Jarcaa komentáře u knih
První dvě třetiny jsem hltala, ale když odjel Jakub odjel obchodovat do Ruska, přišlo mi to přehnané, dokonce jsem přemýšlela, že knihu odložím. Nedalo mi to a chtěla jsem se dozvědět jestli se ještě setkají s Jůlií. Dočetla jsem a posledních pár kapitol stálo za to :-)
Překvapivé je, jak sem tu knihu pochopila úplně jinak než ostatní tady :-) Velkou chuť odložit knihu jsem měla, když Amíci kritizovali Francouze, že mají krásné památky, ale chováním jsou 200 let pozadu - to jako fakt? Líbil se mi ale závěr, bez něj bych dala jen 2* - kruh s uzavřel. Z předchozích komentářů jsem měla pocit, že ze šťastné rodiny se díky prachům stala nešťastná, ale je to jinak. Nešťastní už byly, Strand se málem vyspal s kolegyní, dcera si připadla hnusná, syn drogoval, manželka lhala, atd... Každá osoba v románu vlastně zjistila svůj potenciál, který by bez Russella nenašla a díky tomu mají teď možnost volby.
Kniha mi několik let ležela v knihovně, kde jsem ji vzala nevím. Sahla jsem po ní mimoděk před dovolenou, aniž bych o ní i něco tušila, jen jméno GG jsem znala. Prvních pět stran byl šok - "tak to nedočtu", na dalších stranách jsem některé odstavce přeskakovala. A pak to přišlo, wau, začala jsem si užívat nádhernou skladbu vět i děj.
Za odhalení, že byl autor jako ještě skoro dítě v jednotce SS, jsem naopak ráda, dává nahlédnout do mladé německé duše.
Knihu jsem četla s přestávkami celý rok, některé příběhy mě hodně oslovily a některé méně. Vzdycky si vzpomenu na Vasilisu a přemýšlím, čím mám nakrmit svoji panenku = intuici, aby byla spokojená. Každá v sobě řešíme nějaké téma a podle toho nas i osloví tyto příběhy s výkladem. Pokud chcete poučení a něco nového v sobě najit a objevit, je to kniha pro vás. Pokud hledáte jen informace, senzaci nebo román, spokojené nebudete. Ještě komentář k překladu, vůbec mi nevadil složitější jazyk, naopak mi přišlo, že ke knize to patří. Ke knize se budu určitě vracet, klíně bych ji hned mohla začít číst znovu :-)
Moje oblíbená kniha, myslím, že bych si ji měla znovu přečíst. Pokud vás k ní přivede film, tak si vypněte hlavu, kniha se od filmu velmi liší. Pochopíte díky ní Tibeťany, jejich život a pak i vztahy s Čínou.
Knihou doporučuju všem. Zajímavý pohled na dějiny a jejich vývoj z hlediska ekonomiky (obchodu). I když hovořit například u Gilgameše o ekonomice, se může zdát být trochu mimo. Vše logicky a jednoduše vysvětlené. Čte se velmi dobře.
Román pro náročné čtenáře, který jsem četla 2x, poprvé jsem přeskakovala ty "náboženské" pasáže a stejně mě ta kniha pohltila. Podruhé asi po 15 letech jsem si ji vychutnala už celou a určitě se k ní zase vrátím.
Oddychovka, když potřebujete vypnout hlavu. V druhé polovině mě ta série lhaní
a záplétání se všech postav přestávalo bavit, ale pak se to zase rozhljelo správným směrem. Určitě to není žádná "vysoká" literatura, ale dočetla jsem do konce
První polovina knihy je nádherná, krásný jazyk, zajímavé vzpomínky na válku, Baťu, rodiče, studia, kamarády,…. Pak ale přijde zvrat. Jak jsem se dozvěděla od osoby, které ho znala, pan Bobák, zakladatel OF ve Zlíně, byl zklamán vývojem po roce 89 a každé kapitole proto přidává stále delší komentáře, jak za jeho mládí bylo vše dokonalé (učitelky, rodiče, poslušné děti, méně aut) a jak je to špatné teď (politici, podnikatelé a vlastně i všichni lidé). Musím říct, že mě to velmi zklamalo a spoustu kapitol jsem jen tak prolítla. Je to škoda.
Nádherná čeština. Hodně zvláštní čtení, které jsem si hned zamilovala. Vyžadovalo moje plné soustředění. K nějaké kapitole jsem se i vracela, abych to lépe pochopila. Jediné co mi tam nesedělo, bylo vyprávění z autorova zaměstnání - konference, diskuze s ředitelem, ta dívka co skočila z okna...
Příběh otce, který chtěl pro svoji rodinu to nejlepší, uvěřil, že komunismus je dobrý a že díky němu nebudou mít jeho děti a vnoučata nikdy hlad. Dostane se ale tam, kde asi nechtěl být, lidi v regionu ho za to nemají rádi a cítí i nesouhlas svého milovaného nejstaršího syna.
Tak jak uvádí ostatní, je to rozporuplná kniha, autor vás vtáhne do děje a donutí vás knihu dočíst celou i když se v některých místech můžete trošku nudit – občas jsem listovala dopředu, ale to mi opravdu nepomohlo pochopit zápletku. Kniha vyžadovala moje naprosté soustředění, jinak uniknou důležité momenty a ani si neužijete ten krásný jazyk. Napadlo mě, že když je to tak super přeloženo, jaké to asi musí být mistrovské dílo v originále? Dám si chvilku pauzu a zkusím další dílko.
Mám ráda příběhy, kde se přemýšlí o životě, s bohatě vykreslenou psychologií postav. Toto už na mě bylo moc depresivní a nikam nevedoucí. Pravděpodobně by se mi to líbilo v 16/20, kdy jsem se taky potýkala s popubertální "depkou". Je možné, že dnes v 35 se už do problémů náctiletých nedokážu vžít. Dočetla jsem asi do 1/3.
Opět kniha, ke které jsem se vrátila po skoro 15 letech. Na základě této zkušenosti si myslím, že by ji neměli číst čtenáři mladší 20 let, vychutná si ji až čtenář 30+.
Co k ní napsat, jsem hodně překvapená, na základě předchozí zkušenosti jsem Kunderu pokládala málem za „prasáka“. V 18 jsem nepochopila, že chtěl ukázat SMÉŠNÉ chování některých lidí – do jakých spletitých léček života se může člověk dostat vlastním podvodem, lhaním, manipulací s jinými. Jak člověk, který chce něčeho za každou cenu dosáhnout, zjistí, že to „wau“ se nekonalo, je výsledkem zklamán, znechucen. Případně kdy manipulace s ostatními vede naopak k tomu, že jsou šťastní – což manipulátor neplánoval. Z psychologického hlediska hodně zajímavé.
Četlo se mi dobře, lehce - čeština je krásný jazyk.
Nemám ráda detektivky, ale tato kniha...wau neuvěřitelná a pro mě i nepopsatelná... Četla jsem jedním dechem.
Zkoušela jsem číst už před patnácti roky, ale nedokázala jsem se dál než do poloviny knihy. Jednalo se o společné vydání s novelou Stařec a moře - komentář na konci knihy vše přesně vystihl. Fiesta - Hemingwayovo mládí - spousta vět a zdlouhavý popis. Stařec a moře - vyzrálý autor, ani jedna věta navíc.
Knihy s "táhlým" dějem ni nevadí, ale čekala jsem nějakou jiskru, stále se nic nedělo. Knihy od Hemingwaye mám ráda, přesto mě Fiesta zklamala.
Tenounká knížka a přitom v každém slově perla. Není tam ani slovo navíc, které by rušilo.
Waltari, jeden z mých nejoblíbenějších autorů tentokrát zklamal. Četla jsem od něj už 8 knih - jak historické romány, tak i román a povídku z „moderní“ doby, ale zde jsem se opravdu nudila. Kdo má rád detektivky, přijde si možná na své. Na začátku vražda, pak vyšetřování, láska, vášeň a na konci odhalený vrah - prostě tuctový příběh, který najdeme v průměrné detektivce. Kdybych nebyla na dovolené, knížku odložím, dokonce jsem uvažovala, že ji tam někde zapomenu a to knížky miluju.
Konec příběhu jsem zahlédla jednu noc na ČT2. Kniha se mi dostala do rukou mnohem později a úplně mě dostala. Říkala jsme si, „Pane Bože, to není možné“. Pokládám za zajímavou psychologickou studii. Jaké okolnosti/výchova/prostředí dovedou člověka/dítě do takové situace? Dlouho jsem o tom musela přemýšlet.
Jeden víkend jsem probírala knihovnu mých rodičů a kniha mi padla do oka. Četla jsem ji už jednou, když mi bylo asi 16. Z děje jsem si pamatovala jen to, že to nedopadne dobře, a že tehdy se mi to líbilo. No co, zkusím to, snad to nebude něco a la Rosamunde P. Nevím, co mě tak dostalo, ale u knížky jsem ke konci probulela několik kapesníků. Není to žádná laciná romantika, přitom nádherný příběh o lásce, náboženské nenávisti, síle moci…
Povídky jsem četla ještě na střední škole a moc mě zaujaly. Občas jsme si na ně vzpomněla a pak mi nedávno „drnkly“ do nosu v knihkupectví. Doma jsem otevřela s moje nadšení se potvrdilo. Zajímavý silný příběh shrnutý bez zbytečných frází do tenké povídky. Zajímavá psychologie o tom, jak není lehké se vyrovnat s nešťastným dětstvím a kam to až člověka může přivést. Přesvědčilo mě to o tom, že musím pořídit i další Waltariho nehistorické romány.