Jana283 komentáře u knih

Baví mne to. Je to moje generace. Není tuctová. Nejde s proudem. Umí se probolet, umí se vypsat. Dobré knihy, dobré filmy. Oslovují mne

4 30.07.2018

Nejsem pravidelným čtenářem thrillerů, takže jsem po knize sáhla jako po oddechové četbě bez velkých očekávání (může-li tedy být za oddechovou považována kniha, jejíž hlavní dějovou linkou je únos dítěte...) I když zápletky byly mnohdy předvídatelné, děj měl spád, bavilo mne odkrývat pohnutky i tajemství jednotlivých postav. Asi každý má svou 13.komnatu, ale doufám, že tohle byla jen fantazie autorky…. Přečteno jedním dechem za dva dny, ale ráda se vracím do našeho reálného světa, kde za každým rohem nečíhá lhář, podvodník a psychopat. I když, kdo ví…

2 30.07.2018

Tolik knih jsem přečetla a ztratily se mi.... Ale tahle - všechny hrdiny i obrázky si vybavuji. Je důkazem velkého umění psát pro děti. Z těch ilustrací a textů, které se na nás dnes valí je mi mnohdy smutno. Díky za "krabice jistot" na půdě, které čekají na další generace...

7 25.07.2018

Čtení není vždycky radost. A číst tuto knihu bylo hodně těžké. Byl to úkol a povinnost. Ale chceme-li chápat minulost, je potřeba číst i takové knihy. Kladné hrdiny je snadné pochopit a lehké ztotožnit se s nimi. Ale dějiny nejsou přece jen zlí fašisté, příslušníci SS, bachaři na straně jedné a jejich oběti na straně druhé. Zlo plodí zlo a bolest plodí bolest. Doporučuji všem, které zajímá holocaust. I toto jsou jeho důsledky a bolest...

2 25.07.2018

Dianka zatím stále zůstává mou top autorkou tzv. „románů pro ženy“. Ačkoli i její knihy se neubrání určité schematičnosti (odkrývání rodinných tajemství ), stále mne baví je číst. Hrdinky nejsou žádné ufňukané princezny, ale dokážou se postavit čelem nepřízni osudu. Líbí se mi vykreslení psychologie postav, mateřské, sourozenecké i partnerské lásky bez velkých slov a přitom velmi citlivě. Je pravda, že v této knize jsem zápletku odhalila dost brzy, ale i tak mne příběh Riley a její ztracené sestry pohladil po duši.

1 25.07.2018

Dojemný příběh krásné a nespoutané Veroniky mi osvětlil mnohé z dějin Jugoslávie od 30. do 50. let 20.století.

3 18.07.2018

Zápletka docela zajímavá. Ale ty dialogy.... Tak se snad necvrliká ani v argentinských telenovelách.

6 16.07.2018

Víc takových knih skutečných hvězd a skutečných celebrit (těším se na novou knihu p. Koláře).
"Za ta léta, po která kliniku vedu, jsem si mnohokrát uvědomil, že pokud se mi na oddělení podaří zajistit atmosféru klidu a důvěry, je to to nejlepší, co mohu pro lékaře a sestry ve svém týmu i pro pacienty udělat. I proto nechávám dveře od své kanceláře vždycky otevřené dokořán..."

3 10.07.2018

Žádná sebereflexe či pocit viny natož pak lítost. I když konstatování "politika nás nezajímala" je samo o sobě dostatečně vztyčeným prstem. Kam to vede, nemusíme hledat v historii, stačí se podívat kolem sebe. Doslov Thore D. Hansena byl pro mne nakonec zajímavější než vzpomínky ženy, která "o ničem nevěděla" (a já dodávám -asi nechtěla - to je přece snazší).

2 06.07.2018

Literatura? Tak trochu ztráta času...

1 06.07.2018

Číst Lustiga a Hvížďalu je jako pít starý dobrý francouzský koňak...

9 04.07.2018

Jako k mnoha krásným knihám tak i k této mne přivedla moje babička. Obě jsme ji četly mnohokrát. Je to můj nejmilejší Kožík a osud Zdenky Braunerové tolik toužící po lásce a přátelství, mne nepřestane nikdy oslovovat a dojímat...

4 04.07.2018

Foglarovka "šmrncnutá" Timurem a jeho partou, ale v dětství milovaná a mnohokrát čtená.

7 04.07.2018

Osudy čtyř mladých lidí - litevské ošetřovatelky Joany, pruského restaurátora Floriana, polské dívky Emilie a fanatického Němce Alfreda se prolnou na pozadí dvou ne zcela známých událostí 2.světové války. V roce 1944 začala operace Hanibal, jejíž úkolem byla evakuace civilních obyvatel z východního Pruska před postupující Rudou armádou. Autorka popisuje strastiplnou cestu plnou strachu, utrpení, ale také naděje a sounáležitosti. V Polské Gdyni se všichni snaží nalodit na loď Wilhelm Gustloff. Od cíle a naděje v Německém Kielu je dělí pouhých 48 hodin plavby. Na loď pro 1200 výletníků je naloděno přes 10 000 utečenců, zraněných vojáků i fašistických potentátů. Po plavbě, která trvá pouhých pár hodin, je loď zničena ruskými torpédy. V chladných vodách Baltského moře umírá více než 9 000 lidí (6x více než při potopení Titaniku).
Ruta Sepetysová - stejně jako v Šedých tónech - popisuje události strohým prostým jazykem, ale možná právě proto se před námi otvírá plastický obraz historických událostí, které nemilosrdně zmítají osudy lidí toužících pro těch nejprostších věcech - domovu, rodině, lásce, bezpečí... Čtete se zatajeným dechem a doufáte, že cesta plná utrpení přece jen bude mít šťastný konec.

7 03.07.2018

Prvočísla jsou osamělá, protože jsou jedinečná. Stejně jako jedineční lidé...
Nějak si mě ty knihy o samotě a osamění teď vyhledávají. A nebo je vyhledávám já?
Osud Alice a Mattiu mne oslovil. Tak trochu mi to připomnělo Malý život. Nejsou to lidé bez citu, je jen těžké najít ho schovaný za bolestí a hořem.

11 03.07.2018

Tuhle malou půvabnou knížku jsem objevila díky recenzím čtenářů na DK a za to moc děkuji.
Je to smutné čtení o velké osamělosti a smutku, o nepochopení a míjení…, o životním údělu, který si nevybíráme…, o cestách, které volíme….

„ Bylo to zvláštní. Ptáci vůbec nezpívali. A přitom je na Hagiboru plno stromů a ptáci ráno vždy zpívají, a to je o to nikdo neprosí. Ptáci na Hagiboru byli. Seděli tiše v korunách stromů. Seděli ve větvích, světélkovali bílými bříšky, ale z toho smutku nedokázali mluvit stejně jako já…. Když jsem odcházela, všechny stromy a ptáci byli zachumlaní do mlčení. Nehybný stromy, nehybný ptáci, nehybnej smutek. A strach. Měla jsem strašnej strach, Eriko. Jak tohle všechno dopadne.“
„ Víš, židovství je jako černej Petr a já jsem ti ho předávat nechtěl, ale asi na tom nezáleží, co člověk chce, nebo jen málo, jen trochu…“

3 29.06.2018

Můj životní román, ke kterému se stále vracím. I když proč vlastně? Rozmarná sobecká Scarlet. A Rhett taky není žádný "vzorňák". Je to pro tu nezlomnost, sílu vždycky znovu vstát a poprat se s nástrahami osudu. Pro tu velkou touhu po lásce, která nikdy nekončí....

15 29.06.2018

Pro ty, kteří plní výzvu - děj se odehrává i v knihkupectví...
Pro ty, kteří milují tajemství....
Pro ty, kteří milují tlusté knihy a vychutnávají si pomalu plynoucí romantiku časů minulých....

5 29.06.2018

Pejsek a kočička pekli dort, a protože chtěli, aby byl co nejlepší, dali tam cukr, mlíčko, škvarky, bonbóny, husí hlavu...Daniel Petr psal severskou krimi, a protože chtěl, aby byla co nejvíce napínavá, namíchal tam: znetvořenou mrtvolu zaměstnance národního parku, zmizelého syna a dceru zdravotní sestry obviněné z vražd šesti pacientů, vraždícího válečného zločince, který je 10 let mrtvý.... A tak jako velkého černého psa bolelo po dortu ukrutně bříško, může po dočtení této krimi bolet čtenáře ukrutně hlavička... Dvě hvězdy za snahu a nostalgickou lásku k českým autorům.

8 26.06.2018

Člověk v soukolí dějin. Krásně vyprávěné. Pro mne odkryta doposud neznámá část historie o genocidě Arménů. Nechápu srovnání se "Staříkem".

7 25.06.2018