jaroiva komentáře u knih
Jedna z mých nejoblíbenějších "Poirotovek".
Líbí se mi vždy zhodnocení Agathiných cestovatelských zkušeností umístěním příběhu do exotičtějšího prostředí. I tento případ je velmi povedený. A seriálové zpracování taky.
Co to jako má znamenat? Jaktože je tak rychle konec? Ještě nejsem nasycena! Cítím se podvedena, musím hned pokračovat Fajou. Tohle se nemělo rozdělovat do dvou knížek.
Přečteno jedním dechem a kdyby to bylo v jedné knížce, určitě bych to na ten jeden dech dala obojí.
Hodně mě baví téma tajného převleku dívky za chlapce. Vzpomněla jsem si na Pratchettův Podivný regiment, který si budu muset brzo asi znovu přečíst.
Doporučuji před započetím čtení Naslouchače vybavit se rovnou i druhým dílem, abyste mohli plynule navázat. Tahle jedna knížka prostě nestačí.
"Hana" se mi moc líbila, tak jsem se rozhodla číst i Slepou mapu. Narozdíl od Hany mi tady připadalo, jako by to bylo z nějaké větve naší rodiny, příběhy jsou tak blízké, jako kdybych je četla mezi řádky při sestavování vlastního rodokmenu. Přečetla jsem to na jeden zátah a určitě si ještě koupím Hotýlek a budu se těšit na další knihy, které, doufám, paní autorka napíše
Ale jo, dalo se to dobře poslouchat. Nějak jsem úplně nepochopila ten motiv, ale slušná detektivka. 3,5 hvězdičky tentokrát - vzhledem k mládí autorky - zaokrouhluji nahoru a věřím, že s dalšími díly bude série jen lepší a lepší.
Pocitově bych dala 4 hvězdičky, ale nějak nemůžu přijít na to, za co bych tu jednu hvězdičku měla strhnout. Tak nechávám plný počet. Je to velmi zajímavé dílo. Zapamatovatelné a jazykově vymazlené, jako u autora vždy.
Měla bych tam ke konci jednu výtku, se kterou nesouhlasím, ale nebudu spoilerovat, možná to tam bylo strčené proto, aby úplně každý pochopil, že to je fabulace a nebral to jako historickou pravdu.
Každopádně kniha, o které budete mít chuť si s někým popovídat :)
Standardní severská detektivka.
Nemůžu říct, že by se mi nelíbila, ale není ničím výjimečná, řekla bych, že ani nijak zapamatovatelná. Únosy dětí považuju vysloveně za prvek, který autoři používají "pro efekt".
Ale nebyla jsem zklamaná. Ráda si přečtu další díl, i když nejsem nijak nadšená, abych knížku hned běžela někomu doporučit. Prostě slušně napsaná detektivka jako spousta jiných. Taková sázka na jistotu. Milovníky severské krimi jistojistě neurazí.
Zpočátku jsem myslela, že to bude jedna z těch slabších knih série... Ale nakonec..
Opět jen jediná chyba - je to krátké, potřebuju další díl, a audioverzi, prosím...
Druhá věc, kterou jsem od autora četla, a určitě ne poslední.
Není potřeba kruťáren ani laciných wow efektů, které se dnes tak často vyskytují v detektivkách. A přesto má příběh spád a hlavu a patu. Moc se mi líbí autorův styl.
I když Vánoční zpověď se mi líbila o chloupek víc, je to na plný počet bodů.
No, je možná trochu slabší než předešlé díly, hodně "sci-fi" náhody a genialita těch dobrých, opět nějaké brutální popisy, které mi nedělaly dobře,
ale jako vždy skvěle napsané, že se nedá přestat číst.
Dala bych takových 90%
Chtěla jsem doplnit vzdělání touto kultovní sci-fi. Ale zjistila jsem, že je to spíš fantasy (nebo možná její předchůdce), a ta mě - až na řídké výjimky - tak moc nebaví.
Působilo to na mě jako něco mezi Zaklínačem a Hraničářovým učněm, což je sice vzhledem k datu vzniku obdivuhodné, ale přesto mě Duna nijak zvlášť nebavila. Nebylo to úplně špatné, ale čekala jsem prostě sci-fi, které jsem se moc nedočkala. Nevím úplně přesně, kde končí sci-fi a začíná fantasy, ale jestli tohle je sci-fi, pak toho typu, který nemám ráda. Na další díly se proto chystat nebudu.
Opět super, opět mi bylo špatně, ale nemohla jsem to odložit. S Hunterem rozhodně ještě nekončím. A zase musím dát plný počet bodů.
Zajímavé, jak v této knize vidí každý něco jiného.
Pro mě to není horor, ale román. Román o přátelství, které přetrvá léta a které stojí za to si udržet.
Nejvíc hororové mi tu připadají některé rodinné vztahy.
Linku s Tím vnímám jako nutný rámec knihy, který pro mě ale není tím hlavním tématem.
Kniha má určitě zajímavou atmosféru, nebavilo mě jen pár bojůvek s Henrym.
Film se nechystám shlédnout, možná právě proto, že nevím, kterou rovinu si vyberou tvůrci (resp. tuším, že jinou, než tu, kterou v tom vidím já :) ).
Náladově mi to připomnělo sérii z kavárny Funiculi funicula. A podobně se mi to i líbí. Částečně je to ale také momentálním rozpoložením a rodinnou situací.
Řekněme, že mi to trochu pomohlo dokázat se podívat na věci z většího nadhledu. Opět si uvědomit, co je a co není podstatné řešit.
Čistá melancholie. Majordomus, který vzpomíná na staré dobré časy a jakoby mimochodem tak odhaluje bezútěšnost osudu sluhy, který dbá hlavně na "důstojnost". Ponuré. Výborně vykreslené.
Některé prvky jsou zas skoro nadpřirozené, ale jinak jo, tahle série je poměrně vyrovnaná a ani tento díl nezklamal. Nálepkou Top thriller bych to tedy zrovna neoznačila, ale budiž. Pro mě je to spíš detektivka než thriller.
První kniha tohoto autora, která se mi bezvýhradně líbí. A to jsem to s ním už chtěla vzdát :).
Není to jen Brnem, protože Skleněný pokoj je taky odsud, a přitom mě až tak nenachnul.
Mendelův trpaslík má hlavu i patu, i přes střídání časů v současnosti a za časů Mendela jsem se v ději dobře orientovala. Je tu něco genetiky (což je pro mě v podstatě oblíbená matematika), trochu romantiky, samozřejmě to Brno a s ním spojený Janáček, Masarykova univerzita apod.
Kombinace všech zmiňovaných témat mě prostě oslovila.
Mawer nepotřebuje desítky postav a přitom rozehraje dostatečně zajímavou zápletku, u které mě prostě zajímalo, co z toho bude.
Je to taková spíš pohádka. Postavy poměrně černobílé. Hlavně záporáci jsou tak jasní, až z nich zlo kape. U klaďasů se nějaký ten hříšek najde, to by už bylo jinak moc :).
Ale neskutečně mě to bavilo. Užila jsem si od začátku do konce tu atmosféru. Má to hlavu a patu. Skvěle promyšlené, všechno zapadá na místo, aniž by to předem příliš napovídalo další osudy postav.
Poslouchala jsem jako audioknihu, skoro 50 hodin poslechu uběhlo jako nic, špatně se to vypínalo, ale na prodloužené sváteční volno ideální volba. Holt jsem se jen občas musela uložit ke spánku...
Budu zvědavá na další díl. Jsem ráda, že další část je situovaná do doby až po 150 letech a tedy se tu autor neuchýlil k otevřenému konci.
Už nějakou chvíli jsem nečetla (neposlouchala) nic, co by bylo vhodné vnucovat dál. Tak tady je zas jedna taková kniha. Nenechte se odradit délkou přes 900 stránek, resp. skoro 50 hodinami poslechu, stojí to za to.
Přestože jsem to četla poprvé, mám pocit, jako bych se vracela ke staré známé oblíbené knize. Je to tak milé vyprávění, místy veselé, místy smutné, ale jinak zkrátka ze života.
Jdu pokračovat dalším dílem. A jistě nezůstane jen u něj.
Napodruhé mě konec jedné postavy rozesmutnil ještě víc než napoprvé. Protože jsem to věděla už od začátku.
Naopak jiné kousky jsem si na druhý pokus víc užila.
Proti Stráže, stráže se mi zdá tento díl už dobrý i pro opakované čtení. Už se ale stejně těším na tu Noční hlídku :)
Od začátku velmi chytlavě napsané. Neobyčejně pojatý životopis jednoho relativně obyčejného života.
Nejsem vůbec Tolkienův fanoušek, přečetla jsem - přetrpěla až do konce - jen Hobita. Pán prstenu mě nebavil, a to ani ve filmovém zpracování.
Po poslechnutí tohoto životopisu (na jeden zátah) mě ale láká zkusit si od něj přečíst ještě něco jiného, ovšem v originále.
Hodně mě zaujal v životopisu jeho vztah k jazykům, a trochu mě uklidnilo, že alespoň finštinu se nenaučil až tak výborně :). A právě se zaměřením na jazykovou stránku se určitě pustím do nějaké Tolkienovy knihy. I když si nejsem jistá, jestli v originále budu schopná právě to jazykové umění pochytit.
Každopádně tento životopis doporučuji poslechnout i těm, kdo nemají Tolkienovo dílo moc rádi. Pro fanoušky je to samozřejmě povinná četba :)