Jana283 komentáře u knih

Ostrov Spinalonga, ktrý leží severně od Kréty poblíž vesničky Plaka byl v letech1903 - 1957 hlavní řeckou kolonií malomocných. Toto místo, dnes hojně navštěvované turisty, si nese svůj tajemný genius loci,bolesti, ztracených nadějí, opuštěných a doufajích duší. Veškerou energii i historii Spinalongy využila Victoria Hislopová pro zdánlivě banální ženský román, který však zahalen do kulis Spinalongy a Plaky povýšila na kvalitní dílo. Doporučuji všem milovníkům Kréty a historie - dozvíte se mnohé o životě na ostrově Spinalonga i ve vesničkách ležících nedaleko na pobřeží od 30. až do 50 let, zvycích, tradicích, jídle a pití i vlastnostech hrdých Kréťanů Doporučuji číst na břehu moře se sklenkou vychlazené retziny

8 02.01.2018

Totálně psychicky vyždímaná po několika dnech prožitých s Malým životem jsem sáhla k osvědčené Diance CH. A zase mne nezklamala. Ta zápletka je tedy lehce překombinovaná, ale nakonec si člověk řekne, proč ne, zvláště když to není pouhé řízení osudu a místo něj tahá za nitky několik intrikánů. Jasně, že nechybí láska mateřská i partnerská, ale také velmi zajímavé informace o psychiatrických pokusech na pacientech v USA v době studené války. Tak ejhle, ono to nebylo jen v SSSR, ale i za železnou oponou. Velmi smutná a citlivě napsaná část románu. A vůbec se nezlobím, že to končí romanticky - svatbou. Občas nějaké to pohlazení potřebuje i čtenář temných knih.

7 02.01.2018

Zvláštní, hodně zvláštní kniha. Nikdy jsem nic podobného nečetla. Děj šestisetstránkového románu o přátelství čtyř mužů - malíře, architekta, herce a právníka v N.Y. se rozvíjí velmi pozvolna. Těžce se dostávám do děje a ne zcela bez problémů se orientuji v jednotlivých postavách a jejich životech. Zatrhávám odstavce, vracím se zpět. Avšak zhruba po 100 stranách začíná mít kniha spád. Děj se točí kolem podivína Judeho, který má kolem sebe 3 dobré přátele, skvělou kariéru,ale tu nejtemnější minulost, jakou si dovedete (nebo spíš nedovedete) představit - sexuální týrání, pedofilie, zneužívání, dětská prostituce,ponižování, bolest, deprese, pokusy o sebepoškozování i sebevraždy jsou jen slova, autorka vás ale provede jejich podstatou až do těch nejodpornějších detailů. Při četbě té knih, jsem se cítila nečistá stejně jako JUDE, litovala jsem i nenáviděla ho, za to jak nakládá se svým životem, soucítila a zároveň nerozumněla. Knihu jsem opakovaně odkládala a zase se k ní vracela. Myslím, že autorka musela prožít něco velmi depresivního, takový příběh se snad nedá vymyslet. Jsem ráda, že jsem dočetla, pár dní to budu vydýchávat a určitě už se k ní nevrátím.

7 02.01.2018

Krásný vánoční dárek. Přečteno pod stromečkem a určitě bude patřit k vánočním stálicím.

12 28.12.2017

Miluji životopisy. Tenhle jsem byla schopná přečíst už na základní škole, bavil mne a pan Lada si mé srdce získal ještě trošku víc. Na celý život. Teď je doba vánoční, kdy se k nám vrací. Škoda jen, že těch pohlednic už moc nrechodí...

13 28.12.2017

... A nejenom dětem. Nadčasové. Lada je geniální a nej..český malíř. Jeho ilustrace dávají knihám další rozměr - ať je to Hašek nebo Seifert. Jeho obrázky mne nikde nepřestanou bavit. A vánoce bez Lady? To by snad ani nešlo. Je to moc dobře, že právě v tomhle čase zase vychazí a doufám, že zaplní hodně dětských knihovniček.

9 19.12.2017

Filmová trilogie se mi vcelku líbila, a tak jsem pro připomenutí či spíše doplnění a upřesnění zpočátku trochu nepřehledných vztahů sáhla i po knize. Za nejsmutnější považuji příběh strýce Oty, který měl být a byl zrádcem a dezertérem ve své rodině. Byl ale také zároveň smutným důkazem toho, že to co se nepovedlo fašistům, komunisti dotahli do trpkých konců. Tři hvězdičky dávám proto, že kniha je pouhým trochu plochým přepisem scénáře bez hlubšího prokreslení psychologie všech postav, které by si to jistě zasloužily, stejně jako příběh jedné dějinami zmítané rodiny. To je na velký román.

4 18.12.2017

Nemám ráda "návody na život", ale tahle kniha stojí za přečtení. Objasnila mi pár věcí o těch z Marsu.

6 18.12.2017

Napsáno krásným jazykem. Takoví lidé jako pan Medek v dnešní společnosti velmi chybí.

5 15.12.2017

O Janu Palachovi jsem četla mnoho knih. Románové zpracování mé oblíbené spisovatelky mne oslovilo asi nejvíc. Přesto - úplně se mi duši a myšlenky Jana Palacha pochopit nepodařilo.Tento národ není hoden takové oběti. Myslím na jeho maminku, která musela unést nejen obrovskou bolest, ale i následné komunistické kampaně a perzekuce.

9 14.12.2017

A kde leží to město "Ohřelouny" ?

To byla jízda! Jodi je skvělá spisovatelka a dokáže rozkrýt velmi intimní témata. Zatím mne nikdy nezklamala. A tato kniha obvzlášť. Důležitý je i doslov. Mám o čem přemýšlet. Možná téma černo- bílí není tak palčivé pro nás středoevropany, ale téma rasismu jistě, byť v jiné dimenzi. Trpké poznání, že i námi pojímaná velkorysost může být rasismem. Snaha pochopit, přiblížit se. Jodi, děkuji.

11 10.12.2017

Jako každý rok ji otvírám v čase adventním a nechám promlouvat krásná slova a obrázky milovaného Josefa Lady. Jsem tam - s nimi. Stranou od spěchu, stresu, starostí...uprostřed krajiny dětství

13 08.12.2017

Krásné čtení. Kdybychom s takovým nadhledem, humorem a láskou dokázali všichni řešit rodinné problémy, bylo by jistě méně rozvodů a nešťastných dětí.

10 07.12.2017

Docela mě překvapuje nepříliš příznivé hodnocení této knihy. Já jsem měla ( a mám) Robinsonku moc rádá, i když při představě jejího osudu se mi vždy svíralo srdce a bála jsem se o své rodiče. Je pravda, že dřív byly děti asi více "dětské", hravější, měly více fantazie, ale na druhou stranu se také dokázaly se životem poprat. Připomíná mi to osud mé maminky, která vyrůstala bez otce a musela zastat v domácnosti věci, o kterých se dnešním dětem ani nezdá. Možná i proto je mi Robinsonka tak blízká, velmi ji obdivuji a v mé knihovničce má místo mezi oblíbenými knihami mého dětství. Přimlouvám se - dejte jí šanci.

17 06.12.2017

Četli jsme "hromadně" ve 4.třídě. a protože mne koktání spolužáků nebavilo, přečetla jsem Bobše za tu dobu asi třikrát a dostala několik poznámek, že nemám nalistovanou správnou stranu. Mám tu knížku moc ráda, i když dnes, když listuji jejími stránkami, připadá mi děj daleko temnější než v dětství. A o tom asi dětství je - že dokáže vnímat i bolest a bezpráví jako fakt a nepitvá se v tom, proč tomu tak je...

18 27.11.2017

Magda Váňová vydává své knihy pravidelně - dá se říci s viewegovskou pravidelností - co rok to kniha. A tak se už ani ona neubránila určité schematičnosti. Docela dlouho jsem jí to baštila, vždyť hrdinky jejich románů byly ty silné, krásné, chytré a kreativní, ohleduplné, dobré hospodyňky, chápavé manželky.... Kdo by se v tom nenašel, že. A muži? Slaboši, lháři, podvodníci, chybující, a za své chyby tvrdě platící.
Příběh posledního románu nemá spád. Jako by autorka byla placena od normostrany - dlouhé popisy, dopisy, doslova encyklopedická hesla vysvětlující to i ono bez zásadního významu pro děj. Zápletky předvidatelné, děj chudičký. Tohle se moc nepovedlo.

7 26.11.2017

I takoví byli naši obrozenci. Každá ideologie si žádá své svaté i oběti....

4 23.11.2017

Práce dokumentaristky Heleny Třeštíkové mne velmi zajímá a pečlivě ji sleduji. Její filmy vždy stojí za zamyšlení . Knižní rozhovor s Pavlem Kosatíkem se, myslím, vydařil, přibližuje práci a pozadí vzniku všech zásadních děl paní Heleny. Nevyhýbá se ani citlivému tématu vztahu autorky k "hrdinům" jejích dokumentů. Do jaké míry může či musí filmař zasahovat do jejich života ? Helena Třeštíková velmi otevřeně v tomto směru odpovídá i na nepříjemné dotazy týkající se narkomanky Katky či delikventa Reného. Mně osobně nejvíce oslovily části týkající se vztahu s jejím manželem Michalem Třeštíkem, o schopnosti tolerance v životě dvou tvůrčích osobností, její názor na "šťastné manželství". Naopak mi chybí kapitola o krátkém doslova několikadenním působení ve funkci ministryně kultury. Politiky se kniha vůbec dotýká pouze velmi okrajově. Možná je to dobře, zůstává prostor pro film - to zásadní pro život paní Třeštíkové. Doporučuji všem, kteří mají rádi dokumentární filmy a zajímají je tvůrčí zajímavé osobnosti.

3 22.11.2017

Uf, tak to mám za sebou. Málokterá kniha ode mne dostala tolik šancí. A snad nikdy jsem se tak netěšila až bude dočtena (většinou je to naopak) a já se to spratka Francoise konečně zbavím. Sprosté sebestředné sobecké hovado si nezaslouží nic jiného než takový konec, který je navíc zřejmý od počátku. Člověk, který nemá žádné společenské vazby (ani k rodičům, dívce), bez přátel, zahleděný do sebe. .. Ve 44 letech si připadá příš mladý, aby zakládal rodinu... Pro něj je vlastně islám spása.
Tak jen doufám, že to byla svého druhu karikatura, protože pokud by takto fungovala většina společnosti, tak bude islamizace rychlá a pro tento typ lidí vlastně i bezbolestná...

9 16.11.2017