jarmik komentáře u knih

Vydařená kniha - ke čtení láká už malým sexy formátem a hezkou grafikou obálky. Nezklamou ani zařazené povídky. Nejvíce se mi líbila poslední z nich (která jediná je mimo žánr fantastiky). Vypráví o hravém střetu mezi předsedou sdružení vlastníků nemovitostí v jednom americkém satelitním městečku a nekonvenční vlastnicí jednoho z domů. Povídka je strukturovaná podobně jako pohádky: konfliktní situace je jasná hned na počátku a opakuje se postupně v různých modifikacích. Vše začíná přistěhováním nové sousedky a následuje několik kol jejích střetů s poněkud úzkoprsým předsedou sdružení vlastníků nemovitostí; jejich spor se vždy projednává na schůzi sdružení. Výsledek každého kola diskusního "souboje" se pak projeví v doplnění stanov sdružení.

3 10.04.2016

Necynický, nehumoristický, absolutně vážný a citlivě podaný příběh malého výjimečně nadaného chlapce, kterého v šesti letech odeberou od rodiny do Bitevní školy jako talentovaného potenciálního velitele kosmické lodi, který se má pokusit o zoufalou obranu lidstva proti hmyzákům mimozemšťanům.

3 23.02.2015

Na čtení druhého dílu jsem se těšil a nebyl jsem zklamán. Jak jsem se do Ledu pod kůží ponořil, nemohl jsem se odtrhnout. Docela tlustá fantasy bichle byla za chvilku přečtena. Tak to má být – tak si představuji žánrovou literaturu: napětí, zvědavost, jak to bude dál. Když se nad tím zamyslím, tak i v tomto směru udělala autorka správně to hlavní, co měla. Vytvořila něco, co přitáhlo zpět ke čtení fantasy zhýčkané čtenáře, kteří už jinak sci-fi / fantasy celá léta nečtou (= já).

3 07.03.2014

Skutečnou podstatou Bodu zlomu pro mě bylo představení několika témat především z oblasti psychologie, ale i ze sociologie. V tom musím tuto práci porovnávat se svou osobní kultovní knihou Social Animal. Na Social Animal samozřejmě Bod zlomu nemá ani náhodou, už proto, že Bod zlomu je útlá brožura, která – pokud se nepletu – asi vznikla rozpracováním námětu z magazínu New Yorker, kam p. Gladwell píše.

P. Gladwell v Bodu zlomu popisuje některé legendární psychologické a jiné podobné experimenty téměř za poslední století. Myslím, že i laik (tedy i já) o řadě z nich už někdy slyšel. Já slyšel tak o půlce, o půlce zatím ne. Ale i ty, které jsem znal, tak jsou představeny velice poutavě – p. Gladwell reprezentuje zkrátka naprosto špičkovou publicistiku.

Kniha je velice zajímavá, člověk je překvapen, co všechno se v oblasti psychologie zkoumá a někdy dokonce i prakticky využívá. Hlavní poznatky bych viděl v linii toho, co se píše v Social Animal, totiž že při bližším zkoumání se ukazuje, že naše jednání často není vedeno racionální úvahou, ale jen nápodobou jiných.

3 26.02.2014

Knížku určitě doporučuji, zejména zvídavým turistům. Je i pěkně udělaná (malý formát, pěkný papír). Dbá se dobré úrovně jazyka, navíc jsem se naučil pár pojmů z té krajinářské hantýrky (hlavně, kdo máš dlouhý vlas anebo neznáš ruderální a synatropní, nechoď mezi nás), našel jsem zábavné detaily.

Osobně se mi nejvíce líbilo:


- kapitola o české barokní krajině. Tento pojem mě - jako každého mudrlantského turistu - oslovuje. V té kapitole je věcně a srozumitelně rozebrán. A asi i z větší části rozmetán. Přesto však poutavě a myslím s velkým zaujetím pro to, co obecně na věcech, které tak nazýváme, máme rádi. Jsou k tomu tři pěkné studie o barokním Jičínsku, Liteňsku a Čelákovicku;


- případová studie o hoře Vladař u Žlutic. Keltíci tam udělali na náhorní plošině velkou nádrž na vodu, která se postupně zanášela. Teď se udělal průzkum jednotlivých vrstev a dle složení (hlavně pylů) se odhaduje, co kolem tak asi mohlo růst, a jak se krajina využívala. Že starší Keltíci tam měli intenzivní osídlení celého vrcholu, nádrž čistili a měli dobrou vodu, pak to shořelo, přišli mladší Keltíci. Ti odešli a pak to postupně celé zarostlo, až zase postupně začalo hospodářsky využívat, nádrž byla stále špinavější a asi z ní pila už jen zvířata, a potom poslední dobou zase vrch celkem zarůstá. Až neuvěřitelně očekávatelné mi přišlo, že za Keltíků tam fakt bylo hodně jmelí a pak i vřesu.

3 03.01.2014

P. Kundera všechno ví, všechno zná - jaký je smysl života, jak to měl p. Goethe s milenkami a o čem si povídal s p. Napoleonem, v čem jsou odporné globální fast foody, jak se nám rozpadá soukromí pod dohledem průmyslových kamer.

Kdyby tímto způsobem hovořil kdokoliv jiný, bylo by to směšné. P. Kundera byl však při psaní tohoto díla patrně na vrcholu sil; hovoří ke čtenárům jakoby z Olympu.

Velkolepé, nádherné.

3 03.01.2014

Knihu doporučuji, velice mě bavila (byť až na druhý pokus). Dlouhodobě z ní utkví zájem o pražské Nové Město a Vyšehrad a radikální historické a architektonické soudy, např. emotivní pasáže věnované zaniklé zástavbě na Vyšehradě.

\"Jan Žižka, krvavý špalek i katovská sekyra české pokory, byl nejhorším ztělesněním českého křupanství, co dějiny pamatují, odstrašujícím vzorem asiatského barbarství a brutality, naším neštěstím a mezinárodní ostudou; to kvůli němu se nám po šedesát desítek let třesou ruce. Jeho zmaření Vyšehradu, nejskvostnější kameje románské Evropy, si svou ničivostí nezadalo s pražskou asanací přelomu devatenáctého a dvacátého století. A i kdyby u toho sám nebyl, jeho krvelačný vlčák Želivský, teorista v kněžském hábitu, to se svou smečkou hravě zvládl.\"

3 27.09.2013

P. Bernhard ve své klasické podobě. Opět je celá kniha složená z toho, co vypravěči říká další postava, aniž by se téměř cokoliv řeklo o vypravěči samotném. V těch složitých souvětích je občas jako drobný vtípek, že se na sebe váže několik vrstev nepřímé řeči, že ten řekl, že ten řekl, že ten řekl...


... Karrer zopakoval, že tyto látky jsou očividně podřadné československé zboží, a vypadal, jako když se chce zhluboka nadechnout, takže se zdálo, že se nedostane k tomu, co chtěl ještě říci, říkám Scherrerovi, pokračuje Ohler, jenže Karrerovi už skutečně došel dech...


Jako perličku pro českého čtenáře bych uvedl, že klíčovou scénou knihy (okolo níž se vše točí) je, že filozof p. Karrer zešílí v obchodě kalhotami p. Rustenschachera (ve Vídni), když dokazuje, že všechny kalhoty jsou ušity z podřadné československé látky, která proti světlu na různých místech prosvítá, avšak synovec p. Rustenschachera mu odporuje, že naopak vše je z nejprvotřídnější anglické látky

3 27.09.2013

Nádherný čtenářský zážitek! Román HHhH od p. Bineta je jeden z dárků, které jsem dostal ke čtyřicátinám. Jsem jím naprosto nadšen. I když čtu dost, tak málo čtu opravdu současné světové hity beletrie. To je taková nádhera přečíst si něco dnešního, svěžího, myšlenkově bezvýhradně blízkého a skvělého! To bych uměl fakt častěji

Tuto knihu vřele doporučuji především každému, kdo je přesvědčen, že určitě nechce číst žádnou knihu o atentátu na Heydricha.

3 26.09.2013

Český snář je myslím moderní klasika, takže ho není nutno moc popisovat. Pan Vaculík si psal od ledna 1979 do února 1980 deník se záměrem vydat jej jako knihu. Značnou část deníku zabírají i úvahy, jak se mu psaní daří a hlavně, co publikaci řeknou přátelé a známí, až se v knize najdou.

Kniha se mi moc líbí, pan Vaculík vládne vynikajícím jazykem, má svoje vyhraněné názory (muži x ženy) - až vrtochy, ale beru to vše v rámci okouzlujícího osobního stylu a humoru.

3 26.09.2013

Knihu sráží strašlivý žargon, nesoudné kladení naroveň sovětského režimu, USA a Třetí říše, stejně jako spoléhání na výmysly Gustava Janoucha, na nichž autoři staví dalekosáhlé závěry. Tento text není výsledek jasného myšlení lidí, jejichž úsudku bych důvěřoval.

2 06.06.2021

Text románu Zámek (i když ho mám rád, zvlášť úvodní scénu) je pro mě často dost složitý: postupem četby románu vždy silně klesá moje schopnost se v knize dr. Kafky orientovat. Grafická adaptace je tak pro mě výtečnou pomůckou, jak si příště lépe prožít četbu plného textu Zámku, protože mi poskytlo jednoduchou strukturu několika příběhových linií, kterých se budu držet.

2 18.03.2018

Pí Němcová vychází z vyprávění jako emancipovaná žena, která si často volila obtížnější cesty, protože jí tak velel charakter, sebevědomí a touha po seberealizaci.

Když bych měl vyjádřit svůj osobní čtenářský dojem, tak jsem se tématu bál. V zásadě mi totiž osud žen v období před rozšířením antikoncepce, hygieny, medicíny a rovnoprávnosti připadá jako peklo na zemi. Autor však příběh pí Boženy podává empaticky, ale zcela bez sentimentu.

2 15.11.2017

Panu Tesařovi se podařilo ukázat období Mnichovské dohody a Protektorátu v novém a dle mého názoru v zásadě správném světle. Empaticky oceňuje široký rozhled a dobré vedení ze strany p. Beneše. Ukazuje, že většina české elity (natož širší veřejnosti) nebyla dostatečně morálně a intelektuálně vyzrálá, aby byla schopna optimálně sehrát obtížnou pozici, z níž bylo - i přes naši slabost - možno získat více, pokud by naši předci byli houževnatější, systematičtější a měli své konání lépe promyšleno. Působivé je absolutní vyznání, které podává k činům odboje.

2 28.06.2017

Jestli jsem to správně zaregistroval, kniha 2084 - Konec světa vyvolala i určité politické reakce a kontroverzi. Důvodem patrně je, že totalitní náboženství v ní (zvané Gkabul) nese řadu vnějškových rysů islámu a v knize se naznačuje, že se sice jedná o nové náboženství vytvořené vládnoucí kastou Abistánu, ale k jeho vytvoření vedl v historii proces, který započaly některé islámské skupiny.

Pokud by však někdo čekal anti-islámské čtení, bude nejspíš zklamán. Celé ladění knihy je osobní, tlumené a jemné.

2 03.05.2017

Velice se mi líbil hlavní motiv knihy, a sice příchod hlavní protagonistky (kterou je pozemšťanka, která přichází na Aku jako pozorovatel, v zastoupení mezihvězdné organizace Ekumen) do tradičního podhorského městečka. Tam se hrdinka setkává s přežívajícími exotickými duchovními a kulturními tradicemi. V poklidném tempu sledujeme vyprávění, jak si kupuje si v zašlých krámcích léčivé bylinky, čte staré nápisy na zdech domů, chodí na meditační cvičení, která vedou místní duchovní učitelé (nazývají se "máz"), kteří jsou hlavním povoláním třeba prodavači v železářství apod. To vše se odehrává pod tlakem totalitní komerční nadvlády všemocné Korporace, což je organizace, která se snaží na planetě Aka dohnat ostatní civilizace a ve jménu tohoto pokroku ničí usilovně všechno, co připomíná staré místní tradice a vzdělanost. Stará moudrost na Ace dost připomíná duchovní nauky východní Asie.

Tato setkání se zašlou nenápadnou exotikou mi silně připomínají podobné motivy například z literatury kolem r. 1900, která se zabývala kouzlem staré Prahy.

2 28.09.2016

Na Markétě Lazarové je pozoruhodná vyprávěcí metoda: vypravěč průběžně oslovuje čtenáře. Jazyk je takový, jako by nebyl psaný, ale spíše vyprávěný, nebo dokonce deklamovaný na scéně. Místy je vypravěč vševědoucí; místy děj zmrazí - jako by vstoupil na scénu - komentuje situaci, mluví na své postavy nebo na čtenáře.

2 25.05.2016

Dobrodružná sci-fi opera s důrazem na provozní civilní, praktickou stránku vedení takového letu. S nadsázkou bych mohl mluvit o výrobním románu z prostředí kosmické lodi, protože jsme svědky porad vedení, střetů různých ambicí, přepracování managerů, uvažuje se, jak z psychologického hlediska prezentovat cestujícím špatné zprávy apod.

(Snad by se dalo spekulovat, jestli bylo jedním z cílů autorky oslavit práci techniků či lidí odpovědných za vedení, kteří musí problémy rychle a spolehlivě řešit, a ne jen o nich mluvit.)

2 10.05.2016

Zdůrazňuji, že píši o vydání z roku 2013, které bylo oproti původnímu znění např. Trilogie Úterý dosti podstatně upraveno.

Původní Úterý se mi pořád líbí a schovávám si pečlivě vydání z Mladého světa v roce 1980.

Přesto sborník Zápisky šílencovy doporučit nemohu: novější texty jsou již dosti pokleslé a bohužel ne úplně šťastným směrem bylo přepracováno i Úterý. P. Mládek pro mě zůstane tedy velkým skladatelem a interpretem písní - spíše než spisovatelem humoristických povídek.

Ačkoliv jsem původně očekával knihu více intelektuální a světáckou, nakonec jsem nebyl zklamán, protože z mnoha drobných střípků se překvapivě poskládá přesvědčivý obraz toho, co hodnotného máme kolem sebe (a co nikoliv) a komu za to vděčíme. Co víc lze od publicistiky žádat?

2 02.02.2016