Janek komentáře u knih

Kniha plná bolesti a ztrát, kniha plná hledání naděje i nových cest. Je to smutné, ale nikoli depresivní čtení o situacích, které pochopitelně působí mnohdy až příliš přitažené za vlasy, ale postavy v nich - zdá se mi - jednají více než uvěřitelně. Život není jednoduchý, vztahy (zvlášť ty, které si nevybíráme, ale rodíme se do nich) bývají komplikované. Wally Lamb dokázal vykreslit mnoho uvěřitelných epizod i hrdinů, z nichž ne všichni mohli mít otěže dění ve svých rukách. Doporučuju.

4 30.09.2020

Tak dlouho Marek Orko Vácha citoval Jonathana Sackse, až jsem si přečetla jednu jeho knihu. A moc dobře jsem udělala. Sacks mě přiměl dívat se na starozákonní příběhy novýma očima a propojit je se současností. Doporučuji!

4 25.08.2020

Ostny a oprátky jsem nečetla, ze Snů a sekyr jsem trochu rozpačitá. Jde o dobrý nápad zachytit střípky z českých dějin prostřednictvím mikro příběhů. Jenže stále opakující se motiv a opakující se stylistické ztvárnění po chvíli ztrácí své kouzlo. Dozvěděla jsem se, co všechno nevím o českých dějinách a hrdinech, což je samozřejmě ostuda. S Jiřím Padevětem jsem se ale trochu minula – neumožnil mi nahlédnout trochu víc pod skořápku těch příběhů.

4 28.05.2020

Kniha je to pěkná - text je dle mého soudu skvěle redakčně upraven, fotky mají správnou atmosféru - ale... je to prostě pokračování. A tak už čtenář nezažije takové překvapení, jaké ho mohlo potkat při čtení příběhů šumavských samotářů - podivínů. Těžko říct, čím to je - možná už podivíni ve druhém díle nebyli tak moc podivní, možná proto chybí těm rozhovorům hloubka, jako by se už jen klouzalo po povrchu.

4 24.02.2020

Chodívala jsem do kostela v Č. Budějovicích, kde sloužil mše P. Josef Prokeš, směla jsem s ním prohodit pár slov, vím, že je to moc fajn kněz... A tak jsem měla docela vysoká očekávání. I tak jsem z textu nadšena, občas jsem byla dojata, občas mi běhal mráz po zádech.
P. Josef Prokeš totiž nemaluje církev narůžovo, a přece o ní píše s láskou i pokorou.
Tak jsem zase zakusila radost ze čtení i radost z vlastní víry, jakkoli občas kulhá na obě nohy.

4 31.01.2020

Pozoruhodná kniha, ke které jsem se dostala díky doporučení, i já knihu ráda doporučuji dál. V textu se krásně snoubí humor s hořkostí, dětský pohled na svět s tvrdou realitou. Atmosféra v rodině od začátku svědčí o tom, že nic není úplně v pořádku, postupem času se stále více vynořuje to, co snad může zvládnout jen dítě s nadhledem a bezprostředností. Přečtěte si tuhle knihu, je škoda, aby zůstala zapomenuta.

4 14.01.2020

Když dokážete vidět v obyčejných věcech věci neobyčejné, nikdy nezůstanete sami.

4 06.01.2020

Nejsme všichni svatoušci, také proto mě tak bavilo číst Geniální přítelkyni. Protože to není idylické vyprávění o bezchybném přátelství, hlavní hrdinky nevzbuzují sympatie, a přeci (spíš právě proto) jsou nám často tak podobné. Text je výborně přeložen do češtiny.

4 20.12.2019

Ladislavu Ziburovi, "princi Ládíkovi", lze jen závidět jeho touhu po svobodě i schopnost podělit se o ni a dobře ji prodat. Nezastírám, že svou povahou je mi tento bohém na hony vzdálený. Pokud bych knihu "Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii" četla jako cestopis, byla bych hodně zklamaná. Ale jako "profil" Ladislava Zibury (kterého jsem dosud znala jen z internetu) to bylo docela zábavné a inspirativní čtení.
Nesedla jsem si z té knížky na zadek a do vlastní knihovny si ji nepořídím, ale jsem ráda, že jsem si ji přečetla.

4 17.10.2019

Text krásně graduje, ale pointa se mi bohužel ztratila mezi řádky.

4 03.07.2019

Nemám moc ráda cyniky, ale Bárka s babičkou si mě získaly.
Začátek má správný náboj a spád, konec už se mi zdál zbytečně přetažený.
Možná by bylo lepší zkrátit text na povídku.

4 01.07.2019

"Z některých žen žádné dítě matku neudělá. Na to žádný paragraf neexistuje." Další z řady těch bezútěšných románů, ze kterých mrazí. Chce se jen zvolat: To ne, to je jen fikce, to nemůže být pravda. Čtenář marně hledá katarzi, jenže - ono je to tak dobře napsané.

4 01.07.2019

Už román Rekonstrukce mně dosud neznámé autorky mě zaujal, Houbařka se mi zdá ještě lepší a silnější. Možná už je všech těch tragických příběhů o rozpadlých životech i rodinách dost, ale tokových, jaké píše Viktorie Hanišová, nenajdeme v české literatuře tolik. Autorka si umí pohrát se čtenářem, skvěle servíruje jednotlivé dílky skládanky. Otevírá před námi příběh pomalu a ze všech stran, úmyslně naznačuje tolik, že už dávno víme, co se stalo, a přece - musíme číst dál, s nadějí, že trauma se snad přece jen zhojí, když se přestane mlčet o tom, co má být vysloveno.

4 31.05.2019

Pozoruhodná, dobře koncipovaná knížka, která zajímavě propojuje křesťanské poselství s každodenními situacemi, které nás potkávají. Jak si zachovat svobodu a hranice v rodinných, pracovních i přátelských vztazích? To, co autoři výstižně popisují, zažili mnozí z nás na vlastní kůži, je užitečné občas si připomenout, co přece už tak dobře známe. Evangelijní kontext může dát našim zkušenostem docela novou dimenzi. Avšak to křesťanské podhoubí ve mně (katoličce) zároveň vyvolává rozporuplné pocity - na jedné straně oceňuji, že autoři dovedou aktualizovat evangelium velmi zajímavě a srozumitelně i pro lidi, kteří vůbec neznají Bibli, natožpak křesťanské prostředí. Na druhé straně je tu můj neblahý pocit, že se knížka na některých místech stává lacinou křesťanskou propagandou, která spletitost mezilidských vztahů značně zjednodušuje (a idealizuje křesťanskou cestu jako tu jedinou možnou a správnou). Kristus nevyřeší úplně všechny naše problémy. A mnozí lidé zkrátka - a bohužel - nemají to štěstí, aby mohli v krizové životní situaci vyhledat bezpečné, přátelské prostředí. Život je někdy o dost složitější.

4 02.08.2018

Není to úplně jednoduché čtení, ten text vypadá skoro jako úřední záznam, zdaleka pro mě nebyl tak působivý jako nezapomenutelný film. Ale je myslím užitečné a poučné vidět Schindlerův příběh ještě z jiného úhlu. Film a kniha, Oskar Schindler - jedna osoba a dva různé příběhy.

4 02.07.2018

Jiří Suchý má nadhled a smysl pro humor, což je jistě přínosné, zdaleka nejen při úvahách o víře, náboženství a Bohu. Přesto jsem textem mírně zklamaná, snad by mu prospělo buď ještě radikálnější škrtání, nebo opak: mnohé postřehy by zasloužily rozvést na desítkách dalších stránek. Zdá se mi, že Jiří Suchý se na malém prostoru často opakuje a v mnoha případech se vlamuje do otevřených dveří. Mnohé otázky, které si klaun klade, jsou už dávno zodpovězeny, mnohé problémy jsou už (snad!) dávno minulostí.

4 24.05.2018

Originální námět, stylisticky vytříbené, nápadité prolínání dvou dějových rovin. A i ten závěr - kteří tu mnozí čtenáři kritizují - se mi docela líbil! 95 %

4 06.04.2018

Originální, dechberoucí text plný nejistoty a překvapení. Vyprávění o velké lásce i o touze po nesmrtelnosti má mnoho rovin. Morelův vynález byl napsán před mnoha desítkami let, ale to, o čem vypovídá, je aktuální dodnes. Skvělý čtenářský zážitek!

4 26.03.2018

Na tuhle klasiku jsem se hodně těšila, ale asi mi něco podstatného uniklo. Cestopis s pohádkovými motivy a občas nějaká ta satirická poznámka, pár skvělých nápadů, které by zasloužily více rozpracovat. Ale v celku mě Swiftovo vyprávění moc neuchvátilo, dočetla jsem spíš z povinnosti.

4 28.02.2018

Není to úplně snadné čtení, ve srovnání s předchozími texty je to dle mého názoru nejméně čtivý Barnes. Jenže ono to i tak pořád stojí za to. Nemusíte vědět o Šostakovičovi vůbec nic, a přece postupně začnete cítit podobnou tíseň jako on.
Kniha o hudbě a o čase, o svobodě a ústupcích, o síle totality i postupné kapitulaci.

4 07.02.2018