jan8470
komentáře u knih
Retro Sci-Fi Speciál 1 (obálka A: UFO)
Darren Koziol
Retro Sci-fi speciál je australskou odpovědí na slavný britský komiksový magazín 2000 AD. Stejně jako v něm i zde najdeme příběhy plné futurologických zbraní, monster z vesmíru a cestování v čase. Hned několik z nich se odehrává za druhé světové války a najdeme tu i pár pěkných odkazů na Lovecrafta či Wellse. Retro Sci-Fi speciál je pěknou vstupní branou do světa australského nezávislého komiksu. Zároveň potěší každého ctitele dobrodružných sci-fi příběhů. Škoda jen, že kniha neobsahuje medailonky scenáristů a výtvarníků. Naopak potěšily obálky jednotlivých sešitů a dvě varianty obálky knihy.
Žalm pro divostrojné
Becky Chambers (p)
Dva roky na cestách. Dva roky strávené tím že poskytujete lidem morální a duchovní podporu, to jednoho docela vyčerpá. A Echo to táhne do lůna divočiny, pryč od lidí, pryč od civilizace. Právě tam náhodou zkříží cestu robotovi s krásným jménem Rozkošné vrabčí hnízdo. Soužití robota s vlastním vědomím a člověka, který se snaží utéct od společnosti, je dost složité. Ale jak se ti dva postupně prokousávají divočinou, najdou k sobě cestu. A Echo možná i zodpoví nejpalčivější z otázek Vrabčího hnízda – „Jak se lidem daří? A co potřebují?“
Žalm pro divostrojné se čte krásně, a to bez ohledu na to, že neoplývá příliš akčním dějem a i ve filozofických otázkách týkajících se lidské existence klouže po povrchu. Ale poetický jazyk a rozkošně sympatičtí hrdinové z něj dělají knihu, ke které se budete rádi vracet. A pro ty, kteří s Becky Chambersovou nemají žádné zkušenosti, je tahle novela přístupnější než její kniha S pokorou a nadějí.
Sunstone: Milost!: Kniha první
Stjepan Šejić
Milost! jsou v podstatě takoví Přátelé v BDSM kabátku. Dvojka je o to vtipnější, že Alan a Alison prožívají takové eskapády, že by jim je mohli Rachel, Monica, Phoebe, Joey, Chandler a Ross závidět, a nebo taky ne. Pro fanoušky série nebude příběh Alana a Anne zklamáním a pro nováčky by se mohl stát příjemnou vstupní branou do světa, v němž jsou provazy stejně silné jako vztahy křehké.
Zpropadení páteři
Colin Bateman
U nás od něj vyšly jen tři knihy. Jejich hrdinou a vypravěčem je ochlasta, notorický kurevník, belfastský novinář a v podstatě debil Dan Starkey. Zatím jsem četl jen knihu Zpropadení páteři v níž je Colin vyslán meteorologicky vlhký, avšak pokud jde o alkohol prý suchý ostrov – s tajným úkolem. Má zjistit, co je pravdy na tom, že se na ostrově narodil nový Mesiáš. Zjistí, že místní Mesiáše sice uctívají, ale že je to holka a že její matka, matka Boží, kouří cigarety B&H. Ověří i fakt, že s prohibicí to tu myslí smrtelně vážně, ale jeho starý dobrý černý humor ho přejde, když se okolo něho začne vraždit. Začnou se dít věci a nepřestanou do poslední stránky.
Směs irského patosu, dost drsného humoru a náboženského fanatismu byla dost výbušná.
Jed
Greg Rucka
hra o město Duluth je to, oč tu běží. Forever a čtyři vojáci jsou vysláni do sněhem zaváté Minnesoty, aby zlikvidovali Hockovy jednotky, a raketová sila, která obsluhují. Tahle vojenská operace nejen že ukáže, nakolik je takový Lazarus nezničitelný, ale také přivádí na scénu Cassey Barretovou kterou jsme opustili na konci dílu Selekce. Zatímco Forever a její jednotka na zdánlivě sebevražedné misi likvidují jednoho Hockova vojáka za druhým, Stephen se v roli nového vůdce klanu topí v nerozhodnosti. Naštěstí má k ruce vědecký tým vedený svou sestrou Bethany, a ten má našlápnuto najít protijed pro hlavu rodiny Malcolma. Politické pletichy jdou v tomto díle stranou a vše se soustředí na výše zmíněnou vojenskou operaci, přesto si pozorný čtenář může povšimnout jemných náznaků, ze kterých se dá vytušit, že ani Johanna Carlyleová nechce zůstat stranou dění.
Jed posunul příběh zase o kousek dál, ale zdaleka ne všechny otázky byly zodpovězeny. Navíc závěrečný twist znovu otevřel téma, které čtenáře trápí od prvního dílu téhle povedené série. Kdo je sakra doopravdy Forever Carlyleová?
Italský gambit
Vladimír Šlechta
Šlechta má historické souvislosti i dobové reálie perfektně nastudované a navíc si zvolil téma, kterému se skoro nikdo nevěnuje. Tím samozřejmě myslím Vlachy nebo Italy žijící v období vlády Rudolfa II. v Praze. Díky autorově precizní přípravě se o této stránce naší historie dozvíte opravdu hodně. Občas však při líčení historických souvislostí sklouzne jeho hrdina ke školometskému výkladu, který spád děje dost narušuje a místy až nudí. Když například Jakub spěchá přes Staroměstské náměstí, neopomene čtenáři povědět pár vět o Staroměstském orloji a Mistru Hanušovi. Jindy zase neváhá autor zastavit průběh šermířského souboje, aby rozebral všechny bojové postoje a finty, které oba soupeři použili, načež celý výklad ukončí větou: „Teď se můžete vrátit o pár odstavců zpátky a přehrát si celou situaci.“ (str. 270) Na jednu stranu je fascinující, kolik věcí o šermu a dalších dobových reáliích autor ví, na druhou stranu by jich více než malou část mohl směle přesunout do oddílu vysvětlivek, který stejně najdete v závěru knihy. Pak by detektivní pátrání mělo mnohem větší spád.
„Těmi ošumělými ulicemi musí kráčet muž, sám morálně neošumělý, muž nepošpiněný a bez bázně. Takovým mužem musí být detektiv v tomto druhu příběhu. Je hrdinou, je vším. Musí být celý muž, normální a přitom neobyčejný muž. Je osamělý a je hrdý tím, že s ním budete jednat jako s hrdým člověkem, nebo budete velmi litovat, že jste ho kdy spatřili… Myslím, že kdyby takových jako on existovalo víc, dalo by se ve světě žít mnohem bezpečněji, a přitom ne tak nudně, aby nestálo za to v něm žít.“ (Raymond Chandler)
Jakub Jelínek by mohl být přesně takovým prototypem soukromého detektiva. Válečný veterán, urputný ve svém pátrání, muž, který se nebojí vzít do ruky zbraň, ale zároveň se nestydí dodržovat morální kodex. A vlastně on svým způsobem i takový je, dokonce občas přihodí nějaký ten ironický komentář. Problém ovšem je, že je v něm toho cynismu a ironie méně než školometského poučování. Je to vážně škoda, protože takhle je Šlechtův vlašský salát sice stravitelnější než vývary páně Vondruškovy, ale méně výživný než Steinovský biftek Červenákův. A vážně tu nemluvím o potocích krve v ulicích. Podtitulem Italského gambitu je slogan Nebezpečná Praha Rudolfa II., a pokud autor přidá v chystaném druhém dílu na nebezpečí a tísnivé atmosféře a ubere na zajímavých, ale spád děje zdržujících popisech, nemusí přidávat hektolitry krve a čtenáři tu přesto budou mít hodně kvalitní historickou detektivku, kterých je v našich vodách stále strašně málo.
Divoká zvířata
Bartosz Sztybor
Ta se točí kolem tajemného klanu, který se snaží navrátit rovnoprávnost zvířatům, a lovců, kteří sice zraněného Geralta zachránili, ale jako protislužbu chtějí využít jeho zaklínačské schopnosti. Všechno je samozřejmě trochu složitější a ne všechny bestie nosí zvířecí kůži. Ekologicky laděnou moralitku občas prozáří suchá hláška nebo skvěle ztvárněná bojová scéna. Jinak jde spíš o průměrně odvyprávěný příběh na stokrát omleté téma. Od Sztybora jsem sice čekal trošku víc, ale díky pěkné kresbě a zajímavému záporákovi si Divoká zvířata fanoušci Zaklínače mohou s radostí zařadit do knihovničky vedle jejich povedenějších bratříčků. A ti náročnější čtenáři můžou doufat, že se Geralt vrátí příště v trošku lepší formě.
Budovat ráj – Bourat peklo: Odraz totality v utopii, dystopii a dieselpunku
Přemysl Krejčík
Tak jako se společnost po pádu socialistického bloku vyrovnávala s deziluzí, i sci–fi a její autoři museli zpracovat takto vzniklou krizi identity. Tou se v podstatě stal žánr dystopie a právě jemu je věnována čtvrtá část této monografie. I tato kapitola zpracovává téma na několika úrovních, včetně části věnované jednotlivým autorům a jejich dílům.
Nejobjevnější však bude pro mnohé čtenáře část věnovaná dieselpunku v níž se Krejčík věnuje nejen definování tohoto žánru, ale především jeho projevům v současné žánrové literatuře. Tady narazíme na jména jako Jan Kotouč, Petr Schink či Petr Stančík. Ale autor nezapomíná ani na zástupce dieselpunku v jiných zemích.
Stručné a výstižné shrnutí Krejčíkovy monografie pak přináší závěrečné shrnutí.
Vzhledem k tomu, že je monografie Budovat ráj – Bourat peklo odborným pojednáním, jsou všechny texty samozřejmě náležitě ozdrojovány a kniha disponuje jmenným rejstříkem. Pomyslným bonusem pro fanoušky fantastiky pak jistě budou přepisy autorovy korespondence s Josefem Pecinovským, Petrem Stančíkem, Janem Kotoučem a dalšími autory.
Konkláve
Greg Rucka
V třetím díle rozehrál Rucka diplomatickou šarádu plnou intrik a tím trošku upozadil Forevřin problém s pátráním po tom, zda je opravdu dcerou Malcolma Carleye. Otevřel nám však svět Lazarů, protože na tohle setkání rodin dorazili také oni. Je fascinující vidět, že tito supervojáci mají také city, vášně, emoce a dokážou navázat přátelství. Zápletka s Jonahem je samozřejmě také parádní. A byť jde o příběh, který stojí především na dialozích, dočkáme se i prolité krve a tradičního závěrečného twistu, který nám nedá spát, dokud nakladatelství CREW nevydá další díl. O Larkově kresbě se nedá říct nic nového, ale překvapil mě tím, jak skvěle a dynamicky pojal závěrečný šermířský souboj, aniž by si vypomáhal nestandardním řazením panelů, jak tomu bývá u současných komiksů zvykem. Tady si vystačil s tradičním řazením obdélníkových a čtvercových panelů a filmového dojmu docílil pouze svou perfektní kresbou.
Jak se píše v anotaci: „Konkláve je kniha, v níž se odehrávají křehké společenské a politické tanečky.“ Ale je to zábavný a hodně, hodně zajímavý candrbál.
Batman: V žáru smrti
Howard Chaykin
Batman: V žáru smrti je skvělý a originální komiks, který nesedne každému. Ale pokud vás neuráží vidět své oblíbené komiksové hrdiny v netradičních rolích a vaše srdce tepe v rytmu noirových filmů a kriminálek, je tohle Chaykinovo o Breretonovo temné Gothamské blues stvořené přímo pro vás
Batman a Joker: Destruktivní duo
Marc Silvestri
Silvestri napíná čtenáře hned od první stránky, kdy mu ukáže potlučenou a svázanou Harley Quinn, aby ho hned vzápětí uzemnil Batmanovým soubojem s drsným nindžovským monstrem. Vlastně celý příběh je vystavěn tak, že má čtenář díky pohledům do doupěte hlavního záporáka pocit, že je před Batmanem o krok napřed. Ale to je samozřejmě krutý omyl. Scénárista není žádný začátečník, a ví, jak dávkovat informace a budovat napětí. Lehce zmate stopy a navíc použije časový limit, který musí pátrači dodržet, takže při čtení budete tajit dech. Jako Batmanovská detektivka s několika pěknými dějovými zvraty funguje tedy příběh na výbornou. Silvestri pojal Destruktivní duo velice tradičně. Nevypočitatelný, šílený a neustále hláškující Joker, bezhlavě zamilovaná Harley a Batman, který se musí rozhodnout, zda bude nadále tím temným rytířem, nebo nechá na povrch vystoupit i svou lidskou podstatu. Zkrátka a dobře, jestli bude bránit své město s rukama zaťatýma v pěst, nebo také vstřícně otevřenýma.
Gotham goticky temný
Silvestri je velmistr kresby tuší, proto Destruktivní duo působí díky stínování a pečlivé kresbě mile starosvětsky. Ale kdyby zůstalo jen u tuše, byly by mnohé panely značně nepřehledné. Proto si k práci na tomto komiksu přizval Arifa Prianto, který skvělou kombinací teplých a studených barevných tónů obrazy oživil a dodal jim ještě větší hloubku. V této kombinaci působí obraz navýsost plasticky, aniž by postrádal detaily. Souborné vydání se honosí pevnou vazbou a pěkným snímatelným obalem, ale také řadou bonusů. Mezi nimi najdeme celý komiks pouze v černé a bílé, ale také autorův doslov a obsáhlou galerii alternativních obálek od nejslavnějších komiksových kreslířů.
Batman a Joker: Destruktivní duo je jedním z nejzdařilejších příspěvků do batmanovské knihovničky, a dost možná i nejlepší od vydání Millerova Návratu Temného rytíře.
Selekce
Greg Rucka
Nečekejte nějakou závratně spletitou detektivní zápletku, vzhledem ke krátkému rozsahu knihy a tomu, kolik dějových linií Rucka ve svém scénáři sleduje, není pro nějaké zdlouhavé vyšetřování prostor. Z mého pohledu je to trochu škoda, ale zase na druhou stranu je příběh rodiny Barretových natolik čtivý, že tuhle drobnou chybku ve scénáři bohatě vyvažuje. Navíc závěrečný twist vzbuzuje tak veliká očekávání.
Ranaři
Joshua Williamson
Samotný scénář je poměrně přímočarý, ale několik pěkných dějových zvratů přináší. Naopak, to, čemu se věnuje minimálně, je minulost jednotlivých Ranařů a tudíž nemůže plnit funkci originu jako tomu bylo u některých komiksů z edice DCBlack Label. Také závěr jejich eskapád v Gorilla City je docela matoucí a ve čtenářově mysli zanechá nejspíš několik otazníků.
S Ranaři se čeští čtenáři setkali v komiksu Flash – Ranaři vrací úder, který vyšel jako třetí svazek v edici Znovuzrození hrdinů DC. Zatímco na sérii Flash s Williamsonem pracuje Carmine Di Giandomenico, k práci na komiksu Ranaři do židle výtvarníka usedl Messimiliano Leonardo známý též pod přezdívkou Leomacs. V rodné Itálii pracoval na sériích Dylan Dog a Tex, u nás je známý především díky sérii Lucifer a komiksu Košík plný hlav.
Leomacsův rozevlátý výtvarný projev se k ujetým eskapádám Ranařů náramně hodí. Velký formát, kterým edice DC Black Label disponuje, dal prostor použít velké panely a detaily tváří, díky nimž vynikne karikaturistické ztvárnění emocí jednotlivých postav. Leomacsova práce tak docela připomíná rukopis Káji Saudka. A vzhledem k tomu, že jsou Ranaři také akční rubanicí, jsou díky formátu 216 × 276 mm. bojové scény krásně dynamické a často roztažené v rozevlátých panelech přes celé dvoustrany. Jednoduše řečeno, jakýkoliv menší formát by Ranaře zabil.
Knihu doplňuje pěkná galerie alternativních obálek, galerie kreseb a stručné životopisy autorů. Hezkým krokem vstříc čtenářům je také pevná plátěná vazba a snímatelný obal, pod nímž se skrývá další (velice atmosférická) obálka.
Williamsonovi postavy nejsou černobílé a pulpový příběh je nápaditý a vtipný. Ranaři jsou zase trošku něco jiného, než na co jsme u nakladatelství CREW zvyklí, ale z edice DC Black Label nijak nevybočují a pobaví i na druhé či třetí přečtení. Nenechte se oklamat zádumčivou obálkou. Tohle je ta nejryzejší černohumorná gangsterka. A obešla se i bez Flashe.
UCC Dolores 1 a 2
Didier Tarquin
V prvních dvou sešitech čeká čtenáře akční dobrodružná jízda plná zvratů, přestřelek a soubojů. A to nejlepší nás teprve čeká, neboť Mona zatím jen tuší kdo je jejím pravým otcem, ale zároveň nemá ani zdání jakou hru s ní hraje matka představená, která ji na misijní cestu vesmírem vyslala. A jaké plány má se sice krásnou a střelné zbraně skvěle ovládající jeptiškou samotná Dolores? No, to ví zatím jen Didier Tarquin.
Já mohu jen dodat, že v prvních dvou dílech navštívíme s Dolores hned několik zajímavých a propracovaných světů, zažijeme přestřelky ve vesmíru i na povrchu planet a dozvíme se něco i ze zdejší mytologie.
Na to, že je UCC Dolores prvním samostatným autorovým dílkem, není v něm o zajímavé nápady nouze, a kdo si libuje ve steampunkové estetice, ocení i výtvarnou stránku. Tarquin rozehrál na poměrně malém prostoru epický dobrodružný příběh, který potěší jak fanoušky Johna Cartera či Valeriana, tak i milovníky Hvězdných válek.
UCC Dolores 3 a 4
Didier Tarquin
Svérázná dobrodružná jízda pokračuje ve vyjetých kolejích, ale čtenáři se v úvodu čtvrtého dílu dozví, kdo byl původním majitelem lodi a proč nyní UCC Dolores směřuje skrze vesmírnou pustinu k mrtvému měsíci. V jeho bludišti snad Mona nalezne odpovědi na všechny své otázky. Anebo také ne. Zatímco se bývalá jeptiška sbližuje s nerudným mechanikem, po jejich stopě se jako smečka ohařů vydává robotická armáda. Na čtenáře čeká několik monster jež je budou budit ze spaní, romantika, za kterou by se nemusela stydět ani Angelika, Markýza andělů, a epická bitva o tajemstvím opředený rudý krystal. Závěr téhle ságy nemohl být epičtější. Proto je trochu zvláštní že ve druhém svazku najdeme i příběh, který je pouhým apendixem tohoto epického dobrodružství.
Poslední kulka
Mona a její parťák ztroskotali na ledové planetě. To je samozřejmě prekérní situace. Ale mnohem větší průšvih než porod, který jim pobyt na planetě zkomplikoval, je nesnesitelná zima a nenechaví nájezdníci létající na hřbetech obrovských vran. Poslední kulka je celkem jednoduchý a přímočarý revenge western, nic víc, nic míň. Rozhodně nejde o špatný příběh, ale po divokých eskapádách v předchozích dílech působí asi jako epizoda Ordinace v růžové zahradě vedle filmu od Tarrantina, a to navzdory tomu, že nepostrádá divokou akci. Dolores si zasloužila epičtější závěr. Ale kdo ví, možná se ho jednou dočkáme. Zadní vrátka, která si tvůrci nechali více než okatě otevřená, jsou toho více než smělým příslibem.
Nad výtvarnou stránkou jsem se rozplýval v recenzi předchozího sešitu, takže pouze dodám, že UCC Dolores sluší jak celostránkové panely, tak syté barvy, jimiž tento navýsost pestrý vesmír přetéká. Zkrátka a dobře: manželé Taquinovi znovu dokázali, že moderní francouzský komiks dokáže být zábavný, akční a epický, a že základní pilíře jakými byly časopis Pif Gadget a příběhy Asterixe a Obelixe mají v současných tvůrcích následovníky, za něž by se nejen René Goscinny a kreslíř Albert Uderzo nemuseli stydět.
Batman: Vánoce
Lee Bermejo
Bermejo je nadaný výtvarník a na svém prvním samostatném komiksu si dal zatraceně záležet. Nejde tu však jen o temnou, místy až noirovou atmosféru v níž se snoubí Batmanovský Gotham s snivým duchem Dickensovy předlohy. Stejnou měrou k poetice tohoto krásného příběhu přispěla jeho nesmírně realistická, skoro až filmová kresba, dynamické ztvárnění Batmanovy cesty za prozřením a citlivě zpracované odkazy na nejznámější momenty Batmanova života. Hezkým příkladem je třeba chvíle, kdy Alfred Bruceovi připomíná dny, kdy po boku Robina bojoval proti zločinu v pestrobarevných kostýmech ve stylu 60. let, což je v kontrastu s jeho současným černým bojovým oblekem. Tady perfektně vynikl Bermejův cit pro detail. Ostatně o jeho způsobu práce vypovídá několik náčrtků a komentářů, které jsou stejně jako předmluva Jima Lee součástí knihy. Ta je také opatřena pevnou vazbou a snímatelným přebalem.
„Ptal jsem se ho, jestli věří, že je to pravda, nebo jestli je to podle něj jen nějaká povídačka, kterou někdo vyprávěl děckám před usnutím. Řekl mi, že je vlastně jedno, jestli je to pravda. Důležitý na tomhle příběhu je, co doopravdy znamená.“
Nevím, jestli je Batman: Vánoce nejlepším komiksem o Temném rytíři, ale je rozhodně tím nejdojemnějším a nejpoetičtějším z těch, které jsem doposud četl. Funguje stejně dobře jako Batmanovský event i jako originální pocta jednomu z největších romanopisců 19. století. A to není málo.
Rodina
Greg Rucka
Rucka a Lark vytvořili prostředí pro Lazara tak, že se podívali na hnutí Occupy a na ekonomiku, která je jeho základem, a pak si položili otázku: “Co se stane, když se to strašně zvrtne?. Přičemž se Rucka snažil řídit modelem budování světa, který použil William Gibson ve svém románu Neuromancer z roku 1984. Jejich svět je také dost podobný Americe z románu Paola Bacigalupiho Vodní nůž (Argo 2016).
Larkova kresba se nese v tlumených barvách a temných tónech. Trochu svou strohostí připomíná sérii Skalpy. Zkrátka nic co by urazilo, zároveň ale nezanechá ani hlubší dojem. Lazarus tudíž zaujme mnohem více svým scénářem než výtvarnou stránkou.
První kniha s podtitulem Rodina se věnuje Lazarovi rodiny Carlyleových jímž je mladá žena Forever. Přestože ji patriarcha rodiny Malcolm nazývá svou dcerou, její čtyři sourozenci se k ní jako k milované sestře rozhodně nechovají. Steven, Beth a především dvojčata Jonah a Johanna ji berou spíše jako nutné zlo, stejně jako mírovou politiku svého stárnoucího otce. Přestože hlavními tématy tohoto komiksu jsou význam “rodiny a přirozenost versus výchova, jde především o kvalitní akční příběh zasazený do zajímavého světa. Příběh, v němž není nouze o spiknutí a brutální bojové scény. Vzhledem k tomu že série čítá celkem 27 dílů v pěti sešitech, máme se i v dalších dílech na co těšit, protože navzdory tomu, že Forever přišla už teď několikrát málem o život, rozhodně neřekla své poslední slovo. A možná bychom se mohli dočkat i šestidílné spin – off série Lazarus: X+66.
Zkouška odvahy
Jason Aaron
Trošku zamrzí že příběh šerifa Hardyho vyzněl trochu do ztracena. Stejně tak mohli autoři věnovat pár panelů Esawovu a Materheadovu návratu do civilizace. Poměrně velkým otazníkem také zůstává jak se McKulsky dostal ze dna pytle. V těchto bodech jinak skvělý Aaronův scénář lehce pokulhává. Přesto je Stezka odvahy uspokojivým završením série, v němž šikovně proplétá hned několik dějových linek, takže nenechá čtenáře vydechnout. Zároveň také čtvrtý díl hezky propojil předchozí díly, ale také dějový oblouk uzavřel překvapivým vyústěním.
Bonusová část knihy obsahuje několik alternativních obálek a hlavně vzpomínky na výtvarníkova otce Davida Jamese Latoura.
„Dal tam tu pálku sakra jako trofej…Jako kdyby mu patřil svět. Ale ten můj teda ne.“ (Berta Tubbová)
Svět amerického jihu, fanoušků amerického fotbalu a drsných chlápků, kteří nejdou pro ránu daleko, není nic pro mě, ale díky Aaronovi a Latourovi ten výlet mezi ně stál rozhodně za to.
Inkognito
Ed Brubaker
BB art vydal knihu Inkognito: Tajné vydání v souborném velkém svazku, který obsahuje nejen příběh Inkognito, ale také druhé ze Zackových dobrodružství nazvané Špatný vliv. Druhý příběh se odehrává rok po konci Inkognito. Zack konečně odhalil tajemství svého zrození a přidal se na tu správnou stranu. Nyní pracuje jako agent vládní organizace pro potírání superzločinců S.O.S. Na první pohled je tedy vše OK. Získal zpátky své superschopnosti, může mlátit lidi a navíc spí s šéfkou S.O.S. Zoe. Jenže když vás má holka jen jako bokovku, váš přímý nadřízený vámi opovrhuje a mlácení bývalých kolegů superpadouchů je pro vás jednotvárné a tupé stejně jako mexické telenovely, začnete znovu trpět depresemi a krizí identity. Naštěstí pro Zacka se ve městě objevila nová superzáporácká organizace a náš milý ne až tak hrdina dostane za úkol po vzoru Billyho Costigana se do ní infiltrovat a hlavu podsvětí odhalit. Tohle je mnohem klasičtější příběh a víc se blíží Brubakerovým starším dílům jako jsou Criminal či Místo činu. Ale i zde na prostoru bezmála sto třiceti stran vystavěl příběh plný zvratů, akce a existenciálních dramat, v němž Zack prochází podsvětím jako nůž máslem, aby svou cestu ukončil sice ne v epickém, ale přesto velice uspokojivém finále. Sean Phillips svou kresbou nepřekročil hranice toho, co předvedl v trilogii Criminal. Noirová kresba a tlumené barvy nijak nevybočují ze stylu, na který jsme u Brubakerových komiksů zvyklí, a k pulpovému příběhu Zacka Overkilla se hodí. Za zmínku stojí zajímavé použití obdélníkových rámečků, v nichž najdeme texty v ich formě pronášené vypravěčem, zatímco běžná řeč je umístěna tradičně v kulatých bílých bublinách. Naopak telepaticky vedené rozhovory jsou podbarveny černě s bílým fontem.
Eliáš mezi lidojedy
Veronika Krištofová
Autorka je mámou dvou plavčíků a jedné pomalu dospívající kormidelnice, takže moc dobře ví, jak je občas složitý vztah mezi matkou a dcerou. Jak těžké je někdy najít společnou řeč, natož pak vzájemné pochopení. Tato myšlenka se jako červená nit vine celou knihou a tak jí nevtíravě dodává vážnější tón. To ocení především rodiče, kteří uznávají dětskou knihu pouze tehdy, pokud má alespoň nějaký edukační náboj. Ale jinak jde především o vtipnou dobrodružnou jízdu, v níž potkáme větrné bratry, mořskou pannu a veselé lidojedy. O akci není nouze, stejně jako o vtipné dialogy. Snad jen oproti předchozí knize je tohle dobrodružství až příliš přímočaré. Tady prostě nenarazíte na žádné slepé laguny a vtipné dějové odbočky jako v prvním Eliášově dobrodružství.
Knihu samozřejmě krášlí nádherné barevné ilustrace Jany Moskito. Ty lahodí oku stejně jako mapa ostrova a karty s obrázky všech hrdinů příběhu na předsádkách.
