi neustálé střídání pohledů. Je to první knížka od autora a asi i poslední, nesedl mi.
Nádherná knížka, kterou může číst kdokoliv nehledě na věk. Nejvíce mě dostalo, když se chaloupka běžela zchladit do moře. Už jen ta představa jak utíká na těch vysokých nohách byla k popukání.
Tohle byla hrozně fajn knížka a vypadá to, že by mohla mít pokračování. Pokud tomu tak bude, ráda si to přečtu.
Tohle byla taková fajn letní jednohubka, kterou přečtěte za jeden den. Osobně bych brala, kdyby to bylo trosku víc propracované do hloubky a zaměřilo se to třeba jen na jedno téma místo tolika najednou, ale i tak mě to bavilo a našli se i situace, kdy jsem se u knihy musela usmívat. Pokud chcete něco milého a nenáročného, tak můžu doporučit. Na prvotinu to bylo pěkné a pokud autorka vydá i další knížky, moc ráda se do nich pustím.
Celou sérii bych ohodnotila 3,8/5.
Líbil se mi svět který Maasová vytvořila a myslím si, že by z toho byl super film (hlavně po vizuální stránce). Musím říct, že jsem ráda že jsem se touto sérií prokousala a konečně si ji přečetla. Kdyby byla kratší a nebylo tam tolik zdlouhavých částí dala bych 4/5.
Třetí díl jsem četla asi měsíc, než jsem se jím prokousala. Nakonec jsem mu dala 4/5 i když stejně jako u předchozího dílu i tomuhle by prospělo, kdyby byl kratší.
První část, která se odehrává opět na Jarním dvoře se mi líbila, druhá už byla jen samé mluvení (což byla nuda) a třetí část, kde se konečně vydali do války... No, mohlo to být popsané lépe, čekala jsem větší wow.
Navíc... Sejdou se tam všichni vladaři, kteří by měli mít nějaké schopnosti ale přitom je ve válce skoro nevyužijí, Feyre s mocí všech vladařů tam také ničím nepřispěje a ani Rhys se tam moc neosvědčil. Co se konce týče... Přežila bych to, že nějakým způsobem oživili Rhyse, ale že se vrátila i Amren...
A Luciena s Elain a Nestou tu radši ani nebudu zmiňovat, to by byla kapitola sama o sobě. Všem postavám by prospěla pořádná terapie!
Bohužel, toto je asi nejslabší kniha co jsem od Blackové zatím četla. Nevěřila bych, že to napsala autorka Krutého prince, který je kvalitou úplně někde jinde.
Četla jsem tedy starší verzi, kde je i dost překlepů a některé věty tam jsou divně přeložené. Novější vydání by snad mělo mít jiný překlad ale k tomu jsem se nedostala a ani to neplánuji.
Knížka byla fajn, jen jsem čekala něco víc, vzhledem k tomu jak všichni autorku vynáší pomalu až do nebes.
Neměla jsem ráda Feyre jako hlavní postavu a ani Tamlin mi nebyl sympatický, spíše mě rozčiloval tím, jak nic nedělal.
Jediné dobré postavy byly za mě Lucien a Rhysand. Jsou to i jediné postavy, které jsou nějak zajímavé. Nejlepší byl boj Feyre s Amaranthou, jinak trošku nuda. Hádanka, kterou měla Feyre vyluštit mohla být rozhodně složitější. Zkusím ale další díl i když mě děsí ta tloušťka.
Další kniha do které jsem měla problém se začíst. Asi v polovině přišel největší zásek kdy se mi už nechtělo pokračovat ale přesto jsem se donutila ji dorazit do konce.
Na to že je kniha staršího data je velmi čtivá a přímočará, to ji upřít nemohu. Také na ní nepotřebujete žádné znalosti ohledně šachů což je fajn.
Možná je to tím, že už jsem viděla seriál a proto mě to tolik nebavilo, nicméně pokud jste tedy viděli seriál je asi zbytečné se do knihy pouštět, nedostanete v ní nic míň ani nic víc. A pokud váháte do čeho se pustit tak určitě doporučuji seriál, který je velmi pěkně zpracovaný a jinak nudné šachové partie vám tu vyrazí dech, což se o knize říct nedá.