Janadvorackova komentáře u knih
Prohrabávám se knihovnou, vyháním pavouky a nacházím počátky fascinace různými fantasmagorními žánry -:))).
Kniha obsahuje tématické kapitoly, které na několika kratších příkladech rozebírají například:
- Záhadu člověka (problematika dvojčat, spontální vzplanutí....) - pamatuji, že to mě hodně bralo.
- Moc ducha zase přiblíží různé přízraky, výjevy a zjevení a pofidérní operace rukama bez nástroje (pamatujete na to)? Teďka by se mi hodilo, aby přišel nějaký šaman a vyškubnul mi štítnou žlázu například... Holt už na tohle není vhodná doba.
- Mýtičtí a mystičtí tvorové - to je další kapitola, která přibližuje různé dlaky, třeba vlko, chlupaté muže pobíhající po horách, nebo monstra zvláštní. Malé i velké lidi, jakož i obludy vodní.
- Víra a co je za vírou? Ptá se další kapitola a já bych řekla prd, ale někdo věří, že na tom něco je a v knize i zázraky objeví.
- Svět duchů - bez komentáře :). Spojení se světem záhrobním nefunguje. Přestala jsem s tím po přečtení téhle kapitoly a zabouchnutém oknu poté, co jsem po své mrtvé kočce chtěla, aby se mi ukázala...
- Mlha přede mnou, mlha za mnou. Kapitola o mizení záhadném, záměrném, nebo omylem :).
Dočtete se o lodích, letadlech a lidech, kteří se kamsi ztratili zejména v oblasti trojúhelníkového tvaru.
- Ufo: fakt, nebo fikce? Další kapitola. A jasně že fakt :)! Na obrázku ke kapitole je tmavá silnice vedoucí opuštěnou krajinou. Soumrak. A tááák úžasné UFO, že máte hned chuť na nějaké vyšetření :). V obsahu nechybí svědectví, fotky, jakož i zmínky o vážných zdrojích, jakými jsou... filmy :), wow!
Jo, tuhle knihu jsem v nácti letech fakt zbožňovala.
A vůbec se tomu nevysmívám. Vztahuje se k době, kdy běžel "Svět tajemných sil" A.C.Clarka, takže se mi to hezky krylo a rodiče byli rádi, že se zabavím :).
Opět další silný příběh. Kukačky máma to neměla lehké. A ona vlastně také ne, i když mě místy štvala. Vypočítavá? Zoufalá? Bez vědomostí? A kdo za to může?
Hrozně moc otázek, ale tohle se stává a za vším je něco, co my ostatní prostě nevíme.
Skvělé myšlenky na "tehdy." Dneska nereálné.
Klidně bych zaměstnavatelům svěřila nějaké svoje úspory ve snaze "abychom si všichni na svoje přišli," ale v téhle době ani náhodou.
Ani chování zaměstnavatelů dnes nehledí na blaho zaměstnanců, byť vlastně na jejich práci závisí i pokrok zaměstnavatele. Dnes je snazší zastrašovat, buzerovat, ponižovat... Asi důsledek persekucí ve dvacátém století?
Nakonec Baťa se druhé války nedožil. Kdo ví, co by pak na proměnu společnosti řekl...
Možná si dnešní "šéfové," pkud tuhle knihu četli, nebo pokud jim funguje mozek obchodně správně myslí, že takový způsob chování by dnes nešel. Ale proč ne?
Protože když se nechce, je to horší, než když se nemůže. Dneska založí firmu každej jouda, potom to podle toho vypadá.
A to desetiprocentní úročení by se mi hrozně líbilo :). Komu ne?
Ježišmarjá, to je humáč :). Kousnout do salátu se slimákem - moje noční můra. A hned v první kapitole se to stane. A má to následky :).
Velmi příjemné čtení.
Víte, kdo provedl atentát na Heydricha? Víte, proč se neříká, že tento atentát byl spáchán? Nebyl. Byl proveden a to vysvětlení z prologu doslova řve. Až mě udivilo, jak o některých věcech, které si myslíme, nebo říkáme, vlastně vůbec nepřemýšlíme.
Znáte Gabčíka s Kubišem? Údajně se v této zemi najdou tací, kteří nevědí, neznají a zpochybňují. Ty poslední mám v práci. Odporné.
A znáte ty další? Desítky mladých mužů, z nichž jen málokdo přežil třicátý rok života. Našli se tací, to jo, ale v poválečné době se o nich nemluvilo, nebo byli veřejností špiněni. Na některé se zapomnělo.
Tahle kniha je originální v tom, že podrobně a nahlas vzpomíná. Jsou to zajímavé příběhy, i když mnohdy, pokud dojde na následky a členy rodin, hromadně smutné.
Moje hodnocení vydá za tisíc sprostých slov, která bych ke knize mohla napsat. Mohla, ale protože jsem slušná, neudělám to.
Asi mám smůlu. Od autorky moje první kniha a do budoucna... mám tu druhý díl, ale pak nevím.
"Vrah od Medvědí řeky," tak se říká hlavnímu padouchovi příběhu. Je to takový osamělý tvor, lovec, samec a blbec.
Osamělý tvor proto, že pokaždé, když unese nějakou ženu, zatáhne ji do chaty v horách. On celý příběh se odehrává v horské oblasti, v zimě, samá vánice a kosa, že máte husinu i tam, kde byste ji nečekali. A co si budeme, kdo by nechtěl, když už venku mrzne, trávit čas ve vyhřívané chatě. I třeba s nějakým sympaťákem (nebo sympaťačkou), abych byla to... no korektní :). A když už tam jste dlouho, fantazie se rozběhnou i zcela (ne)čekanými cestami.
Pokud by ovšem domnělý sympaťák neměl divnou úchylku, praštěné záliby, loveckou touhu - a chudáky oběti v zimě nepřivazoval ke stromům - nahaté. No, umíte si představit, že se zotavujete ze zranění několik dní ve vyhřáté chatě a pak vás darebák přinutí odhodit svršky a ve sněhu na ním ťapkat ke stromu, kde umřete?
Tak se mnou by nepochodil, říkala jsem si a vzala si další deku :).
Jillian sjede ze srázu, kde ji najde její zachránce. Už počátek nehody vypadá divně a to, co ji předcházelo také. Následně tedy začne trávit čas v chatě a zbytek vám neřeknu :).
To, co mi fakt vadilo, byla divná práce policie. K obětem se váží jisté indicie a ony - dvě vyšetřovatelky - vedou ohledně stop a důkazů divné dialogy. Kolikrát jsem si říkala, proč to řeší, když už to musí vědět. Jako by spíš šlo o divadlo pro čtenáře, což ale předpokládá inteligenčně nižší čtenářskou základnu.
Tedy ne, že bych byla génius, ale když mám oběti, u nichž vrah zanechá písmenka, z nichž od začátku vyšetřovatelky skládají slova - aby pochopily, co by vzkaz mohl znamenat, a uprostřed dojdu k pasáži, kde "ta jedna skládá slova" a "ta druhá" prohlásí něco jako: "tyjo, to je složené z těch indicií, které zanechal vrah, mám chuť výt.
Naštěstí Jillian a její zachránce příběh docela drží, protože v jednu chvíli... ale já vám to neřeknu, trhněte si :).
Jejich počínání má jistou logiku a pokud vás první díl zaujme, je třeba si opatřit i druhý, protože konec je otevřenější, než dveře od chaty v době sněhové bouře :).
Na špatném místě jsem byla já, když jem to začala číst.
Ženštiny, které se znají a střídavě bloudí po seznamce. A mezi nimi a mnohými dalšími brouzdá sexuálně sadistický vrah - kulišák jeden trpělivý.
Mezi tím jim zlobí děti a prudí chlapi. A matky na sklonku života se rozmazlují v parfumerii. A tak dále...
Nebavilo mě to. Jejich problémy bych chtěla taky. Tedy až na toho sadistu :).
Poutavé na této knize je, jak humorně vypráví o věcech, u kterých by se většina našinců osobně asi nesmála.
Celou věc kolem věčného zachraňování druhých zemí krásně shrnuje poslední věta anotace:
"Všichni nakonec chtěli pro ty druhé to nejlepší... jen vůbec nechápali, po čem ti druzí opravdu touží."
Sice je audiokniha poměrně srozumitelná a dobře načtená - netřeba hledat slovník, protože významy výrazů, které ten týpek používá, se dají uhádnout jednoduše z překladu, ale budu asi nějaká divná. Nechápu už fakt, proč měl autor potřebu vytvářet nějaký podivný slangový jazyk, který musí v mnohých koutech světa trápit překladatele. Slovník, na který čtenáři potřebují slovník, z něhož vlastně v podstatě žádná nová slova nevyčtou...
Hluboké rozbory "situace" hlavních hrdinů se též nekonaly, protože mě postavy v knize jednoduše nezaujaly.
No nic.
Na násilí, vulgarismy a bandy dementů, kteří otravují už dneska nemůžu shledávat nic šokujícího. Dřív to možná byla pecka, ale pro mě nuda.
Jasně, odpovědnost za své činy a jistý druh vývoje osobnosti se odehrávají, nebo měli by v každém z nás. A když ne, je to smutné. No a? Co já teď s tím?
Možná jen postrádám tu špetku něžného citu, který by mě donutil vydolovat z nastíněného světa také něco pozitivního. Litovat společnost? Dneska? Si děláte srandu... Ať třeba shoří, je mi to fuk.
Film jsem zkoušela sledovat dvakrát. A nedala jsem to. Nebavilo, neoslovilo, otravovalo mě na tom snad všechno. Od Kubricka jsem dokázala dokoukat jen "2001."
Celé veledílo mě prostě minulo a jsem za to ráda. Alespoň si vlhké nadšení mnoha známých mohu odškrnout jako nepodařené vyvrcholení, utřít se a jít dál.
Námět jsem znala. Autorova představivost je pozoruhodná. Zpracování se mi však nelíbilo.
Propletený případ vraždy, která se stane později a tajemství, které se váže k minulosti.
Aby to mělo šťávu, musí se přidat poválečná historie naší země, nějaký ten odsun a přísun obyvatel a krabice starých věcí uskladněné po chalupách.
Linda si chce odpočinout od práce a vydá se do vesnice, ve které vyrůstali její předkové. A dozví se víc, než čekala.
Vlastně si holka ani moc neodpočinula, ale nevšedních zážitků se jí dostalo -:))).
Život stromů je zajímavý a vůbec není tajný. Je jako náš, jenom si to neuvědomujeme.
Ale je fakt, že mě množství informací dost překvapilo.
(SPOILER) Ty bláho, tak to bylo náročný.
Marina je učitelka hry na piano. Její máma hrála a učila, holka z chudších poměrů si k hudbě cestu našla.
V mladém věku prošla i svou první sexuální zkušeností. Nutno říct, že z toho mi bylo kapku šoufl (ne z popisu aktu, ale ze zákulisí to pochopíte). Autor se s tím nepáře a popisuje hodně jasně.
Marina poté nějak vyrůstala a půlka knihy je povrchně řečeno o jejím protloukání životem, hlavně tedy tím intimním. Holka flámuje, souloží a pije, učí děti hrát a s ničím si moc hlavu neláme. Tedy občas ano, ale mívá z toho depky.
Zaujala mě doslova encyklopedie klitorisů. Jejich rozličné popisy pro mě jako pro někoho, kdo zná jenom jeden, byly zajímavé ehm.
Postupem času Marina prozře, když potká svou třicátou lásku, prožije první orgasmus (fakt ho předtím s nikým nezažila) a doslova zaprodá duši pokroku své vlasti, budování a budoucnosti
Záleží na rozpoložení čtenáře, protože každý si v tom najde to, co ho zrovna zaujme :).
Druhá půlka knihy je brutální agitka. A jo, pochopila jsem, satira pěkná, nicméně ne tolik vzdálená furt trochu funí za krk. Kniha jako celek je hutná, hnusná, pravdivá a vlastně trochu aktuální.
Pro milovnici scifi a různých perfektně fungujících společenství je komunismus jako takový docela fajnovou představou. Ale utopie se musí zvrhnout. A z opaků vznikají krásné příběhy, které byste ale fakt nikdy nechtěli zažít.
Uf, tyjo.
Myšlení hlavního hrdiny je kapku jako ze "Spalovače mrtvol." Tak trochu magor divný, temně, zvrhle a poeticky přemýšlející... No pak jsem měla chvíli dojem zájezdu do "Otčiny" té západní, prohnilé. A na vršek dortíku žluklého položila bych "1984" třešniček říznutých lahůdkami podobnými.
Akorát že na tohle stačila pouhá jedna krátká knížečka.
Jak se vždycky divně křeníme, když někdo mluví našim hlasem vnitřním... hm?
Pohladilo na duši.
Doktor je dost oddaný. Tolik nesnází cestou a on pořád postupuje dál.
Nezlomnost a zarputilost v kombinaci s leností a odevzdaností.
Jednak mi byla kosa, smutno, chvílemi bych z povah některých lidí skřípala zuby. No ale pobrala jsem to.
Tři hvězdy spíš z nostalgie.
Začátek je parádní. Veškerý ten děs a osahávání. Krádeže, šmírování, hlasy a exhibicionismus :). Takový neviditelný striptér by se mohl chovat jak urvanej ze řetězu. Ne, autor z hrdiny striptéra neudělal. Ne v tom smyslu, i když hanbatý pobíhal po městě jako by se nechumelilo :).
Lidské reakce pochopitelné. Následná záplatka, vlastně konfrontace skupiny lidí s hlavním hrdinou je znepokojivá.
Ale nebyla to taková literární mňamka jako jiná autorova kniha.
Pro mě zklamání. Možná nejsem cílová skupina? Nebo jde až o moc epicky epickou fantasy? Moc ukecané, bez akce a zajímavých hrdinů?
Začátek byl super, ale jak se kolo času otočilo, lidé nějak ztratili elán :).
Další knihy ze série pravděpodobně vynechám.