Janadvorackova komentáře u knih

Čtivý spletenec příběhů.
Problém bych vidělat v tom, že hrdinů je moc. Jejich příběhy se prolínají, ale nedařilo se mi je sledovat všechny. A já je chtěla sledovat všechny, představit si toho příběhového pavouka a přesně vědět, kdo s kým?
Je to trochu jako sledovat rodokmen. Tam jednoduše odpověď na zmíněnou otázku znát musíte :).

27 18.09.2022

Kdybych neviděla film, kniha by mě tolik nebavila.
Ale poetický styl psaní se mi líbí. Dokonce i precizní vytahování detailů - ve větru třepotajících se listů, hrátek s lidským tělem, jak to dokáže jen vodní proud, nebo pocitů tří žen, za nimiž z různých důvodů visí sebevražda. V myšlenkách méně, či více inteznivních v kontrastu s radostí z maličkostí všedního dne.

Při znalosti obojího (ano, film jsem si pro oživení pustila), mám možnost srovnávat drobné odlišnosti, které si na jedné straně vysnil autor. Na druhé upravil - částečně také autor - pro film.

27 18.06.2022

Jako pozor, Yrsa má docela morbidní představy. A to já jsem prý v prezentaci různých způsobů likvidace člověka divná -:))). Autorka zabíjí netradičně, nicméně na můj vkus málo popisů... Možná je to dobře, protože její záporáky byste potkat nechtěli.

Příběh začíná trojicí sourozenců, které rozdělí jakási událost v rodině. O několik let později se stane pár hnusných vražd z důvodu zpočátku zcela neznámého :). Víte ovšem, že ať máte jakékoli otázky, odpovědi se dostaví.

Padoucha jsem tipla až před koncem, což mě těší a jdu na další díl série.

27 15.11.2021

Zajímavý námět, ale je třeba mít na paměti, že jde o příběh z velké části fiktivní a pouze inspirovaný.
Konec krapet naivní, ale vlastně proč ne. Nejde o historickou rekonstrukci, proč nepovolit uzdu představivosti.

27 26.06.2021

Nemůžu si pomoci, i když byla poslední třetina "mírně šílená," jako celek se mi to moc líbí. Už ta strašná spousta zajímavých myšlenek z encyklopedie a interakce mezi lidským a mravenčím světem. Jako proč ne?
Kolik civilizací žijících tu s námi ignorujeme, nebo jimi opovrhujeme :)?
Každý živočišný druh je zajímavý svým způsobem. Divili bychom se asi, kolik podobností mezi sebou máme.

Nevím, jestli to nebylo už ve druhém dílu, ale pobavil mě mravenčí pohled na konec dinosaurů :). Mravenci jim lezli do řitního otvoru a doufali, že poškozením zevnitř se zvířat zbaví :). A pak se najednou probudili (po hibernaci) a dinosauři byli pryč :).

27 14.11.2020

Hodně zapůsobilo pozadí skutečných událostí, osudů opravdových lidí.
Zpracování bylo dobré, poutavé a atmosférické :), jenom některým "hrdinským pasážím" moc nevěřím.
Ale ráda bych.

27 10.10.2020

Nechtěla bych, aby to vyznělo nějak divně, ale krom toho, co udělala a sexuálních preferencí, jí docela rozumím...

Nezapadala do společnosti. Co nezapadá, je divné.
Rodina podle všeho nejevila zájem. Dlouhou dobu neměla nikoho, komu by věřila.
Na mě působí jako chodící zoufalství.
Smutné a výborně podané. Film byl také dobrý.

27 10.10.2020

Řekla bych, že jsem spokojená. Nějaké odpovědi jsem dostala, i když jejich hledání a nacházení záleželo spíš na takové jakési divné náhodě. Ale co už, to se nakonec běžně děje i nám.
Asi dvakrát jsem se ztratila v popisu. Poprvé u práce dvojčat a prostředí tamního sálu, pak při onom dobrodružství kapitána a Ilan pod zemí, respektive při cestě tam a při průchodu podzemím. Hojně se též mluví o loučích a pochodních, jako by šlo o jednu a tu samou věc.
A v jednu chvíli o sobě Ilan mluví jako o ženě před mistrem, který to sice ví, ale ona neví, že on to ví... To mě zmátlo.

Zamlouvá se mi vývoj osobnosti kapitána. Čekala jsem něco jiného a jsem ráda, že jsem to nedostala.
Škoda, že ostatní chlápci neměli více prostoru. Třeba příště :).
Určitě vytrvám.
Jazyk, ani styl autorky mi absolutně nevadí. Dokonce i to mudrování Ilan beru. "Vtip" o nároku sklenařů na hrob mě upřímně pobavil. V pravý čas na pravém místě :). Přesně jako v reálu, když někomu vyčítáte i nos mezi očima, víte, že máte mlčet, ale stejně se nedá nic dělat.

PS: Musela jsem se smát zhruba před hodinou, když jsem trávila čas v čekárně na rehabilitaci. Pár členů pětadvacítky tam taky sedělo.
Jen si to vezměte, vždyť hrdinové jsou vlastně chlápci důchodového věku, doprovázeni začínající puberťačkou.
Akorát těm, které jsem potkala, už nic nepomůže :).

27 29.07.2020

K tomu asi nic smysluplného nenapíšu. Jako když stojíte na verandě dřevěného domu a po pravé ruce vám zapadá slunce.
Nevím proč, měla jsem pocit, že autor dokonale vystihl takový ten okamžik, jako když prožijete něco jedinečného, a pak za tím zážitkem někdo třískne dveřma. Podobně působil příběh, neopakovatelně a definitivně.
Ale abych jenom nemudrovala :), koňské "osobnosti" mě dostávaly. Koncentrovaná potměšilost se zábleskem v oku.

27 13.06.2020

Na to, že se popisované věci staly už poněkud dávno, obsahuje kniha hromadu zajímavých informací, leckdy brutálně detailních a ne zrovna hezkých. Podobnosti konfliktů dnešního data s těmi v knize, vám budou připadat znepokojivě známé.

Začátek navodil atmošku. Představte si Evropu skoro celou zalesněnou. V lesích hromada zvěře, není problém narazit na medvědy huňáče. A vlky drzouny, ne moc samotářské, divočáky a zdivočelé bandy různých lupičů a násilníků.
Neexistuje vláda, prakticky. Nejsou města, jen hradiště, kam se můžete uchýlit, když je vám ouvej. Jo, ale někdy také ne. A spory řeší tamní páni - sem tam.
Lidi se nemyjí, proč taky. A cca každý druhý rok mají možnost minimálně zemřít hladem. Strava zdraví moc nepřeje - složením a množstvím. Někdy se holt nedaří.

Zabíjení a smrt obecně je stejnou součástí života a na pořadí dne, jako my dneska vnímáme chytré technologie.
Smrt byla totiž velmi chytrá. Všudypřítomná.
Stejně jako víra, ať už v kohokoli. Dneska bereme víru jako něco, \"čím si někteří obohatí život.\" Jenomže tehdy byla nedílnou, byť ne jednou z nejdůležitějších denních starostí.
Se vzdělaností moc nepočítejte. A s tím šla ruku v ruce zase víra... v pověry a divné věci.
Cestovatelského ducha by v lidech tehdejší doby také jeden hledal těžko. Až na občasné poutníky lidi z domova paty nevytáhli, a pokud jo, hodně je to změnilo.

Když cestovat začali, poznávali cizí kraje, zvyky a odlišnosti za cenu krve vlastní i cizí. Plenění, vraždy, znásilnění, pečení dětí, kanibalismus, různé druhy rafinovaného mučeníčka, zastrašování nepřítele (sekáním hlav a házením jimi přes hradby do obléhaného města) - oblíbená kratochvíle krvelačných... lidí.

Kniha se dá brát i jako příběh, ale spíš jde o zajímavou historickou sondu :).

27 03.02.2020

"Někdy jsou potřebné kroky vidět z odstupu."
Jednoduchá pravda platná pokaždé, když o něco jde, ale my zpravidla jednáme zbrkle a neuvědomujeme si spoustu věcí :). Proč mi to nedošlo.

Tak co, už umíte příst?
Čičiny to dělají, když je jim dobře, nebo aby bylo dobře někomu, komu předou. Nebo když je něco bolí.
Předení způsobuje uvolnění, proto asi jsem vždycky milovala, když mi číča seděla na rameni a já si o ni mohla opřít hlavu a poslouchat, jak jí ten hodinový strojek uvnitř pěkně pracuje :).
Můžete se zastavit, když vás něco vytočí a probrat celou situaci, přičemž zjistíte, že na valnou většinu problému se klidně můžete vyprdnout, protože není důležitý.
Můžete začít cvičit jógu :).
Nebo si jen doma udělat pohodu, čajík, pohodlně si lehnout a protahovat se, vyčistit si hlavu. A příst.

Tahle knižní kočka je strašně fajn. Vůbec celá série působí jako jedna velká pohoda.
Audio načetla Lucie Matoušková.

27 19.01.2020

Artemis mě bavila, audio načteno výborně.
Mělo to takovou Clarkovskou atmosféru. Všechny detaily, které jsou autoři schopni do příběhu rozsypat, v tomhle žánru miluju. Celku to dá šťávu a ze čtenáře není blbec, který si na otázky, "proč a jak" musí odpovídat sám a třeba nesprávně.

Líbilo se mi prostředí základny, hlavní hrdinka byla sympatická a detektivní zápletka mě bavila. Co víc chtít?
Možná o kus delší rozsah a nějaké to zabřednutí do větších detailů života na Měsíci.

Ve srovnání s Marťanem nevidím smysl. Jsou to dvě různé knihy od stejného autora. No a?
Weirův vesmír je plný sympatických všeumělů, mně to neva, srovnávat je nebudu :).
Další knihu si určitě přečtu.

27 04.07.2019

Dojemný příběh, uvěřitelný.

26 24.03.2024

Krátce po čtyřicítce se přestěhoval do Číny, aby tam žil a pracoval. Přitom ze začátku vůbec netušil, do čeho jde. Poznal hromadu věcí, které jsou se zemí špatně a miliony lidí, kteří na ně doplácejí když ne životem, tak zdravím určitě.
Čína je země kontrastů. Zatímco pozlátka se ukazují západu a papalášům, ve sračkách, a to doslova, žije podstatná část obyvatel, jejichž práce v podstatě drží zemi v chodu.

Spousta věcí mě nepřekvapila, protože jsem je třeba už dávno věděla, ale takhle hutný, ucelený pohled (i na vztahy Číny a Tibetu), cesty po nepředstavitelné rozloze zemí, toky peněz a schopnost lidí porvat se s následky zemětřesení, zákulisí pořádání olympiády a alergie komoušů na práci novinářů, lidskou lhostejnost v kontrastu s pohostiností... ty kráso... to jsem neviděla ještě nikde. Dík.

Tohle by si měli přečíst všechny ty duté lebky, které ještě dnes hlásají, jak bylo za komoušů dobře a jak jsme se měli úžasně...

26 25.02.2024

Dánové tomu říkají "hygge," a když jsem o tom poprvé slyšela lezla jsem po stropě nepochopením. Je to takový koncept, jak "si udělat dobře" na duši tím, jakými "věcmi a myšlenkami se obklopujete, zaobíráte" zejména doma, ale klidně i na místech, kde se často zdržujete.
A jo, já souhlasím, že takové věci jsou třeba, protože kde jinde se máte cítit příjemně a měkoučce, jako kotě v pelíšku, než doma? A pak samozřejmě i v různých kavárnách... (v Praze je jedna v bývalé vodárenské věži, kam jsem ráda chodila)...
Svíčky a deky, teplo ohně, knížka, nebo teplé ťapky, klidně zvíře na klíně, to je asi základ. Ale furt nechápu, proč se o tom psalo tolik knížek a čtenáři vlhli z "nového nápadu?" Vždyť schopnosti k tomu, aby nám bylo po všech stránkách dobře, máme v sobě, ne? Jenom stačí chtít být v pohodě (i v případě a zejména tehdy, máme-li v ostatním životě nějaké trable). Třeba nebrat si práci domů, protože tam je to pro tyhle blbosti nedotknutelné...

No a Kate, hrdinka knížky, je v tomhle ohledu neznalá, ale vnitřně asi chápe a posléze pozná. Vyveze několik novinářů do Dánska, aby poznali tamní útulnost spojenou se spokojeností. Protože Dánové jsou děsně šťasný národ. Vyhlídkové jízdy loděmi, návštěvy památek a kaváren, ponávání lidí ve skupině - to všechno bylo v pohodě.
Bohužel ale naivní a někdy nemotorně divná romantická část příběhu mi kapku vadila. Ano, chápu, jakou knihu jsem četla, ale nechápu, proč je kolem autorky takové halo.

26 25.11.2023

(SPOILER) Ten jazyk! Tleskám a klaním se :). Autorka píše, jako kdyby "mi četla myšlenky."
Navenek se snažíte i ožehavá témata probírat, aniž byste okolí šokovali. Nebylo by ale přeci jen lepší prostě mluvit, jak vám zobák narostl?

Obyvatelé vesnice tohle - totiž schopnost dovést do konce vše, co si zamanou, - mají dobře zvládnutou.
Kluk se ztratí, všichni se chovají divně, i policajt se chová divně. A jeho rodiče, nakonec proč ne, protože co s ním taky, na hru přistoupí? Nebo že by?

Líbily se mi vnitřní monology hrdinů. Moc. Já tyhle niterné sžíravé osobní upřimnosti fakt můžu.

Navíc ta doprovodná, v průběhu děje sílící folklorní složka s lehce mystickým motivem... čtenář neví. Čtenář tápe a sám by se rád vydal do lesa na houby. Ale houby, prostě do lesa, kde se může stát kde co.

26 02.05.2023

Víc takových.

26 08.04.2023

Omleté téma od sklepa na půdu, ale v každé inkarnaci příběhu nacházím nejednu zajímavost.
I když je vyprávění o životě první ženy nesympatického krále podáno románovou formou, a dá se čekat, že tam bude pár autorských záměrů a třeba i několik nepřesností, nepůsobí to tak. A dokonce i Jindřich byl místy sympaťák.

Kateřina na mě z historických informací vždy působila trochu jako časem udolaná, mírně zapšklá a věčně se modlící skoro stařena. A ráda bych byla, kdybych se pletla, protože v příběhu je prezentována živě a energicky, prostě dočista jinak.
Jako odpočinková četba rozhodně stojí zato.

26 30.09.2022

Nejprve jsem viděla film. Kniha o moc více nenabízí, ale oboje obsahuje několik znepokojivých představ k zamyšlení a stojí zato.
Když opomenu jistou snahu o Hanino "zlidštění" aneb "ona za to nemohla," čemuž nevěřím, které bylo k obrazu celistvosti příběhu nezbytné, a které mi vadí spíš z podstaty věci, vlastně není co vytknout.
Naopak. Na poměrně malém rozsahu se odehraje příběh velmi ucelený a ukončený. Nic se neokecává, do ničeho se nezabředne.

26 01.09.2022

No, ty kráso :). Jestli tohle mělo být něco na způsob terapie přírodou, jak se píše v anotaci, tak mě to dokonale zterapeu...ta...ty...zovalo. No, uvolnilo mě to :).

Krom tří uprchlíků popsaných výše, měla s sebou babča cca dvacetiletého kocoura a po okolí se též potulovala zvědavá liščí slečna.
Venku třicet, čtyřicet pod nulou, sauna vyhřátá, polární záře nad barákem. To se to pak jednomu vegetí takhle v pustině.
Hnedka bych se přidala :).

26 30.08.2022