jaroiva
komentáře u knih

Dlouho jsem si chtěla přečíst tento životopis své oblíbené spisovatelky. Už jsem ho měla loni na řadě, ale když jsem zjistila, že vyjde v audio podobě, počkala jsem si. A určitě nelituju. Audiokniha je výborná.
Ono nejde tak úplně o životopis, spíš o takový soubor vzpomínek, tak nějak chronologicky seřazených.
Agathu Christie obdivuji nejen jako spisovatelku, ale i jako pokrokovou osobnost. Po poslechu životopisu ji mám ráda ještě víc. S jemným humorem psané "paměti" jsou moc příjemným návratem do dob, kdy Agatha žila, a popisují nejen život samotné autorky, ale i poměry a zvyky její doby.
Protože A. Ch. zde zmiňuje i některé zásadní okamžiky některých svých knih, nedoporučuji číst tento životopis dřív, než přečtete Vraždu Rogera Ackroyda, protože je tam dost zásadní spoiler. Jestli chcete Rogera Ackroyda číst, měli byste úplně zkažený zážitek z (aspoň pro mě) nejlepšího Agathina detektivního románu. Naštěstí mám její knihy přečtené skoro všechny, takže mě se spoiler netýkal.
Moc jsem si to celé užila, takže nemůžu hodnotit jinak než plným počtem a vřele doporučuji nejen fanouškům detektivek A. Christie (s výjimkou těch, co ještě nečetli toho Rogera Ackroyda, vážně, radím vám dobře :) ).


Sice zajímavé informace, ale strašně suše podané, takže se mi to spíš nelíbilo než líbilo. Od autora se mi víc líbily Kolapsy, to mě bavilo.
(tím, že jsem zvolila audio, jsem byla ochuzena o obrázky, které by to asi značně vylepšily)


Trochu i romantika, ale když jde o cestování časem, má kniha u mě už předem jisté tak 3 hvězdičky. A tohle se mi líbilo, bavilo mě to. Ke konci trochu ztrácí dech, ale kniha stačila skončit dřív, než dech došel :). Takže 4,5*
Budu muset pokračovat druhým dílem.


Ta ženská byla nesnesitelná! :D
Ale to bylo výchovou a prostředím asi. Pak, když se dostane do jiných poměrů, je úplně mimo.
Zajímavá sonda do duše zhrzené snobky. Poslechla jsem audio, takže jsem se vyhla případným překlepům v knize. A jako audio se to i dalo. Ona i kniha je to krátká, takže neurazí sáhodlouhým vyprávěním.


Pro děti, ale postupně mě to chytlo. Vzpomněla jsem si na Aldisův Skleník. Ale tady nejsou ty šílené názvy jako Břuňobřichové apod., takže se to dá číst ve vší vážnosti.


Jednou zase King, který mě bavil... alespoň tak do půlky. Tísnivá atmosféra zla. Pak už toho bylo nějak moc dokola. Všemi těmi zlomyslnostmi jsem začala být přesycená, že jsem to už přestala vnímat a už jen chtěla rychle dočíst do konce. A na konce není King úplně takový machr jako na začátky, řekla bych.
O třetinu zkrátit počet epizodních postav s drobnými žertíky by knize rozhodně prospělo. Bylo to pak už k neučtení.
Přesto jako celek starý dobrý King.


Krátký ebook mě zaujal v obchodě, méně už mě zaujal obsah.
Ale povídka Jukebox mě fakt bavila. Zbývající dvě už míň.


Zajímavý úhel pohledu skoro novorozence. Ale jinak celkem nic neřešící příběh. Takový dvourozměrný, mi připadá. Chybí tomu něco víc. Jako delší povídka dobré, od McEwana jsem už ale četla lepší.
K podobnému úhlu pohledu se mi mnohem víc líbila povídka J. Štiftera Rodinná sešlost z knihy Světlo z Pauliny.


U knih, uváděných na začátku, tj. těch starších, mi připadá text příliš stručný. Možná se hůř shání informace, ale ty by mě zrovna zajímaly víc.
U některých knih mi vadí spoiler, zejména u Jako zabít ptáčka. To jsem ještě nečetla a asi už ani nebudu.
Celkově je to hodně spíš jen o kontroverzích v USA, ostatní země jsou zmíněny jen jako doplnění, že konkrétní kniha byla zakázána i tam a tam.
Přesto je však kniha zajímavá. Je vidět, že ani takový "vzor svobody", jak se nám Amerika předkládá, není tak dokonale svobodný. A že její problém s rasovou otázkou hluboce zasahuje celou jejich kulturu.


Nerozumím hororu. Mně to prostě nepřipadalo jako horor. Cosi weird, sci-fi erotika, ale ne horor... Ale že ten sliz zelenej je celkem přítulnej... :D
Ale ať je to jaký chce žánr, bavilo mě to. Takové 4,5* zaokrouhluji nahoru.
Nakladatelství Medusa fandím, jako druhá na řadě bude Ta, co jde první :). A určitě si pořídím i Rezavé panny, až vyjdou. Horor, nehoror.


Tak nevím, jak to shrnout a hodnotit. Buď to teda má být reportážní nebo román. Celou dobu se to tváří, že je to spíš reportážní, podle skutečných událostí, i když autorka předesílá, že jde o román. Ve výsledku pak vysvětluje, kde čerpala fakta atd., aby na konci vysvětlila, že je to opravdu román. Ugh!?
Kdyby byla kniha reportážní a tedy měla vyšší vypovídací hodnotu, pak bych tu formu brala, ale jestli to má být román, tak proč nudit čtenáře takovou formou?
Ať je to tedy, jak chce, budu hodnotit jako román...
První půlku jsem ještě nějak přelouskala, snažila jsem si oblíbit alespoň nějakou postavu, což se mi jakžtakž podařilo. Ale druhá půlka mě už k uzoufání nebavila. A snad poslední čtvrtinu už jsem skoro ani nevnímala, jen jsem čekala, kdy už bude proboha konec.
Od autorky je to moje první kniha. Přes začátek Žítkovských bohyní jsem se nedostala, protože spisy, čísla jednací a zápisy tohoto typu mě nebavily. Mohla bych to přeskakovat, ale pak se mi zdá, že bych přeskakovala půl knihy, takže jsem ji přeskočila raději celou.
Jestli je podobným stylem jako tento "reportážní" "román" psané všechno, tak asi přeskočím i ostatní knihy. Takže mám na řadě k přeskočení ještě Gertu, kterou jsem původně chtěla číst. :)


V tomto souboru není slabší příběh. Opět jsem se královsky bavila.


Příběh mne nějak nezaujal, ale hodně se mi líbila atmosféra, tajemné paranormální a přitom to působí realisticky.


Nevím, nevím, tento příběh mě nijak nezaujal.


Je to pohádka pro mládež, doporučil mi ji teenager. Ale i pro mě to bylo čtivé a zajímavé. Překvapivě členitý příběh. Poslouchala jsem jako audio a mohu doporučit.
Už druhá kniha za můj poslední čtenářský rok, kde autor použil v kontextu Hindenburg.
Dostala jsem chuť si o tom přečíst nějakou literaturu faktu.


Moc mi nevyhovoval styl psaní, ale jinak je knížka zajímavá. Myslela jsem, že se dozvím něco o Kandinském, ale nakonec jsem objevila zajímavou malířku (Gabriele Münter), o které jsem dosud neslyšela. Hodně hledání na internetu znamená, že mi čtení trvalo delší dobu, ale stálo to za přečtení. Kniha, která mi něco dala.


Zkrátka klasika. Od autora mě baví Lam a Coolová, tohle je pro mě první Perry Mason. A mohu i doporučit jako oddechovou detektivku k vodě (ideální dovolenková četba).


Po dvou lepších dílech se série vrátila k průměru.
Dala bych možná lepší hodnocení, kdyby měla kniha tak polovinu stran. Takhle mi to připadá příliš rozvláčné na tak jednotvárný příběh. Nemohu se zbavit dojmu, že je to psané na objednávku, zadané bylo téma a předepsaný počet normostran.
