Jaehyun komentáře u knih
Druhý díl mě bavil o něco víc než první, ale pořád se tam dlouho nic neděje. Spíš se tu seznamujeme s Vendou a jejím lidem a zvyklostmi. Také magie tam je zatraceně málo, ne-li žádná. Je tam jen zmíněná ale vlastně se nikdy nedozvíte, co má hlavní postava vlastně za moc. Bavil mě ale Kaden o kterém se tu dozvíme víc i moraly gray Komizar.
Bohužel byl tento díl docela zklamáním. Bylo to fajn, přečetla jsem to během dne, ale první díl to u mě určitě nepřekoná (ani druhý). I když mě knížka bavila, něco ji chybělo a přišlo mi to spíš jako vycpávkový díl, který kdyby nebyl, nic by se nestalo. Čekala jsem trochu víc a ten konec by takový useknutý a nijaký.
Nejvíce mě bavilo prvních 100 a posledních 50 stran, ten prostředek za mě nic moc. Řekla bych, že je to taková seznamovací kniha s postavami a hlavně prostředím a že se to rozjede v dalších dílech, na které jsem zvědavá. Na fantasy tam popravdě ani nebylo dost 'fantasy prvků', spíš bych řekla že žádné.
Druhý díl má být údajně lepší, tak uvidíme.
(SPOILER) Mayerovou jsem si docela rychle oblíbila a po přečtení Měsíčních kronik se stala jednou z mých oblíbených autorek.
Jelikož mám ráda Alenku v říši divů, tak jsem si tuhle knížku musela přečíst. Příběh byl opět velmi čtivě napsaný a rychle mi ubíhal.
Máme tu hlavní postavu Catherine, která je dcerou markýze, miluje pečení a chtěla by si se svou služkou pořídit pekařství. Bohužel je ale ze strany rodičů nucena do svatby s králem, který je btw o 15 let starší než ona a pořádný hlupák. (17/32)
Jednoho dne je Catherine pozvaná na ples, kde ji chce král požádat o ruku. Než k tomu ale dojde, Catherine uteče do zahrady, kde potká dvorního šaška Šprýma.
Catherine byla jako postava ok, ale skoro celou knihu jsem měla chuť s ní zaklepat a natlouct ji do hlavy trochu toho vzdoru. Měla spoustu šancí se svým rodičům vzepřít a říct ne! Stejně tak měla spoustu příležitostí odmítnou krále nebo mu dát aspoň najevo, že o něj nemá zájem.
Král sám o sobě byl taky perlička, veselý, uhihňaný, upocený a naprosto lhostejný k věcem kolem něj. Choval se jako malé dítě a místo aby řešil závažné věci (např Tlachapouda - halóo), pořádal večírky a předstíral, že se nic neděje.
Šprým byl spolu s Klóbrcem hrozně fajn postava. Postupně se dozvíte, že měl Šprým v Srdcově určitou misi (která jen tak mimochodem nedávala smysl... ) a snažil se, aby se Catherine za krále neprovdala, protože se do ní sám zamiloval. To byla jediná část, která mě trochu nudila, protože se dost opakovala. Pokaždé, když chtěl král Catherine požádat o ruku ji šprým zachránil a svatbu oddálil.
Konec je nám asi všem jasný, ale i tak jsem víc než Catherine litovala Klóbrce.
Knížku jsem dočetla, ale marně jsem hledala ten zmíněný humor a vadilo mi neustálé střídání pohledů. Je to první knížka od autora a asi i poslední, nesedl mi.
Na Píseň sirény jsem se dlouho těšila a bylo to pro mě celkem překvapení. Je to takový retelling na Malou mořskou vílu, jen krutější a docela bych si to umělá představit zfilmované.
Navíc se jedná o standalone, což já ráda. Jen tedy překlepů tam bylo docela dost, nicméně za sebe můžu doporučit, pokud máte rádi drsnější pohádky a mořské panny.
Knížka se mi líbila, díky krátkým kapitolám se rychle četla a líbil se mi styl psaní. Není to ale knížka, co by ve mně zanechala nějaké extra pocity a znovu bych se k ní už asi nevrátila. Nicméně za mě fajn průměr.
Nora trpí depresemi a rozhodne se vzít si život. Ocitne se v půlnoční knihovně, což je místo mezi životem a smrtí, kde si může vyzkoušet, jak by její život vypadal, kdyby se v určitých situacích rozhodla jinak.
Má takový sluníčkový konec typu: Však nemáš důvod mít depky, máš vlastně super život a nemáš si nač stěžovat. (Všechny životy co si vyzkoušela stejně stáli za prd)
(SPOILER) Předchozí díl mě bavil o kus víc, zřejmě proto, že zkrátka miluju Halloween. Tady máme víc hororových prvků, které jsou skvěle napsané, ale nečekala jsem, že to bude tak moc navazovat na první díl. Čekala jsem stejné hrdiny ale jiné záporáky. Tento záporák mohl klidně zůstat v prvním díle, kam se skvěle hodil a tady mohla vládu převzít pouze duchařina a děj se mohl odehrávat třeba za rok od Zrádných mlh.
I tak mě ale knížka bavila, měla jsem ji přečtenou během jednoho dne a jsem zvědavá na další díly. :)
Nebudu hodnotit, protože jsem knížku nedočetla. Skončila jsem na 150 straně a i těch 150 stran se na mě straně táhlo a nebylo tam nic co by mě zajímalo natolik, abych to dočetla do konce.
Většinou mám s českými knihami docela velký problém, tím spíš mě Dcera zimy překvapila tím, že se mi líbila a bavila mě.
Je to příběh dvou sester Vesny a Morany, které sužuje kletba. Vesna je pěkná ale naivní blondýnka plná života, která miluje květiny a vyhledává lásku. Jejím prokletím je věčné znovuzrození. Morana je jejím opakem, černovlasá, vyhublá a bledá jako sama smrt, kterou se také stala.
Jsou tu dvě dějové linky. První se odehrává ve 12.století předtím, než Moranu a Vesnu postihne kletba a druhá je z 18. století, kdy se sestry snaží kletbu prolomit. Poslední část se odehrává v současnosti a je z nich všech podle mě nejslabší a nejméně záživná.
Příběh jako takový se mi líbil, upoutal mě hned ze začátku, postavy za mě také super a dobře se mi to četlo. Na českou knihu to pro mě bylo příjemné překvapení.
Teď ale mínusy. Vadilo mi to, že se spousta informací neustále opakovala dokola a postavy neměli prakticky žádný vývoj a pořád se chovali stejně. Taky by mi nevadilo, kdybychom se o některých vedlejších postavách dozvěděli něco víc.
I přes to však dávám 4 hvězdičky, protože jsem si knížku užila.
@jenny.knihovna
Doporučuji neporovnávat s Krutým princem a nečekat (jako já) že to bude ve stejném duchu.
Krutý princ - dvorní intriky, enemies to lovers, málo romantiky, hodně akce
Ukradený dědic - cestování světem víl, childhood friends to lovers, slow pace
Tato knížka byla velmi čtivě napsaná, měla jsem ji přečtenou během chvilky, ale má pomalejší děj, se kterým jsem měla trochu problém. Tak dobrou polovinu knihy to bylo tak na 3 hvězdičky a vzhledem k tomu, že jsem od ní měla určitá očekávání, jsem byla trochu zklamaná. To nejlepší se vlastně stalo na konci a právě díky tomu jsem nakonec dala větší hodnocení než jsem měla původně v plánu. Taky jsem se na začátku trochu ztrácela v tom, kdo ke komu patří, protože jsem Krutého prince četla někdy před rokem a Suren je tam zmíněná jen okrajově, takže jsem zapomněla kdo to je.
Konec zůstal otevřený, protože se má jednat o duologi, na kterou se těším a doufám, že bude víc akční, vzhledem k tomu jak tento díl skončil.
Krutý princ je za mě pořád jedna z nejlepší knih od Holly Black a to říkám jako někdo, kdo od ní už přečetl všechno. Víly jsou zkrátka její parketa.
Ig: @jenny.knihovna
No, nebudu to moc okecávat, nebavilo mě to. První část byla ok, druhá mě extrémně nebavila, nešlo mi se tím prokousat a musela jsem knížku na dlouho odložit. No a třetí, tu jsem měla zase během chvilky přečtenou a rychle odsýpala.
Četla jsem i Farmu zvířat a ta se mi líbila mnohem víc, je tedy možné, že mi nesedl překlad.
Nádherná knížka, kterou může číst kdokoliv nehledě na věk. Nejvíce mě dostalo, když se chaloupka běžela zchladit do moře. Už jen ta představa jak utíká na těch vysokých nohách byla k popukání.
(SPOILER) Ufff tak tohle bylo něco...
Asi začnu klady, protože těch zas tolik není. Určitě jako plus počítám to, že je kniha, a vlastně celá série, pěkně graficky zpracovaná, ať jak navenek tak uvnitř. Líbí se mi tu textové zprávy doprovázené obrázky a navíc jsou tu QR kódy s playlisty, které myslím v předchozí knize nejsou.
Tím ale bohužel klady končí. Co mi hodně vadilo, byly ty neustálé popkulturní narážky na knihy/filmy/seriály/herce. Jako občasná zmínka by mi tolik nevadila, ale tady bylo těch narážek aspoň 5 na každé druhé stránce a pokud zmíněný seriál nebo herce neznáte tak se absolutně nechytnete (můj případ, nechápala jsem tak dobrou polovinu, hlavně co se Star Wars týče). Navíc je tu dost spoilerů, takže pokud se eventuelně na některý ze zmíněných seriálu budete chtít podívat, tak autorka vám tu které scény vyspoiluje!
Dále tu máme hlavní postavu, která si skoro v každé kapitole dost protiřečí. Má 4 kamarády, ale vlastně je úplně sama. Nechce chodit s hezkým klukem, protože by ji opustil a našel si lepší, ale o pár stran později doufá, že ten kluk se kterým si píše je dostatečně hezkej, protože jinak se a ním ani nesejde.
Chris byla další děsná postava. Možná ten moment přišel jako šikana pouze mně, ale vylepit něčí fotku po celý škole mi prostě nepřijde ok. Taky to líbání bylo dost random, jen aby se potěšilo publikum a nasypalo víc drobásků do futrálu na kytaru. O chemii ani nemluvě, žádná tam nebyla, aspoň já jsem ji neviděla.
(SPOILER) Pořád nevím, zda dát 3,5 nebo 4 hvězdičky.
Na začátku knihy jsem se moc nechytala, hlavně u Ganseyho částí, Glendowera a geomantolických linií. Postupně to ale začalo být zajímavé a dost se mi zalíbilo to téma, nejvíce prostředí lesa, který mění roční období a šeptá latinou a to tajemno kolem Noaha. U něj mi bylo jasné, že s ním není něco pořádku, částo na něho všichni zapomínali, občas se někde objevil a zase mizel. Na konci se mi vlastně potvrdilo to, co jsem si celou dobu myslela.
Všechny postavy byly jinak fajn, nejvíce mě zaujal věčně naštvaný Ronan s tím svým havranem a Adam u kterého by mě zajímalo, co se s ním na konci vlastně stalo, zda skončil jako Noah nebo ne.
Dost by mě zajímalo pokračování ale až pozdě jsem si všimla, že další díly u nás nejsou přeložené a asi už ani nikdy nebudou, z čehož jsem docela zklamaná. Ve slovenštině to číst nechci a k originálu se asi hned tak nedostanu.
Pokud se tedy na Havraní bratrstvo chystáte, tak se s českou knížkou ani neobtěžujte a běžte si přečíst originál. Už i proto, že v originále jsou jiná jména než v českém překladu (Lila - Blue, Roup - Whelk) a měli byste z toho v hlavě guláš.
Tak jsem si dala z nostalgie po 10-11 letech rereading i druhého dílu.
Přišel mi o kus lepší než první, ale dialogy stále stály za prd. Darina je stejně otravná jako v prvním díle, zajímá ji jen Phoenix a to, jak se dostat za ním do Foxtonu. Navíc si hraje na paní důležitou a nikým nepochopenou chudinku. Každého hned bez rozmyslu odpalkuje, ať už Logana nebo svoje rodiče. Přitom by tak hnusná vůbec nemusela být.
Je to celkem jednoduchá knížka, čtivě napsána a za chvilku ji máte přečtenou. Jako teenager jsem ji měla ráda, teď bych ji však dala stejné hodnocení jako prvnímu dílu, což je 2,5/5. Nechávám však hodnocení, které jsem ji dala v době kdy jsem ji četla poprvé.
Prostředí starého Londýna a cechů, které vám dokáží vyrobit oblečení na každé trable. Kordélie je nejmladší z kloboučníků a poté co se její otec ztratí na moři a její rodinu neprávem uvrhnou do vězení, musí se svými přáteli pomoct princezně Georgině zabránit válce mezi Anglií a Francií.
Ráda čtu i knížky pro mladší čtenáře, protože proč ne, a když navíc dávají smysl tak tím líp. Tohle můžu doporučit, bylo to fajn a pěkně napsané.
Stejně jako Kroniky prachu bych toto popsala jako cozy vibes knihu.
Romantická detektivka zasazená do prostředí starého Londýna. Dostane se vám tu stejnou měrou jak romantiky, tak vyšetřování.
Všechny postavy jsou sympatické, děj je sice trochu pomalejší ale vůbec mi to nevadilo, spíš naopak. Bavila mě Elisa, která je dost svérázná a do všeho se hrne po hlavě, ale jakmile dojde na pana Greena, je z ní červenající se pohroma. Bavil mě Jamie, který je roztomile roztěkaný, nerad se, narozdíl od Liz, hrne do věci bez rozmyslu a hlavně je rád, když se kolem pohybuje konstábl Miller.
Děj se odehrává po Kronikách, když Animant odjede z Londýna, ale můžete ji číst i bez toho, aniž byste si nejprve přečetli Kroniky.
4,5/5
Ig: @jenny.knihovna
No, od autorky už jsem četla knížku Dej tomu šanci a ta mě bavila mnohem víc, bylo to svižnější a rychleji to utíkalo. Tohle byla oproti tomu příšerná nuda a myslela jsem, že to ani nedočtu do konce. Ten příběh jako takový není vůbec špatný, ale je to strašně utahaný a zdlouhavý a v půlce už jsem z toho byla trochu otrávená. Dost by tomu pomohlo, kdyby to bylo aspoň o 150 stran kratší.
2,5/5
Velké zklamání. Bavilo mě to tak do půlky, pak už jsem o příběh ztratila zájem a jen s velkým přemáním jsem knihu dočetla do konce.
Scarlett mi jako hlavní postava vadila, přišlo mi že je až chronicky posedlá tím, ochránit svou sestru která o to přitom vůbec nestojí, a také svatbou s hrabětem, kterého nikdy neviděla! Navíc bych se nedivila, kdyby po skončení hry byla pěkně traumatizovaná, protože kdo by nebyl?!
Od začátku do konce vám také skoro každá postava připomíná, že vše je jen hra a nic není skutečné, takže nemáte důvod se o kohokoliv v knize strachovat a ubírá to na napětí. Jediný, kdo na to zapomíná je ovšem hlavní hrdinka.