jaroiva komentáře u knih
Poslechnuto za jeden den!
Nečtu young adult literaturu... ani až tak moc fantasy.
Bez doporučení bych po tom asi ani nesáhla. A to by byla velká, velká chyba!
Ale už v půlce mi bylo jasné, že budu muset pořídit další díl co nejdřív. Ale nemůžu najít Nimbus v audioverzi. Bude brzy?
Je to napínavé, nebudu opakovat chvalozpěvy.
Co mě ale zaujalo, je netradičně řešené pojmenovávání jednotlivých smrtek podle historických postav. Vskutku originální kniha každým coulem. Doporučuji.
Po letech repete, ale není to úplně ono, když vím dopředu, kdo je pachatel... :)
a to jsem ani za dvacet let nezapomněla.
Po Vraždě Rogera Ackroyda je to druhá nejlepší detektivka od A.Ch. ♥
Knížka nabitá atmosférou. Nejvíc mě bavila ta atmosféra 50. let. Ale krásně je zvládnutý i jazykově rozdíl mezi kdysi a dnes.
Nejlepší postava - Josef...
S výhradou, že se moc často střídaly časové roviny, že jsem se místy trochu špatně orientovala, jsem myslela, že dám tak 80%. Ale - jak tak u mě bývá - rozhoduje konec - a za ten si zaslouží kniha plný počet!
Musím jedině doporučit.
Co na to říct? Zase nejlepší díl! :D
Ale vážně, už je celkem trapné, že se R. Hunter zas a znova vydává do vrahova příbytku sám a aniž by to řekl aspoň parťákovi... za těch dost předchozích dílů by se už vážně mohl poučit :)
A teď si sáhněte do svědomí... pamatujete si telefonní číslo svého nejlepšího přítele/manželky/milenky...?
Všechno už bylo napsáno někým níže.
Kam se hrabou všechny severské detektivky, tohle je o to děsivější, že jde o známé domácí prostředí (pořád ještě nějak necítím Slovensko jako cizinu).
I když normálně nemám ráda politické a "současné" detektivky, tohle jsem nemohla odložit.
Byla to má první knížka od autora, ale určitě ne poslední, kterou jsem četla.
Tento týden jsem si zrovna říkala, že žádný thriller mi nepřipadá už napínavý, že jsem nějaká pokažená, a pak jsem "náhodou" narazila na tuto knihu... Chytlo mě to od samého začátku a pak se ještě napínavost stupňovala! Po McBainově 87. revíru jsem našla pravděpodobně novou oblíbenou sérii.
Hodně filozofické dílo. Sama jsem si na základě tohoto zkusila trochu se "odpojit" a bylo to dost meditační.
Věřím, že když (až) to budu číst znovu, bude v tom úplně něco jiného.
Souhlasím s ostatními, zezačátku nic zvláštního, pomalý rozjezd, ale rozhodně stálo za to vydržet.
Tentokrát v originále mě to bavilo víc než předtím český překlad. Slovíčka jako prefíkaný apod. mě prostě baví víc, i hlášky policajtů mi připadají v té slovenštině prostě vtipnější.
Samotný případ mě nakonec opravdu chytil. Místy jsem se nemohla odtrhnout a některé popisy mi i způsobily lehké zimomriavky nebo možná i prokrvení některých partií... musím tedy dát plný počet bodov.
Nejděsivější na této knížce je uvědomění si, jak lehce se dá sklouznout v podstatě k čemukoli... Stačí plnit rozkazy...
Místy mi připadá kniha trochu vleklá, ale vtáhla mě do sebe a vyplivla až na konci. Trochu na mě vystrkovaly růžky některé nábožensko-politické názory, které úplně nesdílím, ale ne tolik, abych ubrala hvězdičku.
Připadá mi to hodně francouzské aniž vím vlastně proč.
Nejsem čtenářem fantasy. Až na jednu výjimku... Zeměplochu. I tak jsem si k ní chvíli hledala cestu. Rozhodně se nejednalo o lásku na první pohled. O to víc ji ale miluju.
Bála jsem se, že životopis Terryho bude slabým odvarem, když ho nenapsal sám a ani pan Kantůrek ho už nemohl přeložit.
Moje obavy byly naprosto zbytečné.
Kniha je výborná, velmi oceňuji i skvělý český překlad.
Teď si to půjdu dál odbrečet a nejen fanouškům Zeměplochy vřele doporučuji.
Pro milovníky Pratchettových knih důrazně doporučuji povinně přečíst.
Asi nejlepší díl ze série. Těžko se rozhoduju mezi prvním a tímto.
Oproti Dokonalé smrti výrazně lepší, košatý příběh, místy jsem se i zasmála nad občasným vtípkem mezi policisty.
Takže si to u mě paní spisovatelka zas vylepšila. Jestli něco dalšího vyjde, ráda po tom zase sáhnu.
Tentokrát přece jen trochu jiný scénář než u předešlých dílů.
Trochu mi jen vadil dlouhý popis s Hunterovou matkou, který jsme už četli v některém z předešlých dílů. Chápu, že kniha je samostatná, takže kdo nečetl ten správný předešlý díl, potřebuje to vědět, ale pro mě to už bylo redundantní :)
Změna, kterou uvádí autor v úvodu, se týká toho, že tentokrát je příběh založen na skutečných událostech. Tedy není v popisu sice až tak děsivý jako předešlé, přesto je čtení děsivější, protože pravdivější.
Tentokrát bych dala jen asi 95% :), četlo se to opět jedním dechem, ale v jeden okamžik jsem byla schopná knížku odložit (asi jedna kapitola skončila neotevřeným koncem :))
Uf! To zas byla jízda, srdce mi buší a jdu asi shánět další díl.
Tohle je podle mě thriller! Žádné oddechovky typu Manželé odvedle...
Carter je asi tak trochu sadista, ne? Nebo možná i trochu víc...
Ale jeho styl psaní na moje útroby zkrátka funguje neomylně.
Sama sobě jsem si to naordinovala jako povinnou četbu, protože si myslím, že kniha je součástí všeobecného přehledu. Nemůžu ale říct, že bych z toho byla úplně odvázaná. Mezi knihami podobného žánru bych hodnotila jako lepší průměr. Jsem ale ráda, že jsem ji přečetla a budu už vědět, o co jde, až zas na nějaký odkaz na ni narazím. Řekla bych, že nejvíc mě zamrazilo pokaždé, když se objevilo oslovení soudruh. Jsem ráda, že tohle (vřele doufám) máme už za sebou. I když oni politikové jsou schopni vytvořit zas nějakou jinou šílenost. Třeba bonzáckou EET loterii, kontrolní hlášení, hlavně aby velký bratr měl vše pod kontrolou. Bohužel,i s teorií rozdělení obyvatel na tři třídy, z nichž se o moc přetahuje střední a nejvyšší, nezbývá než souhlasit.
Edit: musím přidat ještě hvězdu, už třetí den to nemůžu dostat z hlavy.
A nejděsivější na celé věci je to, že jsem to četla na střídačku se Zákonem rezonance. Tam se řeší změna postoje, v podstatě jak sám sebe zmanipulovat k pozitivnímu myšlení, jak uvěřit v to, čeho chci dosáhnout... další kapitola v Zákonu rezonance se jmenuje např. Jak změnit minulost. Brr, tyhle dvě knížky dohromady jsou jak dva póly jedné planety. Vypadá, jako by to byl úplný opak, ale vlastně mají tolik společného!
Do Tríbeče nejedu. Pro vytlačení turistů z tohoto místa udělala kniha maximum :). Karika by měl napsat něco o Benátkách nebo dalších městech, kde míra turistického ruchu přesáhla už únosnou mez.
Ale ke knize: přestože tam vlastně nic hrozného není napsáno, srdce mi bušilo tak, že by to můj kardiolog těžko chápal.
Kombinace knížky a googlu je ještě děsivější, vypadá to tak autenticky, i když samozřejmě chápu, že z googlu čerpal spisovatel a tedy tady je jasné, jestli byla dřív slepice nebo vejce, ale přece... při čtení ty články z netu ještě podpoří celkovou atmosféru knihy. Jistě budu pokračovat s dalšími knihami autora, ale až se trochu rozptýlím nějakým dostatečně nereálným oddychovým čtením.
Tak nevím, jak to shrnout a hodnotit. Buď to teda má být reportážní nebo román. Celou dobu se to tváří, že je to spíš reportážní, podle skutečných událostí, i když autorka předesílá, že jde o román. Ve výsledku pak vysvětluje, kde čerpala fakta atd., aby na konci vysvětlila, že je to opravdu román. Ugh!?
Kdyby byla kniha reportážní a tedy měla vyšší vypovídací hodnotu, pak bych tu formu brala, ale jestli to má být román, tak proč nudit čtenáře takovou formou?
Ať je to tedy, jak chce, budu hodnotit jako román...
První půlku jsem ještě nějak přelouskala, snažila jsem si oblíbit alespoň nějakou postavu, což se mi jakžtakž podařilo. Ale druhá půlka mě už k uzoufání nebavila. A snad poslední čtvrtinu už jsem skoro ani nevnímala, jen jsem čekala, kdy už bude proboha konec.
Od autorky je to moje první kniha. Přes začátek Žítkovských bohyní jsem se nedostala, protože spisy, čísla jednací a zápisy tohoto typu mě nebavily. Mohla bych to přeskakovat, ale pak se mi zdá, že bych přeskakovala půl knihy, takže jsem ji přeskočila raději celou.
Jestli je podobným stylem jako tento "reportážní" "román" psané všechno, tak asi přeskočím i ostatní knihy. Takže mám na řadě k přeskočení ještě Gertu, kterou jsem původně chtěla číst. :)
Mám prostě ráda knížky, kde se něco trochu dotýká malířství, a impresionisté jsou moji nejoblíbenější malíři. Proto, i když jinak bych to viděla tak na 4*, nechávám plný počet za prostředí a spol.
Jako detektivka jo, budiž, ale vykreslení prostředí mnohé vylepšilo. Je možné, aby byla detektivka i s nějakými těmi mrtvolami poetická? Asi jo.
Sama si z toho odnáším to, že ať už byly osudy malířů jakékoli, zbyla nám po nich jejich díla, která můžeme obdivovat.
Nejsem zas takový znalec, takže jsem si v průběhu i něco málo pohledala na internetu. Například obraz Camille Monet na smrtelném loži. Netušila jsem, že něco takového Monet namaloval. Tak jsem zase o něco chytřejší a tím pádem kniha splnila i vzdělávací účel.
Skvělý příběh, informace z kokpitu, ke kterým se běžný smrtelník ani nedostane, přestože třeba létám často jako pasažér.
Poslouchala jsem jako výbornou audioverzi, kterou mohu jen doporučit.
Ať už se jednalo o témata vtipná (sex na palubě a jiné historky) nebo vážnější (turbulence, možné nehody a problematická přistání), všechno mě beze zbytku bavilo.
EDIT: pro mě lepší než rozhovor s V. Benešem, kterého velmi uznávám, ale s jeho názory tak úplně nesouzním. Zato D. Hecl je víc "moje krevní skupina". Možná proto, že je z Moravy?
Nejdřív jsem si nadávala, že jsem koupila audioknihu a nepřečetla si pořádně anotaci. Jaktože si koupím fantasy, které jinak moc nemám ráda? Měla jsem knihu už dlouho na seznamu, čekala jsem, až vyjde, ale už si nepamatuju proč mi ji kdo doporučil.
Ze začátku jsem proto byla trochu rozpačitá. Ale postupně jsem se ponořila do textu a nechala se provést knihou a zamotat si do toho vlastní myšlenky, postupně si oblíbit Noru i paní knihovnici a nakonec i nechat doznít poselství déle, než jen do zaklapnutí knihy.
Za mě je to psychologické sci-fi, které donutí člověka přemýšlet o vlastních prioritách. Doporučuji.
Mám od autora v knihovničce ještě nedotčenou knihu Vězeň času, na toho se budu muset v nejbližší době taky podívat.