Ječmínek komentáře u knih
Je to historická kniha, trochu válečná, trochu dobrodružná, trochu akční, trochu romantická. Je plná intrik. Jsou tu ti dobří a ti zlí. Vyzrají nakonec ti dobří (v čele s majorem Sharpem) na ty zlé? Určená je hlavně pro vojáky, bývalé vojáky a milovníky vojenských knih.
Eseje. Některé humorné, jiné závažné. Po přečtení se čtenář zamýšlí nad životem a stává se lepším.
Začátek vypadal velmi nadějně, postupně se to moc komplikovalo a protahovalo. Čím víc ke konci, tím víc tuctový thriller. Ale kniha je čtivá a nenudil jsem se. Úplně nejlepší jsou prolog a epilog - za ně bych nejradši dal ještě o hvězdičku víc.
Je to taková sága rodu Blackwelů. Začíná drsným dobrodružstvím prvního člena rodu, který založil v JAR společnost, a pak už sledujeme celý dlouhý život jeho dcery Kate a jejích potomků. Kate dělá vše pro rozkvět společnosti a neváhá intrikovat i ve vlastní rodině. Na konci už je to spíš akční překombinovaná a naivní detektivka s naprosto podobnými dvojčaty. Souhlasím s Terry11 s tou uspěchaností - na začátku stránky je to takhle a během 2 řádků dojde k totálnímu zvratu a nebo jsme o pár let dál. Sidney Sheldon nebude autorem pro mě.
Čekal jsem něco víc. Byl to zamotaný akční krimithriller, na který za chvíli zapomenu. Co k tomu víc říct? Nic!
Rozhoduji se, jestli to je "velice krásný příběh", jak píše třeba sofi (a jiní), nebo "kýč dotažený do banálních výšin", jak tvrdí Palivo. No, Palivo má asi víc pravdy. Kdyby to byla jen povídka v nějaké sbírce povídek, tak by to bylo docela dobrý, takhle je to jen divná kniha s divnými postavami.
Eseje o obyčejných věcech, na první pohled maličkostech? Ale to je jen skořápka. Najednou si uvědomíme, že to nejsou maličkosti, ale sám život. Autorka prostě čtenářům otevřela své srdce.
Velmi čtivé. Dost drsné. V tomto žánru asi hodně vysoko (slabší než "Mlčení jehňátek", srovnatelné s "Muži, kteří nenávidí ženy", lepší než Nesbö). Přesto nemůžu dát víc než 3 hvězdičky, protože já to porovnávám se všemi knihami ze všech kategorií. Autor se snažil čtenáře držet v napětí tím, že na konci každé kapitoly se objevila šokující věc, která však po vysvětlení v dalších kapitolách často už tak šokující nebyla. Ve druhé polovině knihy autor držel děj na hraně, ze které už se padá do nelogičnosti, a jakž takž ho tam udržel. Ale jinak, jak říkám, velmi čtivé. Určitě někdy zkusím další Carterovu knihu.
Na styl psaní spisovatele Arnošta Lustiga si musíme zvyknout, nebo se s ním aspoň smířit. Čteme, místy téměř nerozumíme, skládáme věty v odstavcích dohromady, ale když jsme trpěliví, nakonec všechno zapadne na své místo. Kniha Modlitba pro Kateřinu Horovitzovu měla silný příběh, proto byla pro mě lepší. Colette z Antverp je hlavně popis hrůz z koncentračního tábora, strach a bezmoc vězňů, kteří byli pro nacisty obtížným hmyzem a surovinou.
Téměř ve stejné chvíli životem Fiony zatřesou dvě události. Její manžel uteče za mladší milenkou a ona, soudkyně, musí rozhodnout o osudu mladého nemocného chlapce. Sledujeme, jak se tyto dvě linie rozvíjí a vzájemně ovlivňují. Rodí se zvláštní vztah mezi stárnoucí ženou a mladým chlapcem. "Domnívala se, že její odpovědnost končí na prahu soudní síně. Jenže jak by tam mohla končit?" Dobrá kniha, která vás donutí k zamyšlení.
Krásně vyprávěný příběh. Drsný a emotivní. Nastavující zrcadlo každému z nás. Ale v některých chvílích se mi zdálo, že se malinko odchyluje od skutečného života, že by se sem tam něco ve skutečnosti událo jinak, nebo dokonce vůbec neudálo. A to i v té zapadlé horské vesničce brzy po válce. Jako by autor až moc tlačil na pilu.
Hlavní hrdina by měl žít spokojeně, má přece rád svou ženu a děti, ale někde uvnitř nějaký červík pořád vrtá a vrtá. A pak se objeví krásná žena. I když je to jeho dávná dětská láska, je plná záhad. No, to je tak vše. Jak to dopadne, nebo nedopadne, to si přečtětě sami. Já si to taky musel přetrpět. Zatím můj nejslabší HM.
Nedávno jsem četl knihu Dvorní šašci od V. Fischla a zdálo se mi, že ten příběh autor mohl rozšířit. Kniha Pan Th. Mundstock podle mě měla být naopak zkrácena a zhutněna do formátu povídky. Zajímavé a kvalitní téma bylo rozmělněno neustálým opakováním že se bojí, že tamten už jel, že dopis už asi přijde, co ho tam čeká, že třeba skončí válka, co chudáci Šternovi, ...
Moje první kniha od Connellyho. Taková běžná detektivka s drsným detektivem, celkem kvalitní, áčková (například Nesbö píše béčka!). Autor píše čtivě, ale v půlce už jsem se začal trochu nudit, protože děj nešel moc dopředu. S blížícím se koncem se to zlepšovalo a zrychlovalo. Určitě si někdy přečtu další knihu od MC.
Detektivní pátrání se čím dál víc blíží k hororovitému závěru. Občas pátrači vaří z vody a přesto uvaří. Docela dobrý příběh, který stojí na dvou zajímavých nápadech a několika adrenalinových scénách.
Dobré a nadějné téma. Ovšem dal se z toho udělat dělší a působivější příběh. Jako by autor neměl dost času. Tahle kniha měla mít víc stran a autor si s ní měl víc pohrát. Škoda.
Hlavní hrdinové správní, drsní, sobě si vzájemně pomáhající a do sebe zamilovaní. Jinak nic moc. Příběh slabší. Taková zbytečná kniha. Lehane už napsal lepší. A ten chlápek na obálce!!! Kdo to vlastně je? Kenzie to doufám není, to by musel strašně ztloustnout. Kvůli tomu jsem musel knihu ukládat obálkou dolů, abych na chlápka nemusel koukat. Ach jo, holt mi někdo musí vsugerovat, jak asi vypadají hrdinové knihy.
Čtenář by měl číst velmi pozorně, protože se mu to v závěru hodí. Já jsem to trošku odbýval a pak jsem musel listovat zpátky. Nadšený z knihy nejsem, já prostě nemám moc rád takovéhle nepravděpodobné divné příběhy. Ten hlavní hrdina, ten starý pán, co se pořád šťoural v minulosti, mi připadal taky divný. Kdyby šel radši na fotbal, nebo s vnoučaty na procházku.
Tohle dílo jako by vzniklo zkřížením detektivky Arthura Conana Doyla (a nebo Agáthy Christie) s nějakou odbornou filosoficko-teologicko-historickou knihou. Milovník detektivek se u ní bude často ukrutně nudit, milovníka té druhé roviny bude zase rušit zašmodrchaný a poněkud naivní detektivní příběh. Ale určitě se najde dost čtenářů, kteří mají rádi obojí, a ti Ecův příběh ocení nejvíce.
Autor to mohl docela dobře seškrtat do dvou dílů. První díl byl ucelený a ukončený. A taky nejlepší, hlavně díky nevšední postavě Lisbeth. Třetí díl byl jen dohrou a uzavřením dílu druhého. Ovšem neskutečně dlouhou dohrou, u které jsem se už hodně nudil. Dvě třetiny se vlastně nic nedělo a nic nezměnilo. Zatímco v prvním díle byla Lisbeth super postavou, ve druhém díle trochu zevšedněla a ve třetím se jen občas připomněla.