Janadvorackova komentáře u knih

Nasmála jsem se. Ale chce to mít takový druh humoru v oblibě, jinak příběh přijde čtenáři jako pitomost.
Tedy ona to fakticky pitomost je, ale dává smysl :). To je, co?

43 02.02.2022

To se mi v KTN pomstili, když mi tohle poslali, uf. Oproti „Smrtícímu zrození“ ji už četl alespoň příjemnější hlas paní Rychetníkové, která svým stylem do příběhu vnesla mnohem víc, než autorka, když jej psala. Svět vyšetřovatelky Evy Dallasové je takřka dokonalý. Ona je skvělá policajtka, má za muže nechutně bohatého, pohledného, všímavého a geniálního všeuměla, který ji při vyšetřování i zdatně sekunduje. Eva je rázná ženská, která na druhou stranu svou ženskost nepopírá. S manželem jim to jde po všech stránkách, protože on je samozřejmě i dokonalý milovník. Dobře. Kniha nese i pár sci-fi prvků, což jsem zmínila u „zrození.“ Vraždy se ale dokonalé době nevyhnou, takže v tomhle příběhu jich Eva řeší hned několik. Jenomže způsob a kroky, jak se dostane k vyřešení té první, vlastně dvou, mi u tohoto příběhu přišly spíš jako postup McGyvera, jak zalátat jaderný reaktor izolepou. Prostě na vraha přišla úplně blbě, ani to vlastně nevymyslela ona… a já z toho byla docela zpruzelá. Dokonalost se rozplynula a zbyl mi jenom jízlivý komentář. Bohužel už druhá kniha z téhle série mi nefunguje ani jako detektivka, ani jako sci-fi. Možná spíš jako lehká červená knihovna – opravdu lehká.

10 02.02.2022

Už to nebyla taková pecka jako první díl.
Je vidět, že Alan trochu zestárl.
Je ale stále vtipné, jak pěkně autor dokáže sešmoulit naprosto absurdní situace se skutečnými i vymyšlenými lidmi, atomovou bombou, různými zločiny a strašnou spoustou náhod :).

24 02.02.2022

Když se potřebujete rozesmát a z běžných důvodů to nejde :).

36 01.02.2022

170 let starý příběh a pořád svým způsobem aktuální.
I když dnes místy trochu opačně, mírně zašmodrchaně a někdy dost hystericky.

Co by asi hrdinové knihy řekli na různá dnešní hnutí, etnické hudební styly :), obsazenost věznic, (ne)vzdělanost a útěky přes moře.
Nemůžu si pomoci, prolíná se mi to.

16 27.01.2022

Vezměte si ten krásný kontrast.
Polární záře a divoká severská příroda vs. pachatel, kterého nemůžu charakterizovat, jinak bych práskla, kdo to je. Každopádně a abyste věděli, je divnej.
A ztracená dívka, pak další ztracená dívka, pak jedna puberťačka s divnou matkou žijící u staromládence závislého na pornu.
Hned byste se tam zajeli podívat, žejo -:))).
Myslím samozřejmě kvůli přírodě, jak jinak.

Autorka to umí s atmosférou a zbytečně nekombinuje, aby zaujala. Dokáže to i bez zbytečných štráchů prostě dobrým příběhem.
Jenom by nemusela postavy krmit jídly z krve. Vím, že "tam" je to normální, ale při každé další zmínce o "krvavém pudingu" se mi v bříšku poprala snídaně s obědem.

20 27.01.2022

Jistě, myšlenky jsou zaměřené převážně na plusy a mínusy ekologického zemědělství, na různá srovnání pěstování rýže a jiných plodin a jejich závislosti v kontextu pohodlnějších metod a vědeckého zkoumání.

Nemohla jsem z hlavy pustit řepková pole... ehm, a furt jsem si říkala "co by se tam také hodilo, proč jenom tu žlutou kytku."

Jenomže autor řeší i aplikaci na růst lidský :). Zabývá se různým dumáním nad (ne)smrtelností a přínosem každého z nás. Jako začít od sebe a obohatit i ostatní. A takhle, kdyby to dělal každý, byli bychom hrozně v pohodě.

Zrovna dnes jsem nešla do práce, protože mi ráno bylo blbě. A jednoduše si užívám čas, který mi tenhle fakt přinesl. Čtu si a koukám z okna, něco jsem poklidila a pokecala s kytkama. No, víte jak to myslím. Prostě jsem dokázala využít čas jinak, ale "také velmi dobře." Sice jsem nevydělala ani kačku, ale hřeje mě pocit z odvedené práce. A částečně také to kniha zmiňuje. Důležitost okamžiku a schopnost každého z nás si ji uvědomit.

16 25.01.2022

Příběh v duchu podobných toho druhu.
Každý je sice jiný, ale svým způsobem zapadají do šablony, kterou autoři bohužel většinou nedokážou překročit.

Tady oceňuji krásnou krajinu, osamělé chaty a lesní boudy, bažiny a charaktery postav.

19 25.01.2022

Jojo, vy... Čeština je hodně bohatej jazyk, jen co je pravda.
Na radioaktivní sérii už asi nic mít nebude, ale vždycky si ráda od autora něco přečtu.
Prima svět, tedy pokud v něm nežijete. A zlatí lidé, hlavně "dole" na ulicích, ideálně v čase Vánoc :). Dobré je mít i vícero kámošů, počty se totiž dokážou často měnit, tak aby někdo zbyl, kdyby něco...
Dobré hlášky, vtipné situace a trefné sprosťárny :).

Aby se ale z Kotlety nestal časem vizionář. Jak chutná vývar z hlodavce bychom se mohli brzy i dozvědět. Tedy jako vzhledem k tomu, že na skutečné maso aby člověk šetřil jako na dovolenou.
Možná dojde i na lidskou náhražku :), kdo ví?

21 23.01.2022

Byla to docela jízda.
Stává se vám někdy, že někoho potkáte, něco se stane, něco zaslechnete, nebo máte něco v plánu a zdá se vám, že se to neděje poprvé?
No, možná neděje. Možná se životem prodíráte poněkolikáté a události se větví a prolínají podle toho, koho potkáte, co se stane, co zaslechnete, nebo jak se vám mění plány.

Uršula se rodí a umírá, plánuje, raduje se a trpí. Chodí v kruhu, kruhy jsou totiž důležité :).
Ty a koťata, lišky, hadi, panenky, zvuky bouřky, těla bez hlav a končetin, černá lesklá brož, potraty a nemluvňata, psi a bratři, kteří nikdy nebyli. Hrady z písku, malíři a samovary... války, chřipka a lahve vína... Jo, to není všechno. Ať něco zbude na další pokus... kolo. Abych nezapomněla, sněží :).... Malé životní radosti :).

15 22.01.2022

Začátek mě nadchl, následně jsem měla dojem, že vyrostu. Než se novinář dozvěděl, co od něj lupič chce, uběhla mi čtvrtila pracovní doby :). Ale jo, stálo to zato, i když jsem v jednu chvíli a mnohem dřív, než jsem chtěla, tušila.
Série je čtivá, to se počítá.

19 18.01.2022

Vtipný - opět a svižný příběh z doby, kdy se synové Karla IV neměli moc rádi :). A když je potřeba jednoho z nich osvobodit, autor vytáhne z rukávu houfec svérázných hrdinů a vyšle je do dnešních Rakous na misi hodnou zaznamenání do historie :).
Hlavně pokud se jí půlka odehrává v putikách :).

19 17.01.2022

Zajímavé shrnutí nechvalně proslulého smýšlení uplatňovaného v mnoha zemích.
Někde se nacismus vytratil, jinde se ale rozjel na plné obrátky.

9 15.01.2022

Nízké hodnocení nechápu.
Islandská planina se dost podobá prostředí na Měsíci. Čtveřice lidí v ní zabloudí (ano, je to možné) a narazí na záhadný dům, v němž se dějí divné věci. Narazit - doslova - na dům na planině, neboť mlha je potvora, je také možné :).

Atmosférou hodně místy připomínalo třeba "Trhlinu" od Kariky, nebo "Anihilaci" VanderMeera. Příběh měl i trochu nádech Cthulhu mýtu - neuchopitelné děsivé cosi. Náznaky starých islandských legend dodaly atmosféru.

Island byl osídlen, tuším, v devátém, desátém stletí. Už tehdy to bylo chladné, zlé a temné místo a místní obyvatelstvo - bezpochyby odvážné, po nocích nemělo co na práci. A tak vymýšleli příběhy. No a protože komunita byla určitě malá a nudící se, potřebovali takové rekvizity jako mrtvé/nemrtvé také děti procházející se venku, kvílící cosi a různé plíživé věci. Něco v mlze, chňapající nestvůry a čas deformující události.
Chladné, krvavé a čvachtavé s příchutí moře.
Strašně bych chtěla na Island :).

Užila jsem si to.

19 15.01.2022

(SPOILER) Kočka je vlastně kocour. Ten všechno začne.
Starší dvojice spolu žije, ale nemluví. Osvojí si neverbální způsob komunikace a každý svou rutinu, ve které ale nechybí místo pro šmírování "toho druhého." Protože co kdyby po kočce byla řada na některém z nich?

Podobně vidím svou budoucnost, ale že bych si na stará kolena k sobě nastěhovala nějakého dědu, to mě snad nečeká :).

11 15.01.2022

No paráda :)! Audiokniha je výborně zpracovaná. Na to, že jde rozsahem o takového prcka, je odvedená práce nadstandardní.

Několikanásobná brutální vražda na odlehlé samotě je odhalována postupně prostřednictvím výpovědí lidí, kteří oběti znali.
Ve stodole je "cosi" pod hromadou slámy. Raději se tam nedívat, nene.
A sugestivní, i když houby platné modlitby dokreslují atmosféru bezútěšnosti.
Krásná hororová atmosféra, skutečný základ, nádhera.

20 12.01.2022

Kniha je psaná formou dialogu. Ten se vedl 61 let po konci války, přičemž hlavní aktér přiznává, že "o tom" s nikým nejprve vůbec nechtěl mluvit. Údajně se o to snažil po válce, ale byl označen za lháře, tak se zatvrdil. A pak trvalo 47 let, než začal například objíždět školy a dělat přednášky.
Asi ještě v době rozhovoru ho pronásledovaly noční můry. V manželství, to jen zmínil, potřeboval "trpělivou ženu" a patřičně jí za to poděkoval. Pochopila jsem, že přestože měl rodinu a žil, radost z žití si užívat neuměl. Psal, že "se mu to" pořád vracelo.
Zvláště jedna věta, která asi jeho stav dokáže popsat, mě zaujala: "Celý ten zločin byl tak nesmírný, že prvních deset, nebo dvacet dní jsem byl permanentně v šoku." Řekla bych, že ten nikdy nepominul.

A teď, ač se tím nic nezmění, špetka nesouhlasu.
Jak spolehlivá je paměť poznamenaná něčím takovým po 61 letech? Nechápejte mě špatně, spíš mě zajímá, jestli takhle duševně zkoušený člověk po takové době dokáže nevědomky zkreslovat události, něco vytěsnit, něco přibarvit... O takovou spolehlivost mi jde.
Protože on v rozhovoru několikrát v reakci na různé otázky odpoví a pak zmíní "ale já tam nebyl, ale já ho neznal, nic jsem neviděl, tam jsem nešel, nechodil, nikdy jsem to neudělal."
Jako by i po té době potřeboval obhajobu přežití, i přesto že si uvědomuje, že nezabíjel a odporem by nic nezměnil.
Přiznal drobné bitky, krádež a nějakou rebelii, většinou až na pochodech smrti. Uváděl, že "při práci" se s nikým moc nebavil, vlastně nikoho moc neznal, poznat nechtěl a jo, já to chápu. Nebo ne?
V knize je zmíněna likvidace krematorií, jak to uvádí historie a film "Šedá zóna." V těch zničených nepracoval a o odporu se dozvěděl na poslední chvíli.
V této kapitole jsou prapodivně uváděna čísla krematorií a události, o které šlo. Popravdě jsem se v textu x krát vracela a nerozklíčovala jsem.

Některé popisy jsou poměrně otřesné, přesto a možná za to díky, jsem si nedokázala představit rozlehlost "toho všeho." Neuměla jsem se pohybovat v prostorách svlékáren, komor a krematoria a "rozhlížet se." Všechny doměnky o rozměrech mám jako by zmenšené na velikosti šaten ve školách a prostorách mnohem menších, než jaké muely být.

A ještě jedna věc mě při čtení napadala. Totiž kdy přestanou být knihy o Druhé válce autentické?
Tahle zpověď se uskutečnila před šestnácti lety. Dnes už se asi nedá říct, že by žil někdo, kdo si něco pamatuje. Už jsem slyšela/četla, že různá nakladatelství vydávají knihy o hrůzných věcech v historii jaksi "na oko." Takže kdy tohle postihne i válečné téma? Tedy nedělám si iluze, že už se to neděje.

22 09.01.2022

Poté, co se v devadesátých letech dvacátého století dozvěděla, že měla židovské předky, a že část její rodiny zemřela v táborech, začala pátrat a postupem času sepsala paní Allbrightová takový "svéřázný životopis země České."
A protože ho psala také pro Američany, okořenila začátek trochou historie od doby strkanic mezi starověkými Bóji, podle nichž se jmenujeme "Bohemia," Římany a Germány, přes Praotce Čecha a jeho prastarou halucinaci :), po dopady vlád panovnických rodin v Čechcáh. Zaujala mě myšlenka, a není to poprvé, co to čtu, "co by bylo, kdyby Bílá hora dopadla jinak." S jistotou se nedozvíme, tušení se nabízí, nicméně kniha takových "co kdyby" klade víc. A mnohdy trochu dokáže onu neexistující linii nastínit.
Autorka dále zmínila věčný boj s Němcem, Národní obrození a vidinu skvělé budoucnosti. Jenomže pak přišla první válka, pak druhá a její rodina minimálně u druhé byla. Její otec byl v politice a ona líčí jak klasický život malé holky v Anglii, tak práci otce a dopady rozhodnutí, které on a lidé kolem něj museli udělat.

Nevyhnula se ani popisům osudů některých příbuzných internovaných v Terezíně, následně přesunutých do Osvětimi a následným poválečným létům a snaze o demokratický stát.

Kniha sice obsahuje hormadu informací, které člověk, který už něco z podobné literatury přečetl, ví, tuší, nebo by měl. Je navíc neskutečně věcná, velmi srozumitelná a historicky zajímavá.
Nutnost, řekla bych.

23 09.01.2022

Rozporuplné pocity, spíše ne kvůli obsahu.
Literatura faktu - to mi bylo známo.
Že nemám šanci si zapamatovat, nebo se zorientovat ve jménech, na to jsem si musela zvyknout v průběhu čtení. Kniha má sice několik výraznějších hrdinů - vypravěčů, na nichž jako by celý příběh stojí, ale pak zapadnou ti ostatní.
Jenomže... bylo jich moc.

Příběh bloku 10 není lehké vypovědět, ale z náznaků a výpovědí přeživších to byla síla. Autor neodvedl špatnou práci. Některé události, nebo popisy se opakují, což způsobilo, že jsem příběh vnímala z více stran/pohledů... No, chápete, žejo.
360 stupňový pohled na jeden hnusnej barák. Přes den zamčená koupelna a žádný přístup k vodě. Strach, zima a nedostatek.

Zacházení s vězenkyněmi jako se zvěří, to známe i z jiných knih na tohle téma. Odosobnění, kdy jim vzali identitu, přehlížení jakéhokoli pokusu o komunikaci. Doktoři nevysvětlovali, neodpovídali na otázky, neměli soucit. Oni je nebrali jako lidi.
Stejně si ale i v tom hnusu některé dovedly najít něco smyslupolného - svou uklidňující rutinu, trochu lepší podmínky týkající se osobní hygieny a možnost získat více jídla. O moc ne.

Absurdita třídění u vlaků - matka si odbarví vlasy na blond, proto je i s tříletým synkem, který má navíc krásně modré oči namísto do plynu poslána na pokusy. A kluk tam může být s ní.

Těhotná v sedmém měsíci, která požádá doktora, jestli by se dítě nemohlo narodit.
"Ale proč ne," dozví se. Ale hádejte, tohle šťastný konec nemá.

Některé pokusy se zaměřovaly na výzkum krve, snášenlivosti transfuzí odlišných krevních skupin... A také samozřejmě hromadné odběry - životu nebezpečné. Proč? Židovská krev pro vojáky najednou nevadila.

Bylo dobré říct, že jste, dámy, vdané a máte děti, přesto se mnoha pokusům podrobily náctileté dívky bez sexuálních zkušeností. Jsou popisovány operace sice s umrtvením, ale s šílenými následky. Místo obvazů sloužil toaletní papír, bylo nutné počítat s hnusnými jizvami a spoustou hnisu.
Bezdůvodné operace a mrzačení. Sterilizační pokusy všeho druhu. Operativní, s pomocí radiace, vyberte si.
Fotografie děloh se nedochovaly. A ani nechtějte vědět, jak je pořizovali.

Když si přestanete myslet, jako někteří komentující zde, že taková kniha "nemá děj," tyjo, tam je děje víc, než v kdejakém akčním braku, dozvíte se hromadu znepokojujících, ale zajímavých věcí.
Jen... je pravda, styl je trochu nestravitelný a místy se od mrtvých vrací zpět do doby, kdy ještě žili a mate vás představou, že jste třeba četli špatně.

18 05.01.2022

Mám ráda její Morlandovskou sérii. Až nečekaně dobře se četla a čtenář si k jednotlivým hrdinům tak nějak vybudoval nějaký "vztah."
Tady to moc nešlo. Byť jde o první díl, skvělý námět, který autorka umí krásně vyždímat, už to pro mě není ono.
Ale jako nostalgický návrat určitě stačí.

15 05.01.2022