Janadvorackova komentáře u knih
Škoda - špatně zpracovaný dobrý námět.
Předchozí komentář bych podepsala.
Nemůžu se zbavit myšlenky, že tohle by se dobře četlo na tripu. Nebo... alespoň převést příběh do virtuální reality. A proč se nemůžu zbavit připomínky Avataru :), nebo touhy jít do simulátoru na Enterprise :)?
Potřebovala bych ke čtení ještě i vizuální složku, protože představy jsou krásné, když si je stvoříte.
Bylo mi jasné, do čeho jdu a námět a pozadí příběhu - život na Zemi daleko, dáááleko v budoucnosti - se mi líbil. Nešlo úplně o ten druh sci-fi, který mám ráda. Ale je to Aldiss, jehož "Nonstop" je geniální.
První novoroční odpad. A to jsem nečekala. Chtěla jsem se začíst do údajně humorného příběhu. Prd, velebnosti. Dostala jsem dvojici rozdílných hrdinek, z nichž ani jedna není ničím zajímavá, natož aby byly sympatické.
Ano, postřehla jsem hloubku jejich myšlenek a mudrování nad rozmanitostí světa s ohledem na celkovou rozmanitost lidskou. Dalo by se říct, že by se ze střípků dalo i něco poskládat.
Ale sakra, když to neudělá autorka, proč já bych měla?
Cestopiso-reportáž šlehnutá spoustou pocitů a obrázků bez foťáku. Potkáte lidi, i když sedíte doma na zadku. A zadek vám omrzne, protože dumáte, jaké je to čůrat za polárním kruhem :).
Nadšení z prvního dílu se ve druhém vypařilo a ve třetím, který je asi tak na úrovni druhého, se odnikud nevynořilo.
Postavy procházejí jistým druhem vývoje. Mia byla "trochu víc v pohodě," někteří její kolegové řeší vlastní věci.
Série vražd, které spojují jen drobnosti, působí místy zmateně, aby se ke konci všechno dotáhlo do konce. Nesmíte ovšem trvat na logičnosti a myslet si, že "takhle to funguje."
Po asi dvaceti a něco letech jsem znovu narazila na tuto poněkud podivnou nostalgii. Četla jsem poprvé v době, kdy by mi prožitek přišel bez diskuse pravdivý. No ale je to fikce, a když ji tak berete, vyzní pouze jako dobrodrůžo na pár hodin. Proč ne.
Bojím se o autorovo duševní zdraví. Takové divné psychouše si vymýšlí. Nebo... že by si nevymýšlel?
Rituální vražda mladé holky vypadá strašně záhadně, ale jako ostatně u většiny těchto ponurých příběhů se časem ukáže, že v bezpečí není vůbec nikdo.
Příběh celkově je slabší, než první díl série. A Mia a její myšlenky na smrt mi už mírně vadila. Navíc to vypadá, že policajti jen chlastaj, berou prášky, ale když jim někdo zavolá, jsou vmžiku v pohotovosti, připraveni na tři sta procent. A jak jim to pálí :).
Tak trochu zklamání. Tohle byla střelba na slepo. Tušila jsem, že nebudu cílovka.
Autor to psal ještě před "touhle dobou," takže mě některé věci upřimně rozesmály a jindy jsem s lehkým povzdechem pokyvovala na souhlas.
Prostředí divokého severu, kde v chatkách o sušeném mase, sem tam čerstvém, proloženém zeleninou, přežívá několik lidí a časem se ukazuje, kdo jsou a jak se tam dostali, mi přišel jako fajn nápad na zimní čtení.
Ale... ach bože. Hrdince je 23 let a je napsaná tak, jako by jí bylo 13. Nesmím samozřejmě zapomínat na to, že v určité chvíli se její vývoj jaksi zastavil a posunul trochu jinam, ale to nebyla jediná věc, která mi vadila. Ti lidé se chovali zvláštně a neustálé roztoužení a životní moudra načerpaná z jedné sbírky básní... naivita a téměř vše viděno jen z pohledu Lynn, to vše příběh hrozně ochudilo.
Ale je to autorova prvotina, tak třeba příště přijde s něčím, nad čím nebudu tak remcat.
Chápejte, držkuju proto, že to mělo tolik nevyužitých myšlenek...
Možná jsem přespříliš optimistická, ale řekla bych, že tohle se docela povedlo.
Nebylo to nejhorší.
Střídají se kapitoly o událostech v letounu v kontextu byrokracie při řešení situace.
Místy a v náznacích mi příběh připomínal "Měsíční prach" A.C.Clarka.
Celá série se dobře četla, ale v každém dílu cosi chybělo. Vím, o co se autor snažil, ale nedokázal to. Sdělil příběh, který stál za sdělení, ale jen částečně a místy bez emocí. Zajímavé okamžiky nerozvinul, jak měl, či mohl.
Člověk se do toho musí ponořit. Začátek - o prokletí medvědím, (dost lidí po setkání s medvědem o něm pak už jaksi nemohla vyprávět, neboť šelmy se s lidmi moc nemazlily v krásných lesích severních :)) - mě bavil jen málo, ale když jsem prostředí a lidi konečně rozlišila :) a poznala, měla jsem chuť číst dál.
Rodová sága - lidé přicházejí a odcházejí po generace dál a dál, a nikdy tomu nebude jinak.
Škoda jen, uvítala bych víc popisů kraje. Jako dokážu si to představit, i když jsem tamní přírodu viděla jen zprostředkovaně, ale když je něco takového součástí příběhu, je to lepší.
Jdu na další díl.
Na nudné knihy mám v poslední době štěstí. Většinu času se tam nic neděje. Duchařská atmosféra vyvanula do parku... Ach jo, doporučit nemůžu.
Nebavilo, bohužel moc rozvleklé, často odbočující někam a kamsi. A hrdinové ničím zajímaví. Hvězda za začátek a nástin, ale pak nadšení zmizelo.
Kate je starší, nepije, kluk jí roste, a když si jdou jednou takhle spolu zaplavat, tedy potápět se, najdou mrtvolu - pod vodou. Potkat mrtvolu pod vodou, sežeru tu dýchací část masky a připojím se k ní... To nechcete.
A když vyplavou, zdá se, že se rozjede nějaké to vyšetřování. Jenomže zatímco někdo má mrtvoly ve skříni, jiný si je schovává takhle všude možně. Zdá se navíc, že to policii ani moc nezajímá... hlavně když se objeví znepokojující množství starších zmizení a svědectví, která zapadla.
Některé situace byly k zamyšlení. Zajímalo by mě, poté, co podouch unesl děvče, jestli bych se také dokázala takhle pěkně zorientovat jako ona - ve tmě a tak rychle... nevím, ale zkoušet to nechci.
Jako jednohubka neurazí.
(SPOILER) Mám ráda pohledy na válku i z "druhé strany," přestože Franka k ní patřila pouze původem, ne smýšlením.
A odkazy na skutečné události té doby z dobrodružného románu vždycky vytvoří něco většího.
Nebo je to jen můj dojem, protože si podvědomě přejeme definovat dobro a zlo a jsme rádi, když členění nestojí nic v cestě.
Ale řekněme si to na rovinu: jdete lesem spáchat sebevraždu a narazíte na zraněného muže. Jen si to představte. Je noc, zima, máte depku, je válka a ve sněhu chlápek se zraněním, vy jste sami, pistoli v kapse.
Jako... která je ta snazší cesta :)?
Ta holka byla prostě dobrá.
Jsem v rozpacích, červenám se a cudně klopím oči.
Začátek se docela rozjel. Říkala jsem si "jo, Stančík, pohoda." Pak mě to chvíli nebavilo, neboť děj se ubíral špinavými uličkami Prahy, bordely a nálevnami místy docela stejnými. Zaujaly až poněkud originální vraždy poštovních doručovatelů. Následně jsem zjistila, že i když nevím, kde jsem se momentálně na onom místě v příběhu vzala, hrozně se mi tam líbí a hodlám se účastnit, samozřejmě ve vší počestnosti... všech radovánek.
To byste nevěřili, tam se jenom vraždí, jí a souloží. Ale je to tak hezky rozložené, že stíháte i vlastní realitu :).
Pěkná šmodrchanice. Autorka zase na nic nezapomněla. Důvod, proč se to nakonec dělo, je velmi aktuální. Je dost možné, že takové lidi znáte a možná se jim vůbec nebudete divit.
Další spletenec zdánlivě nesouvisejících událostí vedoucích k rozuzlení letitého tajemství.
Jako pozor, Yrsa má docela morbidní představy. A to já jsem prý v prezentaci různých způsobů likvidace člověka divná -:))). Autorka zabíjí netradičně, nicméně na můj vkus málo popisů... Možná je to dobře, protože její záporáky byste potkat nechtěli.
Příběh začíná trojicí sourozenců, které rozdělí jakási událost v rodině. O několik let později se stane pár hnusných vražd z důvodu zpočátku zcela neznámého :). Víte ovšem, že ať máte jakékoli otázky, odpovědi se dostaví.
Padoucha jsem tipla až před koncem, což mě těší a jdu na další díl série.