Janek komentáře u knih

Ona je to taková intelektuální onanie, při četbě jsem tak akorát ztrácela sebevědomí stran své schopnosti porozumět textu. Jenže. Eco prostě umí - a tak i kdyby to byla jen slabá desetina, co mě z Foucaultova kyvadla oslovilo, pořád by to za tu dřinu stálo. Možná bych na druhý pokus pochopila víc, ale tenhle román mě neláká k dalšímu čtení - chybí mi tam příběh.

3 27.01.2017

Cunningham je nepochybně geniální a velmi náročný. K nedočteným Hodinám jsem se po mnoha letech vrátila a i tentokrát to byla dřina, ale stálo to za to, možná i proto, že jsem už Cunninghamovi přišla na chuť nedávnou četbou Těla a krve. Hodiny se mi zdály v tomto srovnání trochu slabší, mám ovšem znovu chuť vrátit se k senzačnímu filmu (pro mě jedna z mála výjimek, kdy se mi zdá adaptace lepší než předloha). Hodně mi pomohlo, že jsem už měla dočtenou Paní Dallowayovou, zdá se mi, že bez znalosti tohoto kanonického díla ztrácí Hodiny smysl. Trpělivý a pozorný čtenář bude odměněn.

3 15.01.2017

Až dosud mě při četbě Kinga fascinovaly především dech beroucí začátky. V případě Osvícení jsem byla v tomto směru tentokrát docela zklamaná, ale postavy byly tak skvěle propracované a děj tak úžasně gradoval, že jsem se zase nechala unést. Svůj zážitek z četby i důvod, proč Osvícení stojí za pozornost, mohu nejlépe popsat slovy samotného autora: "Sen a skutečnost splynuly v jedno."

3 09.01.2017

Peter May nepochybně umí psát. A začátek Umrlčí cesty se mi zdál ze všech knih, které jsem od něho četla, jednoznačně nejlepší. Ale ten závěr na mě bohužel opět působil zbytečně překombinovaně, přelidněně, dokonce chaoticky.

3 01.12.2016

První část, Skála, byla tak senzační, až se stala nepřekonatelnou. Poslední část série se mi zdála dlouhou dobu o moc lepší než Muž z ostrova Lewis (a zase na mě fungoval ten popis drsného prostředí), ale - závěr byl šíleně a zbytečně zalidněný a překombinovaný, jako z amerického filmu. Škoda.

3 08.08.2016

Pořád jde o výborné čtení, ale to, co mě tolik okouzlilo ve Skále, na mě v tomto případě už nefungovalo.

3 28.07.2016

Jedna z nejnáročnějších, ne-li nejnáročnější kniha, co jsem kdy četla. Pro člověka, který neví prakticky nic ani o lidském mozku, ani o neurovědě, je zde myslím až příliš mnoho obrázků, grafů a terminologie. Přesto všechno je to skvělé a velmi inspirativní čtení, které připomíná mimo jiné i mnoho zajímavých, přelomových experimentů.
Takto jsem se seznámila s texty Františka Koukolíka a jsem si jistá, že to zdaleka není naše poslední setkání.

3 03.07.2016

Proti zelené smrti, proti trudomyslnosti. Haj hou.

3 09.06.2016

Ale ano, možná by to bylo ode mě i na pět hvězdiček, kdyby tu knížku nenapsal sám Murakami. Ve srovnání s Kafkou na pobřeží, s Norským dřevem i s fantastickým 1Q84 se mi Na jih od hranic... zdá literárně slabší, rádoby moudré, ale... nemůžu si pomoci, na mnoha místech až křečovitě filozofující, zdloooouhavé. Cykličnost, opakující se motivy, to všechno asi patří k navození té tísnivé atmosféry. Ale jsem přesvědčena, že Murakami to umí mnohem lépe.

3 04.05.2016

Skvělý a velmi aktuální text, který by jistě zasloužil trochu proškrtat. Tu tíseň z přelidnění cítím - já introvertka - ještě teď.

3 17.03.2016

Kniha, na kterou nebude snadné zapomenout.
Kniha drsná a bolavá a bohužel - navzdory mnoha scénám přitaženým za vlasy - až příliš aktuální.

3 05.03.2016

Moyesová umí. Píše svižně, s nadhledem o věcech vážných, s nimiž mnoho lidí nemá přímou zkušenost. Díkybohu, že autorka takto nabourává mnohé předsudky, díkybohu, že její text má tolik vrstev. Přesto se mi zdá, že na konci už zbytečně tlačí na pilu, text by (dle mého názoru) zejména v poslední čtvrtině zasloužil trochu proškrtat.

3 26.02.2016

Fenomenální.

3 23.01.2016

Skvělý text, pro mě ještě lepší než Hrdý Budžes.

3 05.12.2015

Fantastický, jednoznačně nejlepší King. A vůbec první jeho text, který mi skutečně naháněl hrůzu.

3 10.07.2015

Myslím, že jde o jednu z nejlepších knížek Marka Váchy; i když je zde tematizována řada problémů, které už mě osobně jaksi nepálí, nepochybuji, že pro značnou část čtenářů to může být kniha hodně důležitá, přínosná. Jen se stále nemohu ubránit pocitu, že i tyto Váchovy texty jsou někdy až příliš patetické.

3 11.06.2015

Kniha o ženství, o bolesti a o samotě.

3 08.06.2015

Zajímavá, hodně zajímavá knížka, už tuším, kde se výrazně inspiroval Houellebecq, když psal Možnost ostrova (doporučuji!). Zaujaly mě především různorodé, zdánlivě spolu nesouvisející názvy kapitol, text se ovšem čte výborně, kapitoly jsou spolu skvěle provázány. Sonda do lidského nitra - kde se skrývá touha po moci i touha po něčem vyšším - myslím neztrácí svou výmluvnost ani dnes.

3 25.09.2014

Tělo asi není tak líbivé jako Osamělost prvočísel, je to ale nezapomenutelné svědectví o válkách vnitřních i vnějších. Stojí za přečtení.

3 19.07.2014

Nejdůležitější pro mě nebyl příběh, nešlo o jednotlivé osudy postav - dostalo mě to místo, v němž hrdinové, chtě nechtě, začali žít své alternativní (?) životy. Skvělá sonda do lidské povahy. Jakkoli jsem čekala, že paralela mezi krysami a hrdiny nás bude provázet větší částí románu, když to konečně přišlo (a ono to dříve či později muselo přijít!), i když jsem to čekala, stejně mi Clavell vyrazil dech.

3 14.07.2014