Jana283 komentáře u knih
Skvělý humor. Těšila jsem na každé pokračování, když to kdysi vycházelo v Ohníčku. A pak radost, když vyšla kniha. Tohle nikdy neomrzí. A baví i moje děti. Tak doufám, že v budoucnu i vnoučata, aby se člověk zase mohl vrátit na pláž, kde tatínek říkal: "Jo, když si vzpomenu na kolegy v kanceláři..."
Peníze od Hitlera mne nadchly. Tuto knihu jsem nedokázala dočíst.
Jedna ze zásadních knih mého života. Joy Adamson měla jistě komplikovanou povahu, ale naprosto chápu, že jí zvířata byla tak blízka, mnohem bliřší než lidé... Kniha je nejen nádherným příběhem pro všechny, kdo milují přírodu a zvířata, ale je i unikátní studíí etologie zvířat jak ve volnosti tak v zajetí. Joy zvířata milovala, ale nepolidšťovala je a dokázala jim vrátit volnost a svobodu. Všem milovníkům lvice Elsy, levhartice Penny, gepardice Pippy i Joy samotné si dovoluji doporučit ne příliš známý životopis J.A. od Zuzany Beranové - Setkání se smrtí, kde se dozví mnoho podrobností o jejích českých kořenech, ne příliš známém malířském talentu, podpoře afrických národů, boji za vznik národních parků i o jejím nenaplněném hledání parnerské lásky.
Čte se krásně, i když všechny tři příběhy jsou plné smutku a osamění. Se všemi pěti protagonisty knihy musí člověk když ne sympatizovat tak soucítit.
Kniha mého dětství. Stokrát čtená. Pan Eduard Štorch (spolu se Zdenkem Burianem) ovlivnili celé generace. Je úžasné, že si všichni představujeme Kopčema, Veverčáka i Mamamutíka, jejich jeskyně, zbraně, život... tak nějak stejně.
Četla jsem v době, kdy jsem byla stejně stará jako Jana. O to více mne kniha zasáhla. Spolu s Kohoutovým, - Kde je zakopaný pes - jsou to pro mne nejbolestnější a nejsmutnější výpovědí o zlovůli totality u nás. Myslím na "obyčejných" lidech. Kriminály, doly... to je samozřejmě hrůza. Ale takové to ubíjející každodenní plíživé šlapání po svobodě člověka, po jeho touhách, blízkých lidech...je velmi bolestné. Je to potřeba připomínat. Bohužel - stále víc.
Líbilo se mi to v -nácti, ale hlavně proto, že to byla kniha na indexu. Jinak, přiznám se, nemám Kunderu ráda. Jeho cynické a sobecké pojetí vztahů mezi lidmi je mi zcela cizí.
"Jaký je den?" zeptal se Pú.
"Je dnes." odpovědělo prasátko.
"Můj nejoblíbenější den." řekl Pů. (Můj nejoblíbenější medvěd).
Kniha i film nádherné (i když každý trochujinak). Eliščino srdce muselo navždy zůstat v Želarech.
Myslím, že tohle je čtení pro děti, které nestárne a budou ho milovat všechny generace dětí.
Souhlasím s ostatními čtenáři. I pro mne nejslabší z celé trilogie. Nicméně určitě stojí za přečtení.
V letošním roce jsem navštívila pobaltí. Obyvatele těchto republik jsem poznala jako velké vlastence, lidi pohostinné, vstřícné, hrdé a nezlomné. Jsem ráda, že jsem díky knize Ruty Sepetys mohla poznat kus nelehké historie těchto zemí. Hlavní hrdince je 15 let. Moc bych si přála, aby si knihu přečetlo co nejvíc mladých lidí v jejím věku.
O dobru v nás. O zlu v nás. Kdo hodí kamenem?
Nádherné čtení.
Miluji knihy, které dokáží položit tolik otázek.
Krásně se četlo, krásně se bálo. Čachtický hrad je nádherný, tajemný. Jako romantičce a při víře (jistě najivní) v to lepší v člověku mi byla bližší verze filmového zpracování pana Jakubiska.
Láska, vášeň, zrada... působilo to na mne opravdově.
I my jsme prožívali doma "období mořského koně", kdy byl manžel na MD (v té době se to ještě moc nenosila). Tahle knížka nám pomáhala odlehčit někdy hodně napjaté situace.
Zásadní kniha mého mládí. Nádherná erotická scéna milování v bouři (všechny odstíny se mohou jít vycpat).
Michale, tak nějak Ti ten Tvůj život připosranýho snoba nezávidím, je mi tě líto. Ráda bych znala odpověď na otázku: Proč jsi to vlastně napsal?