Jana283 komentáře u knih

Co napsat o této knize, aby člověk neprozrazoval děj?
Smutná, depresivní, syrová, originální...Těžko se čte, těžko se vstřebává. Ale určitě stojí za přečtení, protože dává naději, že se současnou českou literaturou to nebude vůbec špatné (těch mladých autorek se teď objevuje dost a jsou příslibné).

5 04.06.2018

Před nedávnou dobou jsem četla v novinách rozhovor s autorkou. I když jsem s jejím její životní stylem a názory příliš nesouzněla, její vyprávění o dobrodružném putování po Atlantiku, mne zaujalo, a tak jsem si knihu objednalo. Co snad může vystačit na novinový článek, rozhodně nenaplní knihu. Styl je hodný slohové práce žáčka obecné školy, rádoby básně a filosofické rozvahy jsou velmi nepodařené a plytké. Nerada píšu hodně kritická hodnocení, ale pokud bych knihu prolistovala v knihkupectví a neobjednala si ji přes net, tak bych ji nikdy nekoupila. Dočetla jsem, ale byla jsem hodně zklamaná.

2 01.06.2018

Vždycky se choulím pocitem trapnosti za autory, když shlédnu nějakou upoutávku na film či seriál, který se snaží vylíčit pohledem pražského intelektuála, jak mi prosťáčci na té dědině žijeme. Petře Dvořákové jsem díky jejím skvělým předchozím dílům držela palce, aby to nezkazila a ona mne nezklamala. Syrová i bolavá minulost zasahující do osudů současnosti, neklouže po povrchu, ale jde na dřeň. Výborně napsané, skvěle vyjádřené charaktery,dobře se čte.
"Tady na dědině člověk musí umět vodpustit. I těm závistivejm. To nestačí jednou za život. To musíte každej den znova, jinak byste tady nemohli žít."

19 29.05.2018

Po přečtení skvělé knihy Smrt je mým řemeslem jsem měla chuť se s autorem ještě jednou setkat. Sáhla jsem ke zcela jinému žánru a sáhla jsem dobře. Robert Merle je PAN SPISOVATEL.Skvěle vylíčená atmosféra, postavy živé a plnokrevné, děj skvěle ubíhající. Drama i chvíle zamyšlení...Navzdory tématu mne kniha naplňovala určitým klidem, optimismem a nedějí.Bojím se,že realita by byla mnohem mnohem drastičtější, a tak díky za krásný ostrůvek naděje na francouzském venkově

16 22.05.2018

Knihu jsem přečetla , po masírce v médiích, předem naštvaná na autorku. První část knihy mne v negativním náhledu na ni jen utvrzovala, ale postupně jsem názor měnila a závěr knihy dočítala s velkým smutkem. I kdyby zpověď Gábiny nebyla zcela pravdivá, je to její pohled, který je jen důkazem toho, pod jak obrovským tlakem vrcholoví sportovci jsou a také jak rychle náš národ zapomíná na své hrdiny. Podlomené fyzické i duševní zdraví, doping, špatné vztahy mezi lidmi, pochroumaný soukromý životVelká daň za prchavé chvíle radosti. Vymanit se z toho, je skoro tak těžké jako odejít od Jehovistů. Ta kniha mne utvrdila v mém negativním pohledu na profesionální sport. Tak jako mnohá další bohulibá odvětví lidské činnost ho zcela zničily peníze. Doporučuji přečíst všem rodičům, kteří svým ratolestem plánují "hvězdnou" kariéru.
V dnešním sportu se počítá každá maličkost. Jsme pod čím dál větším tlakem médií i sponzorů. Ve hře jsou obrovské peníze, a když někdo nestačí, nedá se nic dělat nahradí ho jiní. Žádné slitování. Chvíli o vás ještě budou fanoušci vědět, ale brzy zapomenou.

12 24.04.2018

Měla jsem chuť na nějaké odlehčení. Přečteno za jedno odpoledne. Nic mi to nevzalo ani nedalo. Záplatka průměrná, tak nějak to na mne působilo“odfláknutým“ dojmem. A postavy strašně ploché. Nedovedu si představit, že by takhle „bezemočně“ fungovala rodina po smrti jejího člena (navíc vykresleného jako fajn chlapa).

5 18.04.2018

Přečetla jsem všechny Brownovy knihy, takže mne obvyklé (a očekávané) schéma nijak zvlášť nezklamalo ani nepopudilo (nechyběly ani hodinky s mikymausem !). Autor udělal skvělou reklamu dalšímu městu, takže obyvatelé Barcelony se mohou těšit na příval turistů s průvodci „po stopách Počátku“.
Jako ostatní Brownovy knihy i ta poslední přinesla téma, nad kterým je třeba se zamyslet (Proč jen jsem si při četbě mnohokrát vzomněla na Čapkovo RUR?) Trošku patetický závěr a můžeme se těšit na další dílko z manufaktury…. Asi si ho přečtu.

"Svět se proměnil v reality show."
"Blížíme se bodu mediální nasycenosti."

10 18.04.2018

Proč žije mladá dívka sama ve staré chalupě na Šumavě a živí se prodejem hub, které denně sbírá na své dlouhé trase lesem? Tak jako se nám pozvolna odhaluje zvláštní a tajemný svět hub, který zůstává běžnému návštěvnikovi lesa skrytý, tak se před námi začíná odvíjet i příběh Sářina krátkého neradostného života. A kdo je vlastně nemocný? Sářina duše nebo svět kolem ní? A co bude dál? Dokže Sára vystoupit ze stínů minulosti?

"Žádný ze specialistů mi nepomohl, něco takového ani nebylo možné. Problém nebyl v mém těle, ale schovaný hluboko pod povrchem, v mém mozku. Paměť zavřená v tmavé kobce měla neklidné spaní, převalovala se,procitala a bušila na těžká kovová vrata. Ozvěny ran se šířily po celém těle. Uzamčené vzpomínky se potřebovaly dostat z cely ven."

11 11.04.2018

Knihy Petry Soukupové mám moc ráda. Ta poslední si na přečtení chvíli počkala, nějak mne nelákal příběh vyprávěný desetiletým klukem, ale nakonec to byla nejlepší "Soukupová" (a nebo jsem si to po přečtení těch předchozích říkala také). Malý Viktor, který se zpočátku jeví jako pěkně svéhlavý rozmazlený spratek, čemuž se vzhledem k jeho výchově - nevýchově matkou - sobeckou sebestřednou herečkou Hanou, nelze divit, nakonec začne na venkově u babičky vyrůstat v docela fajn citlivého kluka. Velmi sympatická a blízká mi byla babička Eva, která statečně čelí svému čerstvému vdovství, rozmarům nezralé dcery, nezájmu syna i zdravotním problémům. To ona dokáže vybudovar Viktorovi domov a nenápadně mu vštípit mnohé hodnoty. Bohužel o dalším životě Viktora i své mámy nakonec znovu rozhodne Hana, která chce přece "to nejlepší pro všechny...".

9 11.04.2018

Tahle kniha má jednu velkou „nevýhodu“. Všichni tak trochu víme, do čeho „jdeme“. A kdo by to náhodou nevěděl, tak si to přečte na přebalu. A tak čteme s předsudkem, že nás čeká životní příběh plný krutosti a nelidskosti, protože jiný by přece život jednoho z hlavních inscenátorů „totálního řešení“ nemohl být.
Zkustete to tedy jinak, čtěte bez předjímání. Začne se před vámi odvíjet příběh z počátku 20 století, osud Roberta, německého chlapce, který vyrůstá v naprosto citově prázdné rodině. Neví, co je rodičovská láska, pohlazení… Zná jen řád a povinnost. Ač se mu podaří z rodiny vymanit, jeho život pokračuje zase jen plněním povinností a rozkazů. Jen tak zažívá uspokojení (štěstí se tomu určitě nedá říkat). Cítí se tedy dobře dokonce i ve vězení, protože tady má jeho život pevný řád a mantinely. Nepřemýšlí, necítí. Jen plní rozkazy. Nezná obsah slov solidarita, přátelství, láska… I jeho vzorné manželství je z rozkazu a funguje dobře, protože Robert plní všechny rozkazy na 100%. Zhruba dvě třetiny knihy tedy čteme příběh obyčejného plochého člověka bez vnitřního života, emocí, tužeb….
V roce 1934 je Robert odvelen do Osvětimy. Se stejnou zodpovědností s jakou bojoval v I.světové válce, pracoval v továrně, na stavbě , na statku, oženil se, zplodil děti…, přistoupí k dalšímu úkolu, který mu byl určen a který sám hodnotí jako „nudný“. Buduje koncentrační tábor ,realizuje hromadné likvidace židů, „vylepšuje“ metodiku likvidace velkého množství lidských těl… Bez pochybností, sebezpytování. Jako vždy PLNÍ ROZKAZ. Stejně pak v roce 1947 smířeně přijímá i trest. Jeho osud se uzavírá ve věznici, kde se cití bezpečně, protože jeho život zde má opět potřebný řád a pravidla.
Robert nebyl zrůda, byl to „jen“ člověk bez emocí a citu, vzorný úředník a člen strany… Možná bychom ho mohli dokonce i politovat, vždyť nepoznal skutečnou rodičovskou,sourozeneckou a partnerskou lásku, neměl přátele, nezažil vášeň mezi mužem a ženou, obyčejnou lidskou sounáležitost. Snad bychom mu mohli i závidět – nepochybuje, nelituje, neptá se, netrpí výčitkami svědomí. On pouze jako čestný člověk plní rozkazy bez výhrad, odmlouvání, pochybností. Možná mohl být dobrý farář (jak si přál jeho otec), vzorný voják, pracovník, předák, straník, doktor či architekt…. (dosaďte cokoli). A kdo by pak byl na jeho místě v Osvětimi?
A o tom kniha je. Kolik bylo, je a bude takových vzorných a čestných úředníků plnících zodpovědně zadané úkoly. Kde končí hranice loajality a začínají hranice lidskosti? A co je smyslem slova čest…?

„ Langu,“ řekl, „vy jste nebezpečný člověk.“
Vrchní dozorce se obrátil a přísně se na mne podíval.
„A víte, proč jste nebezpečný člověk?“
„Nein, Herr Direktor“.
„Protože jse čestný Všichni čestní lidé jsou nebezpeční. Jenom lumpové jsou neškodní. Protože lumpové jednají z osobního zájmu, tedy přízemně.“

11 09.04.2018

Lidsky napsaná biografie a spolu s knihou Vražda carské rodiny od této autorky mi doplnila bílé mapy mého vzdělání v socialistickém školství. Dnes jsou tyto informace již běžně dostupné, mnohokrát omílané a hlavně mi připadají mnohdy až nechutně "zbulvarizované". Tyto knihy se drží faktů a zároveň předkládají portréty skutečně živoucích hrdinů, kteří mnohdy nežili své životy, ale jen to, kam je rodinná tradice a povinnost poslaly bez možnosti volby.

5 22.03.2018

V záplavě odpadu rádoby celibrit malý neokázalý klenot, který pohladí duši.
Ta dáma ví, co znamená žít a milovat. Přijímám s pokorou s jakou bylo vytvořeno.

12 22.03.2018

Velmi smutná a přitom naděje plná kniha. Chci doufat a věřit, že existují takoví "nádherní blázni" jako Jana a Václav díky nimž má naději Brenda, Adam i my všichni... I v této knize se mi líbil příběh vyprávěný z pohledu různých aktérů. Člověk si uvědomuje, že "jeho" pravda není ta jediná svatá...

"Víkend se nesl ve sběru jablek na tetině zahradě. Myslela na to, že si ještě před půl rokem mohla ze sadu vybrat kterékoliv, a teď se má rozhodnout pro jedno a jiné už nikdy nezkusit.Každý den potkávala desítky lidí, stejně jako Václav, jak může slíbit, že se jí už nikdo v životě nezalíbí? Zvládne jíst celý život jenom plody jednoho stromu? Chce jednou zemřít s tím, že z tisíce chutí zkusila jedinou? Může opravdu slíbit někomu, koho zná několik měsíců, že s ním bude v dobrém i zlém? Měla by méně pochybností, kdyby zkusila i jiné odrůdy a chutě ? Ne, nemůže vyzkoušet všechna jablka světa, musí se naučit žít s představou,že na jiném místě, možná blízko, možná daleko, třeba rostou taková, která by jí zachutnala líp, možná taky ne Musí se rozhodnout, který strom bude opatrovat a celý život se starat, aby právě ten její nenapadli červi."

3 19.03.2018

Pokud je cenou za osobní svobodu (viz.anotace) absolutní neukotvenost, deprese,neschopnost navázat vztah, opětovat lásku..., tak děkuji, nechci.

4 19.03.2018

Po dočtení knihy pana Kariky jem sáhla do knihovny a zase si prolistovala Cesty slepých ptáků - knihy která mne nadchla a pohltila. Takhle má vypadat fikce!

10 15.03.2018

Cena čtenářů 2017 ? Mystifikace nebo skutečnost? No nevím, asi nejsem ta správná cílová skupina. Ze všeho nejvíc mi to připomínalo historky, které jsme si v dětství povídali v noci u táboráku nebo na noční hlídce a pak se báli jít do tmy na záchod. Při četbě této knihy jsem se na záchod chodit nebála a trošku se nudila. Škoda.

14 14.03.2018

Články pana Kmenty MF dnes jsem četla se zájmem. Knihy jsem ale neznala, přiznám se, že ač se vážným tématům v literatuře nevyhýbám, číst o propojení špíny podsvětí a špíny politiky mne nelákalo. Nyní – poté, co se děje na Slovensku (potažmo u nás), jsem usoudila, že takové knihy je číst třeba a dávat najevo, že si práce investigativních novinářů vážíme. Nečetlo se mi to lehko (pro formu i obsah). Zorientovat se v tom - kdo, s kým, za co, proč, proti komu... mi chvílemi mozková kapacita nepobrala. Jak to může někdo vymyslet, nevím . Jak to může někdo vypátrat, poskládat jako puzzle a sepsat, tak to klobouk dolů. Pane Kmento, díky za odvahu, poctivost, úsilí a neocenitelný kus práce.

13 13.03.2018

Knihy Markéty Hejkalové mám ráda. Tahle se mi líbila hodně - zajímavé charaktery, atraktivní exotické prostředí Koreji a tajných služeb, originální zápletka. Kdo očekává špionážní román bude zklamán. Je to spíše "tak trochu jiné čtení pro ženy", čímž knihu nechci v žádném případě degradovat do kategorie Večerů pod lampou. Všechmy hrdinky příběhu - Monika, Kamila, Li i Song jsou vtaženy do hry tajných služeba zároveň prožívají své lásky a mají svá tajemství, touhy i pochyby - tím budou ženským čtenářkám blízké.

3 02.03.2018

Přečetla jsem v patnácti letech ve slovenštině za jeden den na návštěvě u známých na Slovensku. Odmítala jsem opustit zahradní altán, dokud nebyla dočtena poslední stránka. Některé knihy mají zásadní vliv na náš život a je dobře, že jsou přečteny v tom niterném období " -nácti". I když člověk v danou chvíli třeba není schopen pojmout všechny myšlenky, tak jeho "světonázor" to ovlivní navždy.

17 23.02.2018

Mám pocit, že současná literatura pro mladé propaguje přesně opačné "antihodnoty" než tato milovaná kniha mého dětství. Já se ale ráda vracím a jak čtu komentáře jsem ráda, že v tom nejsem sama.

11 23.02.2018