Janek komentáře u knih
Ale ano - ono je to napínavé a čtivé, ale příliš málo uvěřitelné - příliš přelidněné a překombinované.
Senzačně napsaný a velmi zajímavým způsobem vyprávěný příběh, ze kterého běhá mráz po zádech. Možná je těch drsných a dramatických sond do rodinného bahna v současné době až moc; tenhle text ovšem nepochybně stojí za přečtení.
První část, Skála, byla tak senzační, až se stala nepřekonatelnou. Poslední část série se mi zdála dlouhou dobu o moc lepší než Muž z ostrova Lewis (a zase na mě fungoval ten popis drsného prostředí), ale - závěr byl šíleně a zbytečně zalidněný a překombinovaný, jako z amerického filmu. Škoda.
Myslím, že Hrabalových kvalit Šabach touto knihou ani zdaleka nedosahuje, přesto je to - jako obvykle u Šabacha - opět skvělé čtení. I když trochu bláznivé.
Tohle je Houellebecq přesně podle mého gusta. Nemám a nemusím mít stejný světonázor, ale literárně je to skutečně vycizelované - na několika málo stránkách najdeme skoro všechno, všechnu hořkost a zmar současného světa, znechucení lidí, kteří zrovna moc nevědí, co se sebou. Jistě to není jediný možný/"správný" pohled na skutečnost, ale jako výpověď o světě, v němž žijeme, je i tento pohled třeba.
Zdá se mi, že tento román je k velké škodě čtenářů poněkud zapomenutý, opomíjený. Jistě jsem četla i mnoho lepších válečných románů, tento ale v každém případě stojí za pozornost. Už kvůli tomu závěru.
Pořád jde o výborné čtení, ale to, co mě tolik okouzlilo ve Skále, na mě v tomto případě už nefungovalo.
Velmi svérázná a provokativní kniha, ze které mám dost rozporuplné pocity. Ale evidentně to za to stálo, když jsem ji dočetla až do konce...
Přečetla jsem zatím 4 knížky, ale stále se nedostavilo žádné extra nadšení z Pratchetta. Ono je to čtivé, Pratchett má skvělé nápady a jeho texty jsou do češtiny nepochybně skvěle přeložené. Ale. Zdá se mi, že je to pořád totéž - mnoho postav a mnoho dílčích epizod, uniká mi hlavní dějová linka i jakýkoli přesah, který by mi umožnil si pasáže z konkrétního dílu zapamatovat i po přečtení. A tak je (v mém případě) asi i jedno, jestli ty knížky budu číst za sebou tak, jak byly psány, nebo na přeskáčku, nebo vůbec...Ono mi to všechno splývá.
Jedna z nejnáročnějších, ne-li nejnáročnější kniha, co jsem kdy četla. Pro člověka, který neví prakticky nic ani o lidském mozku, ani o neurovědě, je zde myslím až příliš mnoho obrázků, grafů a terminologie. Přesto všechno je to skvělé a velmi inspirativní čtení, které připomíná mimo jiné i mnoho zajímavých, přelomových experimentů.
Takto jsem se seznámila s texty Františka Koukolíka a jsem si jistá, že to zdaleka není naše poslední setkání.
I když nejsem moc sběhlá v četbě tohoto žánru, "Já, robot" je knížka podle mého gusta. Povídky jsou spolu navzájem provázané a jejich pořadí vůbec není náhodné (kniha senzačně graduje); zároveň je každá povídka skvěle vypointovaná a může být čtena i samostatně. A co mě na knížce nejvíc zaujalo, je neúprosná logika, které se autor i čtenáři musí držet, aby mohly být zachovány tři robotické zákony. Skvělá knížka. Klasika, kterou by měl přelouskat každý.
Zatím moje třetí knížka od Pratchetta (Barva kouzel, Lehké fantastično, Čaroprávnost) a podle mého názoru jednoznačně nejlepší. Přesto mám asi příliš velká očekávání, a tak zatím převažuje spíš zklamání, toť úděl uctívaných autorů. Asi dám Terrymu ještě šanci, ale k tomu, abych se stala jeho fanynkou, mám zatím ještě docela hodně daleko...
Obsahově by to pro mě vlastně bylo docela zajímavé a podnětné - jen kdyby ta knížka nebyla tak strašně ukecaná a chaotická, jen kdyby si autor nebyl tak moc jistý svou (a jenom svou!) pravdou. Asi je to do značné míry "jen" úmyslná provokace, ale mně ta forma zkrátka nesedla. Snad proto, že jsou mi skepse i cynismus tak moc vzdáleny.
Přiznávám, že (zatím) nesdílím všeobecné nadšení z knížek Terryho Pratchetta - snad že mi nesedne ten žánr, možná že mám malou představivost. Je to bezesporu skvěle přeložené, najdou se v těch textech jistě velmi vtipné průpovídky a narážky na všechno možné... Ale vlastně mě Úžasná Zeměplocha moc nebavila, zdá se mi, že je to pořád dokola totéž.
Po Sítích Petry Dvořákové další výborná knížka ze života - nejen ze života (ne)sebevědomých žen, ale také ze života mužů, manželských i mileneckých párů... Text je čtivý, propojování textu nápadité. Doporučuji.
Ne, tuhle knihu skutečně není snadné dočíst. Ale stojí to za to - ten text vás přiměje koukat se na (druhou světovou) válku novýma očima.
Inu - byla to jízda, až mi z toho jde hlava i zadnička kolem. Ne, asi jsem to úplně nevstřebala, ale pro tu radost ze čtení dávám 4 hvězdičky.
Golem - kniha, ke které jsem se po mnoha letech vrátila, až na druhý pokus jsem ji dočetla do konce. Kniha, kterou stojí za to přečíst, i když je tak těžké (a pro mě prakticky nemožné) ji pochopit.