_Janina_
komentáře u knih

No teda, to jsem nečekala. Čekala jsem knihu o alkoholismu, ale tohle... odporné, brilantně napsané, neodložitelná kniha. Autorka opět ukázala, že psát tedy rozhodně umí.


Karin Lednickou musím velmi pochválit. Dokázala ukázat život naprosto obyčejných lidí v naprosto obyčejném místě pro většinu národa, zároveň však důležitého pro celý region a poté zapomenutého. Opravdu krásně popsané životní osudy obyčejných lidí, natvrdo, bez přetvářky, denní dřina, lopota bez stěžování si, bez jistot, často bez kořenů... do toho nastíněné těžkosti 1. světové války, na které se už ve světle té druhé zapomnělo. Díky knize jsem se začala zajímat o region, něco si o něm nastudovala a třešničkou na dortu byl rozhovor s autorkou přímo z místa děje románu. Palec nahoru, opravdu často nevíme, jak lehké životy nyní máme.


Další skvělá kniha autorky. Je dobře, že připomíná hrůzy, o kterých se v dějepisu neučí.


Krásná klasika 19. století psaná libozvučným jazykem. Byť čtení moc neodsýpalo, protože dialogy a popisy jsou pro naší dobu a náš zrychlený způsob života poněkud dlouhé, rozhodně to nesnižuje kvalitu díla, krásný jazyk, jeho hloubku a poselství.


Skvělá kniha, hrozná doba a výtečně napsané. Hloubka, jednoduchost, promyšlená dějová linka tragického osudu jedné rodiny, nicotnost jednotlivce, síla rodiny, bolest společnosti. Miluju autorčin styl popisování úplně obyčejných věcí, syrovost prostředí i skrytý hluboký cit daného okamžiku.


Sci-fi jsem začala číst až díky Výzvám a děkuju, že mě k tomuto žánru Databáze přivedla. Pokaždé mám trochu obavy a pokaždé je to skvělé. A Spasitel je top, škoda že nejde dát víc hvězdiček.


Kniha se mi moc líbila. Styl psaní jiný, zvláštní, deníkovitě-barvitý. Někdo zde uváděl, že mu vadilo předvídání a nakousnutí událostí na začátku kapitol, tak to mě vůbec, k příběhu to sedělo. Nebo snad nesrozumitelné věty, které někteří čtenáři nepochopili...tak ty jsem tedy neobjevila. Kdo má rád hlubší literaturu a jiný styl psaní, přijde si na své. Příběh samotný určitě zajímavý z pohledu německých obyvatel, četlo se samo. Za mě 5*


Oceňuji autorčinu práci a obrovské nasazení, se kterým se pustila do hloubky problémů v Bohem zapomenutém kraji a vdechla mu zpět alespoň knižní život. Literárně i historicky hodnotné dílo, klobouk dolů, paní spisovatelko.


Poezie 19. století je poměrně náročná na četbu, ale musím ocenit její hloubku a to, jak si mistrně dokázal Mácha hrát se slovy. Popsal něco naprosto banálního tak abstraktně a hluboce, že to dostalo jinou dimenzi a krásu. Jsem ráda, že díky Výzvě jsem si Máj přečetla celý a znám víc, než jen povinné úvodní verše: "Byl pozdní večer, první máj..."


Zase jedna povedená kniha od mé oblíbené autorky. Deprese a zmar, kdy mi bylo líto všech, ale ona to umí napsat tak, že z toho má člověk vlastně radost. Miluju tyhle syrové příběhy.


Zpočátku jsem váhala, zda knihu vůbec začít číst, nudné popisování osudu nějaké stavby...ale rozhodně nelituji. Autor je Pan Spisovatel, lepší knihu jsem dlouho nečetla. Dokázal vdechnout život domu, něco, co jsem si vůbec neuměla představit, a to naprosto přirozeně, nenásilně, na pozadí tragédie naší země a osudu jedné rodiny.


Skvělé jako vždy. Krátké kapitoly, střídání scén, kdy se člověk nedočkavě vrhá na další kapitolu, aby zjistil, co bude dál. Jen ten recyklovaný papír nebyl úplně ono, ten bílý hladký k této sérii patří. No holt Green deal už i v knihách :-/


Krásné milé čtení. Kouzelný, skvěle napsaný příběh, oproti kterém knihy Rowlingové působí jako slohové práce žáků druhého stupně.


Čtivé, smutné, trefné, ze života, bez přikrášlování a líbivých slovíček. Kniha má spád, posloupnost, nemohla jsem se odtrhnout. Opravdu stojí za přečtení.


Tak zklamaná tedy rozhodně nejsem. Kniha měla spád, styl psaní Hanišové je má krevní skupina. Pořád jsem tedy čekala to rozuzlení a snad i happy end, to byla ale naivní představa. Psychodrama s otevřeným koncem


Má první kniha od Kafky, kdy jsem se rozhodla prokládat současnou literaturu klasiky, neboť v nich mám pořádné rezervy. V pubertě moc čas nebyl, a vlastně ani potřebný nadhled k tomu, aby čtenář dokázal pochopit smysl a hloubku. A musím říct, že mě kniha rozhodně zaujala. Nejde jen o samotný příběh, ale hlavně o to pod povrchem, co je mnohem děsivější, hlubší, absurdnější. Stylem typické vypravěčsky-popisové 19. století.


Jak film miluju, tak kniha nic moc. Autor se výžívá v nekonečných souvětích, kdy na konci si nejsem úplně jistá, o čem že se to vlastně píše. Připomněl mi tím Jane Austen, která jak chytila slinu, dokázala několik stránek popisovat naprostou malichernost. A to je na mě proste moc. Navíc vytištěné bez odstavců, stačilo zvednout oči a o zábavu s hledáním bylo postaráno. Nevidět film, byla by kniha utrpením. Takto musím vyzdvihnout umění pana Menzela, že dokázal z knihy vytáhnout to nejlepší, správně to poskládat a nechat to zahrát skvělými herci.


Tak tohle se povedlo. Opět jedna z knih, co mě naprosto pohltila a i přes nedostatek času jsem jí četla kdykoli to šlo. Amerika padesátých let, prudérnost doby, kriminální vyšetřování a docela dost duchařiny. K tomu dobře, chytlavě napsané. Palec nahoru.


Vánoční atmosféra viktoriánské Anglie je zachycena opravdu působivě. Autor se zbytečně nerozepisuje ve složitém popisu děje a postav, jak je u jiných jeho doby zvykem, kniha má spád, žádné zbytečné dialogy. Moc se mi líbila.
