Janadvorackova komentáře u knih

Poprvé jsem to četla asi v patnácti, pak o pár let později a určitě si to z nostalgie dám ještě jednou.
Příběh měl mystiku a spád. Bavilo mě napětí a chemie mezi postavami. Hlavní hrdina se mi zamlouval, byl to takový tajemný týpek, což na děvče toužící po odhalování tajemství zapůsobilo -:))).
Litovala jsem, když to skončilo.

11 01.01.2019

Tohle se povedlo.
Co se stane, když mladý policista zjistí, že magie opravdu existuje, funguje a praktikuje se víc, než by si kdy dokázal pomyslet :).
Takže když řeší vraždu, neměl by se divit, když svědkem bude duch. Upíři také existují. A divně se chovající vodní potvory, některé dosti jízlivé.

Parádní jazyk a výborný humor.

17 28.12.2018

Četla jsem kdysi, teď jsem slyšela.
Záleží na rozpoložení a momentální životní situaci. Ať jste šťastní, nebo úplně na dně, pokaždé se v tom najde návod jak, i přes možné protesty okolí a škatulkování, zůstat sami sebou.

Nemá smysl přemýšlet o lidech zapadajících do schémat - ti ať dožijí. Ti ostatní, kteří dokážou vylézt ze schématičnosti - jakýmkoli způsobem, za jakoukoli cenu, pokud cítí, že zaplatit ji není problém - ti jsou hrdiny právě takových příběhů.
O čem jiném je život, než o životě :). V mezích slušnosti a snů.

18 27.12.2018

Málokdy se mi stane, že nevím, jestli byl u něčeho lepší film, nebo kniha. Tady se oboje krásně doplňuje. Přeci jen film byl uspořádán trochu jinak, než knižní příběh.

Autor se vyřádil na detailech, takže se neubráníte hlubokému zamyšlení :), s hrdiny prožíváte v přítomnosti i jejich minulost a opačně. Vůbec se nedivím, že příběh sklidil ceny, které dostal.

Slyšela jsem audio verzi. U knih hlubokého ražení jsou namluvené knihy asi lepší.

11 26.12.2018

Dočista jsem zapomněla hodnotit. Poslouchala jsem v létě a můžu doporučit. Je to tak sugestivní a napínavé, že se vám ani nechce spát. Tehdy mi u toho utekly tři dny v práci, ani jsem nevěděla jak.
Hrdinové perfektní, zápletka - pečlivá mozaika, napětí krásně dávkováno. A konec - pecka.

Skvělá je nejen celá trilogie, pozornosti si zaslouží i dvě další pokračování.

44 26.12.2018

Chtěla jsem si to přečíst, prostě abych věděla.
Přestože je kniha přes sto let stará, příběh je celkem čtivý, v mém případě poslouchatelný, protože jsem opět slyšela audio. Je to holt pohodlnější.

Místy mi vadil takový archaický jazyk, ale příběh měl atmosféru, přestože mě tedy neděsil.
Ve své době to ale musel být dost nářez. Umím si představit společenské dýchánky, na nichž vyděšená smetánka řeší "ten nový horor." Tehdy měl svět ještě tu pravou atmošku - bez světelného znečištění.

Do první půlky hodně odsýpal. Likvidace slečny Lucy :) a Renfield, blázen požírající živé tvory :).
Forma deníkových zápisků tomu dala šťávu.
Pak nastoupila "vyšetřovací část," která mě nísty nudila.
Poslední třetina sice hrozně okecávací, ale zajímavá, detailní.

20 24.12.2018

Vyslechla jsem rozhlasovou hru, nikoli vyloženě knihu.
Mít tolik trpělivosti, štěstí a pak to všechno dotáhnout až do konce, to bych též moc chtěla.
Takovou hezkou velkou pomstičku :), jojo.

14 23.12.2018

Příběh byl jednoduchý, vyvážený. Nechyběla magie, tajemství, dobro a zlo a jejich souboj. Temné chodby bludiště a děvče s osudem a na pochybách.
Ženská hrdinka k sobě dostane patřičně zajímavý mužský protějšek, ale všechno se to odehraje tak jako nenásilně, jasně, odplyne to.
Doposlechla jsem celou knihu, byla poměrně krátká, ale dál v sérii určitě pokračovat nebudu, moc mě to nevzalo.
Vhodnější asi pro mladší čtenáře.
Navíc já z fantastiky dávám přednost spíš sci-fi, ačkoli jsem si řekla, že nějaké ty známé fantazárny bych měla přečíst také.

8 22.12.2018

Seriál se mi líbí, kniha také.
Člověk si při čtení vyloženě vybaví konkrétní scény a vidí jednotlivé ženy :).
Jenom mi místy připadalo, že autorka sama sebe vůbec nezapojila. Přišlo mi, že její přítomnost jako by v knize byla v pozadí, v roli pozorovatele. Jako by o sobě vůbec nechtěla psát, což je škoda, když toho odhalila tolik. A ta doba si odhalení zaslouží.

16 21.12.2018

Výborně jsem se bavila. Poslouchala jsem audio.
Někde se psalo, že kniha má "cosi" společného s "Marťanem." No, tak má. Málo, ale něco tam je - styl podání dramatických věcí. Je to prostě místy vtipné i ve chvíli, kdy by se čtenář vůbec neměl smát. Jenomže se nedá nic dělat, smích se dostaví.

Vůbec se nebojte se do knihy pustit, protože proč by Čech, žejo, nemohl letět do vesmíru :)?

Prolínají se dvě linky: současná, kdy je hrdina v kosmu a zkoumá, což vůbec není nuda, naopak.
A minulost jeho rodiny vztahující se k období před a po Sametové revoluci, což také není nuda.
Takže ve výsledku super počin.

15 14.12.2018

Bohužel nezaujalo.

7 13.12.2018

Kniha výborná, životopisné věci mě v poslední době docela zajímají.

"Její," jako císařovny život, bych nechtěla. Jako noční můra v přepychu. A díky sňatkům příbuzných do budoucna nic moc vyhlídky. Nakonec právě o tomhle je v knize též řeč. Sice na to nedojela Sissi, ale zmínka o tom, "jak se třicet členů dynastie v průběhu jednoho století chovalo DIVNĚ -:)))."
Blázni zdědí svět, něco na tom bude.

15 11.12.2018

Jedna velká nuda plná sexu, který je ale také nudný.

Začátek super - kulturní nářez jako blázen. Muslimové sem a Křesťani tam. Příběhy se vaří v kotli běhu světa, fakt hustý. Ochutnáte rádi i ty blbé kecy o zakázaných věcech pro ženy a skupiny. Zamyslíte se nad použitelností mrkve k masturbaci, i když ten salát z ní pak už není nic moc.

Abyste pochopili, příběh začíná vztahem dvojice, který se z nějakých důvodů rozpadne. To má ještě děj, i smutný kontext života komunit na černém kontinentu.

O deset let později: hrdinka si najde někoho jiného. Pak si najde ještě někoho, s nímž čeká dítě. Pak si on najde jinou slečnu. A pak se vztahová linka odvíjí furt dál a dál. A lidé se potkávají a souloží spolu kde se dá a jak se jim zrovna chce. Párů je celá šňůra. Dobře, chodí to tak. Potkáte někoho, jste s ním, pak se od někoho dozvíte, že máte společné známé. A hodnotíte a jdete dál.
No a?
Jenomže příběh to nemá, takže proč číst dál.
Slyšela jsem půl knihy, dál to nedám.

Ale mrkev bych si dala.

7 10.12.2018

Slyšela jsem jako audio.
Uživatelka Alix to vystihla :). Není co dodat.
Bylo to jako exkurse do "Země snů" - vis. příběh.

8 09.12.2018

Morlandy mám za sebou.
Byl to prima rok, než jsem knihy poslechla.
Samozřejmě bych brala pokračování.
Končí to v době, kdy se náckové začínají roztahovat po Evropě. Je jasné, kam by to vedlo dál.

Už jsem to mockrát psala, autorka se neskutečně vyřádila na detailech. Musela hromadu věcí nastudovat, aby vzniklo něco tak rozsáhlého, sympatického a uvěřitelného, za což jí patří dík.

Brala bych podobnou věc z prostředí Čech. Cyklus příběhů mapujících dějiny několika staletí.
Jestli máte doporučení, písněte mi :).

14 07.12.2018

Není to kniha o válce, ale dobrodružný román o ženě, která zažila snad všechny války :). Aby ne, Róze je přes sto let, když svoje vyprávění začne. A vezme to hezky od začátku.
Rozhodne se totiž napsat knihu o svém životě a poměrně svérázným jazykem (i v těch sto letech jí to pálí a držkuje jako kdejaké drzé trhovkyni), líčí svoje radosti, kterých je podstatně méně, než starostí.
A vše smutné je uvěřitelné.

A hlavně, Róza mi potvrdila jednu věc, se kterou souhlasím: že totiž když je člověku ukřivděno, má pomsta odpovídat křivdě a má proběhnout, aby se ulevilo duši, (i když hrdinka to řešila trochu svérázně). Já mám spíš na mysli jednoduše nenechat se sebou zametat. Říct, co je třeba, když je to třeba. Být šťastná i s tím, co život nadělil. A tak...
Róza toho byla důkazem.

Musím se ale přiznat, že při poslechu části o Himmlerovi mi bylo šoufl. Nemám moc ráda, když se z válečných zločinců autoři snaží vytvořit skutečné lidi. I přes možnou atraktivitu to působí zkresleně.
Jak bych to jinak popsala. Žil a dýchal, miloval a snažil se ospravedlnit. Vymlouval se a fňukal - obyčejný chlap.
A pak byl součástí smrti desítek milionů lidí, i když je tam zmínka, nevím jestli na základě pravdy, že mu bylo při masových popravách špatně.
To z něj člověka nedělá.
Nejde mi to dohromady.

Objevila jsem v textu zábavnou informaci související s předcházející knihou, kterou mám v seznamu. Je tam totiž zmínka o užívání léků, včetně bylin, různých obtížích (i u Hittlera). A možnost, že Hittler měl kdysi dávno syfilis a jeho stav ke konci byl jejím konečným stádiem :).

Knihu mi načetla Ivana Lokajová (někteří zde uvádíte ještě jiné jméno).

14 28.11.2018

Dnešní smažky by zaplakaly nad tehdejší dostupností perníku a jiných "dobrot," a hned by vyrazily do fabrik na brigádu. Lisování pilulí na několik dní trvající noční by považovaly za skvělou příležitost, už proto že se sem tam vyrobilo pár zmetků, které by třeba klidně mohly o pauze sezobnout a jet dál...

Autor prošmejdil hned několik archivů s materiálem, (nikoli matrošem), našel hromadu dokumentů Hittlerova lékaře a sestavil z nich moc zajímalou lajnu událostí.

Stoprocentní pravdivost se nejspíš nikdy odhalit nepovede, ale obsaženým informacím jsem ochotna uvěřit. Dost vysvětlují.

Zajímavá byla informace o tom, že když Hácha dostal k podpisu kapitulaci, zhroutil se. Pak mu byl údajně podán nějaký ten lomcovák a až pak to podepsal.
Kdo by se nezhroutil, kdo by nepodepsal... Nebo možná?
To by jeden nevěřil, co vše může ovlivnit dějiny.

Reklamy na pilule perníku visely v tramvajích a prášky zobaly po hrstech i hospodyňky, studenti, dělníci a i děti.

Vtipné je, že se Adolfovi sen o Velkoněmecké říši vlastně splnil. Hromada zemí v Evropě teď maká pro německé firmy a ani k tomu nepotřebují, vyjma eur, žádné jiné stimulanty.
Ale kdo by byl dnes závislý na penězích :).

Další zvláštní info vypovídalo o počátku války a o tom, jak Němci na tripu zvládli během sedmnácti dnů na jeden zátah překvapit Francii a Belgii a v podstatě se tak začít nehorázně roztahovat.
Našlo se několik odborníků s námitkami, ale ty nikdo neposlouchal.

Experimenty s pamlsky nebyly ani tak v plenkách. První zmínka o drogách je v knize uváděna k roku 1805. Nutné k tišení bolestí a různých duševních nešvarů. Pak ale vývoj potřeboval lidi popohnat k větším výkonům. A zrovna v době, kdy se v Evropě začali roztahovat náckové.

Že Druhá válka pomohla lidem do vesmíru, to je jasná věc.
S vývojem drog a hromadném zkoušení, třeba v koncentračních táborech, mě seznámila až tahle kniha, i když překvapena nejsem.
A jo, jsem za to ráda.

Je to tak sugestivně podané, že bych nedoporučovala slabším povahám, nebo lidem na odvykačce. Chuť do experimentování by se klidně dostavit mohla.

29 26.11.2018

Na knihu jsem narazila v katalogu KTN.
Autor je nevidomý, já blbě vidím. Oba máme co dočinění se SONSem. Já jsem členem místní odbočky organizace a občas se podílím na nějakých těch akcích :).
Příběh v mém oblíbeném žánru - výběr byl jasný. Navíc jsem vždy ráda, když můžu přečíst jakékoli fantastické dílo od našince.

Kniha vypráví obsahově celkem jednoduchý příběh:
K Zemi se přiblíží mimozemská vesmírná loď a způsobí změny v životě na planetě. Dalo by se říct, že by podle toho mohl vzniknout prima scénář ke klasickému filmovému béčku, jaká známe třeba z osmdesátých, devadesátých let.
Objasní se i důvod názvu knihy.
Jsou řešeny otázky odzbrojení a vymýcení závislosti na drogách, nastolení celkového blahobytu, prostě utopie. Autor ovšem píše poezii, což není chyba, to vůbec ne. Ale tak trochu poeticky naivní jazyk knihy mi ke sci-fi nesedí. Je to ovšem jediná věc, kterou bych příběhu vytkla.

Nečekejte akci, bojové scény, nálety emzáků, zničená města a ušlapané děti, křik v ulicích, rabování, nebo kdejakou zákeřnou výtržnost.
Na druhou stranu právě tohle všechno v příběhu je, jen podáno mírněji, snad proto bych knihu klidně doporučila začínajícím scifařům nejmenší, čtení schopné generace. Klidně.

Vědecká i fantastická linka jsou vyrovnané. Jakmile je potřeba něco vysvětlit, odpověď na otázku se dostaví. Mimozemšťané používají „paprskové zbraně,“ připomínající ty staré známé ze Star Treku. Kdo by je neměl rád. A armády nejrůznějších druhů robotů, jejichž použití je šikovné a efektivní.

Hrdiny příběhu jsou novinář a jeho žena, přičemž vyprávění je podáno formou deníku, který dostane jeho syn v době krátce před koncem mužova života. Ten pak se svou manželkou deník během jedné noci přečte a zabrousí tak do minulosti, aby odhalil důvod, pro který deník vůbec dostal. Opět vše uzavřeno a vysvětleno.

Místy mi atmosféra připomínala filmovou verzi (nevím, jestli knižní) „Konce dětství“ A. C. Clarka. Novinář totiž vystupuje jako zástupce lidí a prostředník mezi nimi a mimozemšťany. Z Clarkova díla jsem ovšem měla noční můry a pocit sklíčenosti, přičemž jsem tohle všechno panu Clarkovi dokázala vždycky odpustit.

Není to kniha, kterou si přečtu znovu, jelikož byla v mnoha ohledech často předvídatelná, i když napětí nechybělo. Je to ale kniha, která si přečtení určitě zaslouží.

8 25.11.2018

Brutální čtivo o osudu malého chlapce poslaného za války na venkov pomezí Východního Polska a Ukrajiny.
Kluk potká více méně jen barbary. Bijí ho a nejrůznějším způsobem fyzicky trestají za kde co. On vždy uteče, aby potkal další podobné.

Vylíčené příběhy se ale stejně liší. Někteří jeho "pěstouni" jsou jen hloupí, pověrčiví a lstiví. Jiní ale zajdou do krajnosti mučení.
Hrdina je též svědkem nejednoho syrově popsaného znásilnění, nebo vraždy. Styl vyprávění a jazyk příběhu jsou ale výborné. Popisují události prostě věcně - tak, jak to v životě chodí a chodit bude. Válka je zde jen takový vzdálený strašák, v chlapcově okolí ji připomínají spíš bitky místních a partizánů, různých skupin vyvrhelů a násilí mezi jednotlivci.

Slabším povahám nedoporučuji, já jsem ovšem za takové příběhy ráda. Na nic si nehrají a vyprávějí o podstatě života, jaký je.

36 24.11.2018

Ada byla trochu hloupá, ale to spíš pramenilo z věku a nevzdělanosti a doby, ve které žila. Asi nemohla být jiná.

Smutný příběh. Hlavně mě dostal postoj lidí k Adě - těch, kteří nebyli v koncentráku a nevěřili jí, že se neměla dobře. Neuznali, že mohla trpět. Vědomí toho, že by takhle smýšleli příbuzní a známí, je drastičtější, než bytí a ponižování.
I přes špatná rozhodnutí, která udělala - kdo je neudělal - vždyť se jejich účinek projeví vždy až později :), jsem jí držela palce.

15 23.11.2018