Janeyx21 komentáře u knih
Skottie Young opět nezklamal. Gerda sama o sobě je pěkné kvítko a člověk jí těžko ztráví. Teď si představte, jaký mazec nastane, když se sejde několik Gerd dohromady!! Jste zvědaví?? Tak si přečtěte další díl z Pohádkova!!!
Čtení Oveho jsem dlouho odkládala. Pan Backman mě sice jako autor velmi zaujal, ale já se prostě nijak nehrnu do extrémě vychvalovaných knih. Tenhle odtup mi pomohl nehltat věty rychle, ale příběh si pěkně užít.
Manželství Oveho a Sonyi mi dost připomíná to moje, jen ty vlastnosti máme rozdané trochu jinak :). Všechny možné druhy lásky, které příběh ukazuje jsou dojemné a syrovost s jakou jsou popsané je prostě zasahující. Jako jedna z lásek je tu i naděje v to, že i když člověk ztratí smysl života, ještě má nakonec dost sil najít další. Samozřejmě, i když se tomu zuby nehty brání. Stejně tak, jako se zpočátku člověk zuby nehty brání oblíbit si Oveho.
Paní Trpková nezklamala. Někdo z nás je pro mě již čtvrtou knihou autorky. Příběh, i přes pomalejší začátek, běžel rychle, byl napínavý, nedal se skoro odložit. Zápletku o Nele jsem nakonec celkem přesně odhadla. Kdo bude vrahem jsem ale opravdu nečekala.
Myšlenka na konec: Domácí násilí je u nás bohužel téměř netrestané. Obrovské procento těch, kteří se dostanou před soud vyváznou opravdu s minimálními tresty (podmínkou). Druhů násilí je mnoho, ne jen takové, po kterém zůstanou modřiny. O obrovském množství domácího násilí se úřady nikdy nedozví. Z toho je mi smutno. Takže na sebe lidi buďte hodní, nevíte nikdy, co ten druhý zažívá doma.
Heřmánkové údolí je moje druhá kniha od paní Körnerové. Příběhem Anny si to u mě autorka trochu napravila. Nejspíš pomohlo i to, že se jedná o zpracování reálného příběhu.
Kniha plyne svižně a nenechá čtenáře, aby ji odložil. Líčí život jedné ženy v těžkém poválečném čase, která je zkoušena nejen dobou, ale i lidmi. I vlastní rodina pro ní není tím nejbezpečnějším místem. Nakonec se Anna, v mladém věku vhozená do manželského života, se vším pěkně po svém popere a zařídí budoucnost sobě a svým dětem podstatně lepší, než se původně mohla zdát.
Dramatické zakončení série o vyšetřovatelce Lauře Linhartové obsahuje několik překvapivých zvratů. Autorka mě opět nechala napjatou až do konce.
Musím říct, že ze začátku jsem si nebyla jistá, jestli se do knihy začtu. No nějak se mi to povedlo. S příchodem Rockyho už pak nešla odložit.
"Tvůj obličej prosakuje..." Rocky je parádní postava a moc mě to s ním ve vesmíru bavilo.
Kniha mě zanechává plnou emocí. Sama jsem bojovala s psychicky náročnou rodinou. Doteď nemůžu najít svojí zdravou hodnotu. Čtení Símky mi leccos připomnělo. Pořád mi zní v hlavě ty různé věty (Jsi k ničemu. Proč nejsi kluk? Jsi šeredná. Jsi blbá. Dej mi pokoj. Buď zticha. Mě to nezajímá.....). Bohužel v knize je popsaná realita mnoha rodin. Tedy spíš se obávám, že většiny.
Vzhledem k tomu, jak na mě kniha zapůsobila, ji považuji za dobře napsanou. Taková literatura prostě má být. Má působit.
Poučení: Toxického člověka nikdy nezajímate. Žádný toxický člověk nestojí za to, abyste si zničili život. Někdy je lepší nemít rodiče/partnera/sourozence, než mít toxickou pijavici.
Paní Lisa Miková zemřela ve věku 100 let. Věnovala mnoho času přednášení o holokaustu nejen v Čechách, ale i v Německu. Doufám, že se její příběh bude dál dostávat mezi čtenáře a že nebude zapomenuta.
Stejně jako babystar mám pocit, že pokud bych nezvolila formát audioknihy, nedočetla bych to. Je to dejme tomu detektivka v historických kulisách s jakýmsi filozofickým rozměrem a naprosto zcestným náhledem na ženskou sexualitu hodným slabšího porna. Je třeba však zmínit zajímavě podané historické souvislosti z dějin Země Koruny české. Člověk si tak hezky zaloví v paměti, co tak slyšel v hodinách dějepisu a trošku se navnadí na nějaké toulky hlavně historií Prahy.
Tato malá knížečka je milým odpočinutím v rychlém životě. Některé povídky mají nakonec i celkem hluboká poselství, pokud chce člověk přemýšlet trochu více filozoficky. Poslední povídku bych označila určitě za nejlepší. Ostatní povídky ji jistě dělají důstojnou společnost.
Po několika knihách plných zabíjení, umírání a bojování, jsem bezmyšlenkovitě sáhla do police pro Agnés. Těšila jsem se na náročnou romantiku, dojetí a usmíření. A hele! Zase umírání. Snad to není nějaké znamení.
V knize jsem se ale svých očekávání dočkala. Příběh je místy velmi skutečný a místy velmi neskutečný, avšak krásný. Umírání je něco s čím se ve svém životě hodně setkávám. Bohužel ne jen v práci. Každý takový příběh mi nakonec pomáhá dívat se na smrt z co nejvíce úhlů, abych mohla všem odcházejícím i pozůstalým být co nejlepší oporou v jejich nejsmutnější době.
Ke knize mě přilákala krásná obálka. Jsem už prostě taková. Příběh ve mě střídavě vyvolával různé a často velmi odlišné emoce. Když už čekáte, že by se z Baggeho mohl stát ten vysněný muž v romantickém příběhu nebo, že by Allis mohla dostat rozum, hned vám oba připomenou, že tomu tak není. Považuji se za čtenáře, který dobřé předvídá, jak to všechno dopadne. Tentokrát jsem zklamala. Nečekala jsem, že to bude mít nějaký božský happyend, ale přesto mě závěr nakonec překvapil.
Musím říct, že šestá kniha o Flavii de Luce se mi líbila zatím nejvíc. Ačkoliv jsou všechny předešlé detektivní příběhy opravdu zajímavé a poutavé, tajemství rodinné historie de Luceových mě opravdu pěvně přitáhlo a až do konce nepustilo.
Až na ten konec dobrý....:-) Kniha dělá čest svému názvu. Je to pěkné, zábavné a oddychové čtení, i přesto, že se dotýká témat jako smrt, truchlení, stárnutí, rozchod... Zápletka se smrtkou mě bavila. Je to taková hodně lidská situace. Tři lidi, tři generace, tři různé pohledy, ale docela jiná a docela obyčejná realita.
Druhá kniha o pandě a dráčkovi mi přijde mnohem krásnější než ta první.
Luční harfu slyšel každý, kdo se umí na chvíli zastavit v přírodě. Možná tomu říkáme jinak, ale já jsme si jí představila přesně tak, jak jí znám hlavně z dětství. Samotný pocit měl nejspíš přiblížit rozpoložení vzpomínajícího autora. Život plyne a i pocity z jeho událostí se mění. Snad budu i já po letech takto poeticky a s nadhledem vzpomínat na některé své životní údálosti.
V tenké knížečce je krásně vykreslen islandský venkov a život místní mládeže. Novela se čte velmi lehce. Postavy jsou dobře popsané. Milou Sigrúnu Marii bych nakopla do sedinky velmi brzy :-)
Jsem ráda, že jsem se pročetla všemi třemi díly až na konec. Poslední úkol pro Gwendy je pro mě nejlepší z celé trilogie. Gwendy svůj poslední úkol splnila. Jaký? No, na spoilery mě neužije :-D
Zábavné, čarovné i romantické. Ex na koštěti je hezký oddechový příběh s milým happyendem, který se dobře četl a potěšil mé romantické holčíčí já :-).
Moc pěkný a svěží příběh pro milovníky oddychové literatury. Mňau.