Jaehyun komentáře u knih
Tipovala bych to na prvotinu, ale jak koukám, tak autorka už má pár knih za sebou. Nicméně to bylo fajn, ale bylo toho málo. Za celých 300 stran se nic nedozvíte a konec je tak otevřený, až vás to naštve. Bylo by dobré, kdyby byla zodpovězená aspoň jedna otázka, ale tady se opravdu nedozvíte vůbec nic. Ke konci mi už přišlo, že autorka sama nevěděla jak si ty věci zodpovědět a tak je prostě nechala být. Jsem zvědavá jestli někdy vyjde druhý díl.
Toto je trash a 3 hvězdičky si rozhodně nezaslouží, ALE jelikož jsem hledala rychlou a jednoduchou oddechovku a to se mi splnilo, tak ty 3 hvězdičky dám...
Knížka nemá prakticky žádný děj, chudá holka se dostane do bohaté rodiny s pěti syny a neví, kterého z nich dostat do postele dřív, protože jsou všichni strašně "sexy".
Co mě zarazilo jako první, byla scéna s Eastonem, Reedem a Elle v kuchyni... jakože fuj!!! Holka, v tuhle chvíli bys měla vzít nohy na ramena a zmizet, prachy neprachy!
Dále tu máme popis postav, který zahrnuje pouze to, že jsou všichni sexy a namakaní s velkou nakládačkou, protože to přece jako popis toho, jak někdo vypadá úplně stačí, že? No, tak mě ne!
Bratři nemají žádnou osobnost a nejdou od sebe moc odlišit, protože vše co o nich víme je to, že jsou... no, přeci "sexy"!
O chemii mezi Reedem a Elle ani nemluvě. Ti po sobě jedou čistě po fyzické stránce a není mezi nimi žádné emoční propojení.
Teď k pozitivům... relativně krátké kapitoly, čtivost a zábava. Jo, je to hrozná knížka ale i tak mě ji bavilo číst. Mám půjčený i druhý díl, tak uvidím, jestli se pustím i do něj nebo ne.
Nejsem si úplně jistá jak mám knížku hodnotit. Ze začátku mě to bavilo, přišlo mi to i vtipné (ta první kapitola byla perlička a pak to přirovnání ke klíštěti) ale chvilkama mi nesedl styl psaní. Je možné že je to překladem, už se mi to u takto starých knih stalo víckrát.
Líbilo se mi jak je v průběhu knihy Grenouille přirovnáván k ďáblu, protože nemá žádný zápach a všichni z něho mají špatný pocit - později má i něco co připomíná kopyto. Kam přijde, tam po něm zůstane jen chaos a smrt. Celou knihu si i přestavujete jak strašně asi vypadá, když ho tam vždycky popisují jako skrčené ohavné stvoření. Pak je tam ale kapitola, kde se na sebe Grenouille dívá do zrcadla a popisuje se jako úplně normální člověk, který nijak nevybočuje a když si pak vytvoří tělesný pach, tedy takovou falešnou identitu, tak ho začnou všichni vnímat jako sobě rovného a nikdo se nad ním ani nepozastaví. To mi přišlo zajímavé.
Co mě zklamalo byl konec, asi jsem čekala že to skončí jinak a nesedlo mi to do celkového konceptu. Jinak to ale byla zajímavá knížka. Nevím jestli bych si ji nutně musela přečíst znovu, ale určitě za přečtení stojí.
Knížka mi asi rok ležela doma než jsem se do ní konečně pustila. Chvilku mi trvalo, než jsem se začetla ale hrozně se mi to líbilo. Bylo to příjemné čtení, takové roztomilé a usměvavé. Už mám od autora vyhlédnuté další knihy, které bych si chtěla přečíst.
Hlavní postavou je Linus Baker, který dělá sociálního pracovníka a je mu svěřen sirotčinec s nebezpečnými dětmi, který musí prověřit. Jsou tam například blop, vyvern, trpaslice, antikrist a další. A samozřejmě okouzlující ředitel sirotčince Arthur Parnass, který nenechá Linuse úplně chladným.
Nečekejte žádný velký worldbuilding, většinu času strávíte na ostrově a s dětmi. Je to kniha typu don't judge a book by its cover.
Těch prvních 150 a posledních 100 stran mě bavilo asi nejvíc, líbila se mi hlavní hrdinka Louis (aspoň ze začátku) a ač nemám normálně moc v lásce vulgarismy v knihách, tak tady mi to nevadilo a některé scény byly i vtipné. Pak to ale začalo jít do kopru a jakýkoliv děj byl ubitý romantikou a flirtováním mezi Louise a Reidem, který trval na můj vkus až příliš dlouho. Celý prostředek knihy se prostě strašně táhl a navíc tam spousta věcí nedávala smysl. Např, hala nacpaná čarodějkami a nikdo nebrání jejich královnu? Která se nechá tak snadno porazit?
Worldbuilding? Žádný tam nebyl.
Jak funguje magie? Kdo ví, prostě tam je napsaná.
Chemie mezi Reidem a Louise? Nic moc.
Podtrženo sečteno, do dalších dílů už se pouštět nebudu, hlavně když vidím, jak mají špatná hodnocení.
Knížku jsem si vybrala kvůli obálce, myslela jsem si, že by to mohl být nějaký horror nebo že by to podle anotace mohl být aspoň strašidelný příběh. Nebylo to však ani jedno. Je to spíše fantasy pro náctileté, řeší se tam hlavně vztah hlavní hrdinky s klukem z minulosti.
Tak prvních 60 stran jsem se nemohla vůbec začíst, pak mě to začalo trochu bavit, ale jen pár kapitol. Konec už jsem přeskakovala, bylo mi jasné co se stane a jak to skončí. Je fajn, že je to standalone, má krátké kapitoly a nemá to klasický happy end. Nicméně to nebylo moc záživné a to zajímavé (tj. les a jeho průzkum a popis, popř. nějaké ty horrorové prvky) autorka zabila romantikou. Příběh nešel moc do hloubky, postavy byly docela ploché a nijak jsem k nim nepřilnula, ale Henry byl fajn, to jo.
První díl mě bavil o kousínek víc, hlavně to, jak byl zpracovaný (složky, nahrávky atd.). Tady jich tolik nebylo, pouze ukázky z Pipina podcastu a pár rozhovorů, ale i tak mě příběh dost chytl. Hlavně se mi líbí to, že až do posledních stránek nevíte, kdo co udělal, protože všichni mají nějaké tajemství, které postupně odhalujete a všichni jsou nějakým podílem vinni.
Pipa je podle mě skvělá hlavní postava a stejně tak Ravi a její kamarádky. Už se těším na pokračování a nejspíš mám další oblíbenou autorku.
Tak jsem se do druhého dílu pustila dřív než jsem čekala. Potřebovala jsem se dostat z čtecí krize a tohle dost pomohlo. Není to úplně nejlepší knížka pod sluncem a co si budeme povídat, už je i dost stará (knihovnice mi pro ni musela jít do skladu), ale i tak mě bavila.
Vím na 100% že jsem druhý díl nikdy nečetla a přesto mi z nějakého důvodu přišel povědomý, jakoby se mi na něj vraceli vzpomínky, což mi přišlo trochu zvláštní. Hlavně na scénu s Charity v lese a na požár.
Druhý díl mi nepřišel tak dobrý jako ten první ale do ostatních se budu tak postupně pouštět, chci vědět co se bude dít dál. Normálně bych dala tak 2,5 hvězdiček ale z nostalgických důvodů dávám 3. Když nemáte vysoké nároky, tak se to super knížka.
Snažila jsem se, fakt že jo, ale tohle nedám. Skončila jsem u čtvrté části (takže někde za polovinou) a dál to nejde. To je tak strašná nuda! Nechápu, jak to může mít tak vysoké hodnocení... to jsem asi nečetla tu stejnou knihu jako všichni ostatní, jinak si to vysvětlit neumím.
Co se vzhledu týče, tak obálka i ořízka jsou fajn, ale je to pořádná bichle jak vahou tak rozměry. Kapitoly jsou extrémně dlouhé a při každé jsem si říkala, kdy už se dostanu na konec a ten pořád ne a ne přijít.
Dále tu máme věk postav, který teda absolutně nesedí! Vážně má Kaz 17 let??? Každému bych hádala tak nejmíň 23 vzhledem k tomu jak se chovají, přemýšlí a co mají údajně za sebou.
Střídání postav mi normálně nevadí, ale tady jsem prostě nebyla schopná se do nikoho vžít a všichni mi byli celkem ukradení. Navíc jsem se občas ztrácela v tom, co se děje teď a co je minulost.
Dějově to mělo potenciál, který ale nebyl využitý. Pořád se tam něco děje ale vlastně skoro nic. World bulding nic moc a magie tam nebylo co by se za nehet vešlo. Navíc se mi to špatně četlo a těžko jsem se prokousávala každou stránkou. Po každé kapitole jsem byla strašně unavená a otrávená.
Někde před polovinou jsem si i hledala různá videa a recenze na YT abych se "přesvědčila" že to chci dočíst a to není nikdy dobré znamení.
Těšila jsem se a opravdu jsem chtěla, aby se mi knížka líbila.... však to mělo být lepší než Griša, kterou jsem taky (bohužel) četla. Ale nebylo. Už jsem toho od autorky přečetla dost a nejsem nějak schopná pochopit ten hype kolem jejích knih. Přijdou mi dost průměrné, některé až podprůměrné. Do dalších už se pouštět určitě nebudu a jsem ráda, že jsem si knížku nakonec nekoupila, jak jsem původně plánovala. To bych si rvala vlasy o sto šest.
Hodnotit nebudu, protože jsem to nedočetla.
Obraz Doriana Graye jsem poprvé četla asi v 16 letech kvůli škole a to byl podle mě kámen úrazu. Pamatuji se, že se mi to extrémně nelíbilo a hrozně mě to naštvalo. Knize jsem dala asi 2 hvězdičky, protože se mi nelíbilo jak to bylo napsané, nelíbily se mi postavy a zklamal mě konec, protože to, na co jsem se celou knihu těšila se odehrálo v jednom malém odstavci.
Teď po letech jsem se tomu rozhodla dát znovu šanci, protože přeci už jen mám víc načteno a jsem starší. Vybrala jsem si i jiný překlad a měla jsem přečteno asi za 3 dny a jo, líbilo se mi to o dost víc a zklamaná už jsem nebyla. Lord Henry, který hraje roli ďáblíka na Dorianově rameni mě sice štval pořád stejně, zato Doriana bylo zajímavé sledovat. Jediné co mě nebavilo byla ta jedna kapitola, kde se popisují šperky, gobelíny atd.
Mohl se Dorian Gray ještě polepšit nebo už bylo příliš pozdě? To už se ani nikdy nedozvíme.
#everyone is simping for Dorian
Po prvních pár kapitolách jsem knížku odložila, protože jsem si myslela, že to nebude nic pro mě. Thrillery moc nečtu, spíš vůbec a knížku jsem si půjčila hlavně proto, že jsem ji viděla na zahraničním booktube a chtěla jsem ji vyzkoušet.
Po pár dnech jsem se k ní ale vrátila a dobře jsem udělala. Bavila mě až do konce, dobře se mi četla, byla napínavá, sympatické postavy, konec za mě také super a určitě mě to přesvědčilo k tomu, abych zkusila i další knihy od autorky.
Akademii Evernight jsem poprvé četla asi před cca 10 lety a pamatuju si, že se mi dost líbila. Z nostalgie jsem se ji rozhodla přečíst znovu a i když už bych ji nejspíš nedala 4 hvězdičky (nechávám hodnocení z dob kdy jsem ji četla poprvé), tak mě i tak hrozně bavila a bylo super si všechno zase připomenout. Pro mladé čtenáře je to knížka jako dělaná i když je pravda, že teď už čtou teeneageři něco trochu jiného.
Já sama jsem nikdy nečetla další díly, furt jsem jela jen ten první dokola, ale docela bych si teď přečetla i zbytek. Za mě je tohle opravdu fajn knížka, není náročná na čtení a líbí se mi tam ten 2000's vibe tzn. všechna možná klišé a hlavní hrdinka mezi jejíž oblíbené knihy patří Na větrné hůrce.
Příběh se odehrává v Číně, takže počítejte s tím, že tam bude trochu jiná mentalita (známky, škola, vzdělání, prestiž atd. jsou na prvním místě) a samozřejmě čínské názvy. Za mě to bylo ok čtení, přelouskala jsem to docela rychle jen hlavní postava byla dost frustrující, právě kvůli té posedlosti být nejlepší, protože vždycky bude někdo, kdo je lepší než vy. Taky bylo zvláštní, že se nikdo nedivil, když jim řekla že se dokáže zneviditelnit. Henry byl fajn než souhlasil s posledním úkolem pro Pekingského ducha.
Asi jsem od knihy čekala něco trochu jiného, hlavně s tím mizícím prvkem ale úplně zlé to nebylo. Takový průměr ke kterému už se ale podruhé vracet nebudu.
Bylo to fajn, ale ne tak fajn jako ty první dva díly. Styl psaní je super, atmosféra taky ale něco tomu přeci jen chybí. Zrádné mlhy jsou za mě pořád nejlepším dílem, který se podle mého dá číst i samostatně. Po něm následují Mrtvé hlasy.
Jsem ráda, že jsem celou sérii přečetla ale k těm posledním dvou knihám už se asi vracet nebudu. Autorka nicméně umí velmi dobře vykreslit strašidelné situace a kdyby napsala i něco pro YA tak bych si to hned běžela přečíst.
Šlo to ale do dalších dílů už se pouštět nebudu. Tuhle knížku jsem měla nějakou dobu v povědomí a teď jsem se ji rozhodla přečíst, protože jsem měla náladu na nějakou milou romantiku, ale na zadek jsem si z toho nesedla. Lara Jean byla otravná, prolhaná a zbytečně ubližovala lidem kolem sebe. Líbí se jí Josh, ona jemu očividně taky a přesto mu udělá něco takovýho? Nechápu, nerozumím. Film jsem neviděla, jen ukázku a přijde mi, že by to možná mohlo být lepší než knížka, ale nemůžu soudit, pouštět si to nehodlám.
Plusové body dávám za krátké kapitoly.
Myslela jsem, že to bude fajn oddechovka ale byl to spíš přestřel... nelíbil se mi styl psaní, dějově taky nic moc a dlouho jsem nečetla tak blbé postavy. Prý že jim je 18 a 19 let?? Tak s bídou 12 ne? Aspoň mi to tak podle jejich myšlenkových pochodů přišlo. A konec za mě úplně mimo, ani se mi to nechtělo dočítat, ale tak dorazila jsem to.
No, nerada to říkám ale jsem trochu zklamaná. Mám sérii o Alee ráda, čtu ji od prvního vydání, ale tenhle díl mi tedy nesedl. Asi bych přežila, že se tam toho moc neděje ale ta jedna kapitola o lásce... úplně zbytečná a nic příběhu nepřinesla. Druhá půlka knihy mi přišla už lepší.
Konec zůstal otevřený a jo, těším se na pokračování, ale zároveň se bojím toho, jak bude celá série ukončená. Už jen proto, že původně Alea bojovala proti Orionovi a teď bojuje proti celému lidstvu, takže si moc neumím představit, jak by mohla zvítězit a jak by to mohlo dopadnout.
Podle mě to mělo skončit už dřív, protože se celý děj odehrává někde během 2 měsíců, pokud si dobře pamatuju, postavy nestárnou, což je škoda, vzhledem k tomu, jak dlouho už to vychází a už se to posunuje někam, kam se to dle mého dostat nemělo.
Nejvíc se mi líbil asi začátek a závěr knihy, prostředek mi přišel trochu zdlouhavý a už se mi nečetl tak dobře jako zbytek knihy. Caldon byl od druhého dílu strašně fajn postava a jinak tomu nebylo ani v tomto. Rychle jsem si ho oblíbila a stejně tak Crestu. Co mi trochu vadilo, bylo to Kivino věčné vzdychání a trhání sebou a ucukávání... + to, že nebyla schopná s Jarenem pořádně komunikovat a trvalo strašně dlouho, než si všechno vyříkali.
Celkově se mi ale série líbila, jen počítejte s tím, že některé pasáže jsou dost natažené, z druhého dílu budete frustrovaní a u třetího to bude takové že ok.
Nebudu hodnotit, protože jsem to nedočetla. Dostala jsem se do poloviny a dál to prostě nejde, je to nuda, usínám u toho a nevím co vlastně čtu. Ty jména jsou pro mě utrpení a ač jsem se na tuhle knížku dost těšila a hlavní postava má i křídla, což miluju, tak to prostě až do konce nedám. Každý si tam to svoje určitě najde, ale já mezi ty šťastné asi patřit nebudu.
Skvělé jako vždy. Teď jsem zvědavá, jestli těch dílů bude vycházet víc.