Jana283 komentáře u knih
Škoda přeškoda promarněné příležitosti. Téma je určitě zajímavé. Ale…. Od autorky, která zná prostředí Afriky bych čekala, že mne dokáže více „vtáhnout“ do prostředí. Ale nějak na mne ty barvy a vůně nedýchly. Tohle byla nepovedená slohovka. A hlavní hrdinka naivní jako z červené knihovny (neustále se mi vybavovala Jirotkova Květinka Marta). A byla tak hodná, tak obětavá, tak laskavá, nepila kávu ani alkohol (jen se stihla na 10 stránkách dvakrát opít – ale to asi, že nebyla zvyklá…), nepodléhala svodům mužů… Tyhle slečny spisovatelky mají všechny jedno společné – jejich hrdinky jsou tak plakátové, že tuším, že píší o sobě. Ne jaké jsou, ale jaké by chtěly být, jak by chtěly, aby je vnímalo jejich okolí. Barbíny bez života, v kulisách bez života.
Iva umí! Umí žít, psát, milovat...
Obdivuhodná žena a krásná kniha.
"Bylo tu však něco těžkého co drtí
smutek stesk a úzkost z života i smrti"
V podání pana Lukavského.... Navždy!
Andrea a Monika - jsem ráda, že byly schopné osobní výpovědi o naší generaci. A já? Taky trochu jiná, troch jinde, mimo proud... Jen to neumím vypsat. Takže díky za ten dvojhlas (i kyž nevím, zda by to tak chtěly slyšet).
Baví mne to. Je to moje generace. Není tuctová. Nejde s proudem. Umí se probolet, umí se vypsat. Dobré knihy, dobré filmy. Oslovují mne
Nejsem pravidelným čtenářem thrillerů, takže jsem po knize sáhla jako po oddechové četbě bez velkých očekávání (může-li tedy být za oddechovou považována kniha, jejíž hlavní dějovou linkou je únos dítěte...) I když zápletky byly mnohdy předvídatelné, děj měl spád, bavilo mne odkrývat pohnutky i tajemství jednotlivých postav. Asi každý má svou 13.komnatu, ale doufám, že tohle byla jen fantazie autorky…. Přečteno jedním dechem za dva dny, ale ráda se vracím do našeho reálného světa, kde za každým rohem nečíhá lhář, podvodník a psychopat. I když, kdo ví…
Tolik knih jsem přečetla a ztratily se mi.... Ale tahle - všechny hrdiny i obrázky si vybavuji. Je důkazem velkého umění psát pro děti. Z těch ilustrací a textů, které se na nás dnes valí je mi mnohdy smutno. Díky za "krabice jistot" na půdě, které čekají na další generace...
Čtení není vždycky radost. A číst tuto knihu bylo hodně těžké. Byl to úkol a povinnost. Ale chceme-li chápat minulost, je potřeba číst i takové knihy. Kladné hrdiny je snadné pochopit a lehké ztotožnit se s nimi. Ale dějiny nejsou přece jen zlí fašisté, příslušníci SS, bachaři na straně jedné a jejich oběti na straně druhé. Zlo plodí zlo a bolest plodí bolest. Doporučuji všem, které zajímá holocaust. I toto jsou jeho důsledky a bolest...
Dianka zatím stále zůstává mou top autorkou tzv. „románů pro ženy“. Ačkoli i její knihy se neubrání určité schematičnosti (odkrývání rodinných tajemství ), stále mne baví je číst. Hrdinky nejsou žádné ufňukané princezny, ale dokážou se postavit čelem nepřízni osudu. Líbí se mi vykreslení psychologie postav, mateřské, sourozenecké i partnerské lásky bez velkých slov a přitom velmi citlivě. Je pravda, že v této knize jsem zápletku odhalila dost brzy, ale i tak mne příběh Riley a její ztracené sestry pohladil po duši.
Dojemný příběh krásné a nespoutané Veroniky mi osvětlil mnohé z dějin Jugoslávie od 30. do 50. let 20.století.
Zápletka docela zajímavá. Ale ty dialogy.... Tak se snad necvrliká ani v argentinských telenovelách.
Víc takových knih skutečných hvězd a skutečných celebrit (těším se na novou knihu p. Koláře).
"Za ta léta, po která kliniku vedu, jsem si mnohokrát uvědomil, že pokud se mi na oddělení podaří zajistit atmosféru klidu a důvěry, je to to nejlepší, co mohu pro lékaře a sestry ve svém týmu i pro pacienty udělat. I proto nechávám dveře od své kanceláře vždycky otevřené dokořán..."
Žádná sebereflexe či pocit viny natož pak lítost. I když konstatování "politika nás nezajímala" je samo o sobě dostatečně vztyčeným prstem. Kam to vede, nemusíme hledat v historii, stačí se podívat kolem sebe. Doslov Thore D. Hansena byl pro mne nakonec zajímavější než vzpomínky ženy, která "o ničem nevěděla" (a já dodávám -asi nechtěla - to je přece snazší).
Číst Lustiga a Hvížďalu je jako pít starý dobrý francouzský koňak...
Jako k mnoha krásným knihám tak i k této mne přivedla moje babička. Obě jsme ji četly mnohokrát. Je to můj nejmilejší Kožík a osud Zdenky Braunerové tolik toužící po lásce a přátelství, mne nepřestane nikdy oslovovat a dojímat...
Foglarovka "šmrncnutá" Timurem a jeho partou, ale v dětství milovaná a mnohokrát čtená.