jarynek
komentáře u knih
Místo činu
Ed Brubaker
Dobré to je, ale ve srovnání s jinými Brubakerovými kousky slabší. Je to takové konvenční krimi, které v rámci noir žánru ničím závratně novým nepřekvapí. Na druhou stranu přes poměrně hodně textu děj rychle plyne, nechybí zajímavé akční scény a sympatický hlavní hrdina, který nějakou tu ráno dostane, ale více jich rozdá. Na to, že je to jedno z prvnch autorových děl, tak již zde máme základy drsné školy, na nichž jsou vystavěny pozdější Brubakerovy příběhy.
Azimut: Kniha druhá
Wilf
Nečekal jsem, že se vše vysvětlí, ani, že vše bude dávat smysl, ale i tak jsem doufal v nějaký komplexnější závěr, kterým by tu jízdu, na kterou čtenář naskočí v první knize, navedl na nějaký cíl. A toho jsem se nedočkal. Celkově druhá kniha vyznívá hůře. Namísto fantaskních orgií s přehršlí nápadů a s laskavým humorem z první části tady máme zrychlenou cestu do hlubin duší některých hrdinů, která má ukázat důvody jejich jednání. Vše je najednou takové vážné, v okolí číhá válka a málokterá postava může říst, že je šťastná. Pořád to bylo fajn, kresba nádherná, ale po tom minulém namlsání to je prostě slabší odvar. I tak jsem moc rád, že u nás Azimut vyšel a mohu jen doporučit.
Azimut: Kniha první
Wilf
Tohle bylo hodně povedené. Je to plné fantastických nápadů, kde na první pohled neplatí žádné zákonitosti, ale přesto vše drží pohromadě a přes několik dějových linií a celkem dost postav nepůsobí příběh nesrozumitelně. Každá stránka může překvapit něčím zcela novým, co příběh posune úplně jinam, a ještě nechává na čtenářově fantazii, aby si občas část mezipříběhu domyslel. Pracuje se s napětím, humorem, kupou nadsázky tajemnem.
Jen doufám, že na takto širokém hřišti autoři dokážou ukočírovat zakončení. Vedle toho ještě potřeba vyzdvihnout krásnou kresbu, která na velkém formátu knihy o to více vvyniká.
Palestina
Joe Sacco
Je dobře, když vyjde takovéto dílo ukazující pohled na izraelsko-palestinský konflikt z druhé strany, než je ten mainstreamový v našich končinách. Sice vyprávění působí trochu jednostranně, ale aby tomu tak nebylo se myslím autor ani nesnažil. Jeho cílem bylo podívat se na věc z pohledu Palestinců, a to se mu povedlo. Přesto na mne kniha nepůsobila tak sugestivně jako Goražde
Sherlock Holmes a Rudá věž
Mark A Latham
Je to čtivé, odpovídá to stylu a atmosféře knih o SH, ale přesto mne samotný příběh nějak úplně nenadchnul. První půlka je bez SH, pouze s Watsonem a je spíše popisná, přesto celkem dobře buduje atmosféru a zápletku. V druhé půlce nastupuje SH, ale těch dedukčních schopností a maličkostí, kdy se boucháte do hlavy, že jste něco přehlédli a klaníte se Velkému detektivovi, je málo. Tak nějak je vše rychle a bez potíží vyřešeno, jakoby to SH vše věděl od začátku. Váhal jsem s hodnocením, selkem mne to bavilo, ale po dočtení mám takový lehký pocit prázdna, že hodnotím níže.
Za trochu krve
Jason Aaron
Takže z toho hajzla, jenž byl v první knize sakra nesympatický a čtenář by mu nejdraději tu baseballovou pálku vrazil hodně hluboko do zadku, je ve druhém díle hlavní hrdina, kterého je vám skoro líto. Tedy ne úplně, ta krvavá cestička, kterou si vybral, byla samozřejmě jeho volba, ale už to není tak černobílé, jak to vypadalo po prvním pokračování. Celé je to hodně hutné, syrové vyprávění, kde se na žádný soucit nehraje. No jsem hodně zvědav, co s tím vším udělá postava, na jejíž příjezd asi už brzy dojde.
Universal War One 5 a 6
Denis Bajram
Závěrečný díl byl hodně povedený. A i když jsem zřejmě vše nepochytil a potřeboval bych si to celé přečíst znovu, tak konečně v celku to do sebe zapadlo a finální dojem je mnohem lepší, než jsem zpočátku předpokládal. Cestování v čase i prostoru, díky čemuž se v ději objevují postavy, jež by měly být pod drnem, v rolích, které bych od nich po přečtení předchozích dílů nečekal., je asi největší přednostní tohoto zajímavého sci.fi příběhu.
Taxidermistova milenka
Polly Hall
Vyprávění pokrývající jeden rok na odlehlých anglických vřesovištích je hodně klidné a pomalé, nikoliv však nudné. Jen to není čtení pro každého - je to plné lyriky a i když je to vlastně přepis vyprávění hlavní hrdinky ke svému manželovi, tak to často to sklouzne k pocitům hrdinky ve vztahu ke zvířatům, okolí, .... Styl psaní ve mne navozoval atmosféru, že se jedná nikoliv o příběh ze současnosti, ale spíše někde z 19. století. Ačkoliv bylo poměrně zřejmé, kam závěr knihy směřuje, tak přesto bylo na konci pár momentů, které překvapily. Nebylo to špatné, ale na druhou stranu často bych tento styl nevyhledával.
Rudá země
Joe Abercrombie
Na jednu stranu Abercrombie tak, jak ho známe, plný zajímavých nejednoznačných, ale přesto zábavných a sympatických postav a plný surového násilí, krve, špíny a prostředí, kde lidský život nemá skoro žádnou cenu. Na druhou stranu mi styl vyprávění, ačkoliv volně navazuje na několik předchozích knih, přišel jiný. Není až tak epický, hrdinský a ačkoliv postav je opět ve vyprávění nepřeberně, tak těch hlavních tam není tolik. Střídá se zde rychlé akční tempo s pomalejšími pasážemi, což jen umocňuje westernový nádech ala Clint Eastwood. A závěr jsme úplně nečekal. Rozhodně ale u něj dáávm palec nahoru. Za mne hodně povedená kniha, jedna z autorových nejlepších.
Takový to byl muž
Jason Aaron
Na tohle jsem se hodně těšil. A byl jsem trochu zklamaný, protože údernosti Skalpů to nedosahuje. Zatím. Ale i tak je to hodně dobré čtení plné emocí, násilí, rodových předurčení, rozhodnutí, u nichž je těžké hodnotit, zda jsou dobrá či špatná, a hlavně jižanských postav, která jsou všechno, jen ne symaptická. I když i zde se nějaké ty výjimky najdou. Jestli má nějaká postava na tváři úsměv, tak jí dlouho nevydrži, a pokud se mračí, tak jí to vydrží. Teda jestli nebude mrtvá. Už se těším na pokračování.
Přitažlivost
Lucas Harari
Zajímavý příběh, ale tak nějak jsem nevěděl, kam chce autor směřovat. A nejsem si o tom jist ani po dočtení knihy. Prvek tajemna, s kterým se pracuje v průběhu celého vyprávění , tak nějak vyzněl do ztracena, resp. nebyl na konci knihy dostatečně úderný, aby finále gradovalo. Kresba hodně povedená, především lázně působí záhadně. Na fotkách jsem si našel, že takové jsou i ve skutečnosti a podnítilo to mou touhu se tam někdy podívat:). Hodn jsem váhal mezi 3 a 4 hvězdami, ale nakonec dávám 4 za celkové zpracování knihy a za to, že Argo něco takového vydává.
Orlové Říma. Kniha III & IV
Enrico Marini
I pokračování hodně bavilo, ale přesto mi přišlo trošku slabší, než první kniha. Arminova změna by měla být trochu propracovanější, takto to byla příliš rychlá změna. Ale to je tak jediné, oc bych tomu vytknul. Napínavý, akční děj, intriky, věrohodný historický základ, dobře vystihnuté chraktery postav i celkové tehdejší atmosféry. K tomu výborná kresba. tak teď jen doufat v brzké dokončení.
Orlové Říma. Kniha I & II
Enrico Marini
Když někdo umí skvěle vyprávět a ještě k tomu i kreslit, tak i ne zcela originální děj vyzní jako nezapomenutelný příběh, který se dychtivě čte, a kde hlvním zklamáním je to, že tak rychle skončil. Starověký Řím je sám o sobě atraktivní téma, které je z mého pohledu zde zpracováno celkem realisticky.
S dvěmi hlavními postavami jsme prožili léta dospívání a budování si vztahů a kariéry a přes občasné mráčky to vyznělo spíše jako klid před bouří, kterou asi přijde v pokračování.
Holomráz
Štěpán Kopřiva
Kopřva potvrdil, že se umí popasovat s jaýmkoliv tématem, resp. žánrem. S ústřední postavou se setkáváme v různých životních etapách a díky tomu je i vyznění každé povídky trochu jiné. No ani v jedné není Wolrich úplně kladná a sympatická postava, přesto jsem si k Wolrichovi cestu našel, držel mu palce v jeho nelehkých dobrodružstvích a hltal jeho cynické hlášky. Bylo to čtivé a jen škoda, že povídek s Wolrichem není více.
Zajímavé jsou i tři krátké povídky na konci, které s Wolrichem již nemají nic společného a autor u nich trochu experimentoval.
Vision: O trochu horší než člověk, o trochu lepší než zvíře
Tom King
Toto bylo hodně povedené. Řadím mezi jeden z nejlepších superhrdinských komiksů. Asi proto, že to typický superhrdinský kus není. Postava Visiona pro mne dosud byla jen nudnou, bez projevování velkých emocí nezajímavou postavou v rámci širokého Marvel universa. Když po dočtení o této postavě přemýšlím nyní, tak vlastně Vision o moc jiný nebyl ani v tomto příběhu. Ale přesto se díky celkovému kontextu vyprávění, zajímavým postavám (zde nutno vyzdvihnout Visionovu manželku, na níž celý příběh i díky své nejednoznačnosti hodně stojí) a výborně vybudované atmosféře, která je čím dál více tísnivější, jedná o příběh, na který se bude těžko zapomínat. Syntezoidi, kteří opravdu v některých aspektech myšlení a jednání jsou hodně odlišní od lidí, aby naopak v některých emocích byli lidštější, než velká část lidí, ve své touze být těmi obyčejnými ldimi z předměstí, to mají těžké - především pak děti ve škole, kde každá odlišnost je důvodem k odstrkávání. A když se k tomu přidá oosba, která má pocit, že má s touto rodinou nevyřízené účty, je na problémy zaděláno. Kniha není ani tak o akci, jako spíše o pocitech Visionovy rodiny a o čím dál více tísnivé atmosféře, kde tak nějak tušíte, že tohle nemůže dopadnout dobře. A v tom je opravdu hodně silná.
Spirála
Džundži Itó
Začíná to tak nějak skoro nevinně jako pomatenost staršího muže zaoblenými křivkami. No možná ne pomatenost, spíše obscese, která zpočátku kroutivě klíčí tam někde vzadu v mozkových závitech, aby vám později nedala spát a obtáčela se kolem vás, a nakonec vás nenávratně jako vír stáhla do Jezírka vážek. A pak už není návratu a vše se kolem vás točí ve spirálách. A když se kolem vás nic netočí, tak se vám něco může točit na zádech. A to je snad ještě horší. Možná to všechno zní trochu šíleně, ale co naděláte, když si uvědomíte, že máte spirálu v uchu. Jo a taky na bříškách prstů. Tohle byla hodně povedená jízda po tobogánu komiksového hororu.
Hrdinové
Joe Abercrombie
O čem kniha je?
O třech dnech válčení.
Tak to musí být asi pěkná nuda.
Ne naopak. Je to výborné čtení, které rychle plyne, až se divíte, že už jste na konci, a že ty tři dny boje tak rychle utekly. Akce střídá akci, ale přitom nejde o žádné nezáživné opakování řežby, ale vždy se jedná o unikátní střípek tak trochu nesmyslné bitvy.
U Abercrombieho většinou oceňuji práci s postavami. Ne jinak je tomu tentokrát. Spousta barvitých charakterů na obou stranách fronty, mezi nimiž těžko hledat kladnou postavu, ale kteří vám přesto přirostou k srdci (oni ti klaďasové jsou většinou nerealističtí a nudní), vás nutí chvíli fandit jedné straně, abyste za chvíli drželi palce těm druhým. Vyšperkované dialogy a povedený závěr na jednu stranu ukazují nesmyslnost války, ale na druhou stranu ji tak nějak berou za součást lidského žití. Líbilo se moc.
Udolí zrůd
Steve Niles
Kdo je zrůda? Ten, kdo tak na první pohled možná vypadá, nebo ten, kdo se tak chová? Příběh nás zavede do odlehlého kraje, kde je takovýchto "pochybných existencí" nemálo. Ponurá atmosféra údolí se přenáší do nálad a vztahů všech jeho obyvatel, jejichž střet se zdá být nevyhnutelný. Vyprávění je plné emocí a to je jeho hlavní přednost, protože samotný děj je vlastně poměrně jednoduchý a zasloužil by si větší propracování a větší gradaci. Takto to bylo od půlky hodně rychlé a zkratkovité. Konec byl hodně kvapný, ale na druhou stranu jeho vyznění se mi líbilo. Pokud jde o kresbu, tak ta mi k příběhu hodně sedla - dokázala vystihnou emoce lidí i náladu kraje a přispěla tak k celkově kladnému hodnocení knihy.
Utajená země
Mike Mignola
Tohle mne zklamalo. Hodně jednoduchý příběh, do něhož byla snaha nacpat co nejvíce dříve osvědčených atributů - opusštěný ostrov, obří opice, sbevražedný atentátník, postava, která chce ovládnout svět, atd, atd. Celkově to ale nemá žádnou atmosféru, kde by to mělo být hrůzostrašné, tak je spíše úsměvně, kde by to mělo být akční, tak je spíše nudné. Cílovými čtenáři asi mělo být dětské publikum. Tentokráte to nezachraňuje ani kresba, která zřejmě bude pro dětského čtenáře líbivá, ale k Hellboyovi se podle mne nehodí.
Vztek a další příběhy
Lucy Taylor
Povedená sbírka povídek, kde se mnohdy nejde pro krev a nějaké to sprostší slovo daleko. Ale v tomto případě mi to nepřišlo jako nějaká prvoplánová snaha o zaujmutí čtenáře, ale o styl, který správně dotváří celkové vyznění povídek a prostředí, v němž se postavy pohybují. Některé příběhy mají podobný základ a styl, ale celkově jsou témata povídek variabilní, u žádné z nich jsem se nenudil a většinou potěšilo i zakončení s pointou. Stejně jako v předchozím hodnocení, i já se pozastavil nad překladem, případně nad překelpy - několikrát použité slovo "pokakaný" mi hodně rvalo čtenářskou duši, což ješkoda, prootže jinak je málo, co bych knize vytknul.