jaroiva komentáře u knih

Ne, zkrátka to vzdávám. Přečetla jsem půlku, ale nic mi to nedává. Pořád nějaké vysvětlivky, ale vtip je spíš ukrytý... oproti jiným Pratchettům je to prostě nuda.

8 20.11.2018

Ať už chcete, nebo ne, říkejte mi Leone. A ten kdo rád lenoší, ať mi říká Leoši...
Fakt je to už přes 25 let, co jsem to četla? :)

8 27.10.2018

Poměrně krátké, ale milé vyprávění.
Tak trochu jiná knihovna. Šlo by zařadit do letošní výzvy? :)

8 13.10.2018

Zezačátku se mi zdálo, že to jako bude humor. Bavilo mě to, připadalo vtipné...
Pak ale přišla Jedničková a bylo po srandě.
"Na životě je krásný to, že je možný ho kdykoliv ukončit".
A důrazně doporučuji - odhlašujte se z facebooku!
Nakonec mám z knihy spíš melancholickou náladu a vidím, že život je stejně jenom jedna více či méně vleklá sebevražda.

8 05.10.2018

Psychologické kličky fungují. Proto je dobré se jich naučit a nacvičit jich co nejvíc aby nakonec člověk zjistil, že nejlepší je být přirozený. Jenomže umí to pak ještě?

V téhle knížce jsem si opět potvrdila, že v USA se člověk může živit naprosto čímkoli. A zároveň jsem pochopila, proč se mi teď nedávno nelíbil Mnich, co prodal ferrari. Už jsem asi alergická na tyhlety instantní příručky o štěstí. A že se jich v poslední době vyrojilo dost na různá témata, jsou většinou napsané rychlokvašenými odborníky, kteří jsou asi tak o jednu lekci před čtenáři.
Strauss to moc krásně ukazuje v této knize.

Jak vydělat? Naučte se pár pouček, udělejte si blog, kde to budete sdílet, postupně přidávejte další zázračné recepty na štěstí, občas uspořádejte kurz nebo workshop... To je dnes, zdá se, základ úspěchu. K tomu bych přidala snahu mít dostatek lajků na Facebooku nebo na youtube...
Děkuji, pane Straussi za tohleto otevření očí. S americkými návody na štěstí tímto definitivně končím.

Zpočátku se to v knize zdá celkem vtipné i poučné, postupně se ale ukazuje absurdita "hry" za každou cenu.

Hra se totiž dá vyhrát jen tak, že přestaneš hrát.

8 28.08.2018

V anotaci se píše: "Polévka miso je stejně jako tato kniha zvláštní směsí nasládlého, hořkého, kyselého a slaného."
Pro mě má spíš chuť umami.
Je to hodně jiné než naše běžně čtené západní knihy.
Nicméně atmosféru to mělo zajímavou, dobře čitelnou.

8 24.08.2018

Velmi specifický a originální Mládkův humor nelze hodnotit jinak než plným počtom bodov... Kromě textu mě baví i obrázky kreslené v antiperspektivě

8 06.08.2018

Bla bla bla... tři čtvtě knížky mě nebavilo... čtu sérii postupně a tahle knížka už je tedy sedmá v pořadí, tudíž mi to už připadalo pořád na jedno brdo... trvalo mi 3 týdny přelouskat prvních 400 stránek ... a pokračovala jsem jen proto, že prý to má být (podle hodnocení zde) jedna z nejlepších knížek série.
Teprve poslední pětina knížky mě opravdu chytla. Ale stojí za to číst 400 stránek, které mě až tak nechytají, abych si užila těch posledních 100? U minulého dílu jsem si říkala, že Sněhulák rozhodne, jestli budu v sérii pokračovat... A jsem zas nerozhodnutá, dám tomu ještě jeden díl a pak uvidím :D

Jestli se rozhodujete před čtením této série, v jakém pořadí ji číst, začala bych od začátku, ale vynechala bych Šváby a Pentagram (pro mě zatím nejslabší dva díly).
A u Sněhuláka to chce prostě vydržet do konce.
Tím chci říct, že nakonec se mi to líbilo. Ale stejně si zas dám chvilku s Harrym přestávku. Ten vzorec už mi začíná připadat moc známý.

8 05.08.2018

Jako doplňkovou hudbu to chce poslouchat ještě Balíček karet od Rangers.
Díky kartám si už dávno pamatuju, kolik týdnů má rok, ale to si vždycky musím připomínat, že musím počítat karty bez žolíků... Nikdy mě nenapadlo, že žolík by mohl být použitelný pro přestupný rok...
Ovšem knížka je krásným podobenstvím a rozhodně stojí za přečtení a zamyšlení.

8 14.07.2018

Dobrodružná archeologie, řízlá medicínou a výživovým poradenstvím. Myšlenka z knihy, na kterou si často vzpomenu (i 2 roky po přečtení), je, že člověk se vyvinul tak, aby mu chutnaly koblihy a jezdil výtahem.
Takže: přečtete si knížku, sundejte boty, odhoďte koblihy, vypněte výtahy a začněte žít normálním a hlavně zdravým životem.

8 02.07.2018

Vlastně by děj šel napsat jednou větou, ale tady se ukazuje, že "i cesta je cíl". Knížka nevelká rozsahem, ale plně zásobená atmosférou. Jediné, co mi trochu vadilo, bylo to, že všichni 3 muži měli aspoň nějaké jméno, ale ženě ho Waltari nedopřál.
Dohru číst nebudu, pro mě je konec knihy dostatečně ukončený.

8 18.06.2018

Když jsem knihu na gymnáziu četla, chtěla jsem získat více přátel, ale po jejím přečtení jsem byla zklamaná. Nechtěla jsem získat přátele za cenu, že potlačím sama sebe (jak jsem to tehdy vnímala).
Postupně jsem zjistila, že by to tak stejně nefungovalo, protože aby působil člověk na ostatní příjemně, musí to jít z něho samotného a musí to být upřímný zájem, nikoli jen tím, že aplikuji nějaký postup podle americké příručky.
Postupem času, až jsem se sama trochu změnila, jsem to začala vnímat jinak. A vím, že pokud mě někdo skutečně zajímá, pak pravidla z knihy fungují.
Díky knize (a této vlastní zkušenosti) ale dnes mnohem lépe dokážu poznat i ty, kteří se se mnou snaží manipulovat (nastudovanými psychologickými kličkami) a upřímně to nemyslí.

8 21.04.2018

poslední knížka, co jsem od něj četla... nudná byla už víc než jen první půlka, opět product placement jak pěst na oko... a opět až konec byl zajímavý a napínavý.
Ale už jsem zjistila, kde mám problém, nejsem prostě cílová skupina (předpokládám, že ideální čtenář je young adult s homosexuální orientací)

8 01.04.2018

napínavé, přestože jakoby se tam nic neděje... stydím se, že jsem Clarka coby spisovatele objevila až teď, určitě budu pokračovat v dalších jeho knížkách

8 01.04.2018

Vždycky na to někde zas narazím, a když kniha, tak prostě vůbec nejvíc nejlepší je to ve formě audioknihy načtené Bárou Hrzánovou. Škoda, že jsem to neviděla naživo v divadle.

rozhodla jsem se číst Oldřicha popořadě, takže tohle je moje 4. přečtená kniha od Vondrušky a zatím se mi zdá nejlepší. Mělo to největší spád, četlo se to samo :)

8 08.03.2018

na knížce se mi nejvíc líbil geniální překlad Antonína Přidala, před kterým smekám.
Jinak to ale není můj šálek humoru. Jako divadelní hru jsme na to omylem šli s mužem a bylo to asi jediné představení, odkud bychom i odešli o přestávce, ale tuším to nějak nešlo, asi tam nebyla přestávka nebo tak něco...

8 06.03.2018

Není to jen sbírka povídek. Je to logicky propojená sbírka povídek s výjimkou pár povídek, které jakoby nezapadaly úplně do dějové linie, ale přesto jsou hodně zajímavé. Čtení mi trvalo déle než obvykle, protože o každé povídce jsem musela ještě dlouho přemýšlet. Můj obdiv k autorovi je o to větší, když si uvědomím, kdy byla která povídka publikována.
Tuto knihu jsem četla jakou druhou od R.A.Heinleina po Dveřích do léta a rozhodně budu ještě číst nějaké další jeho knížky.

Z těchto povídek si z mně neznámých důvodů opakovaně vybavuji "Jestli to takhle půjde dál", nikdy si nemůžu vzpomenout, ve které knize to bylo, protože je povídka trochu jiná, než zbytek. Romantika na pozadí teroru Proroka.
Nejvíc se mi ale asi líbila povídka Linie života. Popřemýšlela jsem, co bych chtěla udělat, kdybych věděla dne i hodiny...

8 04.03.2018

bavila mě správně poťouchlá zastírací akce s převážením pokladu... asi víc než kriminální zápletka... ale fajn oddychovka

8 25.02.2018

Podle mě jedna ze zásadních knížek osobního růstu. Kdyby se něco podobného učilo ve škole, bylo by jistě míň exekucí apod. Finanční gramotnost zábavnou formou.

8 18.02.2018