Jana283
komentáře u knih
Jak se dělá chalupa
František Nepil
Miluji pana Nepila a jeho radost z prostých věcí a nádherný laskavý humor. Chybí mi.
Obsluhoval jsem anglického krále
Bohumil Hrabal
Tak já se přiznám. Občas si nějakého Hrabala přečtu, protože si myslím, že to patří k všeobecnému vzdělání a taky že doufám, že zjistím, co můj tatínek na tom upovídaném pánovi s lehce zabíhavým myšlením má. Ale nemohu na to přijít a nemohu tomu přijít na chuť.
Splav
Fráňa Šrámek
A vždy v horkém letním dni, když se nadechuji vůně borovic a mateřídoušky, zazní mi v uších: "v poledním lese, kdo miluje, srdce své neunese...."
Paní Curieová
Ève Curie
Mnohokrát čtená a budu se vracet. Marie Curie je pro mne jednou z nejobdivuhodnějších, nejsilnějších a nechytřejších žen historie. A těch nej... by se našlo ještě víc, ale bohužel to neznamená, že by jí to přineslo šťastný a klidný život. Ale každá rána osudu jako by ji ještě víc posílila a ona šla nezlomená dál za svým cílem. Nikdy mne nepřestane inspirovat.
Bylo nás pět
Karel Poláček
Já jsem tuhle knihu v dětství vůbec nepochopila a vrátil mě k ní až nezapomenutelný přednes pana Filipovského. A seriál se také moc povedl.
Slabikář
Jarmila Hřebejková
To byly tak krásné knižky. A pak modrá čítanka z druhé třídy. To se nedá nevzpomínat. Je zajímavé, že stejný slabikář měla i moje maminka. Dnes nemají stejné knihy ani děti jedné generace.
Víc než jen hlas
Leonard Cohen
Všichni, všichni tak úžasní. Simon, Cohen, Dylan.... Těžko říci, kdo víc. To bylo jako zjevení v tom ideologickém marasmu. Paprsek slunce, naděje, pohlazení.... Jestli bych měla vybrat nějakou životní knihu, tak tahle bude na čestném místě.
Vekslák
Pavel Frýbort
Ve své době hodně zajímavé čtení. Dnes něco jako Staré pověsti...
Major Zeman – Propaganda nebo krimi?
Daniel Růžička
Všichni jsme se dívali na majora Zemena a kdo říká, že ne, tak se dívá pořád...
Angolská anabáze
Josef Klíma
Tahle kniha mne hodně bavila. Jak se stát neplánovaně hrdinou. Projevy lidských charakterů v mezních situacích. Docela by mne zajímaly osudy lidí po návratu. Myslím, že už nikdy nemohli žít "jen tak obyčejný život".
Brutalita
Josef Klíma
Klíma uměl a umí. Už tenkrát. A třebaže se některé případy nakonec ukázaly v trochu jiném světle, dokázal se k tomu postavit čelem. Je to PAN NOVINÁŘ.
Robin
Zdena Frýbová
Ano, roztomílá knížečka, která může nabývat stále na větší popularitě. Protože nezvládnutí a nevychovaní psi čím dál tím víc vládnou našimi životy. Pro mne jako milovníka a chovatele psů je tento druh nadsázky naprosto nestravitelný a působí mi utrpení.
Mafie po listopadu, aneb, Ryba páchne od hlavy
Zdena Frýbová
Kniha se dobře čte (ostatně jako všechny autorčiny knihy), ale kape z ní černobílá nespokojenost s polistopadovým vývojem společnosti. A jelikož jsem v té době taky byla VŠ holka bez koruny, tak vím , že možností než prodat tělo bylo daleko daleko víc. Ale byla to, sakra, práce! A krásný roky!
Štěstí má jméno Jonáš
Eliška Horelová
Knížka mého dětství. Mnohokrát čtená. Protože byla o mně. Protože jsem si nepřála nic jiného než psa. A protože sny se mají plnit, mám psy 4 a tuhle knížku na čestném místě v knihovničce a občas si v ní nostalgicky zalistuji...
Kmotr
Mario Puzo
Pouštím si audioknihu a vzpomínám na barvy a nálady, které mne provázely, když jsem ji četla poprvé. A znovu si kladu stejnou otázku: jak je možné, že ty vlastně velmi záporné postavy se dokážou člověku tak dostat pod kůži? Je to tím, že je to po čertech dobře napsané? Je to tím, že by člověk chtěl mít takovou rodinu?
Kdo zavraždil účastníky Djatlovovy expedice?
Martin Lavay
Tak jsem to přečetla. Přiznám se, že některé pasáže jsem přeskakovala. Odpověď na otázku položenou v názvu knihy jsem se nedozvěděla....
Betonová zahrada
Ian McEwan
Nevím. Možná kdybych to četla v době, kdy kniha vyšla - tedy před více než 20 lety, vnímala bych ji jinak . Takhle po celou dobu četby jediná nezodpovězená otázka: Proč někdo něco takového napsal ?
Jan Werich vzpomíná... vlastně Potlach
Jan Werich
Tuhle knížku jsem jako mladá dívka milovala, četla, podtrhávala a znovu četla... Dávala mi něco, co se mi v té době hodně chybělo... Kdo prožil,ví. No ale musím přiznat, že časem a poznáním se mi ten obraz truchlivého klauna zkalil a jsem poněkud alergická na všechna ta "rádoby moudra". Možná nejsou ani všechna původní. A tak jsem ráda, že jsem některé knihy přečetla v těch - nácti a prožila jejich neopakovatelné kouzlo, když ho bylo nejvíc potřeba.
Jumaroro
Sylva Lauerová
Přes mnohé výhrady k formě i obsahu jsem knihu přečetla s chutí. Hodně se mi líbil popis brazilské přírody i rituálů. V posledních 3 měsících mne pozvaly 3 české autorky na 3 místa světa (Václavová Atlantik, Hindráková Afrika a Lauerová Brazílie). K cestě by mne přesvědčila asi jen Lauerová. Její Brazílie je plná života,smyslnosti, barev, vůní, snů, tajemství a radosti. A s hlavní hrdinkou Karolínou - obyčejnou holkou, která se nestydí být sama sebou a otvírat se novým věcem, bych se asi mohla spřátelit a vyrazit na cesty...
Prioritaire / Priority: Praha - Paříž
Lenka Horňáková-Civade
Milá knížka, kterou jsem si vybrala jako prázdninové čtení. A ono se na těch 180 stranách otevřelo i mých 18 let života. 90.léta – naděje, objevování, výzvy, otvírání se světu, hledání identity, krásné plány, mateřství…
A pak první nejistoty a zklamání v doposud radostném světě: rozdělení ČR v roce 1993, pařížské atentáty v roce 95, potíže v podnikání, radosti i starosti kosmopolitních rodin, rozdílnosti mentalit, vstup do Evropské unie a naděje i obavy s tím spojené, projevy averze vůči cizincům, problémy s integrací.
A nevídané věci – první mobily, e-mailové komunikace, internet…
Začátek milénia: osobní priority ustupují do pozadí. Řeší se výchova dětí, školy a také co dál se svými tak slibně „rozjetými“ životy, rozčarování z vývoje a směřování Evropy, únava, deziluze, ale i nové naděje a plány…
1996: „Na jednu stranu nás to baví a na druhou rozčiluje, když slyšíme všechny ty hlášky ve všech možných jazycích, plesající nad levným pivem, cenami v restauracích… Jen si říkáme, že být posedlý příliš tím, co je levné, riskujeme, že se sami staneme „levní“…“
2001 : „Dvojčata spadla a s nimi i naše jistoty…“
2002: „Běžela jsem si koupit svou první bagetu za euro. …máme Evropu v kapse, teď s ní musíme vážně počítat.“
2004: „ V 89 se osvobodíme, pak se rozdělíme v 93, abychom se lépe setkali – slepili v 2004 – je tu přeci ten rozdíl – tentokrát jsme to chtěli. Ale žádné nadšené výkřiky. Žádné oslavy“
2006: „Kvůli obrovské únavě , kterou vláčíme na hřbetě a na duši, nevidíme krásy místa…“
2009: „Levná Praha, to už dávno není pravda, všichni ti turisté posledních dvaceti let si tak užívali Prahy, jež jim to teď vrací i s úroky…“
2011: „Pláču. Václav Havel zemřel. Pláču s mou zemí nad prezidentem svobody, nové doby, naděje a ztrátou iluzí.“
Bylo to jako si prolistovat fotoalbum. To moje je možná méně barevné a exotické, ale také plné vzrušení, nadějí, iluzí ….