Ječmínek komentáře u knih
Všechno už bylo tady v komentářích řečeno. Přidávám se na stranu těch, kteří si tuhle skvělou knihu zamilovali. A Sophii jsem si taky zamiloval. Byla tak skutečná, se všemi svými chybami, chtěla jen žít, užívat si, ale život s ní smýkal a ona nebyla tak silná, aby dokázala vzdorovat.
Líbily se mu i živé holky, ale když ony ho nechtěly! A nechtěl ho nikdo. Byl sám ve svém brlohu, jako od smečky odvrhnuté zvíře. Dítě Boží. Měl pušku.
Prchají a luští a prchají a luští a pořád dokola, až se z toho čtenáři točí hlava. A když doluští a doprchají, tak se čtenář vše dozví a ... už nic!
Kdo vyhledává tento žánr, nebude zklamaný. Dva správní detektivové pátrají po masovém vrahovi a dlouho netuší, jak zapeklitá věc se z toho vyklube. Autor jakž takž udržel ten křivolaký příběh v mezích logičnosti, což je obdivuhodné.
Vydáno 1880. Převyprávěl Bohumil Říha. Trochu naivní, ale moc milé, hezké a lidské. Měly by si to přečíst všechny dnešní děti.
Několik prolínajících se příběhů, točících se kolem Afghánistánu, zarámovaných příběhem rozdělených dětí Abdulláha a Parí. Asi bych měl říct, že je to výborná, dojemná až srdcervoucí kniha. Ale jako bych ji četl přes nějaký filtr, ty emoční vlny, které mě měly zasáhnout, se ke mně nedostaly v plné síle. Možná je chyba ve mně? Možná je to spíš pro ženy? Možná si autor při psaní říkal: "Tak co tam ještě vrazím?" Jako při dlouhém televizním seriálu nebo telenovele? Dám tři hvězdičky? Nebo čtyři? Už mě zase tenhle autor dostal! Dám čtyři!
Shrnutí: Ze stanice Bouřná se pohřební průvod vydává na starý hřbitov, ležící v sary-ozecké stepi. Výpravu vede nádražák Edygej, jedoucí na velbloudu Karanarovi. Za ním jede asi pět dalších lidí na traktoru a bagru. Po cestě Edygej vzpomíná na poválečné časy, především na Abutalipa, jeho ženu Zaripu a jejich dvě děti. Také se Edygejovi vrací do mysli staré kazašské mýty. V jiné rovině sledujeme dramatické setkání kosmonautů s mimozemšťany a následná opatření pozemských politických a armádních činitelů. I když se to zdá téměř nemožné, oba děje se v knize protínají. V kazašské stepi totiž leží kosmodrom. Pocity: Dobrá kniha s pěknými příběhy. Politické pozadí. Milostný dramatický příběh. Člověk, utrpení, rodná půda, předci, vůle. To s těmi mimozemšťany mi tam nesedělo a zdála se mi ta rovina i zbytečná. Radši bych zůstal pěkně při Zemi. No ale tak píše můj oblíbený autor Ajtmatov.
Těch 600 stran jsem přečetl rád, a to je to hlavní. Přečtu si určitě i třetí díl, i když druhý díl je v porovnání s prvním dílem ještě o něco víc přitažený za vlasy, už na mě tolik nepůsobilo kouzlo té úžasné Lisbeth, policie se chovala směšně a zloduši byli také pěkní týpci.
Cesira sleduje, jak válka mění lidské povahy i lidské osudy. Většinou k horšímu. Přemýšlí o tom a doufá, že jednou se i s dcerou vrátí do Říma a vše bude jako dřív. Ale postupně si uvědomuje, že válka nemilosrdně a navždy ovlivní také život její rodiny. Velmi poučná kniha pro dnešní lidi. Vždyť stačí tak málo a i my můžeme najednou být na útěku, v chajdě, na horách, o hladu, ve špíně, ve strachu, ...
V porovnání s jinými detektivkami byla průměrně čtivá, průměrně nudná, průměrně napínavá, s průměrnými postavami, průměrnou hlavní myšlenkou, průměrnou pointou. Po všech stránkách průměrná detektivka, ale celkový dojem, který ve mně zanechala, snad ani na průměr nedosáhl.
Zrovna jsem neměl co číst a tak jsem ze zoufalství hledal ve své stokrát prohledané knihovně něco, co jsem ještě nečetl. A vytáhl jsem knihu, o které jsem si léta myslel, že je pro malé holčičky. Nevím, proč jsem ji začal číst. A teď vám musím říct, že mě chytla za srdce. Neměla by být v kategorii pro děti a mládež, měli by si ji přečíst všichni, i drsní chlapi. Tak milou knižku jsem už dávno nečetl. Autorka ji psala těsně po válce a na knize je to znát - trošku je naivní, trošku až moc vlastenecká (Německo peklo, Československo ráj). Někdo se tady pozastavoval nad tím, že má Leni hnědé oči a vlasy. Pro autorku by bylo určitě jednodušší napsat, že má Leni modré oči a světlé vlasy. Jenže to by se zase tolik Leni neodlišovala od německých dětí, což chtěla asi autorka zdůraznit. Plný počet hvězdiček dát nemůžu, ale měl jsem chuť to udělat. Krásná kniha.
Opravdu slabé a amatérské. Kdo dá téhle knize 5 hvězdiček, uráží tolik tolik mnohem lepších děl z podobných žánrů.
S nasazením života je odstrčená kniha a to je škoda. Kdo má rád špionážní a válečné příběhy, měl by si ji přečíst. Je dobrá.
Kristleko, co je to vlastně odpad? Dáme ji teda do regálu "ženské romány". No a co? Ženské romány by měly být automaticky odpadem?
Svět obchodníků na finančních trzích, kam nás autor zavádí, může chvílemi nudit, ale pořád nás v napětí udržuje vědomí, že něco děsivého a záhadného dříve nebo později vyjde na povrch. Román podobný Crichtonovkám, nebo třeba knize Philipa Kerra Gridiron.
Mně to prolínání vlastně vadilo, musel jsem se hodně soustředit, abych byl "v obraze". Listoval jsem často zpátky, abych si oživil, co bylo v předminulé kapitole. Četba nebyla příjemným pohlazením, ale spíš stresující dřinou. V příběhu se sešli samí mírně úchylní (nebo duševně nenormální) hrdinové, což je teda pořádná náhoda! Ale jinak je to napínavé, zajímavé a neobvyklé.
Shoduji se úplně s komentářem Jančislavy. První polovina knihy dobrá, pak už trochu nuda kolem toho léčitelství a hospody. Chování hlavního hrdiny mi nesedělo k věku 14 let, ale spíš k vyššímu věku. A ještě něco: jak může životem už značně otlučený a skoro dospělý kluk furt používat slova jako "pinďour" a "poblinkat"! Ale to je asi práce překladatelky? Nevím.
Po létech přijíždí na rodný ostrov, aby vyšetřil vraždu. A musí vzpomínat na minulost, protože se stále víc ukazuje, že tam je klíč k případu. Čtyři pětiny knihy sice trochu utahané, ale dobře napsané. Béčková poslední pětina srazila moje hodnocení o jednu hvězdičku dolů.
Sci-fi. Dobrodružství. Nápad. Příběh. Pointa. Výborné. Nekecám. Čtěte.